Spálené Poříčí bylo letos již po desáté rozpálené festivalovou horečkou. Jubilejní ročník byl naplněn jak novými jmény, tak formacemi, které v průběhu minulých let v Poříčí rozjely svou show. Hlavními zástupci první sekce byli například američtí CANNIBAL CORPSE.
Páteční program pro mne začal horror metalovou skvadrou FATA MORGANA, brázdící koncertní scény již pěknou řádku let. Jejich chvíle přišla o půl druhé a v úporném vedru, které nás provázelo většinou festivalu, odehráli mix nových a již zažitých skladeb, jmenuji například notoricky známou Spalovač mrtvol. Fatu jsem měl možnost vidět již několikrát a vystoupení na Basinu bych považoval za takové standardní, průměrné. Jediné, co mi na Fatě trochu vadí, je stále stejná show – řezání hlavy panence apod. Oživení vizuální stránky koncertu by vystoupení jedině prospělo. (Opat)
Je páteční poledne a já mám naspěch, zařídit několik osobních věcí, zbalit se a vyrazit směr Spálené Poříčí na Basinfirefest, na kterém jednak vystupujeme s Neurotic Machinery a na který následně píšu report. Máme tedy celkem naspěch. Když se celá posádka přítelkyně/fotografka, kytarista Miloň a kamarádka Magda nasoukáme do auta, vyrážíme, přece jen, na vlastní vystoupení jezdím rád s předstihem. Přijíždíme včas a já si můžu poslechnout naše "předskokany" THE FIALKY, ti produkují solidně zahraný punk-rock s nezbytnou image a velkou dávkou stylového klišé, fans jsou nadšení a před menší "B" stage se jich nachází velký počet. Potom na to jdeme my. (Sir)
Na druhém pódiu (Božkov Stage) to ještě před koncem Faty rozjeli západočeští NEUROTIC MACHINERY, kde to na basu žene kolega redaktor Sir. Kapela letos vydala EPko Exi(s)t, jinak má na kontě zatím dvě studiovky a tak NM samozřejmě hráli právě z těchto počinů. Kapela se vyznačuje silnými a zapamatovatelnými melodiemi, častými změnami temp a různými zvraty, a sice občas monotónním, ale energickým vokálem. Měli jsme tedy možnost zhlédnout moderní metalové vystoupení s dávkou progrese, a to vskutku povedené vystoupení. Zvuk byl pořádně nabroušený, pětice se nezdržovala nějakými dlouhými prostojemi a proslovy mezi skladbami a sypala do nás jednu skladbu za druhou. Čtyřicet minut modernějšího metalu mi rozhodně přišlo vhod, chvílemi jsem se i v tom vedru přidal k pařícím. (Opat)
Zpět, k hlavní Budvar Stage mne dostali pardálové TÖRR, kteří to i již nějakou dobu po odchodu jedné z ikon Vlasty Henycha mají stále těžké. Mnoho fanoušků starých TÖRR se sestavě s novým basákem a občasným vokalistou (mimochodem Vlastovi dost podobným) nedaří přesvědčit o svém neutuchajícím entusiasmu a schopnosti rozjet to jako za „starých časů“. TÖRR tedy hrají převážně skladby složené Otou, mohli jsme tedy slyšet například Já tu jsem, nebo Análního alpinistu, z poslední desky Tempus Fugit třeba To smrt jsem já či Až mě všichni naserou. TÖRR se určitě snaží udržet si všechny své fandy a podle počtu pařících se to i kapele daří, některé fláky však v setlistu jednoduše chybí. Následovala několikahodinová pauza na svlažení krku a celého těla. (Opat)
Po našem setu se jdu občerstvit a z hlavní stage ke mě doléhá vystoupení pražského TÖRRu, nevím jak to vypadá naoko, ale z letmého poslechu se mi zdá, že i přes všechny rošády v sestavě je všechno OK. (Sir)
To však nemůžu říct o HAND GRANADE, které jsem na hlavní stage trošku nepochopil, ne, směs bigbítu a old school thrashe není nic pro mě. (Sir)
Pořádně si dávám až tedy BENJAMING BAND, ti drhnou zajímavou směsici punku a (irského!) folku, proč ne? Naživo to funguje na výbornou, připočítáme-li, že kapela vystupuje bez el. kytar (baskytaru nepočítaje), jen s akustickými nástroji, dudami a v irských kostýmech (kilty, košile), mají moje sympatie a velkou podporu u fans. (Sir)
