Loni vydala vstřícně přijaté album Mare, na němž se věnuje honům na čarodějnice. Ale také ji postihly potíže se sestavou, dlouholetý kytarista Thomas z kapely odešel a na jeho post nastoupil coby koncertní hráč Ole Hartvigsen (EMANCER, MISTUR). Nejen o loňském albu a změnách sestavy, ale také o vystoupen v Čechách jsme si po vystoupení KAMPFAR na Brutal Assaultu povídali s Dolkem, který byl velmi dobře naladěný, samý úsměv, prostě žádná namyšlená hvězda, ale velmi pohodový chlapík.
Pokolikáté jste dnes v České republice? Myslím, pokolikáté jste tu koncertovat a jestli jste tu třeba byli i mimo hudební aktivity, třeba jako turisté?
Jsme tu po třetí a jen s kapelou. Byli jsme v Praze, myslím, že v roce 2006, a také jsme hráli na festivalu v Brně. Vždycky jen jeden koncert a pak jsme jeli dál. Ale mám to tu rád. Skvělá místa a také skvělé pivo. (smích)
Jak se vám líbí Brutal Assault? Letos se koná již posedmnácté, z obyčejného malého festivalu se rozrostl do dnešních rozměrů – trvá 4 dny, vystoupí na něm asi 90 kapel, z toho většina ze zahraničí... Máte nějakou obdobnou akci i u vás v Norsku? A jak je to s granty pro kapely, co vyjíždí se svou produkcí do jiných zemí?
Ne přímo metalový festival, kde hraje tolik metalových kapel. V Norsku, ač je to podivné, není tak velký festival. Granty jsou možné, ale jedná se samozřejmě o omezenou výši, která může být každoročně udělována. Navíc mají velký škraloup z minulosti, protože dali hodně peněz EMPEROR a pak se začaly pálit kostely. A to byla opravdu velká aféra. Ale nyní se to dost uklidnilo a kapely mohou svůj příspěvek pro koncertování v zahraničí získat. Ale nic velkého.
Jak se vám dnes hrálo? Jste spokojeni se svým vystoupením, se zvukem na pódiu, s reakcemi fanoušků?
Bylo to v pohodě, jen obyčejně nehrajeme takové krátké vystoupení. Ale dělali jsme, co jsme za tak krátkou chvilku mohli. Zvuk mohl být lepší, aspoň na pódiu, protože hlavní PA jsem samozřejmě neslyšel. Celkově jsme ale velmi spokojení.
Vraťme se trochu do minulosti. Kapely většinou dávají rozhovory těsně po vydání alba a samozřejmě jim chybí odstup – ale dnes už utekl rok a něco, tak odstup máte... Takže – jak jste s albem Mare spokojeni a napadá vás něco, co by se na něm mělo změnit, aby bylo ještě lepší?
No jasně, vždycky je hodně věcí, které se mohly udělat jinak a lépe. Ale to je to, co nás žene dál. Kdybychom byli 100% spokojení, už bychom asi nechtěli dělat další věci. To je i osobní věc. Já bych prostě skončil. Ta největší kritika asi vychází od nás. A vždycky se chceš posunout na další level. Ale nikdy neznáš tu cestu, takže se snažíš dělat to nejlepší v průběhu celého procesu.
Co prodej – máte k dispozici statistiky? Kolik kusů v dnešní době kapela vaší velikosti prodá řekněme za rok od vydání? Je s vámi label spokojený?
Tak dneska je určitě velice těžké prodávat CD, protože muzika se hodně stahuje, ale teď by to mělo být okolo 10 000 kopií, což je docela dobré. „Mare“ se prodalo víc kusů za první týden, než předcházejícího alba za rok.
Jaký je přesný význam slova „mare“? O čem album pojednává?
Ten příběh není zrovna jeden z těch, které se hodně z Norska dostávají do světa. Je to o čarodějnici, která v noci loví mladé muže. Starý příběh, kdy se staneš obětí za věci, které jsi v životě udělal.
Mare jste nahrávali s ikonou – Peterem Tägtgrenem. Asi není snadné se do jeho studia dostat a navíc jej „zlanařit“ coby producenta? Jak velký otis na Mare zanechal?
