Na mé otázky odpvídal kytarista Lai6 a zpěvák Wolkmen, který ke svým odpovědím dodává: tento rozhovor částečně probíhá v dalekém Norsku, v třeskutých mrazech a s limitovanými alkoholovými možnostmi v zádech.
Na začátek se nejde nezeptat na název Clytor. Co vás k tomuto pojmenování kapely vedlo? Měli jste s tímto názvem někdy výraznější problém? Určitě jste byli někdy na plakátě napsáni s K místo C, nebo se pletu?
Wolkmen: Určitě o jednom případě vím, kdy nás napsali s K. K názvu nás vedla intoxikace marihuanou a alkoholem, když jsme šli kolem Kroučovského hřbitova. Výraznější problém s názvem měl starosta nejmenované moravské vísky, který nám zařídil zákaz vystupování i ve čtyřech sousedních vesnicích.
Lai6: Lidi spíš reagujou na ten název s pobavením. Nejdřív slyší jen holý název, po chvíli je začnou napadat nekalé myšlenky. (úsměv)
Ač se vznik kapely datuje od roku 2005, první desku jste vydali až v roce 2011. To nebývá obvyklé. V čem bys viděl hlavní příčinu takové dlouhé doby od vzniku kapely k natočení první desky? U kapel vašeho typu jsou nejčastější příčiny personální rošády, nedostatek času věnovaný kapele, někdy i lenost a malý zápal, peníze na studio. Připadá nějaká možnost i na vás?
Lai6: Jednak určitě nějaké personální změny a jednak i vývoj kapely. Na začátku našeho vzniku jsme měli touhu hrát hlavně grind s českými texty. Když k nám nastoupil nový bubeník - Muro, nahráli jsme malé demo, které jsme vesměs rozdali pár známým a ani nebyl úmysl ho více šířit. Byl to pro nás určitý ukazatel směru kam se vydat. A prakticky všechny skladby jsme po té přestali hrát. (úsměv) Ne, že bychom je považovali vyloženě za špatné, ale já a Muro jsme cítili touhu víc posunout možnosti, obohatit skladby větší propracovaností a na to samotný grind nestačí. Chvíli jsme se hledali. Dalším nepopiratelným problémem byly peníze na studio a vůbec vydání CD. Přeci jenom to není zrovna levná záležitost. Což se vlastně vyřešilo až v roce 2010, kdy k nám nastoupil nový bubeník a kytarista. Wolkmen zaplatil nahrávání. František – nový kytarista – pak výrobu CD a tisk obalu.
Wolkmen: Jak jsi správně podotknul, personální změny, nebylo tolik času, problémy se zkušebnou a z mé strany také příliš alkoholu, kterým jsem v dřívějších dobách řešil veškeré problémy.
Na albu se nachází vaše dosavadní best of, nebo jste starší věci vyházeli či překopali? Který song je nejstarší, a který naopak nejnovější?
Lai6: Dalo by se říct, že to je vlastně best of. Některé starší věci jsou na CD, jiné jsme odstranili z repertoáru kompletně, jiné překopali. Například skladba Exitus prošla změnami asi 4x.
Nejstarší skladba nese prozaický název Wálka a i za ta léta nás stále baví. Vznikla ještě v době než k nám přišel Muro, s ním jsme ji pak dodělali. Nejnovější věc je Kodex Koraktor, po které jsme pojmenovali CD. To byla zároveň poslední skladba jenž vznikla ve staré sestavě.
Wolkmen: Je to the best of the best z toho, co jsme v dřívějších dobách složili. Něco již ďáblužel nehrajeme, ale je to přirozený vývoj, nikoliv degenerace, či špinavý komerční záměr.
Album jste si vydávali svépomocí, máte nějakou distribuci, nebo se dá pořídit pouze jenom u vás?
Lai6: Album se v tuto chvíli dá pořídit u nás, nebo u Ossieho v jeho l'inphantile collective. Nicméně jsme si ho vydávali sami.
V názvech skladeb používáte angličtinu, ale několikrát lze zaslechnout i češtinu. Ale že byste používali jenom naší mateřštinu, to se mi taky nezdá, můžete to nějak rozšifrovat? A jakým tématům dáváte v textech přednost a kdo je má na svědomí?
