5. 6. 2012NIGHTWISH, BATTLE BEAST, EKLIPSE

další fotografie

Hmm, tak jsem jí zase jednou viděl - tu skupinu, která... vlastně ne, počkat - TU skupinu, která mně před lety pootevřela kvílející a temnou rzí prožraná vrata do ocelových lesů; kopců a roklin, zvrásněných cestičkami s popelavým popraškem, olemovaných kůly s nabodnutými lebkami - a s obzorem, zaplněným vyvřelými kostmi země, pokrytých sněhovými čepičkami... ale no tak, tenhle žánr přeci je o trošce kýčovitosti, ne?

A tak tedy povyprávění o tom, kterak do Prahy dorazil kočovný cirkus a v řetězech přitáhl krom bestie také smyčcový kvartet - ten ovšem nikoliv spoutaný.

Kdo pamatuje koncert Nightwish před 4 lety, jistě mi dá za pravdu, že tentokrát byla holešovická hala mnoha jmen k tělesným potřebám návštěvníků přeci jen přívětivější - v kotli sice vřelo, ale šlo hlavně o bouři emocí, zatímco teplotní šok se dostavil až ke konci vystoupení, kdy vydýchanost a teplota vzduchu překročily únosnou hranici. V kombinaci s tím, že se kuřáci pro jednou z drtivé většiny zdrželi své kratochvíle (a své udělalo patrně i rozdělení na sektory), šlo vlastně o jeden z mála koncertů, kde se dalo bez problému pobývat většinu doby. Pomyslný bod dolů strhávám pořadatelům za načasování vystoupení EKLIPSE, které začalo o půl hodiny dříve, než bylo avizováno. Tuhle německou skupinu tvoří čtveřice sympatických zástupkyň něžného pohlaví, hrajících ve složení klasického smyčcového kvarteta. V koncepci jejich vystoupení se dost dobře nedá nevidět nitky spojitosti s Apocalypticou - narozdíl od od Finů jdou Eklipse ve stopách popových předělávek, rozdíl je samozřejmě také v nástrojovém obsazení. Čtveřice vyhrávala pod "plynovým" osvětlením, oděna v lehce gothický šat a vystoupení samotné se odehrávalo takřka v duchu minimalismu; skupina prezentovala svůj letošní debut "A Night In Strings", ze kterého zazněla mj. klipová "Cry Me a River" od Justina Timberlakea a v závěru vystoupení se dostalo na kultovní "Clocks" od Coldplay. V kontrastu o názorech na popovou produkci - poněkud nešťastně rozšířených metalovou komunitou - sklidila největší ovace "Paparazzi" od Lady Gaga. Nu, a pak že jsme jen zaslepení "tím naším"...

Souputníky na evropském turné dělali Nightwish spolukrajané BATTLE BEAST, krom jiného také vítězové "Wacken Open Air 2010 Metal Battle Contest" (takže si kromě šňůry s ikonou žánru také zajuchali na pódiu rockové Mekky). Budiž jim přičteno k dobru, že v dnešním labyrintu podžánrů se orientují do zlatého období žánru se všemi příslušnými proprietami počínaje a hlasovými dispozicemi vokalistky konče. Dobře, zbytek kapely odehrál skvělé vystoupení, kytaristé sólovali a občas přiložili hlasivky k dílu k podpoře ořetězené divy; jenže když vám po pódiu běhá zpěvačka, jejíž ječák v sobě v určitých polohách mísí Uda Dirkschneidera a Ronnieho Dia, zacílíte zkrátka svou pozornost mimo kytarové kejkle. Ne, jejich hudba, texty a ani pódiová prezentace nevnesou do žánru nic nového, naopak jde o kýč největšího kalibru - jenže k čemu všechny ty progresivní postupy, když jim to šlape a dovedou si získat lidi?

Pak tu byla samozřejmě ještě ona čtveřice Finů, Švédka a Angličan, na které ona tisícihlavá saň dorazila. Vlastně šlo o celkem ošemetnou situaci, vzhledem k poslednímu vystoupení na půdě