Ono je to trochu složitější. My jsme nešli k Peterovi do Abyss kvůli tomu, že je to slavné studio. Má se to tak, že v průběhu let, co jsme hráli s kapelou, jsem se s Peterem několikrát setkal. Vždycky jsme chvilku pohovořili a naše rozhovory se stávaly delší v průběhu dalších koncertů. On měl opravdu jasné představy o tom albu a chtěl ho produkovat. Než jsme zabookovali Abyss, moje poslední otázka na něj zněla, jestli ho chce opravdu produkovat nebo jestli to pro něj není jen další byznys. Nebyl a na celém album se opravdu hodně podílel. S KAMPFAR jsem za dobu jeho 19leté existence prošel mnoha studii a poznal se s mnoha lidmi, ale Peter během prvního dne udělal takové věci, které jsem v životě neviděl. Je to génius, co se týče technických věcí. A také je skvělé, že má srdce pro tvrdou muziku. A to se vždycky počítá.
Většinu skladeb máte otextovánu v norštině, jen tu a tam sáhnete po angličtině. Na jednu stranu je to pochopitelné – každý se nejsnáze vyjádří v mateřštině, ale na druhou stranu vám zbytek světa nerozumí... Takže proč norsky a za druhé – nenaléhal na vás někdy vydavatel, abyste zpívali anglicky?
Hlavní důvod je být co nejvíc upřímný a dělat muziku od srdce. Kdybychom měli zpěvy jen anglické, asi bychom byli větší a slavnější. Ale zpívat jen v angličtině by prostě nefungovalo. Nemůžu skládat muziku, aniž bych byl upřímný. Anglicky zpívanou věc udělám jen tehdy, když tam ten text sedne. Nechci následovat nějaké trendy. Sleduju to, co je hudebně dobré pro nás.
Proč vás loni opustil kytarista Thomas? V období nahrávání Mare v sestavě ještě byl, ale co vím, tak album už nenahrával...
Ano, on to album nenahrával, ale velmi se na něm podílel. Byli jsme spolu při skládání celého alba, ale kytaru nenahrával. Je to dost osobní…ale byli jsme na Wackenu v roce 2010 a těsně před tím, než jsme začali hrát, tak mi povídá: „To je ono, to je pro mě.“. Já to tenkrát samozřejmě nepochopil. On se prostě dostal na svůj osobní vrchol a skončil. Aspoň si to tak myslím.
Na jeho místě nyní působí Ole Hartvigsen (EMANCER, MISTUR). Jak jste k němu „přišli“ a jak to všechno vůbec stíhá?
Jednoduše, KAMPFAR je na prvním místě. (úsměv) Takže nejsou žádné problémy. (úsměv) Každopádně jsme chtěli někoho, koho osobně známe. Vyzkoušeli jsme pár kytaristů a pak přišel Ole. Začal hrát a s bubeníkem jsme se po druhém songu na sebe otočili a začali se usmívat. On byl ten pravý.
Ask (II13), váš bubeník, žije v Nizozemí, zbytek kapely asi v Norsku. Jak to dáváte dohromady – jste třeba schopni se sejít na společné zkoušce, nebo se vše řeší přes internet a zkoušky přicházejí jen před turné?
Už bydlí v Norsku. Ale internet jsme samozřejmě hodně využívali. On na zkoušky i lítal. Někdy to trvalo déle basákovi, než se dostal na zkoušku. (úsměv) Teď zkoušíme daleko intenzivněji. Když jsme spolu, tak pracujeme 24 hodin a soustředíme se jen na KAMPFAR. Když jsem skládali „Mare“, tak jsme odjeli na chatu mých rodičů do hor, na 5 dní, nic tam není a bylo to pro nás perfektní.
Co považujete za vaší kariéru jako zlomový okamžik a co za největší úspěch? Která z vašich řadových desek dosáhla největšího věhlasu?
No... asi na začátku, kdy jsem složil první 2 songy a nahrál je ve studiu. To jsem si řekl, že tohle chci dělat. První nahrávka se samozřejmě prodávala nejlíp. Tak je asi nejznámější. Ale osobně považuji za nejlepší „Mare“ protože jsme museli tvrdě makat a v osobní rovině mě to hodně posunulo.
Téměř od počátku své éry jste spjati s labelem Napalm Records. Zřejmě mezi vámi panuje vzájemná důvěra a porozumění, přesto neměli jste někdy nabídky jít za lepším?
Na začátku jsme byli u Malicious Records v Německu. Ještě s Gorgoroth. To byli bláznivé časy. Žádný internet, neměl jsem ani svůj telefon. Udělali 6 000 kopií prvního alba a za 5 dní volali mým rodičům, co mají dělat. Říkali jsme jim, že mají udělat další, oni, že nemají peníze, my, že musí mít, protože prodali už těch 6 000 kusů. Fakt blázinec. Prodali pak práva Metal Blade a začalo se to srát. Myslím, že jsme přišli o dost velký peníze. Ale na druhou stranu, tohle album z nás udělalo to, co jsme teď. Takže je to v pohodě. (úsměv) U Napalm jsme od 2005. Dostáváme pořád nějaké nabídky, ale zdá se, že s Napalm to vše funguje. Možná to jednou přestane, ale zatím jsme prostě u nich.
