Ti, kdo čtou naše stránky, již několikrát měli tu možnost setkat se s progresivně/atmosféricky laděnými Genuine Relief, jejichž historii tu nebudu sáhodlouze rozebírat, poněvadž bych nejspíše (opět) netrefil ony drobné nuance a byl zpražen za trestuhodnou neznalost.
Co ovšem mohu zhodnotit poměrně dobře, je letos pod patronátem Metalgate vydaná dlouhohrající fošna „Behind The Smile“, jež přináší jak starší, tak novější kousky v nových aranžích a přesně tak, jak si je kapela přála vidět v jejich finální verzi (nezapomínejme na EP). Předně, tvorbu Genuine sleduji od samotných začátků, naživo to vždycky byla velice sympatická parta s dostatkem pasáží pro bezuzdný headbang i na poslech náročnějších prvků (kdo slyšel, ví) a mně nezbylo než tajně doufat, aby se jejich prvotina jaksepatří povedla.
Na úvod debutu před nás parta postaví Zděšení (z) pomíjivosti – sice Dismay of Transience – šlapavou taškařici plnou změn temp, výborných syntetických klávesových partů Štěpána Fürsta (Mater Monstifera) a zajímavě řešených hravých kytarových partů Dana Mazance (F.O.B.) a Tomáše Komma. Člověk si pak nemůže nepovšimnout zvuku, jenž je poněkud zahuhlaný a hůře čitelný, asi nejlépe z toho vyšly bicí party Dharma (zvláště závěr skladby je excelentní), které ovšem tak trošku utlačují kytary, jež by si naopak zasloužily o dost větší pozornost, sem tam zní tak trošku bezzubě, což je rozhodně škoda, jelikož kdo partu zná, ví, že všechna ta pinch harmonics, slidy a technické háky, které kluci na své nástroje předvádějí, znějí naživo vždy skvěle a kdyby jim na studiové nahrávce ještě sekundovala nabušenější produkce, mohl to být skutečný masakr. I tak se to dá ovšem přežít, koneckonců, ne každý má stovky tisíc na rozhazování za TOP studia, že..
Dál se řítíme s již klasickou „Imagine“, otevírající mollovými melodiemi, jen aby se posléze proměnila ve střednětempou ukázku řádně zahraného progresivního metalu první kategorie. Genuine Relief rozhodně za ty roky valně experimentovali, škrtali, přepisovali a upravovali, takže z atmosférického blackened metalu jsme se časem dostali až k výtečným vesmírným intermezzům a nátlakovým modern death metalovým pasážím, které vyniknout zvláště v první polovině a samotném závěru kotouče.
Výborným skřekům Štěpána suplují hluboké growly Dana a musím říci, že právě pro ty mám velkou slabost. Líbí se mi hloubka, barva, razance, vlastně vše – a pokud se Dan při živých vystoupeních občas tlumí, právě na desce tyto vokály konečně vybojovaly adekvátní místo na slunci. Jedná se o skvělou hrdelní práci, jež přidává k soundu Genuine veliký díl brutality, čili atmosféra zase dostává trošku jinou, syrovější podobu. Určitě super vál a inspirace nedávno se rozpadnuvšími NahemaH je jedině vítaná, koneckonců, šlo na scéně o dosti originální a unikátní formaci.
„Spasm“ po drobné rozehře nastupuje Dharmovými sypačkami, které tak rád předvádí u Poppy Seed Grinder, a skladba, i vlivem mocného growlu dostává velice brutální death metalový nádech, když si to po třech čtvrtinách minuty převezme pod svá křídla Štěpán a metalová symfonie s několika disharmonickými motivy může začít. Soustředěná jízda od začátku do konce, zlomy, změny temp, lomení – vše na svém místě.
Rozhodně chválím basové party Oty, jenž se právě v tomto válu konečně vymanil z podkladu a je to znát – vše hned dostává nový řád a basový diktát by mohl klidně pokračovat dál, jenže Ota se urychleně vrací zpět na své místo a štafetu přebírají kytarová písklata a jiné hrátky. Výborné průjezdy atmosférickými krajinami, štych jednoznačně super.
