11. 6. 2012ESOTERIC, AHAB, OPHIS, ET MORIEMUR

další fotografie

Svátek všech příznivců doom metalu, i takto by se dal nazvat pondělní večer, ve kterém jako hlavní hvězda figurovala anglická legenda doom metalu ESOTERIC. Esoteric momentálně brázdí Evropu v rámci svého turné, a jako předkapely vozí sebou německé žánrově spřízněné uskupení AHAB a OPHIS. Sestava pro klánovický koncert byla navíc doplněna o pořádající našince ET MORIEMUR, tím pádem bylo zaděláno na pořádnou tryznu. (Coornelus)

Ten, kdo jel do klánovického klubu Black Pes autem jako já poprvé, mi dá jistě za pravdu, že najít tento music bar je slušný rébus, nemá cenu to dál rozvádět... aspoň už konečně vím, jak vypadá konec světa. (úsměv) Zatímco venku lilo jako z konve, sakra vracejte je na to místo!, a pofukovalo, v klubu na samotě u lesa se zastavil čas, a na všechno ho najednou bylo hromada. Tou dobou již pódium okupovala jedna z mála doom metalových kapel, co v našich končinách existuje a stojí za pozornost. ET MORIEMUR jsou poměrně chváleni za svůj přístup k tomuto žánru, přičemž druhá strana mince je, že není vlastně s kým srovnávat. Ano, plzeňská odnož cosi kutí, ale v mých očích kvalit Et Moriemur prostě nedosahuje, a při spánku Dissolving of Prodigy přebírají pomyslné žezlo v české doommetalové hrobce právě EM. Jejich vystoupení jsem stihl zhruba půlku, ale to, co jsem viděl, mě bavilo, a nebyl jsem v tom sám. Kapele to hrálo přesvědčivě i po personálních rošádách, bohužel samply jely pouze z notebooku, ale na přesvědčivosti to pranic neubralo. A tak když při závěrečné, povedené Deliverance, zpěvák Zdeněk klečel a následně i ležel na zemi, a procítěně kvílel do mikrofónu, nepůsobilo to jako laciná póza, naopak vše bylo uvěřitelné a přesvědčivé, stejně tak jako jejich set. (Coornelus)

Po příjezdu do klánovického Black Psa jsem se procházel po klubu s rozporuplnými pocity - domluva s vedením nebyla zrovna jednoduchá a ne vše se dařilo, byl jsem ale rád, že jsem znovu na tom samém místě, kde jsem měl tu čest slyšet Mournful Congregation při jejich prvním turné a nyní přivítat kapely, které chovám v lásce podobné. Tourbus měl sice trochu problém vjet ke klubu a ještě navíc byl odměněn pochvalným troubením řidičů MHD na místní točně, po výskoku celého ansámblu bylo ale vidět, že nálada všech kapel je výborná. Celé turné prý probíhalo dobře a došlo i na vyprodané koncerty, takže jsem se těšil, že to podobně dopadne i u nás (satirický smích). Po odehrání našeho setu jsem byl povolán ke vstupu, takže OPHIS jsem slyšel jen zpovzdálí. Bavili mne ale i tak, zahráli mi oblíbenou Beneath Sardonic Skies a Halls of Sorrow, zamrzela mne jen absence mého oblíbeného eposu Suffering is a Virtue. Ophis nikdy nepřijdou s ničím novým, desky mají zvuk, jako by se nahrávaly o deset let dříve, což mnohým po chuti není, mne však tato filozofie naprosto vyhovuje. (Aleš)

První exkurzi do Německa obstarali OPHIS. Pro mě do této doby neznámé uskupení, ale jejich podání doom metalu dopadlo na úrodnou půdu. Po nezbytném intru vyluzovali ze svých nástrojů deathmetalovou řež, aby po chvíli začali týrat publikum desetiminutovou klasicky vystavěnou funerální věcí. Jejich pojetí doom metalu ale nezklouzlo pouze k pomalým pasážím, a tak výjimkou nebyly ani „svižnější“, téměř až deathmetalová tempa, kde zpěvákovu murmuru vypomáhal v závěru i bubeník. Každopádně 40 minut ve společnosti těchto pánů z Hamburku bylo příjemně stráveným časem. (Coornelus)

To známější AHAB, ač se zdánlivě podobají svým kolegům z Ophis, zakomponovali do svého výrazu jiné ingredience. V táhlých metalových tempech podpořených zpěvákovým growlem jistou podobnost odkazovali, jenže zatímco druzí si odskakovali do vod deathmetalových, u Ahab lezlo na povrch ovlivnění starou doommetalovou vlnou vyznavačů Sabathu, která byla umocněna čistým hlasem zpěváka. Kapela je známá používáním námořnické tématiky v textech, a tak nepřekvapila intra v podobě šumění moře či zpěvu ptáků. Vtipně působil kytarista,