10 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE II
Část 10. A na závěr, mohl/a bys přihodit nějakou veselou historku z na(t)máčení/hraní/psaní/reportování?
Louluk:
Při tiskovce Arakain, kde byla jako host Lucie Bílá, si nikdo z novinářů Arakainů nevšímal a věnovali se jen Bílé. Což je spíš docela smutné, když to bylo tour Arakain.
Potom mě ještě napadá historka z death/grind koncertu v Blanici. Vyrazil jsem na něj s kolegyní a její kamarádkou. Poté, co okolo nich prošel jeden z vystupujících, vypadající poměrně intelektuálně, pronesla kamarádka větu: “No tak dneska to bude komorní“. Kolegyni to totalně smetlo z židle.
Občas mě pobaví i někteří opilci, ale jen pokud mě nějak neobtěžují.
Sir:
Psaní reportu z koncertu „očima vystupujícího muzikanta“, člověk se pak nad sebou zamyslí. No a z hraní – na soutěži Metalgate massacre se nám přišla omluvit jedna dívka, která odevzdala hlas před naším setem jiné kapele, že kdyby to šlo vzít zpátky dala by hlas nám :-)
Niviat:
Záchodová reportáž, sen každého pisálka… Hraje vaše oblíbená skupina, na kterou se strašně těšíte, ale zrovna si potřebujete odskočit. To by problém nebyl, jen kdyby to samé nenapadlo další tunu lidí, která je zrovna v klubu přítomná. Takže stojíte ve frontě, zuříte a slyšíte jen dozvuky, které se nesou prostorem. A slečny před vámi se nehýbou, nehýbou…
Poctivost vaší práce bere do zaječích jako vaše vůle k tomu vydržet, než se konečně dostanete k cíli své cesty. Všechno nakonec protrpíte, slyšíte dvě písničky, dorazíte na bar kde je úplně zlitý kamarád, který se vás ptá, kde jste tak dlouho. Dáte si vodku a řeknete si, no co, na svět se dostane originální report, jaký tu ještě nebyl. „Hrála kapela ta a ta, fronta se krásně vlnila a napětí stoupalo, úroveň hluku vysoká. Zvukař zřejmě nezvládá svoji práci, kvalita toaletního papíru nezjištěna, chybí. Vodka, vodka, vodka… Jak je ten svět krásný a co že to vlastně hrálo?“
4horsemen:
Hledat auto na letišti v Milovicích po skončení Big4 bylo „veselé“; sem a tam chodit celou hodinu, ne-li dýl…
Mikael:
Pro čtenáře mladších ročníků bude možná humorné to, jakým způsobem kdysi vznikaly xerox ziny. Takže jen v krátkosti - nejprve jsme text napsali na psacím stroji, potom jsme ho zmenšovali na tehdejších kopírkách, různě rozstříhávali a následně jsme ho lepili do předem připravených šablon (což byla stránka formátu A5, kterou na krajích zdobili různé kresby či ornamenty, prostě takový rámeček). No, a když to vše bylo slepeno, tak jsme s tím upalovali na kopírku (smích). S nástupem prvních počítačů jsme pak později už mohli dělat vše na PC, takže stříhání a patlání lepidla vzalo nenávratně za své, ale myslím, že to tehdy nebyla zas tak špatná doba, určité kouzlo to taky mělo (smích).
Dave:
Tak veselých historek z koncertů a festivalů jsou samozřejmě desítky. Počínaje kamarádem, který v roce 2010 jel na Brutal Assault jen kvůli Cannibal Corpse. Při přípravě na koncert to kapánek přehnal s alkoholem, usnul, a vzbudil se až dávno po koncertě :-). Pokračujíc kamarádem, který jel z Brna do Liberce na Agnostic Front. Při prvním tónů se strhl divoký moshpit, kamarádovi někdo přišlápl nohu a skončil v nemocnici se zlomeným kotníkem :-). Konče každoroční pokutou od Vizovických těžkooděnců na Masters Of Rock za noční výtržnosti :-). Jinak co se psaní týče, někdy je legrační, jak se členové kapel hádají a cítí ukřivděný, když je v reportáži nevychválím do nebes. Lidi jsou různí a s alkoholem v krvi se dějí různý věci. Miluju naše alkoholové festivalové příhody. (smích)
Opat:
Na nic konkrétního si asi nevzpomenu. Často je sranda sledovat namol návštěvníky festivalů, když je vše v únosné míře.
