31. 1. 201211 YEARS IN THE BLOOD, 28.1.2012, České Budějovice, Velbloud

další fotografie

Trocha smůly se organizátorům tohoto minifestivalu lepila na paty. Původně mělo vystoupit sedm kapel, ale „zničehonic“ uzavření Marty´s klubu mohlo celou akci zhatit. Nakonec se podařilo najít náhradní prostory ve Velbloudu, který je ale o poznání menší, takže bylo třeba zúžit startovní pole – a „odnesli“ to Belligerence a Desire For Sorrow.

Jako první se na malé pódium poskládali DARK ANGELS. Ti se loni prezentovali novým materiálem připraveným v nové sestavě a zamířili od někdejšího hard & heavy k metalu zachmuřenějšímu. Na českobudějovickém (pro kapelu domácím) pódiu se „andělé“ představili v trochu nezvyklé sestavě – basák Vlasta je prý na mateřské dovolené, takže basa se nekonala, ale na druhou stranu se do řad kapely vklínil v roli zvířete zpěvák Radek Popel, který pomohl krásce Evě se zpěvem v doomových skladbách. Právě pomalejší songy se mi líbí o poznání více než řekněme tuctový hevík, který představuje třeba letitá See You I Hell. U The Other Side jsme s Coornelusem chvilku debatovali, zda se nejedná o cover, ale výsledku jsme se nedobrali... (úsměv) Přitom jsem na poslední nahrávku DA psal recenzi a tuhle skladbu přirovnal k My Dying Bride... ta paměť... Každopádně právě The Other Side a další pomalejší skladba It´s Time To Go podle mě ukazují směr, kterým by se DA měli ubírat – tedy pomalejší, pocitovější, ne úplně „zmarové“ skladby s pěknými melodiemi a oboupohlavními vokály. (Johan)

To následní MINORITY SOUND zvedají úroveň o dost výš a prezentují se na rozdíl od Dark Angels moderní a hlavně zábavnější formou metalu. Tady na Fobii na ně byly napsány stohy virtuálních stránek a v drtivé většině převládaly pozitivní reakce. A ani já nebudu výjimkou, a k chvalozpěvům se přidávám taktéž. Minority Sound patří na pódia, a jakkoliv mi je jejich studiová tvorba sympatická, na živo mě ještě nikdy nezklamali a baví mě tam ještě víc. Kapela nestojí na místě a  představila pár čerstvých skladeb z připravovaného nového alba, a ty stejně tak jako osvědčené koncertní hitovky fungovaly na živo skvěle. A tak jediným sporným bodem, kdy mé uši nebyly úplně spokojené, byly momenty, v kterých se Gulesh pokouší zpívat melodickým hlasem. (Coornelus)

Já jen dodám, že proti loňskému AFODu, kde se Gulesh pouštěl na hodně tenký led a jeho vokály v dvojcoveru Pain/Nirvana byly tristní, došlo k výraznému zlepšení, nebo spíše změně – čisté zpěvy zmizely a nahradila je taková zvláštní poloha, ani zpěv, ani recitace... a mně se to takhle líbilo. (Johan)

MATER MONSTIFERU jsem poprvé viděl s novým zpěvákem Štěpánem, který nedávno nahradil Destructora. A nutno uznat, že měl Yvor šťastnou ruku. Štěpán se prezentoval jistým výkonem, ostatně tohle slovo platí i směrem ke kapele, která je sehraná, má jasno o tom, co chce hrát a jak u toho