11. 4. 2012EPICA – Requiem For the Indifferent

další fotografie

Popáté, ale přeci jinak. Svou čtvrtou deskou "Design Your Universe" se tito "Beneluxané" etablovali mezi vyšší smetánku melodické větve metalu a svou pozici ztvrdili dalším rozsáhlým kolotočem na prknech, která znamenají přední místo v posluchačově srdci. V mezičase - po hotelových pokojích, v tourbuse, mezi oblaky a snad čas od času i v objetí domova – se mezi neurony předního skladatele Jansena prohánely tím a oním směrem elektrické výboje, vymetající všechna místa lidské mysli – a že už jen představa funkce mozku vyvolává podobnou reakci, jakou se neuměle snažím popsat – aby nakonec vykrystalyzovaly v nový materiál, vydaný pod hlavičkou Epicy a pokřtěný jménem „Requiem For the Indifferent“. Mezitím ještě stihnul Mark a seskupení okolo něj, tvořené mimochodem i několika spoluhráči z jeho domovské kapely, vydat ještě jednu desku, tentokrát v rámci debutu skupiny Mayan, hudebně směřující do temnějších hlubin kovových tůněk. Což byla možná chyba.

Život je změna – prý. Osobně můžu potvrdit, že snažit se změnit je zdaleka jednou z nejtěžších věcí, kterou si pro ukrácení dlouhých chvil na tomto světě můžete vymyslet a když člověk není okut železnou vůlí, je výsledek prapodivnou směskou zamýšleného a vykonaného. Přesně tohle se bohužel přihodilo i Epice – ne, že by výsledek nebyl takový, jaký oni zamýšleli, ale to, co pustili do světa, není podle ohlasů z internetových diskuzí a fór tím, co očekávali posluchači. Skupina sama dost možná při komponování nevěděla, kam se pohnout; předchozí deska byla v porovnání s konkurencí agresivnější, na druhou stranu kvůli choutkám v ještě extrémnější hudbě vznikla kapela Mayan. Vydat se zpět ke kořenům by ale zřejmě také nebylo to pravé ořechové a s oním bočním projektem si vlastně poněkud nešťastně zavřeli vrátka i ve směru, kterým se levoboček vydal.A tak se nakonec Epica opravdu vydala váhavě po svých stopách, vše ale vychytrale zamaskovala mlžným oparem lehké progresivity.

Přiznám se, že je pro mě hodně těžké hodnotit desky mých oblíbených kapel, a zkoušet posuzovat špatné desky těch samých kapel je ještě horší. I když jsem se na „Requiem For the Indifferent“ zoufale snažil najít jiskru, která v mých zvukovodech dokáže vykřesat nervový ohňostroj, přestože když jsem se pokoušel rozluštit bílá místa mezi notovými partiturami a vyčíst z nich cokoliv, co popře slyšené, neuspěl jsem. Pátá řadovka Epicy není špatná, to vůbec, v rámci konkurence jde stále o dobrou desku – jenže album předchozí bylo v těchto poměrech vynikající záležitostí. Když pominu, že nejhorší skladbou je utahaný singl (!) „Storm the Sorrow“ (za nímž následuje v těsném závěsu beethovenovská kratochvíle „Anima“), potom mi z tracklistu vysvítá několik málo kousků. Jde především o úvodní tandem „Karma“ a „Monopoly on Truth“, který vůbec charakterizuje celou nahrávku víc, než by byl posluchač ochoten připustit. Prvním, co zaujme, je zvuk