Tomáš:
Snad jen perlička z úplně prvního reportážování, které se odehrávalo na Masters of Rock 2011. Vždycky jsem se chtěl podívat pod pódium, být jedním z těch fotografů s obrovitými přístroji a loni jsem si řekl, že to zkusím. Nenápadně jsem se včlenil do hloučku reportérů, čekajících na vystoupení Twisted Sister a ohánějíce se „press“ náramkem jsem se dostal na půl metru od Dee Snidera, který vleže trápil hlasivky. Za zády mi bouřily tisíce lidí... na ten pocit nezapomenu. Zábavnou se ale tahle celá věc stala den poté, když jsem si chtěl pod pódiem vyfotit někdy okolo poledne Powerwolf... fotografů čekalo u brány tentokrát jen pár a já byl odmítnut se slovy, že nemám fotopas – o tom, že něco takového vůbec existuje, jsem do té doby nevěděl :-). Holt ten večer předtím jsem měl štěstí, že byla tma a veliká tlačenice fotekchtivých pisálků :-).
Coornelus:
Ze psaní a reportování ani ne. Ale zajímavá jsou určitě setkání s redakčními kolegy. Strakonické dýchánky s našimi nejbližšími čtenáři. (úsměv) A nerad bych zapomněl na plzeňskou sekci, která nikdy nezklame, a ve které vládne jeden model, který se rád fotí. (úsměv)
Veenia:
Asi to, jakým způsobem se už dva roky s Johanem domlouváme, že někdy zajdem na pivko, abychom se konečně viděli naživo:D
Asphyx:
Zatím mi byla uveřejněno pár recenzí a jeden report, ale hrdě jsem rozposílal kolegům v práci, že jsem jakože slavnej „novinář“ a jeden kolega lehce přes 60 let si podle mé recenze přes internet objednal mnou recenzované cdčko. Je to starej rocker, ale je z toho tak nadšenej, že jezdí po Plzni a řvou mu Revel in Flesh z auta jak puberťákovi. (úsměv)
Část 10. A na závěr, mohl/a bys přihodit nějakou veselou historku z na(t)máčení/hraní/psaní/reportování?
Louluk:
Při tiskovce Arakain, kde byla jako host Lucie Bílá, si nikdo z novinářů Arakainů nevšímal a věnovali se jen Bílé. Což je spíš docela smutné, když to bylo tour Arakain.
Potom mě ještě napadá historka z death/grind koncertu v Blanici. Vyrazil jsem na něj s kolegyní a její kamarádkou. Poté, co okolo nich prošel jeden z vystupujících, vypadající poměrně intelektuálně, pronesla kamarádka větu: “No tak dneska to bude komorní“. Kolegyni to totalně smetlo z židle.
Občas mě pobaví i někteří opilci, ale jen pokud mě nějak neobtěžují.
Sir:
Psaní reportu z koncertu „očima vystupujícího muzikanta“, člověk se pak nad sebou zamyslí. No a z hraní – na soutěži Metalgate massacre se nám přišla omluvit jedna dívka, která odevzdala hlas před naším setem jiné kapele, že kdyby to šlo vzít zpátky dala by hlas nám :-)
Niviat:
Záchodová reportáž, sen každého pisálka… Hraje vaše oblíbená skupina, na kterou se strašně těšíte, ale zrovna si potřebujete odskočit. To by problém nebyl, jen kdyby to samé nenapadlo další tunu lidí, která je zrovna v klubu přítomná. Takže stojíte ve frontě, zuříte a slyšíte jen dozvuky, které se nesou prostorem. A slečny před vámi se nehýbou, nehýbou…
Poctivost vaší práce bere do zaječích jako vaše vůle k tomu vydržet, než se konečně dostanete k cíli své cesty. Všechno nakonec protrpíte, slyšíte dvě písničky, dorazíte na bar kde je úplně zlitý kamarád, který se vás ptá, kde jste tak dlouho. Dáte si vodku a řeknete si, no co, na svět se dostane originální report, jaký tu ještě nebyl. „Hrála kapela ta a ta, fronta se krásně vlnila a napětí stoupalo, úroveň hluku vysoká. Zvukař zřejmě nezvládá svoji práci, kvalita toaletního papíru nezjištěna, chybí. Vodka, vodka, vodka… Jak je ten svět krásný a co že to vlastně hrálo?“
4horsemen:
Hledat auto na letišti v Milovicích po skončení Big4 bylo „veselé“; sem a tam chodit celou hodinu, ne-li dýl…
Mikael:
Pro čtenáře mladších ročníků bude možná humorné to, jakým způsobem kdysi vznikaly xerox ziny. Takže jen v krátkosti - nejprve jsme text napsali na psacím stroji, potom jsme ho zmenšovali na tehdejších kopírkách, různě rozstříhávali a následně jsme ho lepili do předem připravených šablon (což byla stránka formátu A5, kterou na krajích zdobili různé kresby či ornamenty, prostě takový rámeček). No, a když to vše bylo slepeno, tak jsme s tím upalovali na kopírku (smích). S nástupem prvních počítačů jsme pak později už mohli dělat vše na PC, takže stříhání a patlání lepidla vzalo nenávratně za své, ale myslím, že to tehdy nebyla zas tak špatná doba, určité kouzlo to taky mělo (smích).
