Tuzemská thrashmetalová scéna je tvořena hrstkou kapel, takže když se objeví nějaká nová, hned je hodně na očích. EXORCIZPHOBIA si ale cestičku prošlapala sama, trvalo jí to sedm let a momentálně se může chlubit debutovým albem, které sice LAHAR nebo RADIOLOKÁTOR z trůnu nevystrnadí, ale za pozornost stojí určitě. Na otázky odpovídal hlavně basák Hanz, sekundoval mu zpívající kytarista Skoří.
Zdravím, asi to nebude zrovna originální dotaz na úvod, ale stejně mi to nedá – proč se jmenujete zrovna EXORCIZPHOBIA?
Hanz: Zdravíme všechny čtenáře! Popravdě jsi první, kdo začíná touhle otázkou. S názvem to je na dlouhé vyprávění. Byli jsme mladý kluci, co začali hrát, a chtěli jsme to, co tvoříme, nějak pojmenovat. První nástřel byl Deathmarch. Po pár měsících jsme zjistili, že jsme ve světě nejméně na třetím místě s tímhle názvem. Nakonec jsme usoudili, že chceme být originál a na první koncert jsme vylezli jako Exorcizphobia. Název jsem vymyslel já (Hanz). Dnes už ti nepovím, jaký kolotoč myšlenek mě k tomu názvu přivedl, ale významově se nám pořád líbí, takže snad byl zvolen dobře. Krátce k významu. Jedná se o složeninu latinských slov exorcizmus a phobia. Význam si každý vybaví celkem bez obtíží. Hlavní myšlenka je asi ta, že každý má své já, obsahující dobrou a špatnou stránku. Když odstraníme to špatné z nás a přetvoříme svoji identitu k obrazu jiných, což je ve své podstatě exorcizmus, už to nikdy nebudeme my. Manipulace s lidmi a překrucování reality na pozadí jiných zájmů je stále aktuální. O tom i více v textech…
Jak to vůbec přijde, že parta dvacetiletých kluků se pustí do takového retra? Muziku jste nejspíš začali vnímat, když začal vzduch "otravovat" nu metal a když METALLICA vydávala první desky, asi jste ještě nebyli na světě... Kdo vás přivedl k thrash metalu?
Hanz: Myslím, že jsme nevědomky vstřebávali tuhle muziku od nejútlejšího věku. Já osobně jsem vyrůstal na heavymetalový klasice, poslouchal s tátou desky a obdivoval buklety. Pak se k tomu nejlepšímu vrátíš, když z toho už máš rozum! (smích) První kontakt s touhle muzikou byl u všech prostřednictvím našich tátů. K tomu, že budeme hrát thrash. nás přivedl Skoří (kytara, zpěv), který mastil fláky od Metallicy ještě před tím, než si zbytek koupil nástroje. Zkrátka jsme se v tom stylu všichni našli a chtěli jsme to dělat co nejlépe to jde!
Většina našich thrashových kapel zpívá česky. Vy pocitově jedete na podobné vlně jako výše zmiňovaní LAHAR a RADIOLOKÁTOR, ale sázíte na angličtinu. Proč? Míříte do světa? (úsměv)
Hanz: Lahar a Radiolokatoru si strašně vážíme právě pro tu češtinu. Na pomyslném trůnu českého thrashe je korunuje nejen nekompromisní muzika, ale právě texty, co mají hlavu a patu. To mi u jiných tuzemských kapel většinou chybí. S angličtinou to začalo u prvních coverů a už jsme se jí nepustili. Oba jazyky mají své pro a proti. Čeština je mateřština a dává obrovskou možnost se vyjádřit, ale přeci jen anglický text zní lépe a má tu možnost oslovit posluchače v zahraničí. Určitě bychom rádi zkusili složit něco v češtině a do budoucna chceme připravit československé split s kámošema z Kaar a Catastrofy. Samozřejmě, že si neděláme velké ambice s prosazením na zahraniční scéně, ale člověk nikdy neví.
Album nese pečeť Maximed Records, což je úplně nová firmička a vaše CD je jejím prvním hudebním nosičem. Jak jste k ní dostali a proč jste se upsali zrovna jí?
