Počítám, že ne úplně každý ze současných rockových fandů (na mysli mám samozřejmě především mladší ročníky) asi bude přesně vědět, kdo že to ten Dan Krob vlastně je (úsměv). Takže jestli dovolíš, v první části tohoto rozhovoru bych Ti rád položil několik dotazů směřujících místy až do hluboké historie. Tak pojďme na to. Řekl bych, že drtivá část metalových fans, především těch, pocházejících z tehdejšího západočeského kraje, Tě poprvé zaregistrovala jako kytaristu plzeňského Feratu, ale jestli se nepletu, tak Tvá hudební kariéra byla započata už před Tvým příchodem k této kapele.
To jsem se vrátil z vojny a z Feratu tehdy zrovna kytarista na vojnu odcházel, tak jsem začal první civilní rock. Na vojně jsem taky hrál v kapele, ale to bylo jen půl roku. Před tím jsem hrál jen sám s kytarou a jezdil jsem po folkových akcích, Portách a Dostavnících. Ferat byla skvělá parta, zkoušeli jsme ve starém baráku v Plzni na Doubravce, chodili spolu na koupák, po zábavách jsme často trávili společné noci v jednom bytě, sice jsme neměli prachy, ale ani žádné starosti. Byl to opravdu mladý rockový život.
Ve zmíněném Feratu si Tě později vyhlédli i kluci z Arakainu, kteří v té době hledali náhradu za odcházejícího Mirka Macha. Jaký to byl pro Tebe tehdy pocit, posunout se z kapely, řekněme, lokálního významu do jedné ze špiček domácí metalové scény?
Bylo to asi týden po koncertu na Barče. Náš kapelník Roman Velinov mi řekl, že mu volali z Arakainu, jestli bych nepřijel na konkurz a smutně dodal, že to pochopí jestli odejdu, že to je jasná cesta dál.Tak jsem se naučil skladbu „ Amadeus“ a v arakajňácké zkušebně jsem ho zahrál na poprvé..., no a bylo to. Pak mě opili v hospodě a já při cestě zpátky do Plzně zaspal a probudil se ráno v Chebu…, skvělej začátek (smích). Pak jsem dojížděl do Prahy a učil se od Mirka Macha nový program Arakainu a různě jsem tam přespával po bedňácích a známých, abych to stihnul do první šňůry. Ta začínala v lednu, cca 20 koncertů. Tehdy hrál Arakain kolem 25 skladeb, včetně Metallicy a Slayer. Když jsem to už téměř uměl, tak mi Jirka Urban oznámil, že si mám připravit do skladeb sóla…, no masakr…, měl jsem na to celé 2 měsíce a ještě jsem zaučoval nového kytaristu do Feratu.
S „Áčkama“ jsi natočil v roce 1989 jejich kultovní debut „Thrash The Trash“, ale poměrně záhy po té přišel Tvůj přestup do tehdy nově se tvořícího Kreysonu, v čele s Láďou Křížkem. Co bylo hlavním důvodem téhle změny a jakým způsobem ses dal vlastně s Láďou dohromady?
Tehdy v Arakainu vládla mezi muzikanty velmi zvláštní atmosféra, to bylo mým hlavním důvodem k odchodu, možná mi to potvrdí i Mirek Mach, který z Arakainu přede mnou odcházel z podobných pohnutek. Další příčinou byl styl hudby, kterou jsem skládal a chtěl hrát. S novým zpěvákem jsem cítil novou profesionální cestu. Bylo to na přelomu let 89/90, společně jsme cinkali na Václaváku klíči a vše vypadalo velmi optimisticky. S Láďou jsme se znali z akcí a slovo dalo slovo. Dokonce tehdy psal i Aleš Brichta text na píseň, která se nakonec jmenuje „Vzdálená“. Vymyslel a namaloval jsem znak Kreyson, navrhnul jsem celý obal první desky „ Anděl na útěku“ a jelikož tehdy počítače na grafiku nebyly, tak jsem písmenka ručně vystřihoval a lepil vedle sebe, pak to celé dílo, které se dělalo ve skutečné velikosti obalu desky 1:1, zvěčnil fotograf Antalovský a z té fotky se připravily materiály pro tiskárnu. Také jsem po domácku vyráběl trička a různé reklamní předměty Kreysonu a nakonec i obrovskou plachtu na podium, která měřila 10x5 metrů, mazec, dělat to v bytě 1+1.
