 |
 |
 |
RSS kanál
26. 6. 2012UMBRTKA – KKW: Kofroň, Kudrna & Weiner
|
Uplynulo sedm měsíců a nezdolný pracant UMBRTKA je tady zase... Někdo nad tím zajásá, někdo si bude ťukat na čelo a ostatním to bude jedno... tedy kromě Dany Drábové, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a nejspíš nové Umbrtkově modle, protože se právě rozhodl stát jaderným fyzikem, přes houby samozřejmě. Možná je na spadnutí i nějaký „románek“, protože v Jaderném houbaři se mluví o jaderném namlouvání. |
|
ten Umbrtka projíždí republiku s hravostí. (úsměv) Já vím, je to tady samý úsměv, ale mě ta deska do tohoto okamžiku hodně baví. (úsměv) Nabídka je lehce vybočující skladba – jednak jde o jediný text, který napsal člen kapely (Well), jednak nepojednává o Umbrtkovi ani o něčem smysluplném (úsměv), protože prostě smysl nemá. Jde o pěkně poskládané názvy fontů z nabídky Střešovické písmolijny, za kterou samozřejmě nestojí nikdo jiný než... Franta Štorm. Ostatně zpěv silně Frantu připomíná, ale jde o plagiát, o který se postaral Morbivod. Fonty si můžete prohlédnout zde, kdyby vás to zajímalo... http://www.stormtype.com/index.html Album půlí Mototaur, trochu nesourodá kompozice směřující od blacku k nějakému hybridnímu hip hopu a rapu (nebo co to je?). Obecně mě druhá polovina nahrávky bere o něco méně, skladby jsou totiž takové těžší, smutné... Staří dělníci jsou sice podbarveni vcelku veselými syntetickými zvuky, které už jsme měli tu čest slyšet na Spočinutí, ale text je neveselý až běda; ono co je taky veselého na upracovaných starých lidech, kteří jdou z práce do práce, jak vyřvává Morbivod a deklamuje Strastinen. Ani Životní příběh nekončí šťastně, Well v něm chrchlá či se pokouší o čistý zpěv, což je docela zajímavé; muzika opět plyne pozvolna a zase se v ní prolínají kytary s klávesami, aby nakonec kdosi uhořel od zapálené cigarety v hotelovém pokoji. Největší deprese ale přichází s Baladou z nemocnice. Zatěžkaný doommetalový opus trvá šest a půl minuty a jde o záležitost plnou (n)emocí, zmaru a smrti. Morbivod k celkovému ponurému vyznění „pomáhá“ svým klasickým srozumitelným zpěvem, který je taky smutný jako pondělí. Ale z druhé půlky jednoznačně nejlepší věc. Zahrádko, zahrádko bledá... aneb pro změnu Karl a zase něco na způsob Starých dělníků nebo Mototaur, díky zpěvu opět s přesahy k undergroundovému rocku, s jakým před léty strašili Plastici. Ale UMBRTKA je na tom co do instrumentálních i kompozičních schopností o poznání lépe (ale to už jsem asi v minulosti někde psal). Závěr patří Národu, v němž zaujmou kytarové jakoby ukryté hrátky i zvonivé klávesy, tempo se mění od pomalého k svižnému a muzika tak osciluje mezi bigbítem a šedým metalem. Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba – texty, sestavu, fotku kapely, Strastinenovy kresby i krátké „provolání“ o čem že to tentokrát je... Kdybych měl KKW srovnat s předchozím Spočinutím, tak jde o sevřenější a ne tak rozhárané dílo, kterému ale v druhé polovině z mého pohledu trochu dochází dech, resp. mě některé skladby nebaví tak jako ty úvodní čtyři. Na druhou stranu tu není žádná píseň, která by mi vyloženě neseděla, takže tentokrát to vidím na sedm. Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
Partnerské weby