Hanz: Maximed Records vlastní Rowdies z kapely Amoclen (bicí ex-Crusher). Známe se poměrně dlouho a máme výborný vztah. Popravdě jsme pošilhávali po renomovanějším vydavatelství. Nabídli jsme se Obscenu a Domentia records. Odpověď nenaznačovala, že by se mělo něco dít a my jsme chtěli jít s materiálem ven. Nakonec máme hlavičku Maximed rec. a jsme spokojeni. Podmínky vydání jsme dohodli tak, aby to vyhovovalo oběma stranám a v žádném případě se nedá říct, že bychom se upsali. Jedná se o kamarádskou spolupráci z obou stran.
Co vinyl? Nepošilháváte taky po tomhle formátu, který má momentálně "zelenou"? Vaše generace gramodesky poznává až v posledních třech čtyřech letech, předtím to s tímhle krásným nosičem vypadlo, že skončí v muzeu... Jakým nosičům třeba dáváte přednost? Co mp3? (úsměv)
Hanz: Vinyly jsou krásná věc a určitě bychom je strašně rádi vydávali! Bohužel zatím jsme nedospěli do takové fáze, abychom si vinyly mohli dovolit. Na prvním místě je vydavatelství, které by podporovalo tenhle formát a na druhém realizace. Popravdě řečeno se nebráníme žádnému formátu. Pokud jde mluvit o přednosti, tak tu dáváme asi CD a MP3. Nebýt MP3, tak bychom se asi nikdy nedostali ke skvělý muzice, kterou moc lidí nezná. Stejně tak i my dáváme na různá úložiště naše alba v MP3, aby si je lidé odkudkoliv mohli zadarmo stáhnout a poslechnout.
Thrash metal sice není tak ortodoxní jako další extrémní žánry, ale že by v něm bylo hodně místa pro legraci se tvrdit nedá. Ale vy mi přijdete jako veselá kapela, nějaké ty srandičky máte i na albu... Čím to? Je to náznak toho, že ani punk vám není zcela cizí?
Hanz: Thrash metal podle nás naopak je i o té nadsázce a „prdeli“… záleží jaké kapely si člověk vybaví. My spíše směřujeme k thrash crossoveru a tam myslím není moc prostoru pro zlý pózy. Určitě máme rádi kapely jako Slayer, Kreator, Destruction nebo mladou krev Toxic Holocaust, Violator, Suicidal Angels, který mají tu masku přísnejch kapel. Ale blíž nám jsou bandy, který se nebojí věc odlehčit, jako Municipal Waste, S.O.D. nebo M.O.D. Všichni máme rádi českej humor a proto se i určitý prvky objevily na CD. Kdo nás zná, tak ví, že nadsázka patří k nám i našemu projevu. Tím, že se necejtíme být čistým thrash metalem a tíhneme ke crossoveru, je jasná odpověď na náš vztah k punku. Máme rádi jakoukoliv energickou, rychlou a upřímnou muziku, ať je to punk, thrash, fast, crust nebo grind. Na té přesné škatuli už tolik nezáleží.
Když jsme nakousli punk, tak jej dorazíme. Nahrávku vám pomáhal mástrovat Jyřýček z N.V.Ú. Proč jste si ho vybrali? Hrála v tom roli skutečnost, že Jyřýček kdysi bušil do škopků ve skupině Radioactive Danger? Znáte vůbec tuhle partu?
Hanz: S Jyřýčkem se osobně známe od vydání Disease Inside (2009) a od té doby jsme v kontaktu. Radioactive Danger známe právě přes Jirku. Hlavním důvodem, proč nám pomohl s mixem, je on sám. Thrasher tělem i duší, co má zkušenosti. Prozradím, že Jyřýček byl jeden z adeptů na Kubovo místo za bicími! Ale to by nás N.V.Ú. nepochválili. (smích)
Tomášův zpěv je docela zvláštní, takový vyšší, než bývá u thrasherů zvykem – většina jich prostě řve. Řešíte nějak vokály, jako že byste třeba chtěli přitvrdit, nebo se vám to takhle líbí a berete to jako poznávací znamení a šanci odlišit se?
Skoří: Já sem rozhodně nikdy neměl ambice zpívat, ale když se začínalo, nebyla jiná možnost. Potom se to tak nějak usadilo. No a takhle to ze mě prostě leze. (smích) Mně by vyhovovalo, kdyby se za mikrofon někdo našel, mohl bych se víc věnovat kytaře, ale sehnat někoho ideálního není lehký.
Na webu máte uvedeno, že jste zpočátku hráli covery METALLIKY nebo JUDAS PRIEST. Moc mi k tomu neštymuje vaše starší, řekněme grindové logo. Na novém albu už ale máte typicky thrashové, "zubaté" a čitelné. Co vás k tomu vedlo? Staré se přestalo líbit?