Dave:
Tak veselých historek z koncertů a festivalů jsou samozřejmě desítky. Počínaje kamarádem, který v roce 2010 jel na Brutal Assault jen kvůli Cannibal Corpse. Při přípravě na koncert to kapánek přehnal s alkoholem, usnul, a vzbudil se až dávno po koncertě :-). Pokračujíc kamarádem, který jel z Brna do Liberce na Agnostic Front. Při prvním tónů se strhl divoký moshpit, kamarádovi někdo přišlápl nohu a skončil v nemocnici se zlomeným kotníkem :-). Konče každoroční pokutou od Vizovických těžkooděnců na Masters Of Rock za noční výtržnosti :-). Jinak co se psaní týče, někdy je legrační, jak se členové kapel hádají a cítí ukřivděný, když je v reportáži nevychválím do nebes. Lidi jsou různí a s alkoholem v krvi se dějí různý věci. Miluju naše alkoholové festivalové příhody. (smích)
Opat:
Na nic konkrétního si asi nevzpomenu. Často je sranda sledovat namol návštěvníky festivalů, když je vše v únosné míře.
Tomáš:
Snad jen perlička z úplně prvního reportážování, které se odehrávalo na Masters of Rock 2011. Vždycky jsem se chtěl podívat pod pódium, být jedním z těch fotografů s obrovitými přístroji a loni jsem si řekl, že to zkusím. Nenápadně jsem se včlenil do hloučku reportérů, čekajících na vystoupení Twisted Sister a ohánějíce se „press“ náramkem jsem se dostal na půl metru od Dee Snidera, který vleže trápil hlasivky. Za zády mi bouřily tisíce lidí... na ten pocit nezapomenu. Zábavnou se ale tahle celá věc stala den poté, když jsem si chtěl pod pódiem vyfotit někdy okolo poledne Powerwolf... fotografů čekalo u brány tentokrát jen pár a já byl odmítnut se slovy, že nemám fotopas – o tom, že něco takového vůbec existuje, jsem do té doby nevěděl :-). Holt ten večer předtím jsem měl štěstí, že byla tma a veliká tlačenice fotekchtivých pisálků :-).
Coornelus:
Ze psaní a reportování ani ne. Ale zajímavá jsou určitě setkání s redakčními kolegy. Strakonické dýchánky s našimi nejbližšími čtenáři. (úsměv) A nerad bych zapomněl na plzeňskou sekci, která nikdy nezklame, a ve které vládne jeden model, který se rád fotí. (úsměv)
Veenia:
Asi to, jakým způsobem se už dva roky s Johanem domlouváme, že někdy zajdem na pivko, abychom se konečně viděli naživo:D
Asphyx:
Zatím mi byla uveřejněno pár recenzí a jeden report, ale hrdě jsem rozposílal kolegům v práci, že jsem jakože slavnej „novinář“ a jeden kolega lehce přes 60 let si podle mé recenze přes internet objednal mnou recenzované cdčko. Je to starej rocker, ale je z toho tak nadšenej, že jezdí po Plzni a řvou mu Revel in Flesh z auta jak puberťákovi. (úsměv)
