Po celkovém vychválení poslední řadovky z takřka všech žurnalistických doupat mělo melodic black/folkové uskupení Panychida s chystaným EP „Woodland Journey“ dvě možnosti. Buďto vše pokazit a nahrát naprosto slaboučkou záležitost bez chuti a zápachu, či naopak dosti silně upevnit své renomé v hledáčku, doufejme, nikoliv pouze několika členů redakce Fobia zine.
Tak trochu s obavami jsem proto přistupoval k materiálu, jenž vyšel jako cover mount posledního čísla Pařátu, ovšem výsledek mne opět nenechal chladným. Ač původně zamýšleny coby skladby na další plnohodnotnou řadovku, osud tomu chtěl, aby nově složené kompozice vyšly v jakési kolekci několika vybraných skladeb, sloužících coby prezentace kapely pro dosud jejich jména neznalé fanoušky i promotéry (snad i vydavatelství).
Formace se velmi houževnatě vyrovnala s nuceným odchodem Honzy Kapáka z bubenické sesle (z důvodu celkové značné časové zaneprázdněnosti), a musím říci, že bicí znějí stále opravdu výtečně, příjemně mne překvapil hlavně jejich temný zvuk (trochu silněji zvučený oproti Moon, Forest) a suprové sypačky/kopanice v neustále se dopředu valících melodiích.
Vůbec celá první (již loňská) kompozice „Three Pillars“ je prostě moc pěkná – klasický duch melodického black metalu v nejčistší podobě se stále se vokálně zlepšujícím Vlčákem, spanilé jízdy zasněženým lesem s člověku pod nehty deroucím se mrazem, sněhové jazyky v povětří vanou vtíravou studenou hmotu do ksichtu poutníka – prostě duch paganu jak má být, navíc s velmi citlivým začleněním folkových pasáží a recitativů. Super.
Dobře vyrovnané, technicky naprosto dostačující a melodicky perfektně zvládnuté.
„Rod Havrana“ – dle slov kapely první delší text zcela nazpívaný v češtině (kvůli užívání angličtiny si v minulosti Panychida vysloužila opovržení několika patrioticky založených paganů), Sinneralovy a Honzovy kytary (v čistých pasážích a četných melodických vyhrávkách) opět připomenou duchovně spřízněnou SuidAkru v recitativních vybrnkávkách, než to mezihra stočí někam k Blackieho epičnosti rozmáchlejších kompozic. Nu a pak už přicházejí další kopačky, rozjezd do hlubin lesa a hlavně – naprosto pohodový poslech. Baladický patos navíc všemu dodává punc určité majestátnosti, což se v našich končinách věru mnoho nevidí. Dobré, dobré.
Další nová kompozice, „Return From The Woodland Journey“, popisující zážitky z toulek lesem s krásným, citlivým textem Honzy Vaňka pak přináší houpavé, zhuštěné kytary a opět nádherný melodický výjezd, přicházející někdy od druhé poloviny útvaru.
Hodně mě baví vyhrávky, celková výtečná sehranost formace, suprové zastřené vokály, jež si nehrají na black metalové mesiáše, naopak drží se nádherně při zemi a plní přesně úlohu, již Panychida potřebuje ke spanilé jízdě. Vůbec fakt, že se nikdo z kapely nijak zvlášť nepředvádí a všichni hrají jako celek s orientací na celkový výsledek, je v případě Panychidy jedině dobře. Věřím, že kluci by měli na to to technicky ještě víc rozbalit, ale respektují filozofii svého žánru – a tak to má být.
„The Place He's Coming From“ se přítomností folkových melodií trochu vrací ke staršímu materiálu bandy (není divu, tahle skladba, coby re-recording pomyslně načíná druhou etapu EP, sice znovuprocházení starého materiálu v novém zvuku a s novými nuancemi.
Já mohu za sebe říci, že skladba je výborně našláplou kompozicí, jejíž zvláště pomalejší, táhnoucí se pasáže posluchače dokáží nádherně ukolébat a připravit na rychlejší záležitost, „Pod Svitem Hvězd“ (Podu Svetomi Ozvězdu) (opět psané ve staroslověnštině, jejíž klávesnicí bohužel nedisponuji), pak ve svých pěti minutách představí heroický epos jako blázen, tam tamové bubínky, pagan metalové chorály, v pozadí si pohrávající dudy – může si fanoušek pagan/folku vůbec přát něco více? Navíc atmosféra by se právě v této kompozici dala krájet, a že je to dobré, o tom vůbec nepochybujte.
Tak a tím de facto s novými kompozicemi končíme, člověk si jen říká, že jsou sakra povedené a ani se nediví, že některé z nich (či všechny) se původně měly stát plnohodnotnými tracky dalšího dlouhohrajícího počinu. Třeba i stanou, ukáže až čas.
Akustický předěl „Kracunu“ předchází válu „Moon, Forest, Blinding Snow“ (stejně, jako tomu bylo na stejnojmenném albu), což je, jak již víme, jízda jako hrom, s nepovolujícím tlakem, perfektními, dravými pasážemi a hlavně - neuvěřitelně chytlavou folkovou repeticí, jež jsem nemohl z hlavy dostat dobrých několik týdnů. Skvělý track i po letech, za tím si stojím.
