21. 6. 2012JUDAS PRIEST, THIN LIZZY

další fotografie

Osmý květen byl pro vyznavače klasického heavy metalu stěžejním dnem. Do pardubické ČEZ arény totiž přijeli nestárnoucí JUDAS PRIEST, kteří stále křižují svět v rámci jejich posledního turné Epitaph Tour. V ČR se s tímto turné představili už loni v Praze spolu s Whitesnake. Slibovaná velkolepá show napovídala, že toto bude opravdu poslední koncert této kapely na našem území. Potvrzovala to i slova kapely, ale jen neználci a bláhoví fanoušci by tomu opravdu uvěřili. Legenda světového metalu, která položila základy mnoha stylům, si turné znatelně prodloužila a do ČR se vrátila podruhé. Začátek května byl ve znamení i jiného velkého koncertu, a sice thrashmetalové legendy Metallica, která vystoupila v Praze o pouhý den dříve. Většina metalových našinců si tak musela vybrat, na který koncert vyrazit. Vzhledem k ceně lístků si oba koncerty mohli dovolit jen ti movitější z nás. Já jsem zvolil Judas Priest, protože věřím, že toto je už opravdu, opravdu poslední možnost je vidět naživo (přece jen, pánové mají už přes šedesát a na turné už jsou téměř dva roky). Zahodit příležitost vidět tuto modlu naživo bych si asi neodpustil. Lístek jsem sháněl na poslední chvíli po všech čertech, ale nakonec se mi poštěstilo a vyrazil jsem do mistrovských Pardubic. Spolu s Judas Priest vystoupila rovněž kultovní rocková kapela osmdesátých let, THIN LIZZY.

Přehlídka zasloužilých veteránů začala téměř na minutu přesně jak bylo avizováno, a za bubenickou soupravou se úderem osmé rozzářil nápis THIN LIZZY. Na pódium přiběhlo šest dědečků v čele s omlazeným frontmanem Rickym Wawrickem a spustili svůj old-school rock. Hned v úvodu koncertu vytáhli jeden z největších hitů kapely Jailbreak a od vyprodané ČEZ arény se jim dostalo vřelého přijetí. Svítící jméno kapely střídalo barvy a s ní se měnila i nálada a atmosféra celé show. Zazněla i pecka Whiskey In A Jar, kterou většina znala především od zmiňované Metalliky, ale pravděpodobně málokdo (včetně mě) věděl, že je to původně právě od Thin Lizzy. Pánové se ukázali jako velmi přátelští a sdílní lidé (přece jen už na to mají věk) a o žádných hvězdných manýrech se rozhodně mluvit nedá (i když by si to mohli dovolit). Závěr koncertu pak patřil evergreenu kapely, a sice světoznámému hitu Boys Are Back In Town. Thin Lizzy příjemně navodili tisíce diváků na heavy metalovou vlnu a já byl překvapen, jak moderně kapela zněla. Očekával jsem osmdesátkový, mdlý pop-rock, ale Thin Lizzy měli příjemně moderní a tvrdý rockový feeling, který si s ničím nezadal s aktuálními kapelami holdující tomuto žánru. Samozřejmě to bylo způsobeno zejména hlasem zpěváka Rickyho Wawricka, a jelikož všechny hity Thin Lizzy známe s diametrálně odlišným hlasem zakládajícího Phila Lynotta (zemřel 4. ledna 1986), nebylo se vlastně čemu divit. Nicméně i s omlazenou a pozměněnou sestavou, za mě určitě palec nahoru.

Po trošku zdlouhavé přestavbě pódia už dostali prostor mistři svého řemesla, kapela JUDAS PRIEST. Světelný nápis Thin Lizzy vystřídala velkoplošná obrazovka a nás čekal i slušný vizuální zážitek. Kapelu na pódium přivedl bubeník Scott Travis a odstartoval první pecku večera, kterou byla Rapid Fire z legendárního alba British Steel. Rob Halford, ač má šedesátku na krku, se ukázal v neuvěřitelné formě a vše bez problémů odzpíval jako za mlada. Včetně uječených výšek. Hity ze začátku nešetřili, hned druhou skladbou byla Metal Gods, rovněž z British Steel. Judas Priest ale v Pardubicích provedli důkladnou cestu všemi svými alby (jak se to na posledním turné sluší a patří) a tak jsme slyšeli opravdu velmi rozmanitý výběr skladeb. Přestože Rob Halford na fotografiích a kolikrát i ve svých názorech působí velmi neoblomně a drsně, ukázal se jako milý chlapík v pokročilém věku, který toho za život zažil opravdu hodně. Průběžně nás před každou písní zavedl do roku, kdy vzniklo příslušné album, ze kterého pocházela následující skladba. Stal se takovým vypravěčem kariéry Judas Priest z mnoha hudebními ukázkami. Zapamatoval jsem si jednu důležitou větu, kterou by si měli přečíst především fanoušci odsuzující jiné druhy metalu. Halford vyjmenoval několik stylů metalu (heavy metal, death metal, power metal atp.) a pak dodal: "It doesnt matter what

Neuvěřitelná show, přesvědčivé výkony všech členů, ohromně dlouhý koncert čítající jeden a dvacet songů, úžasná atmosféra, příjemné prostředí a opravdu prvotřídní kvalita všeho kolem. Slovy chvály rozhodně nemusím šetřit, protože si je Judas Priest, pořadatelé i fanoušci právem zaslouží. Teď už zbývá jen otevřít si deníček, a tam napsat poznámku: "8. května 2012 - Judas Priest: Splněno".