 |
 |
 |
RSS kanál
22. 8. 2012NECROVATION – Necrovation
|
U všech rohatejch! To je temnota z nejtemnějších! Někde ve Švédsku, v tajném sklepení, dvě patra v podzemí je občas potkáte. Po starých stěnách stéká hnis, cítíte hnilobu a houby zarůstají černá zákoutí. Tam od roku 2003 hraje, skládá a bojuje s běsy kapela NECROVATION. Málokdo se do jejich zkušebny odváží. Po městě se říká, že jsou to satanisti. Ale znáte to, lidi toho napovídají. I když, kdo ví? Chodí v černém. Mají na kontě dvě alba, dema, EP. Teď už věřím, že peklo existuje. Z jejich hudby je cítit na sto honů. Při prvním poslechu jsem byl rozpolcen. Přišlo mi to chvílemi příliš disharmonické. Ale něco mě znovu a znovu lákalo si cdčko poslechnout. Podlazené kytary, zběsilá sóla a zastřený vokál. Absolutní underground. Věřím tomu, že mají ve zkušebně na bicích starou odloženou bundu, ve které vyvedla již po několikáté krysa své mladé. Zvuk z Necromorbus studia mi nahání husí kůži na celém těle a po každém poslechu se pro jistotu oklepu. Odstraňte z dosahu veškeré nože, skalpely, provazy a skleničky s jedem. I spokojení a silní jedinci budou mít pochybnosti, jestli je nutné na tomto světě ještě setrvávat. Dark death metal ve své ryzí podobě pohltí vše kolem. Ve tmě jste žili již příliš dlouho. Už dávno jste zapomněli, jak vypadá sluneční světlo. Barva vaší kůže nemá daleko k červům. Křičíte ve starých chodbách. Žádná odpověď. Jen v dálce hrají své songy NECROVATION . Necrovorous Insurrection. Prohlížíte si ruce. Pomalu se táhnoucí kytary. Mačká vás to ke zdi. Dark Lead Dead. Zmítáte se v řetězech. A pak, že již dávno není středověk. Hlas Seba podmalovává i tak už dost bezvýchodný rytmus kytar. Opouští vás veškerá síla. Pulse of Towering Nadnes. Je tenká hranice mezi realitou a fikcí. Pomalé. Drásající. Baskytara vykouzlí pochod k poslednímu spočinutí. Commander of Remains. Hymna podsvětí. Za zdí odkapává jakási tekutina. Ležíte v chladu |
|
a plísni. V každém v nás je pradávné zvíře. V samotě musí ven. Závěrečné sólo je zběsilé, šílené. Jako vy. New Depths. Dá se smutek vyjádřit rychlou písní. Ano, dá. NECROVATION to umí. Ve zdánlivém chaosu po několikátém poslechu objevíte zvláštní kouzlo. Sepulchreal. Spočinutí. Opakující se šeptající kytara se následně rozjede do dalšího riffu. Resurrectionist se převaluje a vy máte hlavu v dlaních. Proč zrovna já? Necrovation se svíjí v křečích a vysílají další song smrti. The Transition. Deprese. Dnes tolik skloňované slovo. Málokdo je asi měl doopravdy. Málokdo je umí vyjádřit muzikou. NECROVATION je skloňují v každém songu. Po chodbách zní stesk po denním světle. Ozvěna smutku. III Moutn Nadnese (The Many). Svět v podzemí je jiný než ten váš nahoře. NECROVATION to moc dobře ví. Sypou to do vás. Končíme. Není cesty zpět. Život v zapomnění jsme si vybrali sami. Obestřeni temnými tóny sedíme a doznívá v nás poslední píseň.
Pokud se vůbec dá hudba vyjádřit slovy, tak u desky Necrovation mě napadá jen černá. Obal je černý. Texty jsou černé. Muzika je černočerná. Jako prostředek k vyjádření této temnoty byl vybrán starý dobrý death metal. A já si nemůžu pomoci. Mám černou barvu rád. Nutí k zamyšlení. Očisťuje. Stejně jako muzika NECROVATION. Pokud máte rádi stejnou barvu jako já, nechte se zahalit tmou. Šílené dílo a pro mě obrovské překvapení roku 2012!
Čas: 47:00 Sestava:
|
;)
Reklama
Partnerské weby
