Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
F.O.B. - Outside The Palace Walls

EPICA – Requiem For the Indifferent CD 2012, Nuclear Blast

Popáté, ale přeci jinak. Svou čtvrtou deskou "Design Your Universe" se tito "Beneluxané" etablovali mezi vyšší smetánku melodické větve metalu a svou pozici ztvrdili dalším rozsáhlým kolotočem na prknech, která znamenají přední místo v posluchačově srdci. V mezičase - po hotelových pokojích, v tourbuse, mezi oblaky a snad čas od času i v objetí domova – se mezi neurony předního skladatele Jansena prohánely tím a oním směrem elektrické výboje, vymetající všechna místa lidské mysli – a že už jen představa funkce mozku vyvolává podobnou reakci, jakou se neuměle snažím popsat – aby nakonec vykrystalyzovaly v nový materiál, vydaný pod hlavičkou Epicy a pokřtěný jménem „Requiem For the Indifferent“. Mezitím ještě stihnul Mark a seskupení okolo něj, tvořené mimochodem i několika spoluhráči z jeho domovské kapely, vydat ještě jednu desku, tentokrát v rámci debutu skupiny Mayan, hudebně směřující do temnějších hlubin kovových tůněk. Což byla možná chyba.

Život je změna – prý. Osobně můžu potvrdit, že snažit se změnit je zdaleka jednou z nejtěžších věcí, kterou si pro ukrácení dlouhých chvil na tomto světě můžete vymyslet a když člověk není okut železnou vůlí, je výsledek prapodivnou směskou zamýšleného a vykonaného. Přesně tohle se bohužel přihodilo i Epice – ne, že by výsledek nebyl takový, jaký oni zamýšleli, ale to, co pustili do světa, není podle ohlasů z internetových diskuzí a fór tím, co očekávali posluchači. Skupina sama dost možná při komponování nevěděla, kam se pohnout; předchozí deska byla v porovnání s konkurencí agresivnější, na druhou stranu kvůli choutkám v ještě extrémnější hudbě vznikla kapela Mayan. Vydat se zpět ke kořenům by ale zřejmě také nebylo to pravé ořechové a s oním bočním projektem si vlastně poněkud nešťastně zavřeli vrátka i ve směru, kterým se levoboček vydal.A tak se nakonec Epica opravdu vydala váhavě po svých stopách, vše ale vychytrale zamaskovala mlžným oparem lehké progresivity.

Přiznám se, že je pro mě hodně těžké hodnotit desky mých oblíbených kapel, a zkoušet posuzovat špatné desky těch samých kapel je ještě horší. I když jsem se na „Requiem For the Indifferent“ zoufale snažil najít jiskru, která v mých zvukovodech dokáže vykřesat nervový ohňostroj, přestože když jsem se pokoušel rozluštit bílá místa mezi notovými partiturami a vyčíst z nich cokoliv, co popře slyšené, neuspěl jsem. Pátá řadovka Epicy není špatná, to vůbec, v rámci konkurence jde stále o dobrou desku – jenže album předchozí bylo v těchto poměrech vynikající záležitostí. Když pominu, že nejhorší skladbou je utahaný singl (!) „Storm the Sorrow“ (za nímž následuje v těsném závěsu beethovenovská kratochvíle „Anima“), potom mi z tracklistu vysvítá několik málo kousků. Jde především o úvodní tandem „Karma“ a „Monopoly on Truth“, který vůbec charakterizuje celou nahrávku víc, než by byl posluchač ochoten připustit. Prvním, co zaujme, je zvuk celé desky – oproti dnešní produkci je vše ztišené, kytary jsou utopené v kakofonii symfonických kláves a mají otřesný zvuk, a ani ona orchestrálnost, kterou se Epica ohání, ji tentokrát trn z paty nevytrhne. Všechno působí dojmem, že kreativita Marka Jansena se od vydání „Quarterpast“ pod Mayan nestačila plně obnovit, a i ty písně, které vykukují a slibují lepší zážitek, než jejich nepříliš povedení sourozenci, v sobě nesou výraznou pachuť několikrát zmíněného projektu. Na mysli mám třeba „Internal Warfare“, která je jedinečná prvním klávesovým sólem v historii kapely a poměrně povedené je i dechová sekce orchestru. Titulní píseň není oproti všem očekáváním zařazena na konec alba, ale netradičně se uvelebila v jeho prostřední části, čímž nabízí srovnání s „Kingdom of Heaven“ nebo „Fools of Damnation“. Jak takové poměření dopadne, tušíte asi z mých předchozích lamentací - k dobru jí budiž přičtena geniální vedlejší melodie, která vytahuje celou píseň ze zaprášených doupat průměru. „Guilty Demeanor“ je jednohubkou, silnou především v refrénu, transpozičně gradujícím a která je oproti zbytku desky oproštěna od jakýchkoliv rozvleklých pokusů o komplexnost; podobné rysy můžeme najít i u „Stay the Course“, kterou ale zase shazuje growling Isaaca Delahaye – ač mistr strun, extrémní zpěv by měl pro příště vážně přenechat jiným; v jedné pasáži působí jeho zvukové projevy bohužel až parodicky.

