V posledních letech proběhla celá řada návratů druhdy slavných kapel a jedním z těch nejzajímavějších bylo bezesporu zmrtvýchvstání nizozemské deathmetalové družiny ASPHYX. Martin Van Drunen vstoupil podruhé do stejné řeky a výsledkem bylo reunionové album Death…The Brutal Way, velmi vstřícně přijaté, stejně jako kapela loni na Brutal Assaultu. Letos se ASPHYX do České republiky podívají opět, tentokrát na Obscene Extreme, takže další důvod, proč se trochu podívat na jejich nové album Deathhammer. Tím prvním je ale samozřejmě album samotné, které by určitě nemělo uniknout pozornosti žádného milovníka starých dobrých deathmetalových pořádků.
Říká se „starého psa novým kouskům nenaučíš" a pro ASPHYX platí tohle úsloví na sto procent. Takřka pětadvacet let (s relativně dlouhou pauzou v letech 2000 – 2007) drhnou klasické deathové riffy, neženou se do zběsilých temp ani instrumentálních ekvilibristik, nehledají nové obzory, protože za těmi starými je jim dobře.
Takže ani nepřekvapí, že po stisknutí tlačítka play se rovnou, bez jakýchkoli (klávesových) inter, rozjede první nadupaný song Into the Timewastes, zpočátku v pěkně svižném tempu, od druhé vteřiny s typickým Martinovým hrdelním řevem – všechno se parádně valí, všechno parádně zní, hlava se začíná pajtlovat... a bác, je tu krátká mezihra, po níž se hraje o poznání pomaleji... a pak zase rychleji... Zatěžkané kytary, drnčící basa (v některých okamžicích doslova) a luxusně nazvučené bicí – tohle je death metal, který mi sedí ze všech death metalů nejvíce. (úsměv)
Titulní skladba je trochu (roz)sekanější, nechybí krátký hardcorový výkřik, ale po něm se zase pálí ostrými náboji. Deathhammer disponuje nemalým hitovým potenciálem, a kdybych si měl tipnout budoucí koncertní tutovku, bude to kladivo přinášející smrt.
ASPHYX nikdy neměli daleko k doom metalu, takže pomalá tryzna Minefield určitě nepřekvapí, stejně jako fakt, že jde o doom metal toho nejhrubšího ražení – zlý, depresivní a roznášející zkázu a smrt. Vcelku jednoduchý základní motiv ale opět svou silou doslova uzemňuje.
Koukám, že takhle to dál nepůjde... Kdybych pokračoval v nastoleném tempu psaní, nestačily by mi dvě stránky ve wordu. (úsměv) Takže to vezmu trochu zkrátka... Zkrátka ASPHYX nahráli velmi silné album, na kterém marně hledám nějaké zásadní nepravosti. Jistě, modernisté budou láteřit nad konzervativností materiálu, ale já, stará fosilie, jim doporučím, aby si poslouchali ty své kapely, jejichž názvy mají aspoň čtyři slova (smích), a nás, pány v letech, nechali poslouchat tenhle prastarý lomoz v tom nejlepším možném provedení.
Zvuk jsem již naťukl, nahrávalo se ve dvou studiích se dvěma producenty, korunu tomu všemu pak nasadil Dan Swanö, který se postaral o mix a mastering v proslulém Unisound Studiu. Na nahrávku se taky sesypalo hejno supů, kteří ji vydali v tolika formátech, až sběratelé zapláčou... Normální CD, limitovaná edice s dvěma bonusy, 2CD mediabook s diskem raritek a 5 různobarevných vinylů (250 čirých u Nuclear Blast, 200 šedých u Century Media, 150 červených s černými cákanci pod High Roller, 300 tmavě červených u Cyclone Empire a klasické černé bez upřesněné počtu – takže se asi bude lisovat dle zájmu).
Seznam skladeb:
Čas: 47:17
www.asphyx.nl
Říká se „starého psa novým kouskům nenaučíš" a pro ASPHYX platí tohle úsloví na sto procent. Takřka pětadvacet let (s relativně dlouhou pauzou v letech 2000 – 2007) drhnou klasické deathové riffy, neženou se do zběsilých temp ani instrumentálních ekvilibristik, nehledají nové obzory, protože za těmi starými je jim dobře.
Takže ani nepřekvapí, že po stisknutí tlačítka play se rovnou, bez jakýchkoli (klávesových) inter, rozjede první nadupaný song Into the Timewastes, zpočátku v pěkně svižném tempu, od druhé vteřiny s typickým Martinovým hrdelním řevem – všechno se parádně valí, všechno parádně zní, hlava se začíná pajtlovat... a bác, je tu krátká mezihra, po níž se hraje o poznání pomaleji... a pak zase rychleji... Zatěžkané kytary, drnčící basa (v některých okamžicích doslova) a luxusně nazvučené bicí – tohle je death metal, který mi sedí ze všech death metalů nejvíce. (úsměv)
Titulní skladba je trochu (roz)sekanější, nechybí krátký hardcorový výkřik, ale po něm se zase pálí ostrými náboji. Deathhammer disponuje nemalým hitovým potenciálem, a kdybych si měl tipnout budoucí koncertní tutovku, bude to kladivo přinášející smrt.
ASPHYX nikdy neměli daleko k doom metalu, takže pomalá tryzna Minefield určitě nepřekvapí, stejně jako fakt, že jde o doom metal toho nejhrubšího ražení – zlý, depresivní a roznášející zkázu a smrt. Vcelku jednoduchý základní motiv ale opět svou silou doslova uzemňuje.
Koukám, že takhle to dál nepůjde... Kdybych pokračoval v nastoleném tempu psaní, nestačily by mi dvě stránky ve wordu. (úsměv) Takže to vezmu trochu zkrátka... Zkrátka ASPHYX nahráli velmi silné album, na kterém marně hledám nějaké zásadní nepravosti. Jistě, modernisté budou láteřit nad konzervativností materiálu, ale já, stará fosilie, jim doporučím, aby si poslouchali ty své kapely, jejichž názvy mají aspoň čtyři slova (smích), a nás, pány v letech, nechali poslouchat tenhle prastarý lomoz v tom nejlepším možném provedení.
Zvuk jsem již naťukl, nahrávalo se ve dvou studiích se dvěma producenty, korunu tomu všemu pak nasadil Dan Swanö, který se postaral o mix a mastering v proslulém Unisound Studiu. Na nahrávku se taky sesypalo hejno supů, kteří ji vydali v tolika formátech, až sběratelé zapláčou... Normální CD, limitovaná edice s dvěma bonusy, 2CD mediabook s diskem raritek a 5 různobarevných vinylů (250 čirých u Nuclear Blast, 200 šedých u Century Media, 150 červených s černými cákanci pod High Roller, 300 tmavě červených u Cyclone Empire a klasické černé bez upřesněné počtu – takže se asi bude lisovat dle zájmu).
Seznam skladeb:
- Into the Timewastes
- Deathhammer
- Minefield
- Of Days When Blades Turned Blunt
- Der Landser
- Reign of the Brute
- The Flood
- We Doom You to Death
- Vespa Crabro
- As the Magma Mammoth Rites
Čas: 47:17
www.asphyx.nl