Vaše desky jdou sehnat jak ve formě klasického CD, tak ale i v podobě vinylů, v pěkném provedení. Je to reakce na zvýšený zájem o toto médium ze strany firmy, nebo to byl i jeden z vašich požadavků na label?
Nějak tak obojí. Já jsem velkej fanda vinylů a oni se na to dívají z té obchodní stránky. Je to prostě „fifty/fifty“. (úsměv)
Při koncertní show nepoužíváte u black metalu tak častý war paint. Dolk má pouze lehké líčení. Bylo tomu tak už od počátku KAMPFAR? A vůbec – jak se díváš na kapely, které paint používaly, či stále používají?
No, když jsem v roce 1994 založil KAMPFAR, tak jsem chtěl založit black metal, kde bych se nemusel schovávat za nějakou masku. Proto jsem nechtěl mít žádný corpsepaint. Tenkrát okolo toho bylo taky hodně svárů a měl jsem dost nepřátel. Jestli to tak můžu nazvat. Protože jsem chtěl jít svou vlastní cestou a ne vyšlapanými uličkami.
Váš styl je někdy udáván jako pagan/black metal, což si člověk neznalý vaší tvorby může lehce dát do souvislosti s moderním trendem pagan kapel, kterých je jak hub po dešti. Asi nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že tyto kapely, které mají na pódiu desítky dechových nástrojů a nejradši by hrály v převleku za trpaslíky, ti moc nevoní?
Přesně, od toho jsem se chtěl naprosto distancovat. Ani bych to nenazýval black metal, zvlášť na začátku, protože ten by měl být satanistický a KAMPFAR takový nikdy nebyl. Ten byl o pohanství, o jeho kořenech. Takže bych to nazval north pagan folk metal. Teď všechny ty folkové věci jsou daleko větší, třeba díky Thurisaz. A to může tu původní myšlenku zničit.
Co plány do budoucna?
Už jsme začali skládat nový materiál, ale nejedeme podle žádného rozvrhu. Někdy se věci stávají strašně rychle. Já se teď cítím výborně, jako bych byl na tom pravém místě a chci samozřejmě pokračovat s KAMPFAR. Takže uvidíme... (úsměv)
Dotazy: Johan, Coornelus
Překlad: Corbow, Márty
www.kampfar.com
Pokolikáté jste dnes v České republice? Myslím, pokolikáté jste tu koncertovat a jestli jste tu třeba byli i mimo hudební aktivity, třeba jako turisté?
Jsme tu po třetí a jen s kapelou. Byli jsme v Praze, myslím, že v roce 2006, a také jsme hráli na festivalu v Brně. Vždycky jen jeden koncert a pak jsme jeli dál. Ale mám to tu rád. Skvělá místa a také skvělé pivo. (smích)
Jak se vám líbí Brutal Assault? Letos se koná již posedmnácté, z obyčejného malého festivalu se rozrostl do dnešních rozměrů – trvá 4 dny, vystoupí na něm asi 90 kapel, z toho většina ze zahraničí... Máte nějakou obdobnou akci i u vás v Norsku? A jak je to s granty pro kapely, co vyjíždí se svou produkcí do jiných zemí?
Ne přímo metalový festival, kde hraje tolik metalových kapel. V Norsku, ač je to podivné, není tak velký festival. Granty jsou možné, ale jedná se samozřejmě o omezenou výši, která může být každoročně udělována. Navíc mají velký škraloup z minulosti, protože dali hodně peněz EMPEROR a pak se začaly pálit kostely. A to byla opravdu velká aféra. Ale nyní se to dost uklidnilo a kapely mohou svůj příspěvek pro koncertování v zahraničí získat. Ale nic velkého.
Jak se vám dnes hrálo? Jste spokojeni se svým vystoupením, se zvukem na pódiu, s reakcemi fanoušků?
Bylo to v pohodě, jen obyčejně nehrajeme takové krátké vystoupení. Ale dělali jsme, co jsme za tak krátkou chvilku mohli. Zvuk mohl být lepší, aspoň na pódiu, protože hlavní PA jsem samozřejmě neslyšel. Celkově jsme ale velmi spokojení.
