26. 7. 2012MASTERS OF ROCK 2012 – den druhý

další fotografie

Vizovice zkrápí neutuchající déšť, návštěvníci se halí do kapucí a pláštěnek, aby si mohli vychutnat další z očekávaných hvězd letošního ročníku. Druhý den Masters of Rock začíná, pivo teče proudem a přichází čas prvních kapel dnešního dne. (Niviat)

Pošmourné počasí zahnalo spoustu lidí do stanů či přilehlých stánků s občerstvením, největší taháky začínaly svoji hudební produkci až po čtvrté hodině odpolední, bylo proto dostatek času na odpočinek a procházky areálem. Obzvláště zajímavou se jako vždy jevila ulička s různými kusy oblečení, šperků a dalšími potencionálními suvenýry. (Niviat)

Druhý festivalový den se návštěvníci probrali do umouněného počasí, a déšť nás trápil celé dopoledne a i velkou část odpoledního programu. Hudebně byl druhý den v 11 hodin zahájen ZAKÁZANÝM OVOCEM. Náctileté puberťačky, které viděly živý koncert podruhé v životě, možná jejich produkci ocenili, ale mně tato partička nestála ani za to, abych se překulil z levé půlky na pravou. Z těchto infantilních, rádoby vtipných a provokativních punkrock kapel se mi otevírá nůž v kapse. V televizních hudebních programech se jim možná nějaké pomyslné vavříny dostanou, pro seriózní festival a hudební kariéru to ale není. (Dave)

Pak ale přišla na řadu zajímavá kapelka ze studeného severu, norská banda RIBOZYME. Krkolomné jméno, které nikdo nezná, že ano? Čistě ze zvědavosti jsem si je našel, pustil a byl jsem velmi příjemně překvapen. Těžko říct, kam tuto čtveřici zařadit, jelikož zpěvákův hlas i hudební feeling se dosti mění. Když jsem stál jako přikovaný v poloprázdném prostoru pod pódiem kolem pravého poledne, slyšel jsem v jejich hudbě několik vlivů. Základ zcela jistě pochází ze starých garage/stoner rockových kapel, který se střídal s jednoduchostí popových rytmů a velmi alternativním rockem s příjemnými progresivními sóly. V řeči kapel bych to viděl asi takto: Základní rockový podklad Queens Of The Stone Age s progresí a la White Stripes, až přes odlehčené popové vokální úlety až na rovinu Placebo. Vím, nedá se to moc dobře představit, a tak Vám nezbývá nic jiného, než si je najít na youtube, popř. jiných kanálech. Zamrzel nízký počet přihlížejících a minimální reakce, ale to se od brzké odpolední hodiny pro neznámou kapelu očekávalo. (Dave)

Hned následující kapela měla pokračovat v zahájené kvalitní hudební produkci. Řečtí thrasheři SUICIDAL ANGELS ale do Vizovic nedorazili, a jejich koncert se tak k mé lítosti neuskutečnil. Opakovala se tak situace z loňska, kdy došlo ke zrušení koncertu Sirenie, které také nedorazil jeden ze členů. Nepříjemné počasí mě vyhnalo do krytého M-Stage, kde jsem chvíli sledoval umění návštěvníků ve hře Guitar Hero. Tam jsem strávil koncert VITACITů, který mě absolutně nijak neoslovil, a přestože se jedná o tuzemskou klasiku, vůbec mě to nebavilo. S díky jsem odmítl i koncert zasloužilých pankáčů VISACÍ ZÁMEK. Ne proto, že jsem je už několikrát vidět, ale spíše proto, že opravdu nevlídné počasí mě odradilo ke strávení hodiny u jejich produkce, když bude jistě ještě spousta příležitostí jejich koncert shlédnout, a jistě za lepšího počasí. (Dave)