Hanz: Původně jsme měli „thrashové“ logo, které jsme používali bezmála tři roky. Leč na buklet Disease Inside se zkrátka nehodilo. Tak vzniklo to „grindové“, kde jsme si vypůjčili základ fontu od „kamarádů“ z Brutal Truth. (smích) Hlavní důvod současné změny byl logický. Chtěli jsme mít originální logotyp. Po několika nástřelech jsem navrhl to současné, které je, jak sám říkáš,opět thrashové.
Žádný žánr se nevyhne nějakým klišé... K osmdesátkovému thrash metalu patří chemie a radioaktivita. (úsměv) Tedy k obalům, kde se to hemží figurami v IPCHO (víte, co to znamená??? – smích), symboly atomové energie, mrtvolky... A váš obal jakoby tohle všechno splnil na 100 procent... A viděli jste, co teď mají na novince namalované MUNICIPAL WASTE? (úsměv)
Hanz: Rád bych podotknul, že MW s novou deskou přišli až po nás.! (smích) Původní návrh obalu byl úplně z jiného ranku, ale neprošel kritikou zbytku kapely, tak jsem se vrhl do malby klasiky. Takže nukleární holocaust, mrtvoly v troskách a páni v protichemických oblecích. Nešlo o splnění zaběhlého klišé, ale o návaznost na náš první obal…
Kytarista Skoří si předloni vylepšil životopis záskokem v jedné legendární partě – na Obscene Extreme odehrál koncert v řadách D.R.I. Sice se o tom mluvilo i něco napsalo, ale třeba to každý neslyšel (nečetl), tak "naposled" – jak se to všechno semlelo?
Skoří: Čurby se nám ozval, jestli bysme při OF nemohli poskytnout zkušebnu D.R.I. To pro nás byla ohromná zpráva, moc jsme se těšili. Kurt, Rob a Mike (kámoš D.R.I. z NY) přiletěli tušim už ve čtvrtek. To, že Spike a Harald nepřiletí, se zjistilo až v pátek v noci, takže se dohodlo, že v sobotu brzo ráno se slezem ve zkušebně a začne se to nějak řešit. Původně to mělo být tak, že něco odehraju já a něco Bilos (Malignant Tumour). V průběhu zkoušení taky dorazili kluci z ROMPEPROP, který mají údajně i revival D.R.I. Zahráli pár věcí, ale Kurt a Rob se rozhodli pro mě. Basy se chopil Mike. Ve zkušebně se nadrtilo osm věcí a šlo se na věc. (úsměv) Všechno se to prostě semlelo strašně rychle. Byl to obrovskej zážitek.
Pak jste si zahráli po boku WEHRMACHT a RADIOLOKÁTOR, což byla určitě zajímavá zkušenost. Přišli jste s členy WEHRMACHT do styku, nebo jste se úplně minuli? Jak jste se k předskakování dostali?
Hanz: Ke koncertu s Wehrmacht jsme se dostali opět přes Čurbyho, který měl akci pod palcem. Zkrátka neuvěřitelná záležitost! Známe spoustu starých thrasherů, co přestali doufat, že Wehrmacht uslyší. My jsme se s nimi osobně setkali, hráli na stejném podiu a užili si jejich nekompromisní smršť! Asi jeden z nejsilnějších zážitků! Musím podotknout, že pánové z Wehrmacht se k nám chovali moc přátelsky. Prohodili jsme pár slov, udělali fotky na památku a vyměnili naše CD za jejich podpisy.
Aktuálně měníte bubeníka – proč? Přestalo to Kubu bavit nebo nemá čas nebo...???
Hanz: Důvodů, proč Kuba opustil kapelu, je více a bylo to rozhodnutí z jeho strany. Čas, jiné zájmy, zdravotní problémy... nemá cenu to více rozebírat. Na jeho místo neuvěřitelně rychle naskočil Martin Šotek Šotola a jede se dál!
Jsme u konce, takže asi obligátní dotaz – co nějaké turné k albu? Co dál plánujete, kam byste se rádi dostali a kam ne? (úsměv)
Hanz: Speciální turné nechystáme, ale máme poměrně dost klubových akcí, na kterých prezentujeme novou desku. Největší peckou tohohle roku je účast na Obscene Extreme, což je pro nás neuvěřitelná čest a velký dík opět Čurbymu za pozvání! Dále nás čekají menší festivaly, z nich bych vypíchnul Czech Death Fest. V blízké budoucnosti plánujeme natočit novou desku. Dále připravujeme česko-slovenské split s thrashovkami Kaar a Catastrofy.
www.bandzone.cz/exorcizphobia
RECENZE
Zdravím, asi to nebude zrovna originální dotaz na úvod, ale stejně mi to nedá – proč se jmenujete zrovna EXORCIZPHOBIA?