I z tohoto vlaku jsi však vystoupil celkem brzy, myslím, že po zhruba dvou letech a o příčínách Tvého odchodu se v tehdejší době vedly celkem čilé spekulace, sám Láďa se na Tvou adresu v tomto směru nevyjadřoval zrovna pochvalně, mám teď na mysli především zmínky týkající se Tvých hráčských schopností. Co bys ke svému odchodu z Kreysonu řekl s odstupem 20 let?
Ze začátku jsme byli v Kreysonu docela parta. Zpěvák se pak stával stále slavnějším a trochu tu slávu neunesl… Projevilo se to nejprve odchodem bubeníka Boba Vondrovice (přišel se mnou z Arakainu), který to chování lídra („kamaráda“) nevydejchal a rezignoval (podrobně to tehdy popsal v rozhovoru pro jeden významný časopis). Další desku jsme točili už s novým bubeníkem Danem Hafsteinem. Po velkolepém úspěchu – předání dvou Zlatých desek – a po koncertní šňůře, kdy kapela hrála živě a zpěv šel z playbacku, to zpěvák se slávou nezvládal a chování k členům kapely se velmi přiostřilo. To už jsem nevydržel ani já. Ještě jsme tehdy zkoušeli skladby na novou desku v Plzni ve zkušebně Feratu, ale na následující turné jsem už odmítl za stávajícího stavu vyrazit. Pak se po mém odchodu dokonce jedna moje skladba objevila na nové desce Kreysonu a jako autor byl „klasicky“ podepsanej tandem Křížek /Bartoň… To už byl tehdy ale Zeus na světě, jezdili jsme hrát do Německa a učili se jinému přístupu pořadatelů ke kapelám a muzikantům vůbec. Takže můj odchod z Kreysonu byl velmi náhlý a z mé strany dost nasraný. Zpěvák to samozřejmě prezentoval stylem jemu vlastním a ti co ho znají, to dobře chápou. Jeho vyjádření o mém odchodu mě v té době vůbec nepřekvapilo…, byl jsem před Kreysonem sólový kytarista v Arakainu a bláboly zpěváka, který jezdí rok na playback, mne fakt nerozhodily.
Následně jsi v Plzni rozjel svou vlastní skupinu, která dostala název Zeus.
Jasný, to bylo už při Kreysonu, skládal jsem své písničky a protože Kreyson moc často nehrál, tak jsem měl další kapelu. To je dost běžné, že se dělají další projekty a navíc v té době jsme měli se Zeusem možnost hrát v Německu. A to byla tehdy skvělá zkušenost.
První období fungování této party, to znamená kolem vydání alba „The Little Hero“ (1993), mám myslím zmapováno vcelku slušně, ale z dalších let si vybavuju pouze to, že v kapele docházelo k personálním změnám, chvíli se hrálo, chvíli ne, takže jsem vlastně ani netušil, že Zeus existoval v 5 členném složení ještě v roce 1999. Můžeš krátce popsat a zhodnotit celé období fungování téhle skupiny?
Zeus se narodil jako trio v roce 1992, první deska se jmenovala „The Little Hero“ a první koncert v ČR byl v témže roce v Ostravě, kde jsme zahráli jako předkapela Iron Maiden. Pak jsme hráli a hráli a hráli a nakonec jsem se odstěhoval v roce 1996 do Prahy a do Zeusu nastoupili noví hudebníci z metropole. Dokonce v roce 1998 – 99 hrál v Zeusu i Luďek Adámek (Vitacit, Kreyson) a zpíval Alan Bastien.
Za zmínku jistě stojí i Tvá pohostinská účast na turné další tvrdě metalové smečky Kryptor, což bylo tuším někdy na začátku roku 1994.
To mne oslovili Pípa s Robertem, když z Kryptoru odešli oba kytaristi a bylo naplánované turné. Přearanžoval jsem skladby do jedné kytary a společně s bubeníkem z Feratu Alanem Reisichem jsme to odehráli…, masakr!!!
Po té, co svou činnost ukončil Zeus, natočil jsi pod pseudonymem Daniel Daniel a s výrazně pozměněnou image CD „Motýl“, což byl spíše takový romantický pop s množstvím samplů. Mohl bys nám i o této kapitole svého života sdělit pár podrobností?
