29. 4. 2012DANIEL KROB – CD mělo, má a bude mít smysl…

další fotografie

Počítám, že ne úplně každý ze současných rockových fandů (na mysli mám samozřejmě především mladší ročníky) asi bude přesně vědět, kdo že to ten Dan Krob vlastně je (úsměv). Takže jestli dovolíš, v první části tohoto rozhovoru bych Ti rád položil několik dotazů směřujících místy až do hluboké historie. Tak pojďme na to. Řekl bych, že drtivá část metalových fans, především těch, pocházejících z tehdejšího západočeského kraje, Tě poprvé zaregistrovala jako kytaristu plzeňského Feratu, ale jestli se nepletu, tak Tvá hudební kariéra byla započata už před Tvým příchodem k této kapele.

To jsem se vrátil z vojny a z Feratu tehdy zrovna kytarista na vojnu odcházel, tak jsem začal první civilní rock. Na vojně jsem taky hrál v kapele, ale to bylo jen půl roku. Před tím jsem hrál jen sám s kytarou a jezdil jsem po folkových akcích, Portách a Dostavnících. Ferat byla skvělá parta, zkoušeli jsme ve starém baráku v Plzni na Doubravce, chodili spolu na koupák, po zábavách jsme často trávili společné noci v jednom bytě, sice jsme neměli prachy, ale ani žádné starosti. Byl to opravdu mladý rockový život.

Ve zmíněném Feratu si Tě později vyhlédli i kluci z Arakainu, kteří v té době hledali náhradu za odcházejícího Mirka Macha. Jaký to byl pro Tebe tehdy pocit, posunout se z kapely, řekněme, lokálního významu do jedné ze špiček domácí metalové scény?

Bylo to asi týden po koncertu na Barče. Náš kapelník Roman Velinov mi řekl, že mu volali z Arakainu, jestli bych nepřijel na konkurz a smutně dodal, že to pochopí jestli odejdu, že to je jasná cesta dál.Tak jsem se naučil skladbu „ Amadeus“ a v arakajňácké zkušebně jsem ho zahrál na poprvé..., no a bylo to. Pak mě opili v hospodě a já při cestě zpátky do Plzně zaspal a probudil se ráno v Chebu…, skvělej začátek (smích). Pak jsem dojížděl do Prahy a učil se od Mirka Macha nový program Arakainu a různě jsem tam přespával po bedňácích a známých, abych to stihnul do první šňůry. Ta začínala v lednu, cca 20 koncertů. Tehdy hrál Arakain kolem 25 skladeb, včetně Metallicy a Slayer. Když jsem to už téměř uměl, tak mi Jirka Urban oznámil, že si mám připravit do skladeb sóla…, no masakr…, měl jsem na to celé 2 měsíce a ještě jsem zaučoval nového kytaristu do Feratu.

S „Áčkama“ jsi natočil v roce 1989 jejich kultovní debut „Thrash The Trash“, ale poměrně záhy po té přišel Tvůj přestup do tehdy nově se tvořícího Kreysonu, v čele s Láďou Křížkem. Co bylo hlavním důvodem téhle změny a jakým způsobem ses dal vlastně s Láďou dohromady?

Tehdy v Arakainu vládla mezi muzikanty velmi zvláštní atmosféra, to bylo mým hlavním důvodem k odchodu, možná mi to potvrdí i Mirek Mach, který z Arakainu přede mnou odcházel z podobných pohnutek. Další příčinou byl styl hudby, kterou jsem skládal a chtěl hrát. S novým zpěvákem jsem cítil novou profesionální cestu. Bylo to na přelomu let 89/90, společně jsme cinkali na Václaváku klíči a vše vypadalo velmi optimisticky. S Láďou jsme se znali z akcí a slovo dalo slovo. Dokonce tehdy psal i Aleš Brichta text na píseň, která se nakonec jmenuje „Vzdálená“. Vymyslel a namaloval jsem znak Kreyson, navrhnul jsem celý obal  první desky „ Anděl na útěku“ a jelikož tehdy počítače na grafiku nebyly, tak jsem písmenka ručně vystřihoval a lepil vedle sebe, pak to celé dílo, které se dělalo ve skutečné velikosti obalu desky 1:1, zvěčnil fotograf Antalovský a z té fotky se připravily materiály pro tiskárnu. Také jsem po domácku vyráběl trička a různé reklamní předměty Kreysonu a nakonec i obrovskou plachtu na podium, která měřila 10x5 metrů, mazec, dělat to v bytě 1+1.

I z tohoto vlaku jsi však vystoupil celkem brzy, myslím, že po zhruba dvou letech a o příčínách Tvého odchodu se v tehdejší době vedly celkem čilé spekulace, sám Láďa se na Tvou adresu v tomto směru nevyjadřoval zrovna pochvalně, mám teď na mysli především zmínky týkající se Tvých hráčských schopností. Co bys ke svému odchodu z Kreysonu řekl s odstupem 20 let?