Pokračování s nasypanou „Final Delivery“ je jedině občerstvující, tato kompozice se v repertoáru formace objevuje již drahnou dobu, ale stále se nestihla oposlouchat. Navíc bych řekl, že jinak poměrně slabší produkce právě tomuto válu fandí a ona vesmírná nálada, jež se díky hustým klávesovým pasážím vine celým albem zde dostává skutečný prim – navíc opět přijdou kvalitní, citlivé a zároveň dostatečně odvážné basové pasáže, přičemž všemu vévodí svojské, šikovně zahrané bicí – nemám výhrad.
Zajímavý tlak do posluchačovy hlavy přináší sypanice „Conformed“, jež poskytuje pouze několik málo oáz v poušti bezuzdného agresivního growlu a Štěpánových harshů. Hodně se mi líbí přechody, které nenarušují strukturu skladby a přitom fungují jako veskrze povedený break.
Navíc kvalitně vymyšlené riffy, vyhrávky a bridge, jež vyústí až v disharmonické ozvy v úvodu a samotném závěru, za které by se nemusela stydět ani moderní zahraniční kapela, jsou jednoduše parádní. Inspirace velkými jmény atmosférického a progresivního metalu je patrná, v hudbě lze slyšet masivní ozvuky jak výše zmíněných Španělů, progresivní paletu italských hudbomalířů Ephel Duath tak i starších českých atmo black skupin, které byly (a v přehrávačích mnoha lidí ještě dnes jsou) po určitý čas na metalové scéně poměrně dosti vlivnými činiteli.
Zbytečná není ani „Worthless“, jež se svým kvapíkem tak zrychlí hru a ani zběsilá preludia kláves, spíše než co jiného připomínající starší atmo bubu black nejsou úplně od věci. Hodně se mi líbí, že pánové dokázali dodržet jakýsi ucelený řád, kdy podle specifických pasáží zcela bezpečně poznáte, že stále posloucháte stejný kotouč, materiál je výtečně semknutý a svěží nápady se střídají se spíše ubezpečujícími riffy, které ovšem poměrně schopně fungují jako hudební tmelivo.
Maskovaná usmívající se kráska (více v rozhovoru) skrývá za svým culem bolestivou smrt, a stejně jako ona dlouhým naostřeným nožem ukončí naše trápení, nabouchaný track „Behind the Smile“, jehož melodie musejí být koncertním návštěvníkům důvěrně známy se blýskne ještě naposled výborným basovým intermezzem a pokud do budoucna pánové budou s těmito můstky a prog pasážemi přicházet častěji, bude radost.
Ta je i tak, jelikož „Behind the Smile“ je i přes všechny peripetie s vydáním, křestu bez přítomnosti fyzických nosičů (bavíme se ještě teď, ovšem ne na účet kapely) a tak trochu problematičtějšího zvuku (poměrně dobře z toho vyšly bicí, zvláště virbl, ovšem spíše hlasitostně než zvukově, jelikož grindová skoro pánvička se do tohoto stylu zase až tak nehodí, větší pozornost měla být věnována kytarám a hlavně hladinám a celkově masteru, ale to je už jiná story) kvalitně odvedeným dílem, za nímž je vidět obrovský kus práce a píle a mně nezbývá, než CD vřele doporučit. Do budoucna čekám od kluků velké věci a každý příspěvek do žánru progu v naší kotlince je pochopitelně vítán.
CD vydáno v digipackové podobě, cover art zpracován skvěle, inlay fonty by si zasloužily o něco více grafické tvořivosti. Fotka super, potisk CD bych možná zpracoval s menším logem, ale to je věc názoru. Samolepka na auto/cokoliv chybí!
A na závěr ještě ryze osobní vzkaz: Václave, nevíš, co je skutečný hudební chaos :)!