Lai6: Texty má na svědomí převážně Wolkmen, některé jsem psal já. Například Wálku, Exitus nebo THC jsme psali spolu. Wolkmena se pak týkají převážně české texty a některé anglické, já píšu hlavně v angličtině. V tomhle směru se necítíme být nějak limitováni a věřím, že kdyby nás chytly roupy, že se pustíme i do jiných jazyků. Wolkmen zrovna teď spekuluje nad latinským textem. (úsměv) Mě by se třeba líbil text v japonštině. Určitá bizarnost je skladba Clytoria, která má část českou a část anglickou. Témata jsou nejrůznější. Ať už vážněji braná – Eko-Mord kde je poselství jasné, či Pedocock o tatíncích sexuálně lačnících po svých dětech, nebo Mad Driver o duševním vlastnictví některých vylízaných řidičů, popřípadě Abnormal Deformed Face o reakcích společnosti na věci odlišné a masovému měřítku nepřístojné – téma mě velice blízké.
Většina dalších skladeb se pak nese spíše v humorném duchu a je to určitý prostředek pro Wolkmena, jak zúročit svůj vtipný a vypravěčský pud. Kodex Korektor je vlastně převyprávěný Čarodějův Učeň od Otfrieda Preußlera.Clytoria je imaginární země ze které pochází Clytor. Exitus je tak trochu veselejší pohled na smrt. Tales from Horrible Crypt je surrealistické vyobrazení světa, i proto jsme název situovali do zkratky THC. Celkově je naším základním znakem vesele lazený pohled na věc a mimo jiné pohrdání institucemi ala církev a jinými sektami, jakožto stanicemi pro slabomyslné.
Wolkmen: Snažíme se o to aby si tam každý našel to své a hlavně aby každý, kdo se při poslechu CD dostane přes úvodní intro, nahmatal toho svého mrtvého kostlivce ve skříni, svou vlastní noční můru, vykopnutý dveře třinácté komnaty. Zašifrovanou mateřštinu jsme už vyřešili, některé věci by měly zůstat v peci.
Na Kodexu se objevuje několik inter či mluvených vsuvek, část je vedena na vážnou notu, ale to ke skladbě Mad Driver je vyloženě legrácka. Na samotný závěr je uvedena skladba v elektro/techno hávu. Mám těmto věcem rozumět tak, že jste je chtěli desku oživit?
Lai6: Hlavní intro – Kodex Opening – napsal můj brácha. S Wolkmenem jsme po něm chtěli dramatický úvod v kontrastu s první skladbou Pedocock. Já jsem to pak osadil naopak trochu cynicky míněnými samply. Intro ke skladbě Mad Driver se tak nějak nabízelo samo, pamětníci jistě vzpomenou jeho skutečný původ. Outro – desátá skladba Kodex Closing – vznikla z jamu na zkušebně, dodělali jsme ji ale až ve studiu. Přišlo nám to jako vhodné zakončení celého CD. Myslím, že v tomto ohledu jsme velmi hravá kapela a nápadů je dost. Nač se omezovat jen na základní sestavu skladeb. Nejen proto vznikl bonus song – elektro verze Mad Drivera. Mám rád industriální a elektro hudbu a riffy z Mad Drivera jsou vhodné k vytvoření předělávky do elektra. Doma se mi dokonce válí na disku orchestrální verze skladby Kodex Koraktor, kdy všechno hrají smyčce, flétna, chorály, trumpety a podobně. (úsměv) Experimentování se nějak neumím vyhnout. Například jasné oživení skladby THC orchestrem v jejím závěru jsem si odpustit nemohl a i když třeba Wolkmen s tím měl chvíli problém, myslím, že ve finále je to pozitivně přijaté zpestření. V tomhle jsme si notovali hlavně s Murem, ten byl pro každou „špatnost“. Naopak Mauser se s intrem dlouho vyrovnával…
Wolkmen: Desku jsme nepotřebovali oživit, protože nemáme pocit, že by byla mrtvá. (úsměv) Ale poslední elektro skladba je takový špunt od rumu jak se v našich krajích říká. Takový ztracený špunt od rumu nebo třešnička na dortu nebo červ pod dortem.
