CLYTOR – Kodex

Z útrob pražských zatuchlých domů a uliček si razí cestu za světlem obhroublá smečka metaluchtivých šílenců, skrývajících se pod provokativním názvem Clytor. Dlouho, předlouho zalezlá a tak trochu nenápadná skupina, se po šesti letech činnosti vytasila se svým prvním potomkem, který byl pojmenován Kodex. Kodex byl obdařen slušivým kabátem. Zabalen je v luxusním třípanelovém digipackovém balení, které je radost držet v ruce, a opět se potvrzuje, že vydávat CD v hmatatelné formě má smysl.

„Bratři a sestry, slyšeli jsme slovo Boží“. Nemám zrovna dvakrát v lásce intra, stačí si vzpomenout na poslední desku Root, a je mi za ně trapně, ale to jak s úvodem naložili Clytor, mě vyloženě na další poslech navnadilo. Že tato šestihlavá bestie dokáže být zábavná naživo se vědělo, ale že se jim jejich snažení povede přenést v tak kvalitním provedení na desku, je pro mě milé překvapení. Hudebně se pohybujeme v death metalu, plus mínus zaoceánského střihu, který má v podání Clytor co nabídnout. Ač by se jejich styl dal zaškatulkovat jako technická odnož tohoto žánru, a lze s tím souhlasit, není to v jejich podání technika na úkor onanie, dokazovaná za každou cenu. Žádné krkolomné postupy, i když změny tempa a postupů se dějí neustále, ale tak nějak logicky do sebe vše zapadá a příjemně se to poslouchá, aniž by se člověk ztrácel v složitých matematických postupech. Vyloženě slabé místo na Kodexu nenajdete a mám pocit, že každá skladba má na něm své právoplatné místo. Za nejpovedenější část považuji zhruba prostředek desky, kde jdou za sebou tři nadupané věci. Silnou trojku rozjíždí Walka, která vládne svým netypickým chytlavým refrénem, obdařeným skvělou kytarovou prací načichlou blackmetalovou melodií. Mad Driver odstartuje známá znělka se slovy „pozor zákruta“, aby se začátek nesl v Six Feet Underovském tempu, a následně se opět konalo několik zvratů, kterými proplouvá skvělý riff, přičemž song skvěle odsýpá. Pomyslný vrchol uzavírá Clytoria, která zaujme hned svým začátkem, a ve které lze občas zaslechnout češtinu, která se mísí s angličtinou. 

Nenechte se zmást, jenom o výše vypíchnutých třech skladbách celé album rozhodně není. Když už jsem si myslel, že jsem Clytor prokouknul, uštědřili mi další políček v Tales From Horrible Crypt, jejíž konec je vkusně ozvláštněn zakomponovanou, a absolutně nečekanou symfo složkou. A to stále není vše. „Mé oko již nikdy neuzří štěstí... a hanobení mrtvol" hlásá ženský a dodává mužský hlas, v předposlední kratší mrazivé záležitosti Kodex Closing, jenž jen podtrhuje vše, co bylo řečeno o intrech a vložených mluvených vsuvkách, které desku zatraktivňují a jejich častý, leč nevtíravý, výskyt je v této podobě vítán. Jako bonus a opravdovou tečku na závěr obstarává věc ze zcela jiného ranku, v duchu elektro ducotu, v kombinaci s efektovaným vokálem, rozjedou Clytor jakousi zlou techno grind show. 

Jsem mile překvapen jakým vyzrálým dílem Kodex je. Na to, že mě v death metalu máloco zaujme, mě tato debutová nahrávka po několika opětovných posleších pohltila a začala dost bavit. Deska se dobře poslouchá a každý song má něco do sebe, ač se tu a tam jedná o povědomé momenty, známe od deathmetalových veličin, nic to nedokáže změnit na faktu, že se Clytoru podařilo umě zkombinovat účinné postupy, které cílí správným směrem.