S blížícím se závěrem alba sklouzávají názvy skladeb k lehké kýčovitosti – po hudební stránce jde naštěstí ale o lepší materiál, než který je servírován na začátku desky. „Avalanche“ působí jako kompozice, složená původně pro Mayan, nicméně jde ale o to lepší, co může nová tvář Epicy nabídnout. Nejlepším počinem tak zůstává závěrečná „Serenade of Self-Destruction“, která je nakonec jednou z mála věcí oplývajících esencemi, tolik typickými pro tuto skupinu – ať už je brána v ůvahu postupná gradace ke skvělému refrénu, nebo zpěv Simone Simons, který v posledních létech doznal velikého skoku kupředu, a pro kterou začínají být operní rejstříky samozřejmostí.

Sestava:

  • Zpěv - Simone Simons
  • Kytara, zpěv - Mark Jansen
  • Kytara - Isaac Delahaye
  • Klávesy - Coen Janssen
  • Baskytara - Yves Huts
  • Bicí - Ariën Van Weesenbeek

Seznam skladeb:

  1. Karma
  2. Monopoly on Truth
  3. Storm the Sorrow
  4. Delirium
  5. Internal Warfare
  6. Requiem for the Indifferent
  7. Anima
  8. Guilty Demeanor
  9. Deep Water Horizon
  10. Stay the Course
  11. Deter the Tyrant
  12. Avalanche
  13. Serenade of Self-Destruction

Čas: 01:13:01

Oficiální stránky kapely
Stránky vydavatele

Zveřejněno: 11. 04. 2012
Přečteno:
3693 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

22. 04. 2012 11:33 napsal/a Dany
Isaac
No, co jsem koukala na živý videa Stay the Course, tak tam zpívá Mark, ale je možný že na albu zrovna growluje Ariën (ten v bookletu growly napsaný má) ;o)
20. 04. 2012 20:21 napsal/a Tomáš
To Dany:
Uf, budu hádat, že jsem asi porušil nějakou publicistickou etiku, ale tahle informace pochází pouze z mojí dedukce... sleduju videa z koncertů, profesionální i amatérská a všiml jsem si, že Isaacův growling je takový... \"špatný\", Markův mi naopak vždy přišel dobrý. Tak jestli jsem Isaacovi ukřivdil, omlouvám se ... a také se omlouvám za uvádění nepravdivých informací :-).
20. 04. 2012 19:20 napsal/a Dany
Isaac
Ahoj, kde jsi prosímtě zjistil, že ve Stay the Course growluje Isaac Delahaye? V bookletu alba to nikde není napsaný. Dík ;o)
11. 04. 2012 09:57 napsal/a DW
Asi
bych byl ještě přísnější, novinka je oproti předchozí nahrávce přesně, jak píšeš - vyčpělá, utahaná, nudná. Pryč jsou zábavný riffy, pryč jsou nápaditější vokální pasáže, zasekávačky atd. Requiem je prostě na rozdíl od Design jedna velká nuda.