CD je zabaleno v povedeném digipacku, na kterém je po grafické stránce vidět hromada práce. V bookletu se píše, že je to tvá práce. Výsledný efekt jsi dělal jak? Jedná se o malbu, nebo o hromadu hodin strávených u grafického programu, či kombinace obou zmiňovaných možností? A má obrázek nějaký hlubší význam?
Lai6: Grafický návrh digipacku byl opravdu celkem náročný projekt. V první řadě přišel Wolkmen s konceptem otevřené knihy, jelikož Kodex Koraktor je vlastně magická kniha ze zmiňovaného příběhu – Čarodějův učeň. Prostě máme rádi pohádky. (úsměv) Na mě pak bylo to celé vytvořit. Nejprve jsem všechny základní prvky nakreslil ručně, tužkou. Poté převedl do digitální podoby a dobarvil a upravil v počítači. Nese to v sobě hodiny a hodiny titěrné práce. Nehledě na to, že jsem rozhodování nad celkovou barevností a podobou digipacku v kapele „vyřešil“ anketou. Což mělo paradoxně za následek nekonečné rozhodování nad finálním produktem a nejrůznějších mutací tak vzniklo asi 30. (úsměv)
Wolkmen: Do toho se moc nepletu, maximálně přijdu s nějakým nápadem, ale jinak v tom má Radovan absolutně volnou ruku. Samozřejmě své vize s námi konzultuje, my mu říkáme ty svoje, ale stejně s výsledkem jsme na výsost spokojeni.
Viděl jsem i několik vašich log a různé plakáty. Je to vše tvá práce? Angažuješ se jen pro Clytor nebo tvoříš i pro jiné kapely, případně se zabýváš i jinou tvorbou/grafikou, která nemá ani s hudbou nic společného?
Lai6: O veškerou vizuální prezentaci kapely Clytor se starám já. Vedle hudby je pro mě grafika, kresba a tvorba plastik nedílnou součástí mého života. Opravdu mě to baví. Navíc by ti kluci určitě rádi odsouhlasili jak je výhodné mít přímo v kapele někoho, kdo se o to postará. (úsměv) Jako grafik se i živím, čili je jasné že spoustu práce dělám i mimo hudební scénu. Ale nejvíc se vyřádím „doma“ v undergroundu. Teď například kreslím logo pro kapelu Designed By Death, ale za chvíli mě asi nebudou mít rádi, jelikož mi to nějak dlouho trvá. Slibuji, že to brzo dokreslím…
Aktuálně vás opustil jeden ze zpěváků Horsepiss, co bylo důvodem jeho odchodu a budete za něj hledat náhradu, nebo si vystačíte s Wolkmenem, kterého bys případně doplňoval ty?
Lai6: Důvodů rozchodu s Otou Horsepissem je několik. Nechci je tu všechny nějak moc rozmazávat, jelikož si s námi prožil kus života a ve spoustě případech jsme si užili hromadu srandy. Navíc Otu znám nejdéle z kapely, chodili jsme spolu na střední. Zároveň to byl ale člověk, se kterým jsem měl já osobně v kapele nejvíce konfliktů, což bylo nejspíše dáno naším absolutně rozdílným pohledem na život a hlavně přístupem ke kapele. To se pak vygradovalo pár měsíců po křtu CD Kodex. Zbytek kapely pak vnímal situaci podobně jako já a v klidu jsme se s ním dohodli na rozchodu. Náhradu hledat nehodláme. Ustálení na počtu pěti členů nám velmi vyhovuje. Wolkmen získá větší prostor, já vlastně taky a nevidíme problém v úpravě současných skladeb.
Wolkmen: Horsepiss se choval jako píča a nebudu lhát, že se po jeho odchodu vyčistil v kapele vzduch.
Kapelu jste rozjížděli vy dva a během těch let jste vlastně jen vy zůstali ze zakládající sestavy. Měli jste někdy kvůli výměnám a hledání nových členů výraznější problém s chodem kapely, a který z odchodů vás nejvíc „bolel“?