Hanz: Zdravíme všechny čtenáře! Popravdě jsi první, kdo začíná touhle otázkou. S názvem to je na dlouhé vyprávění. Byli jsme mladý kluci, co začali hrát, a chtěli jsme to, co tvoříme, nějak pojmenovat. První nástřel byl Deathmarch. Po pár měsících jsme zjistili, že jsme ve světě nejméně na třetím místě s tímhle názvem. Nakonec jsme usoudili, že chceme být originál a na první koncert jsme vylezli jako Exorcizphobia. Název jsem vymyslel já (Hanz). Dnes už ti nepovím, jaký kolotoč myšlenek mě k tomu názvu přivedl, ale významově se nám pořád líbí, takže snad byl zvolen dobře. Krátce k významu. Jedná se o složeninu latinských slov exorcizmus a phobia. Význam si každý vybaví celkem bez obtíží. Hlavní myšlenka je asi ta, že každý má své já, obsahující dobrou a špatnou stránku. Když odstraníme to špatné z nás a přetvoříme svoji identitu k obrazu jiných, což je ve své podstatě exorcizmus, už to nikdy nebudeme my. Manipulace s lidmi a překrucování reality na pozadí jiných zájmů je stále aktuální. O tom i více v textech…
Jak to vůbec přijde, že parta dvacetiletých kluků se pustí do takového retra? Muziku jste nejspíš začali vnímat, když začal vzduch "otravovat" nu metal a když METALLICA vydávala první desky, asi jste ještě nebyli na světě... Kdo vás přivedl k thrash metalu?
Hanz: Myslím, že jsme nevědomky vstřebávali tuhle muziku od nejútlejšího věku. Já osobně jsem vyrůstal na heavymetalový klasice, poslouchal s tátou desky a obdivoval buklety. Pak se k tomu nejlepšímu vrátíš, když z toho už máš rozum! (smích) První kontakt s touhle muzikou byl u všech prostřednictvím našich tátů. K tomu, že budeme hrát thrash. nás přivedl Skoří (kytara, zpěv), který mastil fláky od Metallicy ještě před tím, než si zbytek koupil nástroje. Zkrátka jsme se v tom stylu všichni našli a chtěli jsme to dělat co nejlépe to jde!
Většina našich thrashových kapel zpívá česky. Vy pocitově jedete na podobné vlně jako výše zmiňovaní LAHAR a RADIOLOKÁTOR, ale sázíte na angličtinu. Proč? Míříte do světa? (úsměv)
Hanz: Lahar a Radiolokatoru si strašně vážíme právě pro tu češtinu. Na pomyslném trůnu českého thrashe je korunuje nejen nekompromisní muzika, ale právě texty, co mají hlavu a patu. To mi u jiných tuzemských kapel většinou chybí. S angličtinou to začalo u prvních coverů a už jsme se jí nepustili. Oba jazyky mají své pro a proti. Čeština je mateřština a dává obrovskou možnost se vyjádřit, ale přeci jen anglický text zní lépe a má tu možnost oslovit posluchače v zahraničí. Určitě bychom rádi zkusili složit něco v češtině a do budoucna chceme připravit československé split s kámošema z Kaar a Catastrofy. Samozřejmě, že si neděláme velké ambice s prosazením na zahraniční scéně, ale člověk nikdy neví.
Album nese pečeť Maximed Records, což je úplně nová firmička a vaše CD je jejím prvním hudebním nosičem. Jak jste k ní dostali a proč jste se upsali zrovna jí?
Hanz: Maximed Records vlastní Rowdies z kapely Amoclen (bicí ex-Crusher). Známe se poměrně dlouho a máme výborný vztah. Popravdě jsme pošilhávali po renomovanějším vydavatelství. Nabídli jsme se Obscenu a Domentia records. Odpověď nenaznačovala, že by se mělo něco dít a my jsme chtěli jít s materiálem ven. Nakonec máme hlavičku Maximed rec. a jsme spokojeni. Podmínky vydání jsme dohodli tak, aby to vyhovovalo oběma stranám a v žádném případě se nedá říct, že bychom se upsali. Jedná se o kamarádskou spolupráci z obou stran.