Mé odhodlání k návštěvě areálu se dovršilo těsně před jednou hodinou, kdy byli na programu řečtí thrash metaloví SUICIDAL ANGELS. K velké smůle, mojí i fanoušků, kapela nedorazila stejně jako loni SIRENIA, která navštívila Vizovice letos. Norský gothic metal se rozezněl areálem, který se zaplnil nedočkavými posluchači. Skupina v čele s charismatickou Španělkou Ailyn se stala miláčkem publika již v roce 2008, něžný tklivý zpěv byl bohužel chvílemi sotva slyšitelný, což trochu ubíralo na celkové energii hudby. I přes tento handicap to však byl pro mě příjemný otvírák dnešního pobytu pod pódiem. (Niviat)

SIRENIA dodržela loňský slib a přijela znovu i letos. Tentokrát koncertu nic nebránilo a tak se norská symfonická banda mohla podruhé představit vizovickému publiku. Poprvé to bylo v roce 2008, a i letos se vrátila se španělskou zpěvačkou Ailyn v čele. Ta dle mého názoru zvládá vokální party znatelně lépe, než předchozí vokalistka Monika Pedersen. Není bez zajímavosti, že si ji kapela vyhlédla po skončení španělské verze soutěže X-Factor. Okázalá kombinace screamovaných vokálů a ženských jemných poloh sklízí úspěch už dlouhá léta, a přestože Sirenia v tomto žánru nehraje první housle, svoje posluchače si našla. Našla si je i na Masters Of Rock a v ustávajícím dešti se jí dostalo poměrně vřelého přivítání. Trošku jejich koncertu uškodilo špatné nazvučení, a ač se Ailyn snažila jak chtěla, zprvu nebylo snadné její hlas mezi nástroji najít. S novou tvorbou Sirenie nejsem moc obeznámen, ale i přesto jsem si jejich koncert docela užil. Rozhodně ale méně, než kapela samotná, která se zdála být nadšením bez sebe. Určitě příjemná hodinka. (Dave)

Jako na povel německých FREEDOM CALL se mraky rozháněly na nebi a tak jsme si mohli jejich power metal vychutnat již jen v drobném mrholení. Představení nové desky Land of the Crimson Dawn mělo obrovský spád, našlapané kytarové riffy byly podpořeny dunivými bicími, za kterými neomylně seděl Klaus Sperling. Po několika chorálních zpěvech s publikem a odehrání starších hitů se oblačnost nadobro roztrhala a připravila tak příjemný vzduch a konečně pořádnou festivalovou pohodu pro americké thrash metalové EXODUS, které jsem ke své smůle propásla. (Niviat)

Německé power metalisty FREEDOM CALL jsem sice ještě nikdy neviděl, ale žíly mi kvůli tomu neprasknou

Při blížícím koncertu heavíkového dua přiškrcených varlat a gelovaného klauna, kapel UNISONIC a EDGUY, jsem opět prchal z areálu jako z doutnajícího World Trade Centra a snažil se ukrýt mimo dosah reproduktorů. Pro mnohé vrchol dne byla pro mě téměř pětihodinová příprava na noční koncert Pain. (Dave)

Z Německa k nám zavál svěží vítr heavy metalové UNISONIC. Pod taktovkou Michaela Kiskeho jsme mohli vyslechnout debutové album kapely, které nese stejný název, ale také staré hitovky od Helloweenů, jako například March of Time nebo I Want Out. Vystoupení před dvěma lety chyběla jedna zásadní věc a to Kain Hansen, který se ke kapele přidal jako plnohodnotná posila, z koncertu se proto stal neuvěřitelný zážitek. Fanoušci tyto dvě legendy oceňovali salvami potlesků a atmosféra byla elektrizující stejně tak jako Kiskeho zvládnuté výšky ve skladbách. (Niviat)