Následují pohrobci deathmetalových DESTROYING THEMESELVES, Plzeňští SNAIL, ty už s deathmetalem spojuje jen minulost a tvrdý zvuk (Mesy se nezapřely). SNAIL dnes hrají tolik oblíbenou škatulku crossover a musím uznat, že se jim dařilo. Nový basák do sestavy výborně zapadl a já si konečně liboval, že už slyším nějakou hudbu, která je mě blížší. (Sir)
Po SNAIL a krátké zvukovce začínají ADOR DORATH, ty už jsem taky neslyšel pár roků (tuším naposledy rok 2005 s Arcturus v Matrixu) a setkání po letech je více než příjemné, kapela je kratší o zpěvačku, což kvituji s povděkem. K vystoupení - jejich klávesový black/death mě toho odpoledne neskutečně sednul, šlapalo jim to skvěle, takže jsem zvědavavý na novou desku. První skladba bohužel totální zvukový chumel (což na Basinu bylo výjimkou!), ale postupně dostali AD zvuk, jaký byl venku před podiem potřeba. (Sir)
ADOR DORATH jsem si však již ujít nenechal a udělal jsem dobře. Dění okolo kapely z Českého Těšína jsem příliš nesledoval a tak mě překvapila nejprve absence vokalistky, jejíž party byly pouštěny z playbacku. I tak se AD předvedli ve výborné formě, zpěv frontmana Ivoše byl naopak velmi živý a dravý a kapela to hnala dopředu jedna báseň. Zástupců tohoto stylu je na Basinfirefestu jako šafránu, tím víc jsem si show Adorů užíval a stali se pro mě předběžným vítězem pátečního programu. Trochu jsem se zpočátku zalekl ozvučení, které se však po první skladbě výrazně zlepšilo, a tak nic nebránilo výbornému hudebnímu zážitku. (Opat)
Následují rock-crossoveroví RATTLE BUCKET, hrají jen ve třech a dávají tak naplno vyniknout jejich umu, kytarista/zpěvák je neskutečný showman, klaním se, perfektní výkon i show. (Sir)
Z RATTLE BUCKET však po chvíli prchám k hlavní stage poslechnout si legendární KREYSON s LÁĎOU KŘÍŽKEM, bylo to dobré, klasika, co nemůže zklamat, však jsme si taky všichni z NM na KREYSON příjemně zablbli. (Sir)
Budvar Stage v době vystoupení ADOR DORATH celou dobu okupovali thrashmetaloví veteráni DEBUSTROL, které jsem tak bohužel nestihl ani na minutu, a tak další kapelou mého programu byla další legenda na tuzemské scéně. Řeč je samozřejmě o KREYSON v čele s Láďou Křížkem. Toto vystoupení bych rozdělil na dvě poloviny – výbornou a tu druhou. První půlka totiž byla naprosto výborná, Láďa byl očividně ve výborné formě, stejně jako instrumentální sekce KREYSON a já, ačkoliv už ne tak zarytý fanda heavy metalu, jsem si koncert užíval. Pak však přišly problémy s mikrofonem, které se s kapelou táhly až do samého konce. Neumím odhadnout, co přesně se stalo, jestli špatný kabel, mikrofon, cokoliv… ale asi by bylo lepší produkci na chvíli zastavit a problém vyřešit, než ji nechat dojet do konce s občasným zachrupáním mikrofonu. Škoda těchto technických problémů, jinak mne totiž KREYSON bavili více, než jsem očekával. (Opat)
SATISFUCKTION jsou bandou z Českých Budějovic hrající něco na pomezí metalu a rocku a pro mne do Basinu byli velkou neznámou. Byl jsem asi jeden z mála, jelikož dav před pódiem byl velmi početný a diváci si vystoupení pořádně užívali. Stejně tak kapela, neustále létající po pódiu a zpěvák Broňa i pod ním, občas se i nechal povozit na rukou dychtivých fanoušků. Nepřestal však ani na moment zpívat a kapela ze sebe vydala opravdu vysoké množství energie. Nejedná se sice příliš o můj oblíbený šálek kávy, i tak mne však SATISFUCKTION v Poříčí bavili. (Opat)
U mě následuje další přesun k menší stage na ska partu TLESKAČ, ačkoliv tomuto stylu moc neholduji, musím uznat, že to bylo strhující vystoupení a neskutečně dobrá show. Znovu tleskám kytaristovi za sólo, které se zářivým úsměvem odehrál shora kontrabsu, paráda! (Sir)
Ani léty prověřená klasika PLEXIS nemůže zklamat, punk pěkně od podlahy, navíc v tomto případě i se skvělým zvukem můžu. (Sir)
