 |
 |
 |
RSS kanál
2. 7. 2012BLACKSHARD – Mankind Disorder
BLACKSHARD – Mankind Disorder
CD 2011, vlastní náklad
|
Zhruba desetiletý kluk v umouněném khaki oblečení s palestinou na hlavě, samopalem AK-47 (větším než on sám) v ruce a třemi mučením strhanými zajatci po svém boku na mě s ledovým klidem angličana kouká z obalu debutového alba Mankind Disorder, mladé a nadějné Šenovské kapely Blackshard. Hodně povedený artwork a název tohoto alba dává hned při prvním seznámení tušit, o čem tahle deska bude. „Porucha lidstva“ na své pažbě nese celkem 9 krvavých zářezů a hned s prvním This life ain´t your last jako by na vás dýchla samotná 80. léta. A tento duch vás bude průběžně ovívat celou třičtvrtěhodinku, po kterou vám budou kluci z Blackshard hoblovat své rify do hlavy. Hned další song Incoming ve mně evokuje starší (tedy ještě thrashové) věci Metallicy. Opět chytlavá rifovka se skvěle padnoucím sólem na konci. S třetí věcí Sanguine Ground přijde jemné zklidnění a člověk si říká, že by snad první balada? A daleko od pravdy tato premisa není. Byť kluci v této věci místy přitvrdí, tak melancholický nádech celého songu ji (pro mě spolu se sedmým songem) řadí právě mezi jednu ze dvou stěžejních kompozic tohoto alba. Čtvrtá Selfdestruction zase popouští uzdu a hrne dopředu jako buldozer, tu aby na chvilku zpomalila, tu zase zrychlila. Vše obohaceno o zajímavé vyhrávky a sóla. Člověk se opravdu nenudí. U páté věci The Different one na první poslech zaujme vkusně zakomponovaná akustická kytara i skvěle padnuvší sólo. Ani se člověk nenaděje a je tu další věc a se slovy „What is the color of night“ se rozjíždí Dark Brotherhood. Opět parádní rifovačka, která se vám dostane pod kůži. Oproti tomu následující Fly Again je balada jako víno. Dle mého soudu asi nejlepší věc celého alba. Strašně specifická barva Tomášova hlasu dodává celé věci jedinečný nádech a já si dokážu živě představit velké pódium a tisícihlavý dav se zapalovači v ruce pod ním, který pěje refrén spolu s kapelou. Zhruba ve dvou třetinách se song láme a přichází ostřejší |
|
pasáž s kratičkým sólem, jež ji pro mě puncují na skvost alba. Předposlední věc, Darkest day, se po pozvolném rozjezdu od začátku mohutně valí jako balvan, který smete co má v cestě. Celý počin zakončuje song nesoucí stejný název jako samotné album. Tedy Mankind Disorder. Opět pořádná rubanice, jak se sluší a patří, za kterou by se tak pětadvacet let zpátky nemusela stydět nejedna z ikon. Sečteno a podtrženo. Mladíci z Šenova nám připravili výživné album, které potěší hlavně pamětníky a milovníky pořádného oldschoolu. Zvukově album při sobě drží jako celek a evokuje ve mně pocit, jako bych se vrátil zpátky do dob, kdy tento styl vznikal a zažíval svůj největší boom (počítám, že to byl záměr). Instrumentálně kluci dokážou vymyslet opravdu chytlavé rify a mají i cit pro stylově zajímavá sóla. Když k tomu přičteme charakteristickou barvu Tomášova vokálu, který až se pořádně vyzpívá a tím svůj hlas zpevní a zmohutní, tak bude opravdu jedinečný. Vizuální podoba s Jamesem Hetfieldem zamlada je čistě náhodná. smích Máme tu tedy co do činění s nebroušeným diamantem, který by při tvrdé práci všech členů a předpokládané vzestupné tendenci jednou mohl patřit mezi české thrashové korunovační klenoty. Debut sice trpí klasickými dětskými bolestmi jako je třeba pouze dvoustránkový booklet, kde najdeme jen to nejpodstatnější (určitě bych v něm uvítal alespoň texty songů, které jsem nenašel ani na kapelní bandzounu) a dalších pár drobností, ale na prvopočin mladých kluků vydaný svépomocí se jedná o slušně odvedenou práci a přijít s tímhle v době, kdy ještě většina členů kapely nosila dupačky tak myslím, že by dnes jejich jméno patřilo mezi slovníkové pojmy. Takže chlapi neusnout na vavřínech a makat. Čas: 44:10 Seznam skladeb:
http://bandzone.cz/blackshard 6,5 |
;)
Reklama
Partnerské weby
