Tak že by? Zrovna, když jsem si stýskal nad nudností nových Delain a nad faktem, že už se dlouho neobjevila moderní female fronted formace, která by mne zaujala (naposled snad poslední řadovka Epicy, ale to také jen tak na půl), přihasí si to Švédi End of September z města Växjö, jejichž zrod datujeme do roku 2009 s eponymním debutem, aby zklidnili můj hormon a donutili mě se po dlouhé době zastavit a pořádně zaposlouchat.
Stejně jako krajané One Without (ti ovšem na druhé nahrávce vsadili na metalcoreovější notu) plují na zadumanějším feelingu, podpořeném spoustou výtečně zaranžovaných kláves a krásného čistého vokálu minulý rok k formaci se přidavší Elin Redin, jež sice nevyhraje soutěž krásy, ale zpívá jí to vážně parádně.
Již od otevíráku „Isolated“ se mi velice pozdává technicky strojový feeling nahrávky, který známe od severských progresivních smeček, tlučoun Johan Svensson se předvede několika efektními výkopy, aby posléze přenechal místo sloce s krásnými vokálními nájezdy Elin, navíc refrén připomene některé mnohem známější spolky v žánru, přičemž si na nic nehraje a společně se slokami funguje jakožto symbiotický celkem, v němž nic není tlačeno a vše vyznívá velice přirozeně, což u kapel oceňuji a podobný přístup ke kompozici považuji za určitě sympatický.
Kapela se rovněž vyžívá v instrumentálních pasážích, kdy pěnice na okamžik zavře své rtíky a ponechá prostor výše zmíněným klávesám, které sice rozehrávají ve female fronted metalu již slyšené party, ovšem komorní, přemýšlivá atmosféra jim velice sedí a navíc se ve správný okamžik dokáží přidat ke kytarám a společně s bicími vytvořit velice zajímavý spodek. Navíc mix jim přeje – jejich hladina je na prakticky dokonalé úrovni, kdy se netlučou s kytarami, ovšem zároveň se jimi nenechají nikterak utlačovat.
Přístup ke kytarám je pak spíše obyčejnějšího rázu, rozhodně nečekejte v tomto směru nějaké velké inovace, kytarista Eric Tordsson (ex black/deathovka Crimson Moonlight) se hrou drží velmi při zemi, avšak sem tam přispěje svými nízko položenými harshi ((zřídka, bohužel) a radost je na světě. Přiznám se, že „Fallen“ mi hlavně v chorusech nejednou připomněla americké Evanescence, k čemuž pochopitelně přispívají i bohaté klávesové plochy.
„A Place To Go“ se pak vydává cestou klasičtější, cituje spolky jako Delain, Within Temptation, prostě holandskou melodickou školu a dělá to tak, že velice slušně. Hodně se mi líbí bicí rytmy, jsme očividně s Johanem na podobné vlně, co se týče představ o pořádných perkusích ve female fronted.
Pánové a dáma se ovšem nenechává svazovat trendy a představí wah-wah na počátku „Inner Voice“, což by jeden u kapel tohoto žánru čekal asi málokdo. Skladba opět velmi dobrá, kompozice stabilní a velice silná, lead vokály perfektní a je očividné, že End of September skutečně neponechali nic náhodě a našli jak výbornou a všestrannou zpěvačku, tak i muzikanty, které vlastní tvorba baví, mají potřebný um i nadhled nad žánrovou tvorbou. Velice patrné je to z „Waiting For The Rain“, v níž to všichni přítomní rozbalí a vykouzlí souhru, ze které by pracháčům z Nightwish vstaly chlupy po celém těle. No, i když, tam už spíše tnu do mrtvého.
Jsem skutečně zvědav, zda End of September proniknou do širšího povědomí, či zůstanou dalším vynikajícím potenciálním švédským exportem, po němž ani pes neštěkne, přestože, ač nenabízí nic nového, ve daném žánru se jedná o jasný nadprůměr, nesvázaný snahou o gothické divadýlko (jež navíc u podobně laděných kapel vypadá vzhledem k jejich tvorbě dosti nepatřičně), ovšem s rockovým drivem, lehkou rukou Erika při psaní – od první skladby až do závěrečného groovy štychu „Autumn Breaks“ (výborného, jen tak mimochodem) je tato nahrávka skvěle odvedenou prací, kterou musím ocenit a zároveň si tak trošku oddechnout, jelikož konečně je z žánru modern female fronted metalu zase co poslouchat.