Ze začátku jsme byli v Kreysonu docela parta. Zpěvák se pak stával stále slavnějším a trochu tu slávu neunesl… Projevilo se to nejprve odchodem bubeníka Boba Vondrovice (přišel se mnou z Arakainu), který to chování lídra („kamaráda“) nevydejchal a rezignoval (podrobně to tehdy popsal v rozhovoru pro jeden významný časopis). Další desku jsme točili už s novým bubeníkem Danem Hafsteinem. Po velkolepém úspěchu – předání dvou Zlatých desek – a po koncertní šňůře, kdy kapela hrála živě a zpěv šel z playbacku, to zpěvák se slávou nezvládal a chování k členům kapely se velmi přiostřilo. To už jsem nevydržel ani já. Ještě jsme tehdy zkoušeli skladby na novou desku v Plzni ve zkušebně Feratu, ale na následující turné jsem už odmítl za stávajícího stavu vyrazit. Pak se po mém odchodu dokonce jedna moje skladba objevila na nové desce Kreysonu a jako autor byl „klasicky“ podepsanej tandem Křížek /Bartoň… To už byl tehdy ale Zeus na světě, jezdili jsme hrát do Německa a učili se jinému přístupu pořadatelů ke kapelám a muzikantům vůbec. Takže můj odchod z Kreysonu byl velmi náhlý a z mé strany dost nasraný.  Zpěvák to samozřejmě prezentoval stylem jemu vlastním a ti co ho znají, to dobře chápou. Jeho vyjádření o mém odchodu mě v té době vůbec nepřekvapilo…, byl jsem před Kreysonem sólový kytarista v Arakainu a bláboly zpěváka, který jezdí rok na playback,  mne fakt nerozhodily.

Následně jsi v Plzni rozjel svou vlastní skupinu, která dostala název Zeus.

Jasný, to bylo už při Kreysonu, skládal jsem své písničky a protože Kreyson moc často nehrál, tak jsem měl další kapelu. To je dost běžné, že se dělají další projekty a navíc v té době jsme měli se Zeusem možnost hrát v Německu. A to byla tehdy skvělá zkušenost.

První období fungování této party, to znamená kolem vydání alba „The Little Hero“ (1993), mám myslím zmapováno vcelku slušně, ale z dalších let si vybavuju pouze to, že v kapele docházelo k personálním změnám, chvíli se hrálo, chvíli ne, takže jsem vlastně ani netušil, že Zeus existoval v 5 členném složení ještě v roce 1999. Můžeš krátce popsat a zhodnotit celé období fungování téhle skupiny?

Zeus se narodil jako trio v roce 1992, první deska se jmenovala „The Little Hero“ a první koncert v ČR byl v témže roce v Ostravě, kde jsme zahráli jako předkapela Iron Maiden. Pak jsme hráli a hráli a hráli a nakonec jsem se odstěhoval v roce 1996 do Prahy a do Zeusu nastoupili noví hudebníci z metropole. Dokonce v roce 1998 – 99 hrál v Zeusu i Luďek Adámek (Vitacit, Kreyson) a zpíval Alan Bastien.

Za zmínku jistě stojí i Tvá pohostinská účast na turné další tvrdě metalové smečky Kryptor, což bylo tuším někdy na začátku roku 1994.

To mne oslovili Pípa s Robertem, když z Kryptoru odešli oba kytaristi a bylo naplánované turné. Přearanžoval jsem skladby do jedné kytary a společně s bubeníkem z Feratu Alanem Reisichem jsme to odehráli…, masakr!!!

Po té, co svou činnost ukončil Zeus, natočil jsi pod pseudonymem Daniel Daniel a s výrazně pozměněnou image CD „Motýl“, což byl spíše takový romantický pop s množstvím samplů. Mohl bys nám i o této kapitole svého života sdělit pár podrobností? 

Svoje první skladbičky jsem začal skládat cca ve 14 – 15 letech a vystupoval jsem tehdy jen s akustickou kytarou na různých folkových festivalech a tyto skladby jsem chtěl v roce 2000 vydat na CD. Ovšem jako rocker jsem měl velmi těžkou pozici ten materiál prosadit. Hudbu skládal a texty psal  tehdy mladý Daniel Krob  – student a proto jsem vytvořil nového zpěváka jménem Daniel Daniel, který nebyl rocker a nikdo ho neznal. O CD „Motýl“ pak psal časopis Bravo, vystupoval jsem v televizních pořadech a nikdo netušil, že jsem to vlastně já…, totiž…, nechal jsem si ostříhat metrové vlasy na ježka