2. 5. 2012NACHTMYSTIUM, DARK FORTRESS, VERDELET, PHLEFONYAAR

další fotografie

Už jsem si začínal myslet, že koncerty amerických blackových psychedeliků Nachtmystium jsou pro mě začarované. Když měli v roce 2009 přijet s Jarboe, nepřijeli, když rok na to s Jarboe dorazili, podařila se mi neuvěřitelná věc a popletl si datum a loňský koncert v Ostravě nakonec zase neproběhl. Ten vlastní blbostí prokaučovaný koncert 2010 mě štval poměrně hodně a pomalu jsem začal počítat s tím, že za nimi budu muset za hranice. Chtěl jsem je vidět. Hodně. Asi žádná jiná kapela se mnou v poslední době nezacvičila tak, jako Nachtmystium svými dvěma posledními opusy Assassins a Adicts. Takže když se objevila zpráva o jejich pražské zastávce, byl jsem štěstím bez sebe.

Po čase ve mně zase trochu hrklo, když jsem se před nějakou dobou díval na program Modré Vopice, protože o zastávce turné Nachtmystium a Dark Fortress tam nebylo ani zbla. A avizovaný odpolední dětský den mi jako odpovídající náhrada nepřišel. Kapela to ale na svých stránkách měla a později se objevil i na stránkách klubu. Takže hurá do Vopice.

Přiznám se, že tomu, že to ten večer konečně klapne, jsem uvěřil až v momentě, kdy jsem na dvorku Vopice uviděl spokojeně se slunícího frontmana Blakea Judda. Klub byl kolem sedmé poloprázdný, pár lidí se ještě přitousilo, odhadem mohlo celkem dorazit 40-50 fanoušků. Tak nějak si začínám zvykat na to, že na kapely, které venku plní kluby, se u nás nechodí…

Předkapely dorazily místo avizovaných dvou hned tři a přiznám se, že ten večer jsem o ně kdovíjak nestál.

První v pořadí, britové PHLEFONYAAR nastoupili s death metalem mixlým grindcorem, a… a hráli přesně tak, kvůli čemu někdy není špatné předkapely vypustit a užít si headlinera. Valivé riffy, slušné nasazení, nápaditost už menší a hlavně pocit, že jsem to všechno už x-krát slyšel.

Další britové v pořadí, bubáci VERDELET, spustili old school black

Nástup DARK FORTRESS, v řadách kterých působí i kytarista Triptykon V. Santura, kopl koncert o ligu výš. Bylo vidět, že tohle jsou staří mazáci a frontman Moran měl publikum od začátku pod kontrolou, i když tohle přirovnání ve Vopici poněkud kulhá. (úsměv) Kapela sklízí úspěchy s aktuálním albem Ylem a řekl bych, že právem. Přes to všechno mi set ke konci přišel už zbytečně dlouhý, o čtvrt hodiny míň a bylo by to akorát.

Konečně. Po krátkém ladění NACHTMYSTIUM nastoupili na pódium před plachtu Dark Fortress (s vlastní se nenamáhali) a předvedli něco, co se velice špatně popisuje slovy. Něco takhle intenzivního jsem už nezažil fakt dlouho. Po úvodní A Seed For Suffering spouští kapela věci z Addicts - High On Hate a hned po ní titulní flák. Přestal jsem fotit a málem si ulomil krk. Cvičí mi to celým tělem a nedá se to zastavit. Blake Judd je jak urvanej z řetězu a klávesák Sanford Parker vypadá, že brzo přepadne přes klávesy. Vedle se jako kdyby v transu kýve Will Lindsay s basou a zdá se mi, od té doby, co jsem ho naposledy viděl s Wolves In The Throne Room, docela zapracoval na své tetuáži. Nebo kecám a měl tenkrát tričko. (úsměv)

Z kapely stříká pot a odhodlání srovnat klub se zemí. Mixují vysokooktanový koktejl z posledních tří desek, který občas prošpikují staršími Ashes To Ashes nebo vypalovačkou Hellish Overdose. Plus jednou ochutnávkou z nového alba. Blíží se finále. One Of These Nights přechází v Assassins. Proč mi tohle dělají? Druhá půlka Assassins mě regulerně odpálila o někam do jinýho kosmíru. Uff. Už naštěstí jen přídavek Ghost Of Grace. Tolik intenzity najednou bych taky nemusel pobrat. Konec. Chvíli to rozdýchávám. Sice mám momentálně v palici úplně vymeteno, ale tenhle koncert mi tam zůstane strašit hodně, hodně dlouho…