4. 7. 2012BASINFIREFEST 2012 – den první

další fotografie

Spálené Poříčí bylo letos již po desáté rozpálené festivalovou horečkou. Jubilejní ročník byl naplněn jak novými jmény, tak formacemi, které v průběhu minulých let v Poříčí rozjely svou show. Hlavními zástupci první sekce byli například američtí CANNIBAL CORPSE.

Páteční program pro mne začal horror metalovou skvadrou FATA MORGANA, brázdící koncertní scény již pěknou řádku let. Jejich chvíle přišla o půl druhé a v úporném vedru, které nás provázelo většinou festivalu, odehráli mix nových a již zažitých skladeb, jmenuji například notoricky známou Spalovač mrtvol. Fatu jsem měl možnost vidět již několikrát a vystoupení na Basinu bych považoval za takové standardní, průměrné. Jediné, co mi na Fatě trochu vadí, je stále stejná show – řezání hlavy panence apod. Oživení vizuální stránky koncertu by vystoupení jedině prospělo. (Opat)

Je páteční poledne a já mám naspěch, zařídit několik osobních věcí, zbalit se a vyrazit směr Spálené Poříčí na Basinfirefest, na kterém jednak vystupujeme s Neurotic Machinery a na který následně píšu report. Máme tedy celkem naspěch. Když se celá posádka přítelkyně/fotografka, kytarista Miloň a kamarádka Magda nasoukáme do auta, vyrážíme, přece jen, na vlastní vystoupení jezdím rád s předstihem. Přijíždíme včas a já si můžu poslechnout naše "předskokany" THE FIALKY, ti produkují solidně zahraný punk-rock s nezbytnou image a velkou dávkou stylového klišé, fans jsou nadšení a před menší "B" stage se jich nachází velký počet. Potom na to jdeme my. (Sir)

Na druhém pódiu (Božkov Stage) to ještě před koncem Faty rozjeli západočeští NEUROTIC MACHINERY, kde to na basu žene kolega redaktor Sir. Kapela letos vydala EPko Exi(s)t, jinak má na kontě zatím dvě studiovky a tak NM samozřejmě hráli právě z těchto počinů. Kapela se vyznačuje silnými a zapamatovatelnými melodiemi, častými změnami temp a různými zvraty, a sice občas monotónním, ale energickým vokálem. Měli jsme tedy možnost zhlédnout moderní metalové vystoupení s dávkou progrese, a to vskutku povedené vystoupení. Zvuk byl pořádně nabroušený, pětice se nezdržovala nějakými dlouhými prostojemi a proslovy mezi skladbami a sypala do nás jednu skladbu za druhou. Čtyřicet minut modernějšího metalu mi rozhodně přišlo vhod, chvílemi jsem se i v tom vedru přidal k pařícím. (Opat)

Zpět, k hlavní Budvar Stage mne dostali pardálové TÖRR, kteří to i již nějakou dobu po odchodu jedné z ikon Vlasty Henycha mají stále těžké. Mnoho fanoušků starých TÖRR se sestavě s novým basákem a občasným vokalistou (mimochodem Vlastovi dost podobným) nedaří přesvědčit o svém neutuchajícím entusiasmu a schopnosti rozjet to jako za „starých časů“. TÖRR tedy hrají převážně skladby složené Otou, mohli jsme tedy slyšet například Já tu jsem, nebo Análního alpinistu, z poslední desky Tempus Fugit třeba To smrt jsem já či Až mě všichni naserou. TÖRR se určitě snaží udržet si všechny své fandy a podle počtu pařících se to i kapele daří, některé fláky však v setlistu jednoduše chybí. Následovala několikahodinová pauza na svlažení krku a celého těla. (Opat)

Po našem setu se jdu občerstvit a z hlavní stage ke mě doléhá vystoupení pražského TÖRRu, nevím jak to vypadá naoko, ale z letmého poslechu se mi zdá, že i přes všechny rošády v sestavě je všechno OK. (Sir)

To však nemůžu říct o HAND GRANADE, které jsem na hlavní stage trošku nepochopil, ne, směs bigbítu a old school thrashe není nic pro mě. (Sir)
 
Pořádně si dávám až tedy BENJAMING BAND, ti drhnou zajímavou směsici punku a (irského!) folku, proč ne? Naživo to funguje na výbornou, připočítáme-li, že kapela vystupuje bez el. kytar (baskytaru nepočítaje), jen s akustickými nástroji, dudami a v irských kostýmech (kilty, košile), mají moje sympatie a velkou podporu u fans. (Sir)

Následují pohrobci deathmetalových DESTROYING THEMESELVES, Plzeňští SNAIL, ty už s deathmetalem spojuje jen minulost a tvrdý zvuk (Mesy se nezapřely). SNAIL dnes hrají tolik oblíbenou škatulku crossover a musím uznat, že se jim dařilo. Nový basák do sestavy výborně zapadl a já si konečně liboval, že už slyším nějakou hudbu, která je mě blížší. (Sir)

Po SNAIL a krátké zvukovce začínají ADOR DORATH, ty už jsem taky neslyšel pár roků (tuším naposledy rok 2005 s Arcturus v Matrixu) a setkání po letech je více než příjemné, kapela je kratší o zpěvačku, což kvituji s povděkem. K vystoupení - jejich klávesový black/death mě toho odpoledne neskutečně sednul, šlapalo jim to skvěle, takže jsem zvědavavý na novou desku. První skladba bohužel totální zvukový chumel (což na Basinu bylo výjimkou!), ale postupně dostali AD zvuk, jaký byl venku před podiem potřeba. (Sir)

ADOR DORATH jsem si však již ujít nenechal a udělal jsem dobře. Dění okolo kapely z Českého Těšína jsem příliš nesledoval a tak mě překvapila nejprve absence vokalistky, jejíž party byly pouštěny z playbacku. I tak se AD předvedli ve výborné formě, zpěv frontmana Ivoše byl naopak velmi živý a dravý a kapela to hnala