Svoje první skladbičky jsem začal skládat cca ve 14 – 15 letech a vystupoval jsem tehdy jen s akustickou kytarou na různých folkových festivalech a tyto skladby jsem chtěl v roce 2000 vydat na CD. Ovšem jako rocker jsem měl velmi těžkou pozici ten materiál prosadit. Hudbu skládal a texty psal tehdy mladý Daniel Krob – student a proto jsem vytvořil nového zpěváka jménem Daniel Daniel, který nebyl rocker a nikdo ho neznal. O CD „Motýl“ pak psal časopis Bravo, vystupoval jsem v televizních pořadech a nikdo netušil, že jsem to vlastně já…, totiž…, nechal jsem si ostříhat metrové vlasy na ježka a toho obarvil na bílo, pak na modro a nakonec na černo… (smích). Bylo zajímavé pozorovat, jak se o nového zpěváka zajímají média a pořadatelé… Píseň „Motýl“ byla věnována Přemkovi Pazderkovi, který se záhadně ztratil při cestě ze školy a nikdo ho do dnes nenašel. V klipu o něm mluví jeho rodiče a také ředitel Nadace Naše dítě, která byla partnerem a zajistila telefonní linku Volej domů 0800 111 113. Díky CD „Motýl“ se v naší zemi hodně mluvilo o ztracených a unesených dětech.
Potom ses na poměrně dlouhou dobu odmlčel, alespoň tedy na venek a v souvislosti s muzikou o Tobě nebylo prakticky slyšet, výjimkou snad byla pouze práce na hudbě k filmu „Chocking Hazard“.
Neodmlčel..., jen jsem nechal, aby za mne vystupoval Daniel Daniel (smích). Chápu, že rockové publikum mne nepoznalo, ale to byl účel. Připravoval jsem hudební projekt s Michalem Penkem, natočili jsme materiál na celé CD, udělali fotky a měli i velkou vydavatelskou firmu, ale nakonec to nedopadlo, asi chápeš proč…, návyk – zánik. No a to zrovna zavolal Marek Dobeš, že má roztočený film a já začal připravovat hudbu podle filmových materiálů, které mi režisér v noci po natáčení nosil domů. Promo k filmu „Chocking Hazard“ bylo pak velmi rozsáhlé, udělali jsme i DVD, CD a koncerty kapel. Pak jsem ještě pro Marka Dobeše točil nějaké skladby pro Českou televizi a nakonec i moje žena se jako advokátka podílela na přípravě scénáře a některých scén filmu „Kajínek“.
Zajímalo by mě, čím ses během té cca 10 leté pauzy zabýval. Na Tvém webu jsem se dočetl, že se velmi aktivně věnuješ leteckému modelářství. Čím Tě tento – myslím, že můžu říct sport – tolik uchvátil?
Modelařil jsem od 10 do 17 let a teď mě to zase nějak chytlo. Technika je tak vyspělá, že je radost si zalítat s letadlem, které je 2x větší než jsi ty. Adrenalin je silnější než na koncertě a diváci jsou na letištích také. Jezdím i po evropských soutěžích a lítám „Free Style“ na rockovou hudbu…
Předpokládám, že muziku už máš nejspíš nějaký ten pátek pouze jako koníčka. Můžeš čtenářům prozradit, čím se živíš?
Mám agenturu na pořádání a ozvučení koncertů…
Už ve druhé polovině loňského roku se začaly šířit zvěsti o Tvém comebacku na domácí rockovou scénu a zároveň i přípravě nového alba. Co bylo tedy tím hlavním impulsem pro návrat? Dostal jsi po letech opět tu správnou chuť do hraní a muziky obecně?
Přicházelo to pomalu samo, a když mi Aleš Brichta zavolal, že máme výročí s Arakainem a že budou nějaké koncerty, napadlo mne, že bych mohl udělat výroční CD, s průřezem mé tvorby od roku 1983.
Prvním krokem byla Tvá účast na sampleru Rockové vánoce 2, na kterém ses prezentoval skladbou „Purpura“ z pera autorského dua Suchý/Šlitr.
Zase výroční píseň…, „Purpura“ vyšla poprvé na desce přesně před 50 lety a moc se mi libí její různé úpravy od známých zpěváků. V rockovém kabátě ji ale uslyšeli posluchači teprve až ode mne… (smích).
A teď už přejděme k Tvému novému, před nedávnem vydanému albu nazvanému „DK“, na kterém nejen že hraješ na kytaru ale stejně, jako v kapele Zeus i zpíváš. Pojďme si o něm říci nějaké podrobnosti.
Točilo a míchalo se pouze 6 dní ve studiu Blue Velvet v Praze. Chtěl jsem, aby nahrávka zněla živě, tak jak ji hrajeme s kapelou. Nepoužívali jsme žádné elektronické pomůcky k doladění kytar, sól a zpěvů, bicí se točily také na živo, bez střihů a to také díky skvělému bubeníkovi Radkovi Sladkému. Celá nahrávka je proto velmi podobná zvuku živého hraní. Chtěl jsem tak točit, protože zkušenosti z minulých desek byly úplně opačné. Vše se pilovalo, až to znělo na 100 procent, ale energie a život tam už nebyly.