Seznam skladeb:
http://bandzone.cz/genuinerelief
https://www.facebook.com/genuinerelief
ROZHOVOR
Co ovšem mohu zhodnotit poměrně dobře, je letos pod patronátem Metalgate vydaná dlouhohrající fošna „Behind The Smile“, jež přináší jak starší, tak novější kousky v nových aranžích a přesně tak, jak si je kapela přála vidět v jejich finální verzi (nezapomínejme na EP). Předně, tvorbu Genuine sleduji od samotných začátků, naživo to vždycky byla velice sympatická parta s dostatkem pasáží pro bezuzdný headbang i na poslech náročnějších prvků (kdo slyšel, ví) a mně nezbylo než tajně doufat, aby se jejich prvotina jaksepatří povedla.
Na úvod debutu před nás parta postaví Zděšení (z) pomíjivosti – sice Dismay of Transience – šlapavou taškařici plnou změn temp, výborných syntetických klávesových partů Štěpána Fürsta (Mater Monstifera) a zajímavě řešených hravých kytarových partů Dana Mazance (F.O.B.) a Tomáše Komma. Člověk si pak nemůže nepovšimnout zvuku, jenž je poněkud zahuhlaný a hůře čitelný, asi nejlépe z toho vyšly bicí party Dharma (zvláště závěr skladby je excelentní), které ovšem tak trošku utlačují kytary, jež by si naopak zasloužily o dost větší pozornost, sem tam zní tak trošku bezzubě, což je rozhodně škoda, jelikož kdo partu zná, ví, že všechna ta pinch harmonics, slidy a technické háky, které kluci na své nástroje předvádějí, znějí naživo vždy skvěle a kdyby jim na studiové nahrávce ještě sekundovala nabušenější produkce, mohl to být skutečný masakr. I tak se to dá ovšem přežít, koneckonců, ne každý má stovky tisíc na rozhazování za TOP studia, že..
Dál se řítíme s již klasickou „Imagine“, otevírající mollovými melodiemi, jen aby se posléze proměnila ve střednětempou ukázku řádně zahraného progresivního metalu první kategorie. Genuine Relief rozhodně za ty roky valně experimentovali, škrtali, přepisovali a upravovali, takže z atmosférického blackened metalu jsme se časem dostali až k výtečným vesmírným intermezzům a nátlakovým modern death metalovým pasážím, které vyniknout zvláště v první polovině a samotném závěru kotouče.
Výborným skřekům Štěpána suplují hluboké growly Dana a musím říci, že právě pro ty mám velkou slabost. Líbí se mi hloubka, barva, razance, vlastně vše – a pokud se Dan při živých vystoupeních občas tlumí, právě na desce tyto vokály konečně vybojovaly adekvátní místo na slunci. Jedná se o skvělou hrdelní práci, jež přidává k soundu Genuine veliký díl brutality, čili atmosféra zase dostává trošku jinou, syrovější podobu. Určitě super vál a inspirace nedávno se rozpadnuvšími NahemaH je jedině vítaná, koneckonců, šlo na scéně o dosti originální a unikátní formaci.
„Spasm“ po drobné rozehře nastupuje Dharmovými sypačkami, které tak rád předvádí u Poppy Seed Grinder, a skladba, i vlivem mocného growlu dostává velice brutální death metalový nádech, když si to po třech čtvrtinách minuty převezme pod svá křídla Štěpán a metalová symfonie s několika disharmonickými motivy může začít. Soustředěná jízda od začátku do konce, zlomy, změny temp, lomení – vše na svém místě.
Rozhodně chválím basové party Oty, jenž se právě v tomto válu konečně vymanil z podkladu a je to znát – vše hned dostává nový řád a basový diktát by mohl klidně pokračovat dál, jenže Ota se urychleně vrací zpět na své místo a štafetu přebírají kytarová písklata a jiné hrátky. Výborné průjezdy atmosférickými krajinami, štych jednoznačně super.
