 |
 |
 |
RSS kanál
7. 8. 2012AVVEN – Kastalija
AVVEN – Kastalija
CD 2011, vlastní náklad
|
Jiný kraj, jiný mrav. Slovinsko, malá země existující v poválečném období teprve od roku 1991, kdy se oddělila z bývalé Jugoslávie, je evidentně mnohem otevřenější nemainstreamové muzice než Česko. Jak jinak si vysvětlit, že tam hudba plus mínus folkmetalové skupiny AVVEN zní z veřejnoprávních médií, televizi nevyjímaje. Jako kdyby nám hráli z Radiožurnálu CRUADALACH a večer v České televizi SSOGE... To se asi hned tak nestane, přitom hudba Slovinců až tak daleko našincům není. Ač folk metalu příliš neholduji, AVVEN mě celkem baví. Důvodů je hned několik – tím nejdůležitějším skutečnost, že na to nejdou jen od lesa, ale i od vody a od země. (úsměv) Prostě nesázejí jen na svižné halekačky, ale nabízí pestrou paletu nálad, včetně těch posmutnělých, zemitých. Úvod tomu sice příliš nenasvědčuje, protože první skladba Zmaji je svižná a hitová, přesně taková, jaká zabírá na typické folkmetalové fanoušky, kteří si chtějí zahulákat s korbelem v ruce. Ale pod tou zdánlivě jednoduchou slupkou už tady probleskují zajímavé nápady a hlavně se ozývá přehršel nástrojů – vedle těch níže uvedených řada dalších, samozřejmě lidových, v rukou hostů, kterých je tolik (7), že jsem líný jejich seznam opisovat. (úsměv) Zajímá je i skutečnost, že AVVEN se neštítí klasických kláves, které nesuplují folkové instrumenty, ale hrají si to své – třeba v úvodu Ros. To je zajímavější skladbička, ve které se střídají chytlavé rychlé pasáže s odlehčenými, akustickými, ve kterých vládnou housličky. A po nich to zase jede, sborové chorály, na nichž se podílí hned šest hrdel, mají docela silný hitový potenciál. Ona je vůbec celá tvorba postavená na chytlavosti – a přispívá k ní i ženský sólový zpěv, který je většinou takový křehký. S třetí skladbou dáváme folk metalu vale a je tu pomalá teskná písnička, nemající daleko k doom metalu, ale akustickému. Ostatně kapela jezdí po Slovinsku i s akustickým programem. A takhle nějak se to střídá celé album – |
|
chvíli rychleji, chvíli pomaleji, ale pořád pestře, ta spousta nástrojů se ale netluče, ale pěkně střídá resp. doplňuje. Některé songy mi přijdou trochu moc do skoku, třeba Vvile a hlavně Ibo – v případě druhé jde spíše o lidovku než metal, ale kapela tvrdí, že se snaží, aby její tvorba nebyla podobná žádné lidové písni. A po téhle veselici následuje zase něco jiného, hrubý zpěv a vážnou hudbou načichlé houslové party, schované pod kytarami. Překvapením je určitě zařazení hispánských motivů, které se objevují v sPain – kdo by to do kapely z Balkánu řekl? Nahrávalo se ve studiu ORK už v roce 2009 a zvuk je přímo učebnicový – čistý, vyrovnaný, přehršel nástrojů se netluče a všechno krásně vyzní. Složitější to asi bude na živo. AVVEN si druhé album vydali sami, ale grafický kabátek rozhodně nekoupili někde v second handu. Naopak, jejich digipack je velmi hezký, byť titulní strana je hodně jednoduchá, možná až příliš skromná. Ale vložená knížečka vypadá pěkně, vedle textů obsahuje portrétní fotky členů kapely, kterým po tvářích stékají prameny vody. Veškerý psaný text je jen slovinsky, což je možná škoda, protože málokdo porozumí, o čem to všechno je... Seznam skladeb:
Čas: 36:54 Sestava:
www.avven.com |
;)
Partnerské weby