Vyjma svého vlastního autorského materiálu se na CD prezentuješ i dvěma částečně upravenými věcmi z Tvého působení v Arakainu a dokonce třemi pocházejícími z Tvojí spolupráce s Láďou Křížkem, vedle toho zde cituješ i z alba Zeus. Rád bych se zeptal, co Tě přimělo k tomuto kroku, tedy k úpravě starších songů z Tvých dřívějších působišť?
Na CD jsou skladby z období od roku 1983 až do dnes, je to malý průřez mojí tvorbou od klasické kytary, folk, až po heavy metal. Chtěl jsem si udělat radost a dát konečně na jeden nosič písně, které jsem rád hrál.
Ve dvou arakainovských věcech s Tebou zpívá i původní vokalista této skupiny Aleš Brichta, což je pro fanoušky jistě zajímavá kooperace.
Jedná se o věci „Proč“ a „Šeherezád“. S Alešem jsme si skladbu „Proč“ zahráli na vánoční Barče 2011 a mělo to úspěch a tak mě napadlo ho pozvat na natáčení.
Především skladby Kreysonu jsou od původních verzí hodně odlišné. Co na to třeba Láďa, slyšel už je? Jak se mu třeba zamlouvá několikanásobné zrychlení jeho asi největšího hitu „Vzdálená“ (smích)?
No to fakt nevím, neviděl jsem se s ním minimálně 15 let. Současné mladé rockové publikum už „Vzdálenou“ v původní verzi pro holky nezná (verze Damiens byla pro děti) a verze 2012 by se jim mohla libit a je to teď už také konečně v našem podání píseň pro CHLAPY…
Nahrávku vydáváš vlastním nákladem. Předpokládám tedy, že jsi přesvědčen o tom, že i v dnešní době plné nelegálního stahování má vydání alba na fyzickém nosiči stále smysl.
CD mělo, má a bude mít smysl…, je to jako namalovaný originální obraz…, nejde ho jen tak stisknutím tlačítka smazat či naloudovat…, má svojí sílu, hodnotu! Nevejde se ti do kapsy u kalhot jako fleška, musíš si ho dát někam na místo k dalším CD a za 20 let tam pořád bude…
Na Tvém webu, případně pak na kanálu Youtube mohou fanoušci shlédnout i dva videoklipy, ten první je na už zmíněnou předělávku skladby „Purpura“ a druhý pak na Tvůj osobní tribut (či poctu) nedávno zemřelému bývalému prezidentovi Václavu Havlovi prostřednictvím písně „Co bude dál.
Skladbu „Co bude dál“ jsme smíchali v sobotu a v neděli umřel pan prezident Havel. Ve středu pak šel smuteční průvodu u nás na Kampě a po Karlově mostě. Šel jsem tam také a nakonec jsem vše natočil pietně, jedním záběrem na foťák… Až doma mne při poslechu nahrávky napadlo, že to spojení obrazu, okolností a stavu naší země velmi souvisí a tak jsem to dal na web. Pana prezidenta Havla jsem si vážil a vážím dodnes.
V současnosti je už známo, že nový materiál budeš prezentovat i živě. Můžeš nám představit své koncertní spoluhráče a říci, kde se fandové mohou dozvědět termíny vystoupení?
Už máme první koncerty za sebou. Na basu hraje Standa Jokiel, co točil CD a na bicí mladý a velmi talentovaný Fanda Winkler. Hrajeme celé CD + 8 nových skladeb, nechybí ani 2 skladby z období Feratu…, ale to je překvapení… Termíny akcí naleznou fandové na mém webu.
Vyjma samostatných akcí byla ohlášena i Tvá účast na turné „30 let Arakain Memory“, které organizuje Aleš Brichta u příležitosti 30 výročí založení výše uvedené kapely.
Měl bych hrát 4 kousky, konkrétně - „Proč“, „Šeherezád“, „Amadeus“ a „Thrash The Thrash“. Kdy se tour pojede zatím nevím, je to komplikované dát dohromady všechny muzikanty ze všech období…., také čekám na termíny, ale bude to mazec.
Aktivní muzikanty jistě bude zajímat pár technickým podrobností, takže bych se ještě zeptal jaký aparát a kytaru používáš pro své hraní?
Předzesilovač používám ADA – USA, je to lampa, pak lampové konce a reprobedny od našeho kamaráda – výrobce Rudy Rožďalovského (jako kdysi u Arakainu). Kytaru mám vyrobenou na zakázku z roku 1988, s prodlouženým hmatníkem na 28 pražců.
