Norská partička Shadowmind, která loni vydala demo a singl, si to letos přihasila s novým albáčem „World Gone Mad“, na němž nabízí slušnou porci melodic death metalu a metalcoru striktně moderního pojetí, přičemž growly nahradily zkreslené řevo vokály a finské melodické parádičky vystřídaly brutální slidy a dravá metalcoreová rytmika.
Výsledkem je pak poměrně pěkně znějící nahrávka, která si bere vlastně to lepší z obou světů, přičemž ctí jak tradici metalu, tak moderní metalcoreové sekačky, které mají pánové z kapely poměrně slušně naposlouchané. Slabší je to už s vokály Alexandera Soares Varhauga, občas předvede slušné vokální vystoupení, ovšem když přijde na čistější vokální polohy, podobně jako drtivá většina ostatních formací, které se o něco podobného pokoušejí, selhává slušným způsobem.
Ne, že by snad něco bylo falešně, to ani omylem, to jen barva Lexova hlasu není tím pravým ořechovým a do slušně našlapané tvorby formace se, popravdě v této podobě, příliš nehodí (harsh je celkem v pohodě, což předvádí například ve válu „Rain“). Naopak kytary a jejich zvuk, o nějž se postaral sám kytarista kapely Tore Fagerheim jsou výtečným atributem alba, přehrávají již slyšené, ovšem zároveň dokáží přijít s dostatkem nových, neotřelých a nápaditých melodií, dobře střídají klidné s natlakovanými pasážemi a upřímně, mít kapela jen o něco lepšího zpěváka, schylovalo by se k velkému objevu na norské scéně.
To vše lze spatřit v například strojově přesné řezničině „Nightfall“, v níž kytaristé předvádějí parádní rozehrávanou, ačkoliv bicí Vadima Chernyshova, jehož styl je, abych tak řekl, spíše úspornějšího charakteru, jim nejsou zas až takovou oporou, jakou by si kytary zasloužily.
V tom cítím trošku třenici stylů – na jedné straně melodeathová inklinace šestistrunek, na straně druhé striktně metalcoreová bicí rytmika a ačkoliv se obě zúčastněné partaje často sejdou, občas to nevyhnutelně zaskřípe. nabušená produkce, agresivní často se překrývající kila, neustálé basové dunění (basa je zvučena výtečně) v „Complications“ připomenou mé dávné oblíbence Enter My Silence a jsme zase u té finské melodeathové školy, kterou Shadowmind tak často a rádi citují. A tak to máte pořád.
Je poměrně osvěžující vidět, že kapela se snaží o originální mix dvou příbuzných, a přece od sebe vzdálených stylů, jenž plus mínus funguje slušně, a tedy na debut se jedná o poměrně ucelené, vyrovnané dílko, kterému nelze, než ukázat palec nahoru, ačkoliv tedy speciálně s vokály bych ještě něco dělal, jelikož pokud by se kapele podařilo sehnat lepšího pěvce, mohli bychom o jejich jménu ještě slyšet.
Norsko opět ukazuje, že má dostatek schopných hudebníků, kteří neustále hledají nové přístupy a cestičky (viz. Leprous) a „World Gone Mad“ je výborným ventilem frustrace pro všechny, kteří potřebují být smeteni neústupnou hradbou kytar a mají chuť si tu a tam i zařádit v osidlech metalcoreové dravosti. Pravda, nejsem z nahrávky úplně u vytržení, ale špatné to není ani v nejmenším.
Seznam skladeb:
http://shadowmind.bandcamp.com/
Výsledkem je pak poměrně pěkně znějící nahrávka, která si bere vlastně to lepší z obou světů, přičemž ctí jak tradici metalu, tak moderní metalcoreové sekačky, které mají pánové z kapely poměrně slušně naposlouchané. Slabší je to už s vokály Alexandera Soares Varhauga, občas předvede slušné vokální vystoupení, ovšem když přijde na čistější vokální polohy, podobně jako drtivá většina ostatních formací, které se o něco podobného pokoušejí, selhává slušným způsobem.
Ne, že by snad něco bylo falešně, to ani omylem, to jen barva Lexova hlasu není tím pravým ořechovým a do slušně našlapané tvorby formace se, popravdě v této podobě, příliš nehodí (harsh je celkem v pohodě, což předvádí například ve válu „Rain“). Naopak kytary a jejich zvuk, o nějž se postaral sám kytarista kapely Tore Fagerheim jsou výtečným atributem alba, přehrávají již slyšené, ovšem zároveň dokáží přijít s dostatkem nových, neotřelých a nápaditých melodií, dobře střídají klidné s natlakovanými pasážemi a upřímně, mít kapela jen o něco lepšího zpěváka, schylovalo by se k velkému objevu na norské scéně.
To vše lze spatřit v například strojově přesné řezničině „Nightfall“, v níž kytaristé předvádějí parádní rozehrávanou, ačkoliv bicí Vadima Chernyshova, jehož styl je, abych tak řekl, spíše úspornějšího charakteru, jim nejsou zas až takovou oporou, jakou by si kytary zasloužily.
V tom cítím trošku třenici stylů – na jedné straně melodeathová inklinace šestistrunek, na straně druhé striktně metalcoreová bicí rytmika a ačkoliv se obě zúčastněné partaje často sejdou, občas to nevyhnutelně zaskřípe. nabušená produkce, agresivní často se překrývající kila, neustálé basové dunění (basa je zvučena výtečně) v „Complications“ připomenou mé dávné oblíbence Enter My Silence a jsme zase u té finské melodeathové školy, kterou Shadowmind tak často a rádi citují. A tak to máte pořád.
Je poměrně osvěžující vidět, že kapela se snaží o originální mix dvou příbuzných, a přece od sebe vzdálených stylů, jenž plus mínus funguje slušně, a tedy na debut se jedná o poměrně ucelené, vyrovnané dílko, kterému nelze, než ukázat palec nahoru, ačkoliv tedy speciálně s vokály bych ještě něco dělal, jelikož pokud by se kapele podařilo sehnat lepšího pěvce, mohli bychom o jejich jménu ještě slyšet.
Norsko opět ukazuje, že má dostatek schopných hudebníků, kteří neustále hledají nové přístupy a cestičky (viz. Leprous) a „World Gone Mad“ je výborným ventilem frustrace pro všechny, kteří potřebují být smeteni neústupnou hradbou kytar a mají chuť si tu a tam i zařádit v osidlech metalcoreové dravosti. Pravda, nejsem z nahrávky úplně u vytržení, ale špatné to není ani v nejmenším.
Seznam skladeb:
- World Gone Mad
- Chaos
- Nightfall
- Complications
- Set To Kill
- Infected
- Rain
- Outro
http://shadowmind.bandcamp.com/