Vraťme se trochu do minulosti. Kapely většinou dávají rozhovory těsně po vydání alba a samozřejmě jim chybí odstup – ale dnes už utekl rok a něco, tak odstup máte... Takže – jak jste s albem Mare spokojeni a napadá vás něco, co by se na něm mělo změnit, aby bylo ještě lepší?
No jasně, vždycky je hodně věcí, které se mohly udělat jinak a lépe. Ale to je to, co nás žene dál. Kdybychom byli 100% spokojení, už bychom asi nechtěli dělat další věci. To je i osobní věc. Já bych prostě skončil. Ta největší kritika asi vychází od nás. A vždycky se chceš posunout na další level. Ale nikdy neznáš tu cestu, takže se snažíš dělat to nejlepší v průběhu celého procesu.
Co prodej – máte k dispozici statistiky? Kolik kusů v dnešní době kapela vaší velikosti prodá řekněme za rok od vydání? Je s vámi label spokojený?
Tak dneska je určitě velice těžké prodávat CD, protože muzika se hodně stahuje, ale teď by to mělo být okolo 10 000 kopií, což je docela dobré. „Mare“ se prodalo víc kusů za první týden, než předcházejícího alba za rok.
Jaký je přesný význam slova „mare“? O čem album pojednává?
Ten příběh není zrovna jeden z těch, které se hodně z Norska dostávají do světa. Je to o čarodějnici, která v noci loví mladé muže. Starý příběh, kdy se staneš obětí za věci, které jsi v životě udělal.
Mare jste nahrávali s ikonou – Peterem Tägtgrenem. Asi není snadné se do jeho studia dostat a navíc jej „zlanařit“ coby producenta? Jak velký otis na Mare zanechal?
Ono je to trochu složitější. My jsme nešli k Peterovi do Abyss kvůli tomu, že je to slavné studio. Má se to tak, že v průběhu let, co jsme hráli s kapelou, jsem se s Peterem několikrát setkal. Vždycky jsme chvilku pohovořili a naše rozhovory se stávaly delší v průběhu dalších koncertů. On měl opravdu jasné představy o tom albu a chtěl ho produkovat. Než jsme zabookovali Abyss, moje poslední otázka na něj zněla, jestli ho chce opravdu produkovat nebo jestli to pro něj není jen další byznys. Nebyl a na celém album se opravdu hodně podílel. S KAMPFAR jsem za dobu jeho 19leté existence prošel mnoha studii a poznal se s mnoha lidmi, ale Peter během prvního dne udělal takové věci, které jsem v životě neviděl. Je to génius, co se týče technických věcí. A také je skvělé, že má srdce pro tvrdou muziku. A to se vždycky počítá.
Většinu skladeb máte otextovánu v norštině, jen tu a tam sáhnete po angličtině. Na jednu stranu je to pochopitelné – každý se nejsnáze vyjádří v mateřštině, ale na druhou stranu vám zbytek světa nerozumí... Takže proč norsky a za druhé – nenaléhal na vás někdy vydavatel, abyste zpívali anglicky?
Hlavní důvod je být co nejvíc upřímný a dělat muziku od srdce. Kdybychom měli zpěvy jen anglické, asi bychom byli větší a slavnější. Ale zpívat jen v angličtině by prostě nefungovalo. Nemůžu skládat muziku, aniž bych byl upřímný. Anglicky zpívanou věc udělám jen tehdy, když tam ten text sedne. Nechci následovat nějaké trendy. Sleduju to, co je hudebně dobré pro nás.
Proč vás loni opustil kytarista Thomas? V období nahrávání Mare v sestavě ještě byl, ale co vím, tak album už nenahrával...
Ano, on to album nenahrával, ale velmi se na něm podílel. Byli jsme spolu při skládání celého alba, ale kytaru nenahrával. Je to dost osobní…ale byli jsme na Wackenu v roce 2010 a těsně před tím, než jsme začali hrát, tak mi povídá: „To je ono, to je pro mě.“. Já to tenkrát samozřejmě nepochopil. On se prostě dostal na svůj osobní vrchol a skončil. Aspoň si to tak myslím.
Na jeho místě nyní působí Ole Hartvigsen (EMANCER, MISTUR). Jak jste k němu „přišli“ a jak to všechno vůbec stíhá?
Jednoduše, KAMPFAR je na prvním místě. (úsměv) Takže nejsou žádné problémy. (úsměv) Každopádně jsme chtěli někoho, koho osobně známe. Vyzkoušeli jsme pár kytaristů a pak přišel Ole. Začal hrát a s bubeníkem jsme se po druhém songu na sebe otočili a začali se usmívat. On byl ten pravý.
