ARAKAINU je třicet. Je to hodně v životě lidském, v životě kapely pak mezník, ke kterému se dopracují jen ti nejvytrvalejší, nejpracovitější a vlastně i nejšťastnější. ARAKAIN vzešel "z ničeho", léta hrál klubové akce i taneční zábavy, ostatně já jej poprvé viděl v roce 1987 právě na tancovačce v Čepřovicích a ač už uplynulo pětadvacet let, pořád mám tenhle "večírek" v dobré paměti... Aby ne – poprvé takový nářez, a to jak po hudební stránce, tak co se týká narvanosti sálu. Tenkrát jsme byli rádi, že jsme přežili, vypravit se totálně natřískaným sálem pro pivo hraničilo se sebevraždou... A uteklo již zmiňovaných 25 let a ARAKAIN je tady pořád, pořád vyprodává sály a ten strakonický praskal ve švech jako tenkrát ten čepřovický... A ještě jedna situace se opakovala – na pódiu se s kapelou objevila Lucie Bílá.
Ta se poprvé objevila už při setu předkapely, kterou byli českobudějovičtí MENHIR. Klasický hard and heavy, se vším co k tomu v Čechách patří, tedy českými texty plnými zábavového klišé a promluvami frontmana typu "Už vás někdy opustila ženská? Tak tahle písnička je právě o tom...". Vrcholem pak byla výzva, jestli fanoušci kapelu znají z Bandzone... Nechci tady nikoho urážet, ale při vší úctě, devadesát procent návštěvníků o Bandzone v životě neslyšelo, protože jejich obzory lemují Kabáti, Škvoři, Alkehol, Harlej a podobné recesistické spolky. Ale zpět k Lucii – MENHIR se rozhodli ve Strakonicích pokřtít své nové album a téhle role se zhostila právě naše nejpopulárnější zpěvačka. Což si MENHIR asi budou pamatovat do smrti. Před křtem ale zazněla trochu nemilá slova, a sice že Honza Toužimský je nachlazený a proto CD nekřtí on... No nazdar, říkal jsem si, když nemůže pokřtít CD, jak bude vypadat zpěv? MENHIROVÉ dohráli, většině příchozích to bylo šumafuk, jen pár skalních si trochu zakřičelo a zahrozilo... Ale abych kapele nekřivdil – zahrané to bylo solidně, zazpívané taky (co chvíli jsem měl pocit, že zpívající basák se tlačí do polohy Honzy Toužimského – a nutno uznat, že se mu to dařilo), na ploužák došlo...
Už na předkapelu byla sokolovna plná, na ARAKAIN se prostor ještě zahustil. Nejpopulárnější česká metalová kapela má prostě pořád zástupy věrných fanoušků, kteří si tenhle speciální koncert nenechali ujít. A že věkové rozpětí bylo hodně široké, o tom žádná – část příchozích s sebou měla i potomky, kteří samozřejmě začátky ARAKAINU nemohou pamatovat; na druhé straně nechyběli ani pamětníci, prošedivělí a často i bez vlasového porostu. Začátek prvního setu proběhl v retro duchu, takže se objevila socialistická reklama, televizní noviny a také rozhlasový komentář týkající se vydání alba Posloucháte Větrník, které mapuje mladé rockové kapely, ARAKAIN nevyjímaje. Že šlo o třetí díl tehdejší série, už moderátor nestihl, tak to doplním... ARAKAIN tehdy nahráli skladbu Nesmíš to vzdát, ale... museli ji přejmenovat a taky jim nějaký dobrodinec tak upravil zvuk, že to hraničilo s žalobou.... K té samozřejmě nedošlo, ani za zkomolení příjmení Aleš Brichty na obalu LP. Nicméně Cesta neboli Nesmíš to vzdát koncert odstartovala, jako historicky první oficiální zásek kapely. Obavy z Honozova zdravotního stavu naštěstí vzaly za své, s vervou se do toho opřel, stejně jako zbytek odžískované kapely – prostě vzpomínka na minulé století se vším všudy. V rychlém sledu následovaly hitovky z desetiletí lemované alby Thrash the trash a Apage satanas, z nichž potěšily vlastně všechny – aby ne, když šlo o samé jistoty typu Amadeus, Šeherezád, Gilotina, Kolonie termitů nebo Zase spíš v noci sama. Zato nepotěšil zvuk... To, co se zpočátku neslo sálem, bylo na hranici katastrofy. Slyšet byl zpěv a bicí, kytary byly utopené a basa jakbysmet. A to jsem stál před zvukařem... A trvalo hodně dlouho, než se zvuk usadil a nakonec se ukázalo lepší stát vzadu, kde to bylo o poznání lepší. Ohlasy ale byly celou dobu bouřlivé...