Dane, moc děkuji za Tvůj čas a přeji hodně štěstí v dalším (nejen) hudebním životě!
Jooooo taky se mějjj…
www.danielkrob.cz
www.bandzone.cz/danielkrob
To jsem se vrátil z vojny a z Feratu tehdy zrovna kytarista na vojnu odcházel, tak jsem začal první civilní rock. Na vojně jsem taky hrál v kapele, ale to bylo jen půl roku. Před tím jsem hrál jen sám s kytarou a jezdil jsem po folkových akcích, Portách a Dostavnících. Ferat byla skvělá parta, zkoušeli jsme ve starém baráku v Plzni na Doubravce, chodili spolu na koupák, po zábavách jsme často trávili společné noci v jednom bytě, sice jsme neměli prachy, ale ani žádné starosti. Byl to opravdu mladý rockový život.
Ve zmíněném Feratu si Tě později vyhlédli i kluci z Arakainu, kteří v té době hledali náhradu za odcházejícího Mirka Macha. Jaký to byl pro Tebe tehdy pocit, posunout se z kapely, řekněme, lokálního významu do jedné ze špiček domácí metalové scény?
Bylo to asi týden po koncertu na Barče. Náš kapelník Roman Velinov mi řekl, že mu volali z Arakainu, jestli bych nepřijel na konkurz a smutně dodal, že to pochopí jestli odejdu, že to je jasná cesta dál.Tak jsem se naučil skladbu „ Amadeus“ a v arakajňácké zkušebně jsem ho zahrál na poprvé..., no a bylo to. Pak mě opili v hospodě a já při cestě zpátky do Plzně zaspal a probudil se ráno v Chebu…, skvělej začátek (smích). Pak jsem dojížděl do Prahy a učil se od Mirka Macha nový program Arakainu a různě jsem tam přespával po bedňácích a známých, abych to stihnul do první šňůry. Ta začínala v lednu, cca 20 koncertů. Tehdy hrál Arakain kolem 25 skladeb, včetně Metallicy a Slayer. Když jsem to už téměř uměl, tak mi Jirka Urban oznámil, že si mám připravit do skladeb sóla…, no masakr…, měl jsem na to celé 2 měsíce a ještě jsem zaučoval nového kytaristu do Feratu.
S „Áčkama“ jsi natočil v roce 1989 jejich kultovní debut „Thrash The Trash“, ale poměrně záhy po té přišel Tvůj přestup do tehdy nově se tvořícího Kreysonu, v čele s Láďou Křížkem. Co bylo hlavním důvodem téhle změny a jakým způsobem ses dal vlastně s Láďou dohromady?
Tehdy v Arakainu vládla mezi muzikanty velmi zvláštní atmosféra, to bylo mým hlavním důvodem k odchodu, možná mi to potvrdí i Mirek Mach, který z Arakainu přede mnou odcházel z podobných pohnutek. Další příčinou byl styl hudby, kterou jsem skládal a chtěl hrát. S novým zpěvákem jsem cítil novou profesionální cestu. Bylo to na přelomu let 89/90, společně jsme cinkali na Václaváku klíči a vše vypadalo velmi optimisticky. S Láďou jsme se znali z akcí a slovo dalo slovo. Dokonce tehdy psal i Aleš Brichta text na píseň, která se nakonec jmenuje „Vzdálená“. Vymyslel a namaloval jsem znak Kreyson, navrhnul jsem celý obal první desky „ Anděl na útěku“ a jelikož tehdy počítače na grafiku nebyly, tak jsem písmenka ručně vystřihoval a lepil vedle sebe, pak to celé dílo, které se dělalo ve skutečné velikosti obalu desky 1:1, zvěčnil fotograf Antalovský a z té fotky se připravily materiály pro tiskárnu. Také jsem po domácku vyráběl trička a různé reklamní předměty Kreysonu a nakonec i obrovskou plachtu na podium, která měřila 10x5 metrů, mazec, dělat to v bytě 1+1.
I z tohoto vlaku jsi však vystoupil celkem brzy, myslím, že po zhruba dvou letech a o příčínách Tvého odchodu se v tehdejší době vedly celkem čilé spekulace, sám Láďa se na Tvou adresu v tomto směru nevyjadřoval zrovna pochvalně, mám teď na mysli především zmínky týkající se Tvých hráčských schopností. Co bys ke svému odchodu z Kreysonu řekl s odstupem 20 let?