Nastává čas na dva headlinery ze země tisíce jezer – Finska. První z nich, děti od jezera Bodom, si to k nám však namířili z maďarského Sopronu, kde dva dny před tím vystoupili v rámci Volt Festivalu. CHILDREN OF BODOM jsou kapelou vyhledávanou všemi generacemi, převážně tedy tou mladší. Kotel se ještě víc zaplnil a o půl jedenácté tak mohla začít show plná kytarových a klávesových ekvilibristik, světelných efektů a krásného anglického slovíčka „fuck“. Viděl jsem CHILDREN OF BODOM naživo poprvé, a tak jsem čekal, zda Alexi, hlavní postava kapely, je opravdu takový sprosťák, jak se říká… a je. To je však vedlejší, hlavní je muzikantský výkon, který byl nadmíru uspokojivý. Chlapi to tam sypali jak ze studiovky a byla radost sledovat společné sólování Alexiho (kytara) a Janneho (klávesy). Finové zahráli hitovky jako Hate me!; Silent Night, Bodom Night; Everytime I Die nebo Needled 24/7 a učinili asi každého fanouška šťastným… ačkoliv i u nich jsem slyšel výtky, které se týkaly hlavně ozvučení. Já stál vedle stanoviště zvukaře a zvuk jsem měl parádní. Tím pro mne první festivalový den skončil, ačkoliv jsem chtěl APOCALYPTICU alespoň chvilku zhlédnout, ospalost a únava mne přemohla a tak vám zážitky z ní poví kolega. (Opat)
Hlavní podium a jdou na to CHIDLEN OF BODOM, pohled na stage vyzdobenou svítícím Cadillacem je pěkný, zvuk ucházející, ale já se k smrti nudím. Pro mě bezduchá klávesovo/kytarová onanie a nezachránili to ani staré songy z prvních 3 alb, které mám rád. Navíc na každé druhé slovo "fuck/fuckin" opravdu nejsem zvědavý, trapnost nad trapnost. (Sir)
Chuť si spravuji APOCALYPTICOU, ti si mě svým (zvukově) netradičním pojetím metalu na cella získávají. Podmanivé vystoupení se zvukem, který chvílemi přeřvou punkeři SPS z malé stage. Popravdě, víc mě bavili předělané songy než původní tvorba Finů, například taková mezihra v Master of Puppets byla lepší jak originál. Zpěváka hostujícího na pár songů bych však klidně oželel, podiová podívaná mě bavila. Potom závěrečné cigárko a šup do stanu. Tím pro mě skončil první den. (Sir)
Kurzíva: Sir
Normal: Opat
Foto: Sirah
Páteční program pro mne začal horror metalovou skvadrou FATA MORGANA, brázdící koncertní scény již pěknou řádku let. Jejich chvíle přišla o půl druhé a v úporném vedru, které nás provázelo většinou festivalu, odehráli mix nových a již zažitých skladeb, jmenuji například notoricky známou Spalovač mrtvol. Fatu jsem měl možnost vidět již několikrát a vystoupení na Basinu bych považoval za takové standardní, průměrné. Jediné, co mi na Fatě trochu vadí, je stále stejná show – řezání hlavy panence apod. Oživení vizuální stránky koncertu by vystoupení jedině prospělo. (Opat)
Je páteční poledne a já mám naspěch, zařídit několik osobních věcí, zbalit se a vyrazit směr Spálené Poříčí na Basinfirefest, na kterém jednak vystupujeme s Neurotic Machinery a na který následně píšu report. Máme tedy celkem naspěch. Když se celá posádka přítelkyně/fotografka, kytarista Miloň a kamarádka Magda nasoukáme do auta, vyrážíme, přece jen, na vlastní vystoupení jezdím rád s předstihem. Přijíždíme včas a já si můžu poslechnout naše "předskokany" THE FIALKY, ti produkují solidně zahraný punk-rock s nezbytnou image a velkou dávkou stylového klišé, fans jsou nadšení a před menší "B" stage se jich nachází velký počet. Potom na to jdeme my. (Sir)
Na druhém pódiu (Božkov Stage) to ještě před koncem Faty rozjeli západočeští NEUROTIC MACHINERY, kde to na basu žene kolega redaktor Sir. Kapela letos vydala EPko Exi(s)t, jinak má na kontě zatím dvě studiovky a tak NM samozřejmě hráli právě z těchto počinů. Kapela se vyznačuje silnými a zapamatovatelnými melodiemi, častými změnami temp a různými zvraty, a sice občas monotónním, ale energickým vokálem. Měli jsme tedy možnost zhlédnout moderní metalové vystoupení s dávkou progrese, a to vskutku povedené vystoupení. Zvuk byl pořádně nabroušený, pětice se nezdržovala nějakými dlouhými prostojemi a proslovy mezi skladbami a sypala do nás jednu skladbu za druhou. Čtyřicet minut modernějšího metalu mi rozhodně přišlo vhod, chvílemi jsem se i v tom vedru přidal k pařícím. (Opat)
