Ačkoliv zní podtitul této knihy "Historie...", klidně by mohlo být použito "Encyklopedie..." Opravdu, s encyklopedickou důsledností a důkladností sepsal Dan Glasper to, co se dělo ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska na začátku osmdesátých let, tedy v době, kdy první punková vlna reprezentovaná hlavně Sex Pistols a The Clash už odezněla, respektive se trochu vyčerpala. Tehdy vtrhli na scénu Crass. Kapela, která v podstatě definovala anarchopunk – hudební směr, který v Anglii a přilehlém okolí tepal do společenských poměrů reprezentovaných Margaret Tchatcherovou. Asi nemá smysl se tady pouštět do nějakého politického rozboru, punkx byli vždycky spíše nalevo, takže není divu, že jim "železná lady" a její politika příliš nevoněla. Protestovali proti zbrojení, základnám USA, daním, kapitalismu... Takhle to charakterizuje Andy Martin z The Apostles: "Když se řekne osmdesátý léta, vybaví se mi tři věci: mizerná politika, mizerná móda a mizerná muzika. Anarchopunk byl hudebně konzervativní a bezvýznamnej vedlejší počin skutečnýho útoku na globální kapitalismus, kterýho jsem se účastnil a pořád účastním."
Kniha Den, kdy zemřela vlast přináší vyčerpávající sondu do anarchopunkového hnutí. Neklade si za cíl obhajovat nebo žalovat, prostě popisuje... A to tak, že se čte prakticky sama. A to díky tomu, že nejde o strohá a heslovitá (zjednodušená) fakta, ale o podrobný popis historie více než osmdesáti skupin. Prakticky u všech je velký prostor dán jak dobovým, tak pozdějším komentářům členů kapel, které jsou jak vážného ražení, tak odlehčené.
Asi není účelem této recenze nějak podrobněji pitvat obsah, to by stejně nešlo – kniha je rozsáhlá, takřka 500 stran je osázeno poměrně malým fontem, takže informací je k mání přehršel. Tak aspoň pár příkladů... Björk, islandská diva, začínala v punkové kapele, o které si v souvislosti s Crass můžete přečíst pár řádků... Vedle typicky levicových a antirasistických kapel fungovaly i opačné extrémy, třeba AYS... Některé kapely měly zajímavá jména – třeba Anthrax, Anathema, Virus – a samozřejmě se nejednalo o metalové party stejných názvů...
Vedle polozapomenutých skupin ale nechybí ani ty, které to "dotáhly" dál a jejich odkaz stále žije (nebo dokonce žijí i ty kapely). Rozsáhlá pojednání jsou vcelku pochopitelně věnována kapelám Crass, Flux of Pink Indians, Conflict, Chumbawamba nebo Oi Polloi.
A pro "pořádek" i jedna z veselých historek z natáčení... Rubella Ballet, šestičlenná parta o třech dívkách a třech mužích, proslavená extravagantními kostýmy, si jednoho krásného dne vyrazila letadlem s jednosměrnými letenkami od pořadatelů do Itálie – pokračuje zpěvačka Zillah: "Když jsme se dostali na místo, nejedli jsme už dva dny a naše první jídlo byly špagety s trochou rajskýho protlaku na vršku. Spali jsme po squatech, všichni předstírali, že neumí anglicky, hráli jsme přes příšernej šrot... Jednou jsme museli bicí svázat dohromady tkaničkou. Nedostávali jsme zaplaceno, nedali nám ani drinky na kapelu, venku bylo sto stupňů, chcal z nás pot, nebylo se kde vysprchovat a voda z kohoutku se nedala pít. Po pěti dnech jsme já a Gemma dostaly zánět močovýho měchýře, což byla totální agónie, potřebovaly jsme každý dvě vteřiny na záchod, takže nás ve squatě posadili na kýbl a Sid konečně vypěnil.Další den nás vyprovodili na nádraží a poslali nás domů vlakem, další dva dny bez žrádla a peněz... No potěš prdel..." Inu nebyl život pankáče lehký... (úsměv)
Překlad: Marek Židův
Design české verze: Jan Klouček
Korekce: Marie Kloučková, Pavel Friml
Seznam kapitol:
- Odvolání
- Předmluva
- Severní a severovýchodní Londýn
- Jih a jihovýchod Londýna
- Jižní a jihozápadní Anglie
- Wales
- Střední a východní Anglie
- Severozápadní Anglie
- Severovýchodní Anglie
- Irsko
- Skotsko
- Diskografie
- Webové stránky
478 stran
www.phr.cz