Když se dále podíváme na booklet, zjistíme, že poslední část kompletu tvoří různé bonusy, covery, živáky - a vůbec - věci navíc, aby náhled na Panychidu byl kompletní.
Prvním bonusem je „Báchorka“, znovu nazpívaná Mírou Morejskem z Asgard, a jelikož jeho vokál se mi jednoduše vůbec nelíbí, nemohu říci, že by mne skladba něčím výrazněji zaujala. Panychida má ve svých rukávech mnohem lepší kousky, to bez debat. - Určitě však zajímavá inspirace v (přisprostlé) pohádce o 12 měsíčcích (chudák holka), ale to už bylo probráno jinde.
Tím druhým je cover „Black Wings Of Death“ (Running Wild), jenž jsem trochu rozpačitě, leč kladně hodnotil v recenzi na minulý počin – a stále je tato část zábavný, leč trochu „jiný“ cover.
„Posedlá“, cover Törr, kapely, jejíž kultovní status jsem osobně nějak nechytl, beru hodně s rezervou (když už, vždycky jsem poslouchal spíš Root), fakt, že si v ní zahostoval samotný Dan „Šakal“ Švarc z ní tvoří pro fans kapely pravděpodobně track s přídavnou hodnotou, ale nevím, jde to mimo mou osobu.
A pak už si poslechneme jen zvukově mírně ošetřené (?) živáky skladeb z „Paganized“, totiž „Running Out Of Rules“ (dvou a půl minutový průjezd s barbarskými vesnice plenícími hordami) a „Beneath The Gate Of The Sempiternal Bliss“ se silnými folkovými melodiemi a zajímavou kytarovou prací – a to je celé.
Dvanáct výběrových songů, něco přes padesát minut stopáže – to je nové EP „Woodland Journey“, jež dokazuje, že kapela je stále schopná napsat vlastní silné melodie, co mi trochu chybí, je nějaká větší přítomnost folkových pasáží v porovnání s „Moon, Forest“, ale uvidíme, jak se s tím kapela popere na dlouhohrající nahrávce.
Já věřím, že vše dobře dopadne, spolupráce s novým labelem se vydaří ke spokojenosti všech a Panychida znovu dokáže, že se v rámci ČR v současnosti jedná o folk metalovou formací nemající přílišné konkurence. Držím palce!
P.S.: Cover z dílny ilustrátorky Zdeňky Bouškové je překrásný.
Seznam skladeb:
http://bandzone.cz/panychida
http://www.panychida.com/
Tak trochu s obavami jsem proto přistupoval k materiálu, jenž vyšel jako cover mount posledního čísla Pařátu, ovšem výsledek mne opět nenechal chladným. Ač původně zamýšleny coby skladby na další plnohodnotnou řadovku, osud tomu chtěl, aby nově složené kompozice vyšly v jakési kolekci několika vybraných skladeb, sloužících coby prezentace kapely pro dosud jejich jména neznalé fanoušky i promotéry (snad i vydavatelství).
Formace se velmi houževnatě vyrovnala s nuceným odchodem Honzy Kapáka z bubenické sesle (z důvodu celkové značné časové zaneprázdněnosti), a musím říci, že bicí znějí stále opravdu výtečně, příjemně mne překvapil hlavně jejich temný zvuk (trochu silněji zvučený oproti Moon, Forest) a suprové sypačky/kopanice v neustále se dopředu valících melodiích.
Vůbec celá první (již loňská) kompozice „Three Pillars“ je prostě moc pěkná – klasický duch melodického black metalu v nejčistší podobě se stále se vokálně zlepšujícím Vlčákem, spanilé jízdy zasněženým lesem s člověku pod nehty deroucím se mrazem, sněhové jazyky v povětří vanou vtíravou studenou hmotu do ksichtu poutníka – prostě duch paganu jak má být, navíc s velmi citlivým začleněním folkových pasáží a recitativů. Super.
Dobře vyrovnané, technicky naprosto dostačující a melodicky perfektně zvládnuté.
„Rod Havrana“ – dle slov kapely první delší text zcela nazpívaný v češtině (kvůli užívání angličtiny si v minulosti Panychida vysloužila opovržení několika patrioticky založených paganů), Sinneralovy a Honzovy kytary (v čistých pasážích a četných melodických vyhrávkách) opět připomenou duchovně spřízněnou SuidAkru v recitativních vybrnkávkách, než to mezihra stočí někam k Blackieho epičnosti rozmáchlejších kompozic. Nu a pak už přicházejí další kopačky, rozjezd do hlubin lesa a hlavně – naprosto pohodový poslech. Baladický patos navíc všemu dodává punc určité majestátnosti, což se v našich končinách věru mnoho nevidí. Dobré, dobré.
Další nová kompozice, „Return From The Woodland Journey“, popisující zážitky z toulek lesem s krásným, citlivým textem Honzy Vaňka pak přináší houpavé, zhuštěné kytary a opět nádherný melodický výjezd, přicházející někdy od druhé poloviny útvaru.
