 |
 |
 |
RSS kanál
12. 7. 2012ANATHEMA – Weather Systems
ANATHEMA – Weather Systems CD 2012, KScope Records/The End
|
Právě ve chvíli, kdy člověk potřebuje trochu popostrčit, chybí mu energie a dobrá nálada, přicházejí posmutnělí náladotvorní Britové Anathema a mně se chce zvolat: „Konečně!“. Po minulé, snad trošku slabší, synťákové desce „We’re Here Because We’re Here“, se bratří Cavanaghové vracejí i s celým ansámblem, aby předvedli, že v nich zůstala ještě pořádná dávka nádherné muziky na rozdávání. A tedy, že jí je! Weather Systems na nic netušícího posluchače, jenž očekává podobnou náplň jako v případě minulé řadovky, zaútočí nádhernou emocionální bouří „Untouchable, Part 1“, která má naprosto geniální flow, než se člověk rozkouká a trošku vzchopí, již je ve čtvrté minutě kompozice, krásné procítěné vokály, k tomu jako vždy půvabná vokální práce mé oblíbené pěvkyně Lee Douglas, dokonalé texty, které jsme se za ty roky naučili milovat a ctít, jeden jednoduchý kytarový motiv, masivně podporovaný splašenou natlakovanou rytmikou Johna Douglase, v hudbě jasně patrné odkazy na progresivní diskotékovou tvorbu 80. let, něco neuvěřitelného, a to jsme teprve na startu. „Untouchable, Part 2“ přichází se stejnou melodií, ovšem tentokrát Danny sedne za klavír a vykouzlí úchvatný doprovod pro sborový zpěv Lee a Vince, a když v pozadí začínají rašit první náznaky tklivých zvuků elektrické kytary, člověk si hned vybaví všechny ty krásné chvíle s „A Fine Day To Exit“ či „A Natural Disaster“. Jediné, co snad už jen chybí k naprosté dokonalosti, jsou masivní orchestrace, které ovšem v samém závěru skutečně přicházejí a mé srdce starého fanouška plesá radostí. Co se stalo? Minule studené jak psí čumák, nová tvorba však rozehřívá mé v poslední době tak zatraceně studené srdce a já jen se zatajeným dechem čekám, co bude dál. To se mi, přiznávám, nestalo už hodně dlouho. „The Gathering of the Clouds“, mraky se pomalu seskupují na obloze, zakrývají chladné podzimní slunce, spouští se déšť a promočená Anathema rozehrává další vokální koncert. Vůbec ten důraz, kladený na vokály, různé recitativy, proplétající se popěvky je na Weather Systems hodně patrný, když kapela vše ještě vyšperkovává orchestrálními party, přichází pozvolná úleva před dalším náporem vlahého deště. Teď se v dálce zablesklo, viděli jste? Lee rozezpívává „Lightning Song“, bouřka přichází nad naše hlavy a postupem času se strhává skutečný liják.Tenhle song je naprosté progresivní nebe! Post rocková rytmika, neskutečné vokální představení, opět ten minimalistický melodický motiv, Jamie přispívá k dobru svými decentními basovými party, vše na svém místě a jak má být. Již teď vím, že minulá nahrávka je proti Weather Systems něco jako A Great Cold Distance proti Night Is the New Day. Modří už vědí. Vychází slunce ("Sunlight"), Vincent jej vzývá, aby svými paprsky rozehřálo a naplnilo posmutnělé srdce novou nadějí, novým plesáním nad krásou našeho světa, kterou Anděl Lee vykreslila v předchozím songu. 
/> |
Pravda, song je mírně slabším a oproti předcházející skladbě tak trošku stojí v pozadí, ve druhé polovině přichází post rockový nástup, jenž vše tak trochu uvede do kontextu a připraví posluchače na „The Storm Before the Calm“, kompozici, jíž se k mé nevoli mí oblíbenci tak trochu vracejí na „We Are Here“, včetně opětovného použití synthezátorů, temné atmosféry, to vše aby ve druhé polovině skladby posluchači připravili vyvrcholení jako blázen ne nepodobné umu, s jakým tyto epické pasáže předváděli samotní Pink Floyd. Vůbec Floydovská atmosféra nabyde právě v tomto okamžiku vrchu a až do konce trvání nahrávky se s ní vlastně opětovně neshledáme. Záčátek konce představuje „The Beginning and the End“ a pro mne tak trošku právoplatně, jelikož dle mého názoru bylo to nejlepší z této věru ze značné části parádní nahrávky představeno. Přesto tato skladba odkazuje na vrcholné momenty opusu „Judgement“ ačkoliv truchlení bratří nad ztrátou matky vystřídalo úpěnlivé volání po smyslu všeho vůkol nás, po klíči k záhadě, jež se zove Svět. Mraky, které byly rozčísnuty bleskem se znovu seskupují, duše počíná býti neklidná a toulá se v dálkách ve snaze uniknout všednosti každodenní reality. Dítě, jež se tolik radovalo z mraků, bouřky, kapek, jež se ve snopcích spouštějí na zem a vytvářejí ony báječné kaluže, v nichž si malinký človíček tak rád zaskotačí se ztrácí v myšlenkách, přemýšlí nad tím, co bude, až vyroste a proč je svět kolem něj plný nespravedlnosti, krutosti, lhostejnosti, prázdnoty. Toulá se po svých vnitřních krajinách „Internal Landscapes“, přemýšlí, porovnává, vytváří závěry a znovu je přetváří, jak získává stále více a více informací. Vydává se na pouť se krajinou myšlenek, snů, tužeb a obav. Jako pomyslný soundtrack mu k tomu hraje poslední song na závěr, který završuje celou odyseu, naplněnou hledáním a nacházením, ztrácením a získáváním. A já, tichý pozorovatel, jenž jsem s napětím celou tu dobu sledoval jak dítě, tak jeho průvodce, kteří své toulky za poznáním zaobalili do počasové metafory, jen spokojeně nechávám dohrát poslední tóny akustických kytar a náladotvorných, posmutnělých kláves, do chvíle, než se znovu rozezvučí Dannyho kytara a Weather Systems nezačne znovu od svého počátku. I přes dvě, tři slabší skladby totiž představuje to, co si mnoho z nás, skalních obdivovatelů Anathemy přálo vlastně od „A Natural Disaster“. Tak je to tu. A je to výtečné. Seznam skladeb:
https://www.facebook.com/weareanathema |
;)
Reklama
Partnerské weby