Ask (II13), váš bubeník, žije v Nizozemí, zbytek kapely asi v Norsku. Jak to dáváte dohromady – jste třeba schopni se sejít na společné zkoušce, nebo se vše řeší přes internet a zkoušky přicházejí jen před turné?
Už bydlí v Norsku. Ale internet jsme samozřejmě hodně využívali. On na zkoušky i lítal. Někdy to trvalo déle basákovi, než se dostal na zkoušku. (úsměv) Teď zkoušíme daleko intenzivněji. Když jsme spolu, tak pracujeme 24 hodin a soustředíme se jen na KAMPFAR. Když jsem skládali „Mare“, tak jsme odjeli na chatu mých rodičů do hor, na 5 dní, nic tam není a bylo to pro nás perfektní.
Co považujete za vaší kariéru jako zlomový okamžik a co za největší úspěch? Která z vašich řadových desek dosáhla největšího věhlasu?
No... asi na začátku, kdy jsem složil první 2 songy a nahrál je ve studiu. To jsem si řekl, že tohle chci dělat. První nahrávka se samozřejmě prodávala nejlíp. Tak je asi nejznámější. Ale osobně považuji za nejlepší „Mare“ protože jsme museli tvrdě makat a v osobní rovině mě to hodně posunulo.
Téměř od počátku své éry jste spjati s labelem Napalm Records. Zřejmě mezi vámi panuje vzájemná důvěra a porozumění, přesto neměli jste někdy nabídky jít za lepším?
Na začátku jsme byli u Malicious Records v Německu. Ještě s Gorgoroth. To byli bláznivé časy. Žádný internet, neměl jsem ani svůj telefon. Udělali 6 000 kopií prvního alba a za 5 dní volali mým rodičům, co mají dělat. Říkali jsme jim, že mají udělat další, oni, že nemají peníze, my, že musí mít, protože prodali už těch 6 000 kusů. Fakt blázinec. Prodali pak práva Metal Blade a začalo se to srát. Myslím, že jsme přišli o dost velký peníze. Ale na druhou stranu, tohle album z nás udělalo to, co jsme teď. Takže je to v pohodě. (úsměv) U Napalm jsme od 2005. Dostáváme pořád nějaké nabídky, ale zdá se, že s Napalm to vše funguje. Možná to jednou přestane, ale zatím jsme prostě u nich.
Vaše desky jdou sehnat jak ve formě klasického CD, tak ale i v podobě vinylů, v pěkném provedení. Je to reakce na zvýšený zájem o toto médium ze strany firmy, nebo to byl i jeden z vašich požadavků na label?
Nějak tak obojí. Já jsem velkej fanda vinylů a oni se na to dívají z té obchodní stránky. Je to prostě „fifty/fifty“. (úsměv)
Při koncertní show nepoužíváte u black metalu tak častý war paint. Dolk má pouze lehké líčení. Bylo tomu tak už od počátku KAMPFAR? A vůbec – jak se díváš na kapely, které paint používaly, či stále používají?
No, když jsem v roce 1994 založil KAMPFAR, tak jsem chtěl založit black metal, kde bych se nemusel schovávat za nějakou masku. Proto jsem nechtěl mít žádný corpsepaint. Tenkrát okolo toho bylo taky hodně svárů a měl jsem dost nepřátel. Jestli to tak můžu nazvat. Protože jsem chtěl jít svou vlastní cestou a ne vyšlapanými uličkami.
Váš styl je někdy udáván jako pagan/black metal, což si člověk neznalý vaší tvorby může lehce dát do souvislosti s moderním trendem pagan kapel, kterých je jak hub po dešti. Asi nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že tyto kapely, které mají na pódiu desítky dechových nástrojů a nejradši by hrály v převleku za trpaslíky, ti moc nevoní?
Přesně, od toho jsem se chtěl naprosto distancovat. Ani bych to nenazýval black metal, zvlášť na začátku, protože ten by měl být satanistický a KAMPFAR takový nikdy nebyl. Ten byl o pohanství, o jeho kořenech. Takže bych to nazval north pagan folk metal. Teď všechny ty folkové věci jsou daleko větší, třeba díky Thurisaz. A to může tu původní myšlenku zničit.
Co plány do budoucna?
Už jsme začali skládat nový materiál, ale nejedeme podle žádného rozvrhu. Někdy se věci stávají strašně rychle. Já se teď cítím výborně, jako bych byl na tom pravém místě a chci samozřejmě pokračovat s KAMPFAR. Takže uvidíme... (úsměv)
Dotazy: Johan, Coornelus
Překlad: Corbow, Márty
www.kampfar.com