Lai6: My měli vždycky tak nějak štěstí, že když někdo odešel, brzo přišla náhrada. Což je výhoda, ale členů se u nás vystřídalo několik a občas nás to zdržovalo, protože se neustále učili staré skladby dokola. Rozhodně nejbolestnější ztráta byl bubeník Muro, se kterým jsem udělal veškeré skladby na CD. A který CD i nahrál. Ne že bychom nebyli spokojení s Cicvou, naším současným bubeníkem, naopak!, ale Muro byl jedna třetina srdce kapely, s ním se kapela vyprofilovala do toho co lidi znají pod názvem Clytor. U nás v kapele to bylo vždy hodně o lidství a vzájemném respektu a s Murem jsme se navzájem hodně respektovali. O to je pak takovýto odchod bolestnější. Podobně jako ale i se zbytkem kapely. Současná sestava jsou lidi který máme s Wolkmenem opravdu rádi, navzájem se respektujeme a odchod každého z nich by mě, respektive nás – velmi mrzel. S Wolkmenem jsme se za ta léta naučili vzájemně se doplňovat a myslím, že už to spolu budeme klepat „navěky“. (úsměv) Naopak si nedovolím nezmínit odchod předešlého basáka, který byl velmi dramatický. Tak to dopadá vždycky když si někdo neúměrně ke svým kvalitám příliš otvírá hubu… ten narazil hlavně u Wolkmena.
Wolkmen: Nejvíc bolel odchod Mura, jednak to byl vynikající bubeník a jednak super kámoš. Nejtěžší pak bylo vyprovokovat Cicvu k Murovu agresivnímu stylu hraní. Naštěstí Cicva je hodně chápavý a je to dříč.
Nejste zrovna kapelou, která by objížděla kde jaké akce a byla všude vidět. Když registruju nějaký váš koncert, vesměs se jedná o Prahu. Je to otázka poptávky nabídky, nebo se nikam netlačíte?
Lai6: S námi je to v tomhle trochu těžší. My se nikam moc netlačíme a taky nás trochu omezovala absence CD. Další věc je, z mého pohledu, že spousta lidí si na naší kapelu pořád tak nějak zvyká. Díky určitému vývoji v kapele se nám sorta fanoušků neustále mění. Rozhodně by nás nikdy nenapadlo dělat vrcholně vlezlou a trapnou záležitost, která se hodně rozmohla na bandzone, kdy ti na fanouškovský profil píše milion přitroublých kapel a prosí o návštěvu, v lepším případě i o uložení do oblíbených kapel. Touhle cestou jsme nikdy nechtěli jít a naše filozofie spočívá hlavně v tom, aby si nás lidi podle svého vkusu našli sami.
Wolkmen: Ten kdo nás pozve, tak mu rádi zahrajem, ale snažíme se domlouvat vlastní akce i mimo Prahu, na Moravě, Slovensku a nebo taky kurva v té v Praze. Momentálně pořádáme akci 28.4. v klubu Necropolis s německými Aeveron.
Když jsem vás viděl na koncertě byl jsem mile překvapen. Hrálo vám to výborně a i vizuálně jste byli zajímavá banda. Dva zpěváci jeden dlouhovlasý, druhý holohlavý a největší pozornost strhávala tvá osoba, díky nevšednímu a nejen v death metalu dost výstřednímu oblečení. Měl jsi někdy kvůli svému zjevu a oděvu s nějakým orthodox konflikt? Předpokládám, že máš nejednu historku.