Ze začátku jsme byli v Kreysonu docela parta. Zpěvák se pak stával stále slavnějším a trochu tu slávu neunesl… Projevilo se to nejprve odchodem bubeníka Boba Vondrovice (přišel se mnou z Arakainu), který to chování lídra („kamaráda“) nevydejchal a rezignoval (podrobně to tehdy popsal v rozhovoru pro jeden významný časopis). Další desku jsme točili už s novým bubeníkem Danem Hafsteinem. Po velkolepém úspěchu – předání dvou Zlatých desek – a po koncertní šňůře, kdy kapela hrála živě a zpěv šel z playbacku, to zpěvák se slávou nezvládal a chování k členům kapely se velmi přiostřilo. To už jsem nevydržel ani já. Ještě jsme tehdy zkoušeli skladby na novou desku v Plzni ve zkušebně Feratu, ale na následující turné jsem už odmítl za stávajícího stavu vyrazit. Pak se po mém odchodu dokonce jedna moje skladba objevila na nové desce Kreysonu a jako autor byl „klasicky“ podepsanej tandem Křížek /Bartoň… To už byl tehdy ale Zeus na světě, jezdili jsme hrát do Německa a učili se jinému přístupu pořadatelů ke kapelám a muzikantům vůbec. Takže můj odchod z Kreysonu byl velmi náhlý a z mé strany dost nasraný. Zpěvák to samozřejmě prezentoval stylem jemu vlastním a ti co ho znají, to dobře chápou. Jeho vyjádření o mém odchodu mě v té době vůbec nepřekvapilo…, byl jsem před Kreysonem sólový kytarista v Arakainu a bláboly zpěváka, který jezdí rok na playback, mne fakt nerozhodily.
Následně jsi v Plzni rozjel svou vlastní skupinu, která dostala název Zeus.
Jasný, to bylo už při Kreysonu, skládal jsem své písničky a protože Kreyson moc často nehrál, tak jsem měl další kapelu. To je dost běžné, že se dělají další projekty a navíc v té době jsme měli se Zeusem možnost hrát v Německu. A to byla tehdy skvělá zkušenost.
První období fungování této party, to znamená kolem vydání alba „The Little Hero“ (1993), mám myslím zmapováno vcelku slušně, ale z dalších let si vybavuju pouze to, že v kapele docházelo k personálním změnám, chvíli se hrálo, chvíli ne, takže jsem vlastně ani netušil, že Zeus existoval v 5 členném složení ještě v roce 1999. Můžeš krátce popsat a zhodnotit celé období fungování téhle skupiny?
Zeus se narodil jako trio v roce 1992, první deska se jmenovala „The Little Hero“ a první koncert v ČR byl v témže roce v Ostravě, kde jsme zahráli jako předkapela Iron Maiden. Pak jsme hráli a hráli a hráli a nakonec jsem se odstěhoval v roce 1996 do Prahy a do Zeusu nastoupili noví hudebníci z metropole. Dokonce v roce 1998 – 99 hrál v Zeusu i Luďek Adámek (Vitacit, Kreyson) a zpíval Alan Bastien.
Za zmínku jistě stojí i Tvá pohostinská účast na turné další tvrdě metalové smečky Kryptor, což bylo tuším někdy na začátku roku 1994.
To mne oslovili Pípa s Robertem, když z Kryptoru odešli oba kytaristi a bylo naplánované turné. Přearanžoval jsem skladby do jedné kytary a společně s bubeníkem z Feratu Alanem Reisichem jsme to odehráli…, masakr!!!
Po té, co svou činnost ukončil Zeus, natočil jsi pod pseudonymem Daniel Daniel a s výrazně pozměněnou image CD „Motýl“, což byl spíše takový romantický pop s množstvím samplů. Mohl bys nám i o této kapitole svého života sdělit pár podrobností?
Svoje první skladbičky jsem začal skládat cca ve 14 – 15 letech a vystupoval jsem tehdy jen s akustickou kytarou na různých folkových festivalech a tyto skladby jsem chtěl v roce 2000 vydat na CD. Ovšem jako rocker jsem měl velmi těžkou pozici ten materiál prosadit. Hudbu skládal a texty psal tehdy mladý Daniel Krob – student a proto jsem vytvořil nového zpěváka jménem Daniel Daniel, který nebyl rocker a nikdo ho neznal. O CD „Motýl“ pak psal časopis Bravo, vystupoval jsem v televizních pořadech a nikdo netušil, že jsem to vlastně já…, totiž…, nechal jsem si ostříhat metrové vlasy na ježka a toho obarvil na bílo, pak na modro a nakonec na černo… (smích). Bylo zajímavé pozorovat, jak se o nového zpěváka zajímají média a pořadatelé… Píseň „Motýl“ byla věnována Přemkovi Pazderkovi, který se záhadně ztratil při cestě ze školy a nikdo ho do dnes nenašel. V klipu o něm mluví jeho rodiče a také ředitel Nadace Naše dítě, která byla partnerem a zajistila telefonní linku Volej domů 0800 111 113. Díky CD „Motýl“ se v naší zemi hodně mluvilo o ztracených a unesených dětech.
