Mysleli jsme si, že využijeme zkušenosti z minulého roku a včasným příjezdem se vyhneme obří frontě. Ale podobný nápad měly stovky dalších jedinců a tak se opakovala loňská mizérie... stál jsem ve frontě dvě hodiny a dostal jsem se zhruba na půl cesty mezi místem, kde jsem začal, a místem, kde se kontrolovaly vstupenky. Nervozita v davu byla samozřejmě veliká, ozývaly se nadávky na adresu pořadatelů... a právem. Po dvou hodinách marnosti došlo alespoň k drobné změně - ti, co měli vstupenky z předprodeje od Shindyho, mohli k jinému místu bez kontroly čárového kódu a odbaveni pak byli prakticky okamžitě. E-tickety ale stály, stály, a stály, nejspíš čtyři hodiny, tma netma... A že šlo často o zahraniční jedince... Prostě tohle se zase nepovedlo. (Johan)
Zato se povedlo zase něco vylepšit v areálu, ale o tom budeme referovat v samostatném článku hned po skončení festivalu. Co ale zmíním hned je, že ve středu dorazilo nečekané množství lidí, areál byl večer plný a třeba na ANAAL NATHRAKH bylo pod pódiem narváno. (Johan)
Vcházíme do areálu a už jsme relativně vyklidnění. Samozřejmě tomu předcházelo nezbytné rozčílení a použití tisíců slov jako např. skandál, hamba, do prdele, příště vám na to seru, smrt frontě atd. Ano, fronta byla nechutná, ale to už napsal v úvodním slovu Johan. První vystupující byli o páté odpolední jihočeští AVENGER, a ty máme naučené zhora i zdola. Překvapující počet dorazivších hladových fanoušků vlil kapele energii do žil, a nadšení, jaké z kluků díky tomu šlo, bylo evidentní. Avenger se velkého pódia nezalekli a přehráli za svou půlhodinku to nej, co momentálně jejich repertoár nabízí. Závěrečná hymnická Dark Bohemiam Metal potvrdila své kvality a i přes bubeníkovu - Čertovu - indispozici (začala mu téct krev z nosu), byla povedenou tečkou. Osobně mi ze začátku neseděl úplně zvuk, ale hned z kraje musím konstatovat, že ze zvukem se potýkaly i jiné kapely a třeba závěrečné ALCEST potrápil mnohem více. (Coornelus)
AVENGER zahráli Zrození múzy, Duševní chirurgii, Před bouří, Radost z beznaděje a titulní skladbu z poslední řadovky Bohemian Dark Metal. Bylo evidentní, že tak početné obecenstvo vůbec nepředpokládali, ale s o to větším zápalem se do toho pustili... Zvuk zpočátku trochu haproval, kopáky byly hodně vytažené, ale pak se to srovnalo a slyšet byly kupodivu i tympány, které ale měly trochu nepřirozený zvuk. (Johan)
INGROWING jsem letos vzal definitivně na milost. Proč až po takové době? Protože letošní EP je totální šleha. Propracovaný grind nejvyšší kvality, který se z EP valí, fungoval i v jaroměřské pevnosti, a to i přes absenci kytaristy Eddieho, kterého nahradil Puff (Gride, Dezinfekce). Kdyby byl lepší zvuk kytar, sedl bych si z toho na prdel, takhle to bylo jen moc dobré. (Coornelus)
To já vzal Vlakinovce na milost už dříve, a to nejsem žádný grinder. (úsměv) INGROWING prostě umí zabavit, jejich muzika není monotónní a dnes oslovuje nejen vyznavače největších zběsilostí. Ono je v ní spousta death metalu a kytary se nedrží jen hukotu, ale umí vyjet i výš a vyloudit nějaké to sólo. I na INGROWING bylo lidí hodně a dokonce se objevil i nějaký ten „kolový tanec“. (Johan)
Velkým lákadlem středečního večera pro mě byli FORGOTTEN SILENCE. Naposled jsme je viděli na jaře v ČB, ale oproti té akci jsem si je teprve teď mohl na plno užít. Důvod je jasný, v Budějkách zahráli v den, kdy jim vyšla deska a tudíž jsem kromě skladby Translucide neznal ani notu, což teď neplatilo. Vyhraněný prostor si uzmuly songy z nové desky La Grande Bouffe, které už mám v mysli zapuštěny dostatečně hluboko. Stejně jako předchozí bandy si to i FS náramně užívali a byla radost sledovat, jak se svou hrou baví, což obzvlášť platí pro Hyenika, jenž neustále se svou kytarou vymýšlí všelijaké kulišárny. Kapela nezklamala a navíc mě překvapil novic v kapele zpěvák Satyr, který předvedl seběvědomý výkon a své party, jak hrubý tak melodický vokál (za pomoci Vincentky) odzpíval zcela přesvědčivě. (Coornelus)