Zpět, k hlavní Budvar Stage mne dostali pardálové TÖRR, kteří to i již nějakou dobu po odchodu jedné z ikon Vlasty Henycha mají stále těžké. Mnoho fanoušků starých TÖRR se sestavě s novým basákem a občasným vokalistou (mimochodem Vlastovi dost podobným) nedaří přesvědčit o svém neutuchajícím entusiasmu a schopnosti rozjet to jako za „starých časů“. TÖRR tedy hrají převážně skladby složené Otou, mohli jsme tedy slyšet například Já tu jsem, nebo Análního alpinistu, z poslední desky Tempus Fugit třeba To smrt jsem já či Až mě všichni naserou. TÖRR se určitě snaží udržet si všechny své fandy a podle počtu pařících se to i kapele daří, některé fláky však v setlistu jednoduše chybí. Následovala několikahodinová pauza na svlažení krku a celého těla. (Opat)
Po našem setu se jdu občerstvit a z hlavní stage ke mě doléhá vystoupení pražského TÖRRu, nevím jak to vypadá naoko, ale z letmého poslechu se mi zdá, že i přes všechny rošády v sestavě je všechno OK. (Sir)
To však nemůžu říct o HAND GRANADE, které jsem na hlavní stage trošku nepochopil, ne, směs bigbítu a old school thrashe není nic pro mě. (Sir)
Pořádně si dávám až tedy BENJAMING BAND, ti drhnou zajímavou směsici punku a (irského!) folku, proč ne? Naživo to funguje na výbornou, připočítáme-li, že kapela vystupuje bez el. kytar (baskytaru nepočítaje), jen s akustickými nástroji, dudami a v irských kostýmech (kilty, košile), mají moje sympatie a velkou podporu u fans. (Sir)
Následují pohrobci deathmetalových DESTROYING THEMESELVES, Plzeňští SNAIL, ty už s deathmetalem spojuje jen minulost a tvrdý zvuk (Mesy se nezapřely). SNAIL dnes hrají tolik oblíbenou škatulku crossover a musím uznat, že se jim dařilo. Nový basák do sestavy výborně zapadl a já si konečně liboval, že už slyším nějakou hudbu, která je mě blížší. (Sir)
Po SNAIL a krátké zvukovce začínají ADOR DORATH, ty už jsem taky neslyšel pár roků (tuším naposledy rok 2005 s Arcturus v Matrixu) a setkání po letech je více než příjemné, kapela je kratší o zpěvačku, což kvituji s povděkem. K vystoupení - jejich klávesový black/death mě toho odpoledne neskutečně sednul, šlapalo jim to skvěle, takže jsem zvědavavý na novou desku. První skladba bohužel totální zvukový chumel (což na Basinu bylo výjimkou!), ale postupně dostali AD zvuk, jaký byl venku před podiem potřeba. (Sir)
ADOR DORATH jsem si však již ujít nenechal a udělal jsem dobře. Dění okolo kapely z Českého Těšína jsem příliš nesledoval a tak mě překvapila nejprve absence vokalistky, jejíž party byly pouštěny z playbacku. I tak se AD předvedli ve výborné formě, zpěv frontmana Ivoše byl naopak velmi živý a dravý a kapela to hnala dopředu jedna báseň. Zástupců tohoto stylu je na Basinfirefestu jako šafránu, tím víc jsem si show Adorů užíval a stali se pro mě předběžným vítězem pátečního programu. Trochu jsem se zpočátku zalekl ozvučení, které se však po první skladbě výrazně zlepšilo, a tak nic nebránilo výbornému hudebnímu zážitku. (Opat)
Následují rock-crossoveroví RATTLE BUCKET, hrají jen ve třech a dávají tak naplno vyniknout jejich umu, kytarista/zpěvák je neskutečný showman, klaním se, perfektní výkon i show. (Sir)
Z RATTLE BUCKET však po chvíli prchám k hlavní stage poslechnout si legendární KREYSON s LÁĎOU KŘÍŽKEM, bylo to dobré, klasika, co nemůže zklamat, však jsme si taky všichni z NM na KREYSON příjemně zablbli. (Sir)
