 |
 |
 |
RSS kanál
12. 8. 2012Ohlédnutí za 17. BRUTAL ASSAULTEM od Á do Zet
V úvodu reportu z prvního dne jsme zmínili jen okrajově jeden ze zásadních problémů letošního ročníku, nyní se ohlédneme za tím, co se povedlo, a taky za tím, co se nepovedlo. A pěkně podle abecedy...
|
Podrobný report rozdělený na tři díly začneme zveřejňovat v polovině týdne. Stejně jako loni jsme nepsali online reportáž, ale každý redaktor zpracuje své dojmy nezávisle na ostatních doma. Takže si zase budete moci přečíst třeba zcela odlišné názory na některé kapely, třeba hodně podobné názory na některé kapely a o některých kapelách si možná nepřečtete nic (úsměv). Areál Proti loňsku přibyly další oddychové zóny, kde si člověk mohl sednout a přitom nebyl v dosahu davu ani hudebních produkcí. Ostatní vyzkoušené záležitosti zůstaly zachovány, včetně přírodní tribuny a palet k sezení naskládaných kolem hlavního občerstvovacího bulváru. Zkratka od pódií do metal marketu byla osvětlená (plus), v areálu se objevila řada ozdob – stylové mříže v oknech, kostra na zdi, obří orlice nad pódii i nad vstupními turnikety, nový maskot v podobě „upraveného“ vojáka visel na okraji pevnosti. Dva živí dobově odění vojáci pak „dohlíželi“ na pořádek. Prostě tady je vidět, že pořadatelé pořád přemýšlí o nějakém oživení, třeba formou podobných drobností. Sem tam to ale „přeťápnou“, třeba „fotoateiér s rakvemi“ nám přišel hodně za slušným vkusem. Dramaturgie Zatímco loni jsme byli spokojeni takřka na 100 %, letos jsme se shodli, že chybělo více „čistokrevného“ black metalu. Čest nakonec zachraňovaly tuzemské kapely TROLLECH a CULT OF FIRE a duo INQUISITION (dvě z uvedených kapel ale hrály na pódiu v plechové hale pro omezený počet fanoušků), protože ani DIMMU BORGIR, ani IMMORTAL dnes za ryzí formu žánru nepovažujeme. Jinak ale bylo na výběr ze všech metalových subžánrů a spokojený snad musel být každý. A taky že byl – protože i v brzkých časech měly vystupující pod pódiem slušný počet přihlížejících. Tím, že došlo k otevření třetí scény, došlo k několika kolizím, které fanoušci před začátkem festu kritizovali – ale i tady platí ono typické, že se nelze zavděčit každému. Harmonogram Hrací časy šlapaly jako švýcarské hodinky. S jedinou výjimkou, kterou byli SODOM. Nejspíš kvůli pozdnímu příjezdu byli odsunuti na samotný závěr festivalu na hlavním pódiu. Ale i do dvou hodin po půlnoci přivítal staré pardály mohutný dav. Hygiena Ctrl C – Ctrl V z loňska: Částečná spokojenost, částečná nespokojenost... Osvědčené rakety fungovaly bezvadně, na klasickou „toiku“ jsem v areálu nezavítal. Co mi ale hodně vadilo, byla nemožnost opláchnout si na více místech ruce nebo obličej čistou vodou. Jediné místo v celém areálu je prostě málo. Proč nebyla umývátka alespoň v metal marketu? Metal market Ten byl opět ve stejných prostorech, stánků bylo asi o něco méně než loni, ale hlavně byl mnohem menší výběr „rozumného“ zboží. Tím myslíme hudební nosiče. Výběr vinylů byl poměrně nízký (čest držely labely Doomentia a Monster Nation), zato všelijakých nesmyslů typu nafukovací kytary, šátky, nevkusné oblečení... bylo k vidění až až. Výhodou byl naopak prudký pokles cen CD – za 50 až 100 Kč bylo možno nakoupit řadu starších nahrávek a doplnit tak sbírky. Občerstvení a vratné kelímky Na festivalové poměry byla strava v areálu hodně pestrá, výběr byl bohatý a ceny zůstaly zhruba na loňské úrovni. Za nějaké dva tři žetony se člověk celkem najedl, ať už byl masožravec, nebo vegetarián, za jeden žeton slušně napil (úsměv). Ale mnohem slušněji se člověk najedl ve městě – tam fungovala řada občerstvovacích stanic, kde bylo levněji a hlavně bylo jídlo lepší a bylo ho víc. Příklad: klasické nudle s masem – za dva a půl žetonu (75 Kč) jsem měl uvnitř sice slušnou kopičku nudlí, ale v ní dva kousky kuřecího masa. Za 65 Kč venku jsem měl stejně nudlí a masa 10x více. Fronty se u jídla netvořily, v pivních stanech na okraji taky ne, dva výčepy fungovaly přímo za stanovišti zvukařů, aby žíznivci o nic nepřišli. Hlavním festivalovým pivem byl letos poprvé Budvar, který jsem ani neochutnal... Fungovala vinotéka i bar s destiláty, točilo se několik druhů nealka – prostě v tomto směru spokojenost. Nejlepší byl ale „Jégr“. (úsměv) Vratné kelímky se stávají standardem, byly loni, letos pak s novým úchvatným designem, takže si myslím, že většina návštěvníků si nějaký odvezla domů na památku. Paradox U |