Co vinyl? Nepošilháváte taky po tomhle formátu, který má momentálně "zelenou"? Vaše generace gramodesky poznává až v posledních třech čtyřech letech, předtím to s tímhle krásným nosičem vypadlo, že skončí v muzeu... Jakým nosičům třeba dáváte přednost? Co mp3? (úsměv)
Hanz: Vinyly jsou krásná věc a určitě bychom je strašně rádi vydávali! Bohužel zatím jsme nedospěli do takové fáze, abychom si vinyly mohli dovolit. Na prvním místě je vydavatelství, které by podporovalo tenhle formát a na druhém realizace. Popravdě řečeno se nebráníme žádnému formátu. Pokud jde mluvit o přednosti, tak tu dáváme asi CD a MP3. Nebýt MP3, tak bychom se asi nikdy nedostali ke skvělý muzice, kterou moc lidí nezná. Stejně tak i my dáváme na různá úložiště naše alba v MP3, aby si je lidé odkudkoliv mohli zadarmo stáhnout a poslechnout.
Thrash metal sice není tak ortodoxní jako další extrémní žánry, ale že by v něm bylo hodně místa pro legraci se tvrdit nedá. Ale vy mi přijdete jako veselá kapela, nějaké ty srandičky máte i na albu... Čím to? Je to náznak toho, že ani punk vám není zcela cizí?
Hanz: Thrash metal podle nás naopak je i o té nadsázce a „prdeli“… záleží jaké kapely si člověk vybaví. My spíše směřujeme k thrash crossoveru a tam myslím není moc prostoru pro zlý pózy. Určitě máme rádi kapely jako Slayer, Kreator, Destruction nebo mladou krev Toxic Holocaust, Violator, Suicidal Angels, který mají tu masku přísnejch kapel. Ale blíž nám jsou bandy, který se nebojí věc odlehčit, jako Municipal Waste, S.O.D. nebo M.O.D. Všichni máme rádi českej humor a proto se i určitý prvky objevily na CD. Kdo nás zná, tak ví, že nadsázka patří k nám i našemu projevu. Tím, že se necejtíme být čistým thrash metalem a tíhneme ke crossoveru, je jasná odpověď na náš vztah k punku. Máme rádi jakoukoliv energickou, rychlou a upřímnou muziku, ať je to punk, thrash, fast, crust nebo grind. Na té přesné škatuli už tolik nezáleží.
Když jsme nakousli punk, tak jej dorazíme. Nahrávku vám pomáhal mástrovat Jyřýček z N.V.Ú. Proč jste si ho vybrali? Hrála v tom roli skutečnost, že Jyřýček kdysi bušil do škopků ve skupině Radioactive Danger? Znáte vůbec tuhle partu?
Hanz: S Jyřýčkem se osobně známe od vydání Disease Inside (2009) a od té doby jsme v kontaktu. Radioactive Danger známe právě přes Jirku. Hlavním důvodem, proč nám pomohl s mixem, je on sám. Thrasher tělem i duší, co má zkušenosti. Prozradím, že Jyřýček byl jeden z adeptů na Kubovo místo za bicími! Ale to by nás N.V.Ú. nepochválili. (smích)
Tomášův zpěv je docela zvláštní, takový vyšší, než bývá u thrasherů zvykem – většina jich prostě řve. Řešíte nějak vokály, jako že byste třeba chtěli přitvrdit, nebo se vám to takhle líbí a berete to jako poznávací znamení a šanci odlišit se?
Skoří: Já sem rozhodně nikdy neměl ambice zpívat, ale když se začínalo, nebyla jiná možnost. Potom se to tak nějak usadilo. No a takhle to ze mě prostě leze. (smích) Mně by vyhovovalo, kdyby se za mikrofon někdo našel, mohl bych se víc věnovat kytaře, ale sehnat někoho ideálního není lehký.
Na webu máte uvedeno, že jste zpočátku hráli covery METALLIKY nebo JUDAS PRIEST. Moc mi k tomu neštymuje vaše starší, řekněme grindové logo. Na novém albu už ale máte typicky thrashové, "zubaté" a čitelné. Co vás k tomu vedlo? Staré se přestalo líbit?