A ještě přituhlo... Když se na pódiu objevila na začátku druhého setu Lucie Bílá, vypadalo to, že sokolovna spadne. Dobře naladěná zpěvačka samozřejmě hned na začátku sáhla po těžkých kalibrech Cornoutto resp. Satanica. Zvuk byl v tu chvíli skoro dokonalý, Lucie zpívala opravdu skvěle, ale vrchol jejího vystoupení přišel nečekaně se Ztrátami a nálezy. To, co z téhle skladby Lucka s ostatními vyrobila, byl prostě v dobrém slova smyslu šok, a myslím, že spoustě diváků šel mráz po zádech. Mnohem naléhavější, mnohem dravější, s pořádným řevem... Paráda. Zazněla tuším i nová skladba, mě ale potěšil hlavně duet s Honzou v pomalé Zimní královně a královna českého popu zase po čase ukázala, že by mohla být i královnou metalovou. Po Luciině vystoupení jsem se šel vydýchat na čerstvý vzduch a ejhle – oni lidi začali odcházet. A když jsem se ptal proč, tak protože byli přesvědčení, že je konec a nevěřili, že se ještě bude pokračovat... A někteří prostě přišli zavzpomínat na osmdesátá léta a na Lucii a novější tvorba ARAKAINU jim je volná...
Ale není volná mladšímu publiku, takže na třetí dějství průměrný věk v sále výrazně poklesl. Atmosféra ale zůstala stejně bouřlivá, nejbouřlivější při skladbách Prázdnej kout a Strom života. V té druhé doplnil Honzu Radek Zíka, kterého jsem mimochodem poprvé viděl živě zpívat taky někdy v sedmaosmdesátém a taky v Čepřovicích, kde jeho tehdejší kapela Extraband (mimochodem v revivalu téhle party zpívá Radek i dnes) hrála tancovačky. A aby těch podobností nebylo málo, tak i Extraband se objevil na výběrovce Posloucháte Větrník s peckou Rockovej bál, a dokonce na druhém díle, o rok dříve než ARAKAIN. Ale zpět k sobotnímu večeru, mě potěšili Černý koně, zklamala absence Paganiniho (který se jinde hrál...) a překvapilo složení přídavků – zatímco všichni se těšili na Proč?, nevím proč na ni nedošlo... Ale vrátila se Lucie a s Honzou vystřihla rockový duet, cover od AC/DC, který se jmenuje nevím proč Tygřice, když se dokola opakuje "To bude dlouhá noc". Úplný závěr obstaral další šlágr, Apage satanas. ARAKAINI samozřejmě na závěrečný díl odložili džíny a navlékli se do moderního ošacení, ale tím si mladé publikum nezískali. Získali si jej tím, že i přes třicítku na krku hrají pořád aktuální metalovou muziku, která není vyčpělá a na rozdíl od řady těch, se kterými začínali, jsou pořád přitažliví nejen pro tancovačkové publikum.
Celkově mám z tříhodinového vystoupení velmi dobrý pocit. ARAKAIN je stálicí tuzemské scény, jeho koncerty vypadají svěže a tak se možná za deset let sejdeme v podobné sestavě znovu. Moc bych si to přál...
A pochvalu vlastně zaslouží i organizátoři, protože narozdíl od spousty jiných vykuků na podobných akcích se zachovali slušně a pivo se čepovalo jedenáctistupňové a za příjemných 25 káčé za půllitr.
Fotky: Nathanella (Photomusic)
Pozn.: Fotky pocházejí z koncertu v Brně, tudíž je berte jako ilustrační... i když ve Strakonicích to vypadalo podobně.
Celý fotoreport z Brna:
http://www.photomusic.cz/report/885-arakain-tour-xxx.html