|
vstupu probíhaly docela pečlivé prohlídky (nic proti nim), aby si někdo třeba nepřinesl zbraň, a v areálu byl stánek, kde se prodávaly nože. Tak bereme zpět - šlo pouze o možnost si nože objednat, nikoliv zakoupit. Počasí To sice organizátoři ovlivnit nemohou, ale letos bylo stejně jako loni luxusní. Pršelo asi pět minut (když nepočítám noc). Prostě příroda byla s námi a tak jsme se na její počet usnesli, že už si nebudeme dělat legraci z folk metalu a příští rok si na ramena přišijeme sovy. (smích) Počet fanoušků Víc než loni. Už ve středu bylo lidí moc a ve čtvrtek ještě přibyli. Nedokáži odhadnout počet, protože i při nesporné kvalitě kapel korzovala spousta lidí neustále sem a tam, v areálu, ve městě, v kempech... Pódia Otevření třetí scény považujeme za velmi dobrý nápad. Jednak si mohlo zahrát mnohem více tuzemských kapel, jednak i kapely, které by se na velké pódium příliš nehodily. Polemizovat můžeme nad několika jmény, nejvíce asi nad INQUISITION, kteří přilákali do haly neuvěřitelné množství lidí, takže kdo přišel pozdě, měl smůlu. Důvodem snad mohla být skutečnost, že kapela vystupuje jen ve dvou, ale tenhle argument neobstojí, protože v sobotu v noci hráli na velkém pódiu GODFLESH taky ve dvou. Skvěle fungovala i velkoplošná obrazovka, na níž bylo možné sledovat detailní záběry vystupujících. Režie byla naprosto dokonalá, záběry se neustále střídaly, prolínaly... prostě paráda, bez které by to nebylo ono. A osvětlení mělo nápad – měnilo se podle žánru, dokonalé bylo třeba v případě SAMAEL, ale příkladů skvělé hry se světly bychom mohli vzpomenout více. Rarita INGROWING! Ti zahráli dokonce dvakrát! Ve středu podle programu, v sobotu pak nahradili neznámou kapelu TBA. (smích) Vstup Zase špatně. Loni jsme hodně nadávali na sáhodlouhé fronty, letos se pořadatelé dušovali, že se katastrofa opakovat nebude a učinili několik rozumných kroků – pásky začali vydávat ve středu od deseti hodin a areál otevřeli v poledne. Jenže zároveň už na středu pozvali zahraniční kapely a tuzemský výkvět a výsledek se dostavil – většina fanoušků přijela ve středu. A kolaps se opakoval. Osobní zkušenost: Přijeli jsme v půl jedné, o pár minut později jsem stál s lístkem z předprodeje od Shindyho (barevná vstupenka s ochrannými prvky a čárovým kódem) ve frontě... která měřila několik desítek metrů a směřovala... k JEDNOMU oknu. Samozřejmě se to nehýbalo, po dvou hodinách jsem šel zeptat ke stánku, kde dávali náramky za vstupenky z nějaké té „Ticketnevímco“ kanceláře, kde nestála ani noha, jestli by náhodou nemohli odbavovat i lístky s ochrannými prvky. NE. Za deset minut došlo alespoň k částečné změně – barevné vstupenky odbavovat u zmíněného stánku začali. Ale majitelé e-ticketů měli smůlu. Vytištěné lístky prostě nějakou kontrolou projít musely, čárový kód musel být zkontrolován a tak se čekalo a čekalo. Můj „spolustáč“, kterého jsem pak v areálu potkal, stál přes tři hodiny, odpoledne čekací doba narostla snad až na šest hodin. Co k tomu říct??? Další věci ale fungovaly bezvadně – u vstupních boxů se později žádné dlouhé fronty netvořily, ochranka byla perfektní a nezaznamenal jsem žádné konflikty ani zbytečné šikanování příchozích. Zvuk a osvětlení pódií Jak jsme loni zvukařům děkovali, letos jsou naše pocity žel přesně opačné. Zvuk prostě dobrý nebyl, ideálně nazvučené kapely aby jeden pohledal. Podrobněji se tomu budeme věnovat v reportážích, tady zmíníme odstrašující případ – NILE zněli jako z kazetového magnetofonu na podlaze v obývacím pokoji. Prošli jsme celou šířku podél pódia a nenašli místo, kde by bylo něco slyšet. Následoval úprk... A bylo toho mnohem, mnohem víc, co neznělo, jak by mělo. Zvuk často „plaval“, úroveň hlasitosti kolísala, no prostě tohle byl proti loňsku dramatický sešup směrem dolů. Dost jsme o tom debatovali a příčinu nenašli... Toto jsou jen první dojmy, ale už teď bychom vás chtěli kromě reportů navnadit na exkluzivní rozhovor, který jsme uskutečnili s KAMPFAR (a který zpracováváme), a také na spoustu poutavých fotografií nejen klasického ražení, ale i skutečných perel ze zákulisí. Fotky: Ignor, Johan |
;)
Reklama
Partnerské weby