Hanz: Původně jsme měli „thrashové“ logo, které jsme používali bezmála tři roky. Leč na buklet Disease Inside se zkrátka nehodilo. Tak vzniklo to „grindové“, kde jsme si vypůjčili základ fontu od „kamarádů“ z Brutal Truth. (smích) Hlavní důvod současné změny byl logický. Chtěli jsme mít originální logotyp. Po několika nástřelech jsem navrhl to současné, které je, jak sám říkáš,opět thrashové.
Žádný žánr se nevyhne nějakým klišé... K osmdesátkovému thrash metalu patří chemie a radioaktivita. (úsměv) Tedy k obalům, kde se to hemží figurami v IPCHO (víte, co to znamená??? – smích), symboly atomové energie, mrtvolky... A váš obal jakoby tohle všechno splnil na 100 procent... A viděli jste, co teď mají na novince namalované MUNICIPAL WASTE? (úsměv)
Hanz: Rád bych podotknul, že MW s novou deskou přišli až po nás.! (smích) Původní návrh obalu byl úplně z jiného ranku, ale neprošel kritikou zbytku kapely, tak jsem se vrhl do malby klasiky. Takže nukleární holocaust, mrtvoly v troskách a páni v protichemických oblecích. Nešlo o splnění zaběhlého klišé, ale o návaznost na náš první obal…
Kytarista Skoří si předloni vylepšil životopis záskokem v jedné legendární partě – na Obscene Extreme odehrál koncert v řadách D.R.I. Sice se o tom mluvilo i něco napsalo, ale třeba to každý neslyšel (nečetl), tak "naposled" – jak se to všechno semlelo?
Skoří: Čurby se nám ozval, jestli bysme při OF nemohli poskytnout zkušebnu D.R.I. To pro nás byla ohromná zpráva, moc jsme se těšili. Kurt, Rob a Mike (kámoš D.R.I. z NY) přiletěli tušim už ve čtvrtek. To, že Spike a Harald nepřiletí, se zjistilo až v pátek v noci, takže se dohodlo, že v sobotu brzo ráno se slezem ve zkušebně a začne se to nějak řešit. Původně to mělo být tak, že něco odehraju já a něco Bilos (Malignant Tumour). V průběhu zkoušení taky dorazili kluci z ROMPEPROP, který mají údajně i revival D.R.I. Zahráli pár věcí, ale Kurt a Rob se rozhodli pro mě. Basy se chopil Mike. Ve zkušebně se nadrtilo osm věcí a šlo se na věc. (úsměv) Všechno se to prostě semlelo strašně rychle. Byl to obrovskej zážitek.
Pak jste si zahráli po boku WEHRMACHT a RADIOLOKÁTOR, což byla určitě zajímavá zkušenost. Přišli jste s členy WEHRMACHT do styku, nebo jste se úplně minuli? Jak jste se k předskakování dostali?
Hanz: Ke koncertu s Wehrmacht jsme se dostali opět přes Čurbyho, který měl akci pod palcem. Zkrátka neuvěřitelná záležitost! Známe spoustu starých thrasherů, co přestali doufat, že Wehrmacht uslyší. My jsme se s nimi osobně setkali, hráli na stejném podiu a užili si jejich nekompromisní smršť! Asi jeden z nejsilnějších zážitků! Musím podotknout, že pánové z Wehrmacht se k nám chovali moc přátelsky. Prohodili jsme pár slov, udělali fotky na památku a vyměnili naše CD za jejich podpisy.
Aktuálně měníte bubeníka – proč? Přestalo to Kubu bavit nebo nemá čas nebo...???
Hanz: Důvodů, proč Kuba opustil kapelu, je více a bylo to rozhodnutí z jeho strany. Čas, jiné zájmy, zdravotní problémy... nemá cenu to více rozebírat. Na jeho místo neuvěřitelně rychle naskočil Martin Šotek Šotola a jede se dál!
Jsme u konce, takže asi obligátní dotaz – co nějaké turné k albu? Co dál plánujete, kam byste se rádi dostali a kam ne? (úsměv)
Hanz: Speciální turné nechystáme, ale máme poměrně dost klubových akcí, na kterých prezentujeme novou desku. Největší peckou tohohle roku je účast na Obscene Extreme, což je pro nás neuvěřitelná čest a velký dík opět Čurbymu za pozvání! Dále nás čekají menší festivaly, z nich bych vypíchnul Czech Death Fest. V blízké budoucnosti plánujeme natočit novou desku. Dále připravujeme česko-slovenské split s thrashovkami Kaar a Catastrofy.
www.bandzone.cz/exorcizphobia
RECENZE