Seznam skladeb:
http://www.endofseptember.net/
www.ulterium-records.com
Stejně jako krajané One Without (ti ovšem na druhé nahrávce vsadili na metalcoreovější notu) plují na zadumanějším feelingu, podpořeném spoustou výtečně zaranžovaných kláves a krásného čistého vokálu minulý rok k formaci se přidavší Elin Redin, jež sice nevyhraje soutěž krásy, ale zpívá jí to vážně parádně.
Již od otevíráku „Isolated“ se mi velice pozdává technicky strojový feeling nahrávky, který známe od severských progresivních smeček, tlučoun Johan Svensson se předvede několika efektními výkopy, aby posléze přenechal místo sloce s krásnými vokálními nájezdy Elin, navíc refrén připomene některé mnohem známější spolky v žánru, přičemž si na nic nehraje a společně se slokami funguje jakožto symbiotický celkem, v němž nic není tlačeno a vše vyznívá velice přirozeně, což u kapel oceňuji a podobný přístup ke kompozici považuji za určitě sympatický.
Kapela se rovněž vyžívá v instrumentálních pasážích, kdy pěnice na okamžik zavře své rtíky a ponechá prostor výše zmíněným klávesám, které sice rozehrávají ve female fronted metalu již slyšené party, ovšem komorní, přemýšlivá atmosféra jim velice sedí a navíc se ve správný okamžik dokáží přidat ke kytarám a společně s bicími vytvořit velice zajímavý spodek. Navíc mix jim přeje – jejich hladina je na prakticky dokonalé úrovni, kdy se netlučou s kytarami, ovšem zároveň se jimi nenechají nikterak utlačovat.
Přístup ke kytarám je pak spíše obyčejnějšího rázu, rozhodně nečekejte v tomto směru nějaké velké inovace, kytarista Eric Tordsson (ex black/deathovka Crimson Moonlight) se hrou drží velmi při zemi, avšak sem tam přispěje svými nízko položenými harshi ((zřídka, bohužel) a radost je na světě. Přiznám se, že „Fallen“ mi hlavně v chorusech nejednou připomněla americké Evanescence, k čemuž pochopitelně přispívají i bohaté klávesové plochy.
„A Place To Go“ se pak vydává cestou klasičtější, cituje spolky jako Delain, Within Temptation, prostě holandskou melodickou školu a dělá to tak, že velice slušně. Hodně se mi líbí bicí rytmy, jsme očividně s Johanem na podobné vlně, co se týče představ o pořádných perkusích ve female fronted.
Pánové a dáma se ovšem nenechává svazovat trendy a představí wah-wah na počátku „Inner Voice“, což by jeden u kapel tohoto žánru čekal asi málokdo. Skladba opět velmi dobrá, kompozice stabilní a velice silná, lead vokály perfektní a je očividné, že End of September skutečně neponechali nic náhodě a našli jak výbornou a všestrannou zpěvačku, tak i muzikanty, které vlastní tvorba baví, mají potřebný um i nadhled nad žánrovou tvorbou. Velice patrné je to z „Waiting For The Rain“, v níž to všichni přítomní rozbalí a vykouzlí souhru, ze které by pracháčům z Nightwish vstaly chlupy po celém těle. No, i když, tam už spíše tnu do mrtvého.
Jsem skutečně zvědav, zda End of September proniknou do širšího povědomí, či zůstanou dalším vynikajícím potenciálním švédským exportem, po němž ani pes neštěkne, přestože, ač nenabízí nic nového, ve daném žánru se jedná o jasný nadprůměr, nesvázaný snahou o gothické divadýlko (jež navíc u podobně laděných kapel vypadá vzhledem k jejich tvorbě dosti nepatřičně), ovšem s rockovým drivem, lehkou rukou Erika při psaní – od první skladby až do závěrečného groovy štychu „Autumn Breaks“ (výborného, jen tak mimochodem) je tato nahrávka skvěle odvedenou prací, kterou musím ocenit a zároveň si tak trošku oddechnout, jelikož konečně je z žánru modern female fronted metalu zase co poslouchat.
Seznam skladeb:
- Isolated
- Fallen
- A Place to Go
- Exile
- Inner Voice
- Left in This World
- Waiting for the Rain
- Silence
- Autumn Breaks
http://www.endofseptember.net/
www.ulterium-records.com