Potom ses na poměrně dlouhou dobu odmlčel, alespoň tedy na venek a v souvislosti s muzikou o Tobě nebylo prakticky slyšet, výjimkou snad byla pouze práce na hudbě k filmu „Chocking Hazard“.
Neodmlčel..., jen jsem nechal, aby za mne vystupoval Daniel Daniel (smích). Chápu, že rockové publikum mne nepoznalo, ale to byl účel. Připravoval jsem hudební projekt s Michalem Penkem, natočili jsme materiál na celé CD, udělali fotky a měli i velkou vydavatelskou firmu, ale nakonec to nedopadlo, asi chápeš proč…, návyk – zánik. No a to zrovna zavolal Marek Dobeš, že má roztočený film a já začal připravovat hudbu podle filmových materiálů, které mi režisér v noci po natáčení nosil domů. Promo k filmu „Chocking Hazard“ bylo pak velmi rozsáhlé, udělali jsme i DVD, CD a koncerty kapel. Pak jsem ještě pro Marka Dobeše točil nějaké skladby pro Českou televizi a nakonec i moje žena se jako advokátka podílela na přípravě scénáře a některých scén filmu „Kajínek“.
Zajímalo by mě, čím ses během té cca 10 leté pauzy zabýval. Na Tvém webu jsem se dočetl, že se velmi aktivně věnuješ leteckému modelářství. Čím Tě tento – myslím, že můžu říct sport – tolik uchvátil?
Modelařil jsem od 10 do 17 let a teď mě to zase nějak chytlo. Technika je tak vyspělá, že je radost si zalítat s letadlem, které je 2x větší než jsi ty. Adrenalin je silnější než na koncertě a diváci jsou na letištích také. Jezdím i po evropských soutěžích a lítám „Free Style“ na rockovou hudbu…
Předpokládám, že muziku už máš nejspíš nějaký ten pátek pouze jako koníčka. Můžeš čtenářům prozradit, čím se živíš?
Mám agenturu na pořádání a ozvučení koncertů…
Už ve druhé polovině loňského roku se začaly šířit zvěsti o Tvém comebacku na domácí rockovou scénu a zároveň i přípravě nového alba. Co bylo tedy tím hlavním impulsem pro návrat? Dostal jsi po letech opět tu správnou chuť do hraní a muziky obecně?
Přicházelo to pomalu samo, a když mi Aleš Brichta zavolal, že máme výročí s Arakainem a že budou nějaké koncerty, napadlo mne, že bych mohl udělat výroční CD, s průřezem mé tvorby od roku 1983.
Prvním krokem byla Tvá účast na sampleru Rockové vánoce 2, na kterém ses prezentoval skladbou „Purpura“ z pera autorského dua Suchý/Šlitr.
Zase výroční píseň…, „Purpura“ vyšla poprvé na desce přesně před 50 lety a moc se mi libí její různé úpravy od známých zpěváků. V rockovém kabátě ji ale uslyšeli posluchači teprve až ode mne… (smích).
A teď už přejděme k Tvému novému, před nedávnem vydanému albu nazvanému „DK“, na kterém nejen že hraješ na kytaru ale stejně, jako v kapele Zeus i zpíváš. Pojďme si o něm říci nějaké podrobnosti.
Točilo a míchalo se pouze 6 dní ve studiu Blue Velvet v Praze. Chtěl jsem, aby nahrávka zněla živě, tak jak ji hrajeme s kapelou. Nepoužívali jsme žádné elektronické pomůcky k doladění kytar, sól a zpěvů, bicí se točily také na živo, bez střihů a to také díky skvělému bubeníkovi Radkovi Sladkému. Celá nahrávka je proto velmi podobná zvuku živého hraní. Chtěl jsem tak točit, protože zkušenosti z minulých desek byly úplně opačné. Vše se pilovalo, až to znělo na 100 procent, ale energie a život tam už nebyly.