Lai6: :-)))))) Jéje, tak konfliktů byla a určitě ještě bude celá řada. Lidi nemají z nějakého důvodu rádi výraznou odlišnost a v mnoha případech jsem v tomhle pro ně zrovna já absolutní extrém. Dokonce i na tak extrémní scéně jako je ta deathmetalová či grindová. A najde se spousta slabomyslných, kteří to rádi dávají najevo velmi nevybíravou cestou. Mnohdy místo přemýšlení a verbální komunikace volí rovnou napadení. (úsměv) Netolerance je ale celosvětový problém. Pro mě je oblékání, nebo chceš-li celkový image jen další cestou k sebevyjádření, experimentování a tvoření. Tak nějak odmalička jsem měl vkus „někde jinde“ a negativních reakcí mám za sebou skutečně kvantum. Ať už ve vlastní rodině, ve škole, v životě či přímo na metalové scéně. Na mém těle se najde několik jizev z celkem nepěkných útoků půllitrem, boxerem či ze selhání apendixu. (úsměv) Největší problém s mou odlišností mají samozřejmě vyjebaný náckové, díky nim mám na těle nejvíc zářezů. Nicméně "tahle" sorta „lidí“ je známa pro svou primitivní touhu dupat po věcech, kterým nerozumí, což mě maximálně tak může rozesmát i za cenu toho, že pak dostanu na budku. Několikrát jsem ale musel odolávat i útoku na scéně. Právě proto jak říkáš – že nejsem ortodox, že nejsem uslintanej, upocenej „true metalista“ s mastnym hárem a kilometrovejma chlupama na hrudi a že nemám křiváka co by mi sloužil jako osobní toaleta. Někteří lidé si myslí že jsem gey, jiní že jsem z jiný planety. Ale jen kvůli takovýmto prkotinám na sobě měnit nic nehodlám. Líbí se to mě, nevím proč bych se měl měnit kvůli tomu abych se líbil někomu s problémem tolerance. Radši se nechám 100x napadnout, než abych se přizpůsobil egoistickým požadavkům okolí. Dokonce je zajímavý, že někteří lidé se semnou bavili jen v případě, že jsem se s nimi seznámil v normálnějším oblečení, (kterého doma ale zas tolik nemám), když jsme se později setkali, dělali že mě radši neznaj. To je pro mě až kabaretně humorné. Takže ano, historek je celá řada. (úsměv) Například z našeho guestbooku, kdy se chvíli po návratu ze studia kdosi ze scény vyjádřil v tom smyslu, že by mě měli konečně vyhodit z kapely, že jsem takový a makový. Přitom o řádek dál chválil naší hudbu a grafiku. (úsměv)
Prakticky veškeré návštěvy větších akcí sebou nesou nějaký konflikt. O to vtipnější je, když se to přihodí na akci kde hrajeme. Jako loni na Blanici, kdy jsem se skoro hodinu snažil vyřídit alkoholem značně obrněného návštěvníka. Který poté zamnou přišel, potřásl mi rukou a oznámil, že jsem vyhrál (úsměv), a že jsem se tím prokázal jako chlap. A tak dále. Na druhou stranu se najdou lidi, kteří vyjadřují nezakrytě podporu mé svobodě projevu, berou mě takového jaký jsem, maj rádi co dělám a já si jich o to víc vážím.
Vycházíte z deathmetalových vod, jste v kapele všichni příznivci tohoto žánru? A jaké kapely vás baví poslouchat?
Wolkmen: To si piš a klidně to zvýrazni - "death fuckin metal". Osobně razím heslo „kill your fucking idols“, ale nemohu tady lehce nepochválit smečky Masters Hammer, Napalm Death, Slayer, Possesed, Ingrowning, Agathocless.
Lai6: Rozhodně srdcový žánr je pro nás death metal! Ten jde napříč celou kapelou. Každý zvlášť má pak další styly které poslouchá. Všichni v kapele se určitě shodneme na záležitostech jako jsou Benighted, Necrophagist, The Faceless, Napalm Death a podobně. Rozhodně by se ale nedalo říct, že jsme ortodoxní kapela. Wolkmen má sice rád převážně death a grind, ale třeba Cicva má rád Cannibal Corpse a k tomu doomové My Dying Bride, Franta si rád pustí vedle Fleshwrought třeba Xaviera Baumaxu. Já krom svých skutečně oblíbených kapel jako jsou Necrophagist, Spawn of Possession, Psycroptic, Benighted, The Berzerker, Cattle Decapitation, Decapitated či Dimmu Borgir, poslouchám třeba elektro industriální Front Line Assembly, což je vedle zmíněných kapel též moje velmi blízká banda. Mauser se rád chlubí „zvrácenostmi“ jako je Balkánská dechovka.
Něco na závěr?
Wolkmen: Se vším souhlasím a v plném rozsahu podepisuji… konzistorik Fábera…