Když jsem naběnul na ENGEL, absentovala zrovna kytara. Neznalý poměrů, pomyslel jsem si, že i jen s basou se dá hrát a byl vcelku zvědavý, co se z kapely ještě vyklube. Naštěstí se kytarista brzy vrátil na kraj pódia a tak se ostré kytarové riffy mohly nerušeně valit dál mezi lidi. Hudebně to byl takovy veselý elektrometal, kombinovaný se sekavou kytarou, která zvukově dost připomínala zvuk Hypokrisy... ono vůbec, kdybyste vzali Pain, přidali k tomu trošku těch moderních metalosekaček pro náctileté a Budulínky, vylepšili zpěv do několika poloh, jste tam, kde jsem byl já. Bavilo mě to. I když své mouchy by se ve vokalistově projevu daly najít, zejména v čistých partech. Ale nic hrozného. Nejsme roboti. Za tu práci, co celá kapela odvedla, jim to odpouštím. (Corbow)
Zpěvák ENGEL vypadá jak drsný motorkář, který se pohybuje mezi kriminálem a bitkami, ale když otevře pusu, je to v pytli. ENGEL, v programu avizovaní jako melodic thrash/death, nehráli nic jiného, než tuctový metalcore s nasládlými vokály a spoustou umělých zvuků. Výpadek kytary se na vyznění skoro neprojevil, protože z playbacku se toho valilo až až. Bez mučení se přiznám, že tohle na mě bylo moc a zbaběle jsem prchl... (Johan)
Od ANAAL NATHRAKH jsem nic moc nečekal, viděl jsem je kdysi chvilku a nebavili mě. Ale... letos jsem buď vplul na jejich vlnu, nebo prostě byli lepší. Pro mě to bylo největší překvapení středečního večera. Black/grind, ale s obrovským nasazením a s takovou speciální aurou, která z muziky čišela. A zpěvákovi ani nevadilo, že kvůli nějakému zranění se na pódiu belhal o berli – tu ale občas používal k hecování publika. (úsměv) Líbily se mi hlavně melodické pasáže, které zpěvák dával čistým hlasem. S basou se objevil Shane Embury a zase se prokázalo, že má čich na kvalitní party. (Johan)
ANAAL NATHRAKH jsou naopak mojí velmi oblíbenou bandou a byli pro mne hlavním lákadlem středečního programu. A ačkoliv jsem se po příchodu těchto Britů v čele s V.I.T.R.I.O.L.em o berli nacházel v euforii, postupně opadala. AN ze sebe vydávali maximum, ale ozvučení jejich vystoupení naprosto zabilo. Často jsem měl problém poznat ihned svoji oblíbenou skladbu a po celý set se na nás valila nepříliš rozeznatelná zvuková koule. Snažil jsem se i přesto koncert AN užívat, zazněly skladby jako "Drug-Fucking Abomination" nebo "In the Constellation of the Black Widow", ale doufám, že nás Britové zase brzy navštíví a zvuk bude o 100 % lepší. (Opat)
ROOT mě na AFODU zklamali, ale tentorkát jsem spokojen. Hlavně... Big Boss se zdržel zbytečných povídaček a tak se jen a jen hrálo. A ROOT mají za čtvrtstoletí co nabídnout - ať už jde o provařené hitovky 666 či Hřbitov, nebo majestátní nádheru Temple In The Underworld. Big Boss také změnil garderóbu a objevil se v novém pláštíku. Vystoupení dokreslily ohňové efekty a celkově si to u mě ROOT vyžehlili. (Johan)
ROOT mě po tragickém vystoupení na AFODu ani moc nezajímali, ale měl jsem cestu kolem, tak jsem se zastavil. Je vidět, že když kluci drží frontmana dál od flašky Ferneta a nenechají ho moc kecat nesmysly do mikrofonu, tak se ROOT dají i poslouchat. A dokonce můžou i bavit. Já jsem nakonec vydržel na celý set a tentokráte toho nelituji. (Ifa)
K ROOT doplním jedno - ti měli zvuk jako křišťál. Koncert plný hitovek, Big Boss se tentokrát zdržel dlouhých komentářů a ROOT pro mne tak byli možná i vrcholem středečního dne. (Opat)
Na ALCEST jsem se těšil, ale hlavně úvod zazdil zvuk. Bylo tocelé koulovité a zastřené, ale když jsme změnili polohu, přece jen se to zlepšilo. Neznám tvrobu francouzských náladotvůrců nijak podrobně, ale poslední deska mě hodně baví a tak jsem si tu třičtvrtěhodinu nakonec hezky užil. Byla to taková milá a pěkná tečka za tím naším prvním večerem...(Johan)
ALCEST u mě patřili k jasným tahákům festivalu. Bohužel díky silně nepovedenému zvuku na mě jejich kouzlo zapůsobilo tak napůl. Tam, kde kytary mají vyluzovat nádherné snové melodie, jsem si je musl domýšlet. V pomalejších pasážích to celkem šlo, ale když se do toho Niege a spol. opřeli, nebylo to zkátka ono. Po změně místa už to bylo nepatrně lepší, ale zase se mi ztrácel civilní hlas Niegeho, zatímco jeho blackmetalový skřehot přeřvával vše. I přes ty to nedostatky se jednalo o ideální tečku na závěr. Alcest nastolili pohodu a klídek před dlouhou cestou na ubytovnu. (Coornelus)
Fotky: Ignor
