Copak copak? Pár let poté, co se vytratily i poslední zbytky toho kdysi tolik trendy melodeathového hnutí, přicházejí na scénu skutečně zajímavé smečky, jež si historie tak trochu „přebrala“. Jedněmi z oněch již přebraných, tedy Dark Tranquillity plnými hrstmi inspirovaných, jsou i australští Orpheus ze samotného Melbourne, jejichž prvotinu právě protáčím.
A je to vážně super. Pánové se očividně vykašlali na všechny ty nové trendy styly a hrnou něco, čím se DT mohli pyšnit na svých albech v období Fiction. Tedy klávesami a synthy přihuštěným klasickým melodic death metalem s riffy Made in Gothenburg, kombinovanými vokály hned tří členů kapely, přičemž tvorba chudáka Orfea, na rozdíl od mnoha „švédských“ pohrobků a všelijakých průměrných mdm/modern metal partiček jednoduše baví.
Riffy, již slyšené, jsou perfektně poskládané za sebou, sem tam se také vynoří řádný pinch, sólo, do toho si brumlá pro mne až poněkud jednoduchá, přesto správně traktorově zvučená basa. Ovšem není to basa, čeho si posluchač všimne, ale faktu, že mu na hudební směsi naprosto a vůbec nic nevadí, naopak, ničím nerušený poslech je jako balzámem po všem tom melodic death metalovém balastu posledních let.
Orpheus své vzory skutečně mají výborně nastudované, přímo navazují a rozvíjejí jejich odkaz, a navrch, jako třešinku na pomyslný dortík přidávají pořádnou porci zábavy. Že vůbec nevíte, jaká skladba vám právě hraje? A koho to zajímá, jeden vál za druhým vám totiž do přehrávače a posléze vašich slechů přináší další a další barvité nápady, které šikovná sebranka dovede jaksepatří předvést.
Jejich technika, ačkoliv jinak v době dnešních metalových buldozerů snad průměrná a držící se při zemi, na jejich záměr nahrát vzpomínkovou desku bohatě stačí, a pokud se ještě v rámci tohoto kdysi po scéně tolik rozlezlého žánru dočkáme podobně kvalitních záležitostí, jsem jedno ucho, a k, pro mě tak trochu pohřbenému stylu se ještě rád vrátím.
Jenom ty pasáže ve „Winds Of Change“, modern thrashová kila v „Common Enemy“, bezuzdná mdm jízda „Face Of Vengeance“, každý zářez na albu má něco do sebe (kromě snad pro mne trochu až přehnanému „refrénu“ v „Unscathed“) prostě a jednoduše v době, kdy Dark Tranquillity jezdí turné a nová nahrávka se teprve zvolna dává dohromady, jsou tito šikovní Australané vítanou vzpruhou a žádnému fandovi melodic death metalu by právě deska „Bleed The Way“ neměla v žádném případě uniknout. Poctivě odmakané hudební nádhery totiž obsahuje dost a dost. Příjemné, fakt.
Seznam skladeb:
http://www.orpheusofficial.com/
A je to vážně super. Pánové se očividně vykašlali na všechny ty nové trendy styly a hrnou něco, čím se DT mohli pyšnit na svých albech v období Fiction. Tedy klávesami a synthy přihuštěným klasickým melodic death metalem s riffy Made in Gothenburg, kombinovanými vokály hned tří členů kapely, přičemž tvorba chudáka Orfea, na rozdíl od mnoha „švédských“ pohrobků a všelijakých průměrných mdm/modern metal partiček jednoduše baví.
Riffy, již slyšené, jsou perfektně poskládané za sebou, sem tam se také vynoří řádný pinch, sólo, do toho si brumlá pro mne až poněkud jednoduchá, přesto správně traktorově zvučená basa. Ovšem není to basa, čeho si posluchač všimne, ale faktu, že mu na hudební směsi naprosto a vůbec nic nevadí, naopak, ničím nerušený poslech je jako balzámem po všem tom melodic death metalovém balastu posledních let.
Orpheus své vzory skutečně mají výborně nastudované, přímo navazují a rozvíjejí jejich odkaz, a navrch, jako třešinku na pomyslný dortík přidávají pořádnou porci zábavy. Že vůbec nevíte, jaká skladba vám právě hraje? A koho to zajímá, jeden vál za druhým vám totiž do přehrávače a posléze vašich slechů přináší další a další barvité nápady, které šikovná sebranka dovede jaksepatří předvést.
Jejich technika, ačkoliv jinak v době dnešních metalových buldozerů snad průměrná a držící se při zemi, na jejich záměr nahrát vzpomínkovou desku bohatě stačí, a pokud se ještě v rámci tohoto kdysi po scéně tolik rozlezlého žánru dočkáme podobně kvalitních záležitostí, jsem jedno ucho, a k, pro mě tak trochu pohřbenému stylu se ještě rád vrátím.
Jenom ty pasáže ve „Winds Of Change“, modern thrashová kila v „Common Enemy“, bezuzdná mdm jízda „Face Of Vengeance“, každý zářez na albu má něco do sebe (kromě snad pro mne trochu až přehnanému „refrénu“ v „Unscathed“) prostě a jednoduše v době, kdy Dark Tranquillity jezdí turné a nová nahrávka se teprve zvolna dává dohromady, jsou tito šikovní Australané vítanou vzpruhou a žádnému fandovi melodic death metalu by právě deska „Bleed The Way“ neměla v žádném případě uniknout. Poctivě odmakané hudební nádhery totiž obsahuje dost a dost. Příjemné, fakt.
Seznam skladeb:
- Neath (The Shadow of the Monolith)
- Winds of Change)
- Unscathed
- Common Enemy
- Face of Vengeance
- Societies of Steel
- Sealed in Fate
- For all it's Worth
- A Thousand Times
- Grin of Madness
http://www.orpheusofficial.com/