Hodně mě baví vyhrávky, celková výtečná sehranost formace, suprové zastřené vokály, jež si nehrají na black metalové mesiáše, naopak drží se nádherně při zemi a plní přesně úlohu, již Panychida potřebuje ke spanilé jízdě. Vůbec fakt, že se nikdo z kapely nijak zvlášť nepředvádí a všichni hrají jako celek s orientací na celkový výsledek, je v případě Panychidy jedině dobře. Věřím, že kluci by měli na to to technicky ještě víc rozbalit, ale respektují filozofii svého žánru – a tak to má být.
„The Place He's Coming From“ se přítomností folkových melodií trochu vrací ke staršímu materiálu bandy (není divu, tahle skladba, coby re-recording pomyslně načíná druhou etapu EP, sice znovuprocházení starého materiálu v novém zvuku a s novými nuancemi.
Já mohu za sebe říci, že skladba je výborně našláplou kompozicí, jejíž zvláště pomalejší, táhnoucí se pasáže posluchače dokáží nádherně ukolébat a připravit na rychlejší záležitost, „Pod Svitem Hvězd“ (Podu Svetomi Ozvězdu) (opět psané ve staroslověnštině, jejíž klávesnicí bohužel nedisponuji), pak ve svých pěti minutách představí heroický epos jako blázen, tam tamové bubínky, pagan metalové chorály, v pozadí si pohrávající dudy – může si fanoušek pagan/folku vůbec přát něco více? Navíc atmosféra by se právě v této kompozici dala krájet, a že je to dobré, o tom vůbec nepochybujte.
Tak a tím de facto s novými kompozicemi končíme, člověk si jen říká, že jsou sakra povedené a ani se nediví, že některé z nich (či všechny) se původně měly stát plnohodnotnými tracky dalšího dlouhohrajícího počinu. Třeba i stanou, ukáže až čas.
Akustický předěl „Kracunu“ předchází válu „Moon, Forest, Blinding Snow“ (stejně, jako tomu bylo na stejnojmenném albu), což je, jak již víme, jízda jako hrom, s nepovolujícím tlakem, perfektními, dravými pasážemi a hlavně - neuvěřitelně chytlavou folkovou repeticí, jež jsem nemohl z hlavy dostat dobrých několik týdnů. Skvělý track i po letech, za tím si stojím.
Když se dále podíváme na booklet, zjistíme, že poslední část kompletu tvoří různé bonusy, covery, živáky - a vůbec - věci navíc, aby náhled na Panychidu byl kompletní.
Prvním bonusem je „Báchorka“, znovu nazpívaná Mírou Morejskem z Asgard, a jelikož jeho vokál se mi jednoduše vůbec nelíbí, nemohu říci, že by mne skladba něčím výrazněji zaujala. Panychida má ve svých rukávech mnohem lepší kousky, to bez debat. - Určitě však zajímavá inspirace v (přisprostlé) pohádce o 12 měsíčcích (chudák holka), ale to už bylo probráno jinde.
Tím druhým je cover „Black Wings Of Death“ (Running Wild), jenž jsem trochu rozpačitě, leč kladně hodnotil v recenzi na minulý počin – a stále je tato část zábavný, leč trochu „jiný“ cover.
„Posedlá“, cover Törr, kapely, jejíž kultovní status jsem osobně nějak nechytl, beru hodně s rezervou (když už, vždycky jsem poslouchal spíš Root), fakt, že si v ní zahostoval samotný Dan „Šakal“ Švarc z ní tvoří pro fans kapely pravděpodobně track s přídavnou hodnotou, ale nevím, jde to mimo mou osobu.
A pak už si poslechneme jen zvukově mírně ošetřené (?) živáky skladeb z „Paganized“, totiž „Running Out Of Rules“ (dvou a půl minutový průjezd s barbarskými vesnice plenícími hordami) a „Beneath The Gate Of The Sempiternal Bliss“ se silnými folkovými melodiemi a zajímavou kytarovou prací – a to je celé.
Dvanáct výběrových songů, něco přes padesát minut stopáže – to je nové EP „Woodland Journey“, jež dokazuje, že kapela je stále schopná napsat vlastní silné melodie, co mi trochu chybí, je nějaká větší přítomnost folkových pasáží v porovnání s „Moon, Forest“, ale uvidíme, jak se s tím kapela popere na dlouhohrající nahrávce.
Já věřím, že vše dobře dopadne, spolupráce s novým labelem se vydaří ke spokojenosti všech a Panychida znovu dokáže, že se v rámci ČR v současnosti jedná o folk metalovou formací nemající přílišné konkurence. Držím palce!
P.S.: Cover z dílny ilustrátorky Zdeňky Bouškové je překrásný.
Seznam skladeb:
- Three Pillars
- Rod Havrana (feat. Hoest of Taake)
- Return from the Woodland Journey
- The Place He's Coming From
- Pod Svitem hvězd (Podu Svetomi Ozviezd)
- Kracunu
- Moon, