 |
 |
 |
RSS kanál
8. 6. 2012EPICA, XANDRIA, VOICES OF DESTINY
Sobota 19.5.2012 - Praha, KD Vltavská
|
Hned na úvod se chci omluvit všem čtenářům - za prvé z toho důvodu, že tenhle report vychází až 3 týdny po vystoupení (mám sice zkouškové, ale stejně...). Druhým důvodem pro omluvu je fakt, že jsem nestihl vystoupení obou předkapel - kamarádka slavila narozeniny a já zapomněl včas zkontrolovat čas; vystoupení Xandrie jsem nicméně viděl loni v rámci pražské zastávky "Out of the Dark Tour", nicméně vy, kteří tuto skupinu máte rádi, tuto reportáž raději nečtěte :-). Vystoupení EPICY je pro mě vždy menším svátkem, patří totiž mezi mých několik srdcovek a jejich koncerty mají výbornou atmosféru. Poprvé jsem tuhle skupinu naživo spatřil na podzim 2008 v pražském Rock Café, kde nebylo téměř k hnutí a já dobrou polovinu koncertu strávil nevěřícným zíráním na Simone a ostatní hráče (tehdy byl ještě v kapele Ad Sluijter). Vlastně jsem ještě ani pořádně neznal písničky - měl jsem zkrátka rád "The Phantom Agony" a o nějakých dalších albech jsem neměl moc ponětí... druhá návštěva se uskutečnila o rok později a tentokrát se dějiště přesunulo z centra Prahy do Libně. Vystoupení v klubu Abaton pro mě bylo do dnešních dnů nejsilnějším koncertním zážitkem - obě předkapely byly perfektní (a doufám, že Sons of Seasons ještě někdy uvidím), výkon Epicy samotné byl famózní a vše bylo ještě umocněno industriálním vzevřením klubu - pro podobné stavby mám totiž zvláštní, nevysvětlitelnou slabost. Triáda byla završena na vizovickém Masters of Rock 2010, kdy ovšem podvečerní vystoupení za světla, kropeni hadicí mozkuprostým členem ochranky a osekaný setlist udělalo své a tomu předchozímu nesahalo ani po kotníky. Samozřejmě, v kontextu ostatních vystupujících šlo o dobrý výkon, jenže koncerty v menším klubu s polofanatickými fanoušky, blízkost kapely ve srovnání s festivalovými vystoupeními - to je nebe a dudy... Čtvrtý zářez na pažbě se odehrál opět ve stověžaté a jak se už stalo nepsaným pravidlem, místo konání bylo opět jinde. Přesněji řečeno, šlo téměř o průsečík úseček z Rock Café na Národní třídě severním směrem a z Abatonu západním - tečkou na mapě se tak stal Kulturní dům Vltavská v Holešovicích, pamětník architektury reálného socialismu. Ten je pověstný svou klimatizací; jednoduše řečeno tam žádná není, nebo alespoň její přítomnost lze jen těžko při plné kapacitě sálu zaznamenat. Efekt sardinek naštěstí nebyl na |
|
pořadu dne - ona pověstná finanční krize spolu s množstvím akcí, které se v tuto část roku konají, totiž dost možná dolehla i na peněženky metalistů. Doraziv krátce před vystoupením headlinera večera, vybral jsem si místo pro budování důlku v prostředku sálu a čekal jsem, co bude. "Bylo" hned po několika málo minutách - z reproduktorů se ozvala "Karma", otevírák nové desky "Requiem For the Indifferent", s plynulou návazností na "Monopoly On Truth". Trošku odbočím - novinku jsem v recenzi poměrně strhal, ale stále ji považuji za velice dobré album, jen zkrátka po takřka geniálním "Design Your Universe" se kapela netrefila do mého vkusu. Co mi ovšem chybělo na desce, nahnala Epica bohatě na živém provedení. Nové kousky zapadly do setlistu jako dílky puzzlí do kýčovitého obrázku štěňat a energie, která tryskala z takové "Serenade of Self-Destruction", byla až neskutečná - a "Deter the Tyrant", kterou jsem vždy na desce přeskakoval, nabrala toho večera úplně nové obrátky. Mimochodem, málem bych zapomněl zmínit, že šlo o premiérové vystoupení nového basáka Roba van der Looa v Praze, který působí také ve spřizněných Mayan a nahradil narychlo zběhlého Yvese Hutse. Zbytek položek vystoupení moc veliké překvapení nepřinesl, jelo se na principu "best of" z každé desky, jen z předchozí DYU zazněla pouze "Unleashed"; takovou "Kingdom of Heaven" si přeji vidět již léta... snad příště. Oživení přinesla disko pasáž v "The Phantom Agony"; 10. výročí je 10. výročí a není bez zajímavosti, že za pár let bude Simone v kapele dobrou půlku svého života. Po nezbytném vytleskávání došlo i na pláč pro měsíc a klasický vrchol "Consign to Oblivion". Hodnotit výkony muzikantů je skoro zbytečné - během své existence ušla Epica dlouhou cestu; všichni členové jsou již dávno profesionály, kteří však hraní pro lidi neberou jako pracovní rutinu, ale i po stovkách vystoupení si živou produkci užívají. Simone Simons sama si zaslouží vyseknutí poklony - její hlasové dispozice zrají s přibývajícími léty jako víno a komunikace s fanoušky je výborná. Abaton 2009 pro mě zůstal sice nepřekonán, ale Vltavská 2012 toto vystoupení dotáhla na vzdálenost końské délky a nezbývá než dodat, že Holanďané k nám zavítají zase co nejdříve. Za poskytnutí fotek děkuji Magdě Černé, nezapomeňte se také kouknout na oficiální české fanouškovské stránky epica.own.cz. |
;)
Reklama
Partnerské weby