PAIN začínali až deset minut před druhou hodinou ranní a já si od nich sliboval velkolepou show. Minimálně takovou, jakou PAIN předvedl v říjnu loňského roku v Masters Of Rock Café ve Zlíně. Peter Tagtgren budiž nekorunovaným králem švédského metalu, a to hned v několika odvětvích. Jako excelentní producent mnoha světových kapel, jako zakladatel kultovní kapely Hypocrisy a hlavně jako ten, který přivezl do Evropy death metal. I s kapelou Pain ale udělal díru do světa, i když už v těchto dnech není až tak originální. Nicméně poslední album You Only Live Twice je opravdu velmi povedené dílko. Proto mě překvapilo, že z něj zahráli pouhé tři písně, a zbytek koncertu se věnovali všem ostatním deskám. Prakticky zahráli průřez svou kariérou, přičemž první desce Rebirth z roku 1996 se věnovali stejně, jako té nejnovější. Hitový start zahájil double z desky Cynic Paradise, první chorály z publika se ozvaly při písních I'm Going In a Monkey Business, a hned po nich následovala výborná, leč lehce popovější pecka Dirty Woman. Překvapil a potěšil i cover Eleanor Rigby od Beatles, o kterém jsem dříve ani nevěděl. Zajímavé provedení. Peter možná mimo koncertní pódia vypadá jako introvertní a studený člověk, nicméně na prknech Ronnie James Dio Stage se rozpovídal a vytvořil docela příjemnou atmosféru. Rozhodně se ukázal jako přátelský člověk. Druhá polovina koncertu patřila už výhradně hitům, kde hrálo prim album Dancing With The Dead. Z něj zazněly hity Same Old Song a Stay Away, díky kterým se unavené noční publikum několikrát odrazilo od země. Slyšeli jsme i píseň Bitch, kterou Peter složil pro svoji bývalou přítelkyni (zřejmě se nerozešli v dobrém) a energickou, klávesy nasáklou The Great Pretender. Nebyla chuť na odchod z pódia a protahování koncertu zbytečným skandováním a přišel čas na poslední song. Který jiný by mohli na závěr zahrát, než hitovku Shut Your Mouth. Nebylo to ale úplně v typickém provedení. Peter si na pódium pozval kamaráda Roba Dukese z Exodus, který se staral o zpívání refrénu. S touto výbornou skladbou si tak poradili společně u jednoho mikrofonu a krátce před druhou hodinou reproduktory vydechly naposled. Je vidět, že přátelství vznikají a rostou nejen ve stanovém městečku, ale i za branami zákulisí. (Dave)

Konečnou se pro mě dnes večer stali industrial metaloví PAIN ze Švédska. Na tuto kapelu jsem se z celého ročníku těšila nejvíce, jelikož jsem neměla možnost ji slyšet naživo. Charismatický projev Petera Tägtgrena doplněný bílou svěrací kazajkou a pohodářský styl byl podkreslen chraplavým vokálem. Posluchačstvo sice prořídlo, ale i tak byla přítomna úžasná atmosféra, kterou kapela zaznamenávala na svoje live dvd. K velké smůle nešlapala technika stejně jako hudba a zpěv bylo chvílemi sotva slyšet, zklamáním to však pro všechny účastníky nebylo. (Niviat)

Dnešní mrazivou hudební produkci vystřídal studený spacák a několik málo hodin spánku před dalšími skákáními v davu rozdychtěných fanoušků rocku a metalu. Festival se pozvolna přehoupl do své druhé půle, avšak ani zdaleka nevystřílel veškerou kvalitní munici... (Niviat)

Snad první den v historii Masters Of Rock, kdy po celý den vytrvale pršelo. dopadl pro mě na výbornou. Z vybraných koncertů jsem rozhodně zklamaný nebyl, a ani únava mě nezabránila čekání na noční koncert Pain. Škoda neúčasti kapely Suicidal Angels, kteří by se do mozaiky druhého dne poměrně hodili. (Dave)

Normal: Dave

Kurzíva: Niviat