Budvar Stage v době vystoupení ADOR DORATH celou dobu okupovali thrashmetaloví veteráni DEBUSTROL, které jsem tak bohužel nestihl ani na minutu, a tak další kapelou mého programu byla další legenda na tuzemské scéně. Řeč je samozřejmě o KREYSON v čele s Láďou Křížkem. Toto vystoupení bych rozdělil na dvě poloviny – výbornou a tu druhou. První půlka totiž byla naprosto výborná, Láďa byl očividně ve výborné formě, stejně jako instrumentální sekce KREYSON a já, ačkoliv už ne tak zarytý fanda heavy metalu, jsem si koncert užíval. Pak však přišly problémy s mikrofonem, které se s kapelou táhly až do samého konce. Neumím odhadnout, co přesně se stalo, jestli špatný kabel, mikrofon, cokoliv… ale asi by bylo lepší produkci na chvíli zastavit a problém vyřešit, než ji nechat dojet do konce s občasným zachrupáním mikrofonu. Škoda těchto technických problémů, jinak mne totiž KREYSON bavili více, než jsem očekával. (Opat)
SATISFUCKTION jsou bandou z Českých Budějovic hrající něco na pomezí metalu a rocku a pro mne do Basinu byli velkou neznámou. Byl jsem asi jeden z mála, jelikož dav před pódiem byl velmi početný a diváci si vystoupení pořádně užívali. Stejně tak kapela, neustále létající po pódiu a zpěvák Broňa i pod ním, občas se i nechal povozit na rukou dychtivých fanoušků. Nepřestal však ani na moment zpívat a kapela ze sebe vydala opravdu vysoké množství energie. Nejedná se sice příliš o můj oblíbený šálek kávy, i tak mne však SATISFUCKTION v Poříčí bavili. (Opat)
U mě následuje další přesun k menší stage na ska partu TLESKAČ, ačkoliv tomuto stylu moc neholduji, musím uznat, že to bylo strhující vystoupení a neskutečně dobrá show. Znovu tleskám kytaristovi za sólo, které se zářivým úsměvem odehrál shora kontrabsu, paráda! (Sir)
Ani léty prověřená klasika PLEXIS nemůže zklamat, punk pěkně od podlahy, navíc v tomto případě i se skvělým zvukem můžu. (Sir)
Nastává čas na dva headlinery ze země tisíce jezer – Finska. První z nich, děti od jezera Bodom, si to k nám však namířili z maďarského Sopronu, kde dva dny před tím vystoupili v rámci Volt Festivalu. CHILDREN OF BODOM jsou kapelou vyhledávanou všemi generacemi, převážně tedy tou mladší. Kotel se ještě víc zaplnil a o půl jedenácté tak mohla začít show plná kytarových a klávesových ekvilibristik, světelných efektů a krásného anglického slovíčka „fuck“. Viděl jsem CHILDREN OF BODOM naživo poprvé, a tak jsem čekal, zda Alexi, hlavní postava kapely, je opravdu takový sprosťák, jak se říká… a je. To je však vedlejší, hlavní je muzikantský výkon, který byl nadmíru uspokojivý. Chlapi to tam sypali jak ze studiovky a byla radost sledovat společné sólování Alexiho (kytara) a Janneho (klávesy). Finové zahráli hitovky jako Hate me!; Silent Night, Bodom Night; Everytime I Die nebo Needled 24/7 a učinili asi každého fanouška šťastným… ačkoliv i u nich jsem slyšel výtky, které se týkaly hlavně ozvučení. Já stál vedle stanoviště zvukaře a zvuk jsem měl parádní. Tím pro mne první festivalový den skončil, ačkoliv jsem chtěl APOCALYPTICU alespoň chvilku zhlédnout, ospalost a únava mne přemohla a tak vám zážitky z ní poví kolega. (Opat)
Hlavní podium a jdou na to CHIDLEN OF BODOM, pohled na stage vyzdobenou svítícím Cadillacem je pěkný, zvuk ucházející, ale já se k smrti nudím. Pro mě bezduchá klávesovo/kytarová onanie a nezachránili to ani staré songy z prvních 3 alb, které mám rád. Navíc na každé druhé slovo "fuck/fuckin" opravdu nejsem zvědavý, trapnost nad trapnost. (Sir)
Chuť si spravuji APOCALYPTICOU, ti si mě svým (zvukově) netradičním pojetím metalu na cella získávají. Podmanivé vystoupení se zvukem, který chvílemi přeřvou punkeři SPS z malé stage. Popravdě, víc mě bavili předělané songy než původní tvorba Finů, například taková mezihra v Master of Puppets byla lepší jak originál. Zpěváka hostujícího na pár songů bych však klidně oželel, podiová podívaná mě bavila. Potom závěrečné cigárko a šup do stanu. Tím pro mě skončil první den. (Sir)
Kurzíva: Sir
Normal: Opat
Foto: Sirah