Vyjma svého vlastního autorského materiálu se na CD prezentuješ i dvěma částečně upravenými věcmi z Tvého působení v Arakainu a dokonce třemi pocházejícími z Tvojí spolupráce s Láďou Křížkem, vedle toho zde cituješ i z alba Zeus. Rád bych se zeptal, co Tě přimělo k tomuto kroku, tedy k úpravě starších songů z Tvých dřívějších působišť?
Na CD jsou skladby z období od roku 1983 až do dnes, je to malý průřez mojí tvorbou od klasické kytary, folk, až po heavy metal. Chtěl jsem si udělat radost a dát konečně na jeden nosič písně, které jsem rád hrál.
Ve dvou arakainovských věcech s Tebou zpívá i původní vokalista této skupiny Aleš Brichta, což je pro fanoušky jistě zajímavá kooperace.
Jedná se o věci „Proč“ a „Šeherezád“. S Alešem jsme si skladbu „Proč“ zahráli na vánoční Barče 2011 a mělo to úspěch a tak mě napadlo ho pozvat na natáčení.
Především skladby Kreysonu jsou od původních verzí hodně odlišné. Co na to třeba Láďa, slyšel už je? Jak se mu třeba zamlouvá několikanásobné zrychlení jeho asi největšího hitu „Vzdálená“ (smích)?
No to fakt nevím, neviděl jsem se s ním minimálně 15 let. Současné mladé rockové publikum už „Vzdálenou“ v původní verzi pro holky nezná (verze Damiens byla pro děti) a verze 2012 by se jim mohla libit a je to teď už také konečně v našem podání píseň pro CHLAPY…
Nahrávku vydáváš vlastním nákladem. Předpokládám tedy, že jsi přesvědčen o tom, že i v dnešní době plné nelegálního stahování má vydání alba na fyzickém nosiči stále smysl.
CD mělo, má a bude mít smysl…, je to jako namalovaný originální obraz…, nejde ho jen tak stisknutím tlačítka smazat či naloudovat…, má svojí sílu, hodnotu! Nevejde se ti do kapsy u kalhot jako fleška, musíš si ho dát někam na místo k dalším CD a za 20 let tam pořád bude…
Na Tvém webu, případně pak na kanálu Youtube mohou fanoušci shlédnout i dva videoklipy, ten první je na už zmíněnou předělávku skladby „Purpura“ a druhý pak na Tvůj osobní tribut (či poctu) nedávno zemřelému bývalému prezidentovi Václavu Havlovi prostřednictvím písně „Co bude dál.
Skladbu „Co bude dál“ jsme smíchali v sobotu a v neděli umřel pan prezident Havel. Ve středu pak šel smuteční průvodu u nás na Kampě a po Karlově mostě. Šel jsem tam také a nakonec jsem vše natočil pietně, jedním záběrem na foťák… Až doma mne při poslechu nahrávky napadlo, že to spojení obrazu, okolností a stavu naší země velmi souvisí a tak jsem to dal na web. Pana prezidenta Havla jsem si vážil a vážím dodnes.
V současnosti je už známo, že nový materiál budeš prezentovat i živě. Můžeš nám představit své koncertní spoluhráče a říci, kde se fandové mohou dozvědět termíny vystoupení?
Už máme první koncerty za sebou. Na basu hraje Standa Jokiel, co točil CD a na bicí mladý a velmi talentovaný Fanda Winkler. Hrajeme celé CD + 8 nových skladeb, nechybí ani 2 skladby z období Feratu…, ale to je překvapení… Termíny akcí naleznou fandové na mém webu.
Vyjma samostatných akcí byla ohlášena i Tvá účast na turné „30 let Arakain Memory“, které organizuje Aleš Brichta u příležitosti 30 výročí založení výše uvedené kapely.
Měl bych hrát 4 kousky, konkrétně - „Proč“, „Šeherezád“, „Amadeus“ a „Thrash The Thrash“. Kdy se tour pojede zatím nevím, je to komplikované dát dohromady všechny muzikanty ze všech období…., také čekám na termíny, ale bude to mazec.
Aktivní muzikanty jistě bude zajímat pár technickým podrobností, takže bych se ještě zeptal jaký aparát a kytaru používáš pro své hraní?
Předzesilovač používám ADA – USA, je to lampa, pak lampové konce a reprobedny od našeho kamaráda – výrobce Rudy Rožďalovského (jako kdysi u Arakainu). Kytaru mám vyrobenou na zakázku z roku 1988, s prodlouženým hmatníkem na 28 pražců.
Dane, moc děkuji za Tvůj čas a přeji hodně štěstí v dalším (nejen) hudebním životě!
Jooooo taky se mějjj…
www.danielkrob.cz
www.bandzone.cz/danielkrob