Pokračování s nasypanou „Final Delivery“ je jedině občerstvující, tato kompozice se v repertoáru formace objevuje již drahnou dobu, ale stále se nestihla oposlouchat. Navíc bych řekl, že jinak poměrně slabší produkce právě tomuto válu fandí a ona vesmírná nálada, jež se díky hustým klávesovým pasážím vine celým albem zde dostává skutečný prim – navíc opět přijdou kvalitní, citlivé a zároveň dostatečně odvážné basové pasáže, přičemž všemu vévodí svojské, šikovně zahrané bicí – nemám výhrad.
Zajímavý tlak do posluchačovy hlavy přináší sypanice „Conformed“, jež poskytuje pouze několik málo oáz v poušti bezuzdného agresivního growlu a Štěpánových harshů. Hodně se mi líbí přechody, které nenarušují strukturu skladby a přitom fungují jako veskrze povedený break.
Navíc kvalitně vymyšlené riffy, vyhrávky a bridge, jež vyústí až v disharmonické ozvy v úvodu a samotném závěru, za které by se nemusela stydět ani moderní zahraniční kapela, jsou jednoduše parádní. Inspirace velkými jmény atmosférického a progresivního metalu je patrná, v hudbě lze slyšet masivní ozvuky jak výše zmíněných Španělů, progresivní paletu italských hudbomalířů Ephel Duath tak i starších českých atmo black skupin, které byly (a v přehrávačích mnoha lidí ještě dnes jsou) po určitý čas na metalové scéně poměrně dosti vlivnými činiteli.
Zbytečná není ani „Worthless“, jež se svým kvapíkem tak zrychlí hru a ani zběsilá preludia kláves, spíše než co jiného připomínající starší atmo bubu black nejsou úplně od věci. Hodně se mi líbí, že pánové dokázali dodržet jakýsi ucelený řád, kdy podle specifických pasáží zcela bezpečně poznáte, že stále posloucháte stejný kotouč, materiál je výtečně semknutý a svěží nápady se střídají se spíše ubezpečujícími riffy, které ovšem poměrně schopně fungují jako hudební tmelivo.
Maskovaná usmívající se kráska (více v rozhovoru) skrývá za svým culem bolestivou smrt, a stejně jako ona dlouhým naostřeným nožem ukončí naše trápení, nabouchaný track „Behind the Smile“, jehož melodie musejí být koncertním návštěvníkům důvěrně známy se blýskne ještě naposled výborným basovým intermezzem a pokud do budoucna pánové budou s těmito můstky a prog pasážemi přicházet častěji, bude radost.
Ta je i tak, jelikož „Behind the Smile“ je i přes všechny peripetie s vydáním, křestu bez přítomnosti fyzických nosičů (bavíme se ještě teď, ovšem ne na účet kapely) a tak trochu problematičtějšího zvuku (poměrně dobře z toho vyšly bicí, zvláště virbl, ovšem spíše hlasitostně než zvukově, jelikož grindová skoro pánvička se do tohoto stylu zase až tak nehodí, větší pozornost měla být věnována kytarám a hlavně hladinám a celkově masteru, ale to je už jiná story) kvalitně odvedeným dílem, za nímž je vidět obrovský kus práce a píle a mně nezbývá, než CD vřele doporučit. Do budoucna čekám od kluků velké věci a každý příspěvek do žánru progu v naší kotlince je pochopitelně vítán.
CD vydáno v digipackové podobě, cover art zpracován skvěle, inlay fonty by si zasloužily o něco více grafické tvořivosti. Fotka super, potisk CD bych možná zpracoval s menším logem, ale to je věc názoru. Samolepka na auto/cokoliv chybí!
A na závěr ještě ryze osobní vzkaz: Václave, nevíš, co je skutečný hudební chaos :)!
Seznam skladeb:
- Introduction
- Dismay Of Transience
- Imagine
- Spasm
- Final Delivery
- Barren Land
- Conformed
- Insane
- Worthless
- Behind The Smile
http://bandzone.cz/genuinerelief
https://www.facebook.com/genuinerelief
ROZHOVOR
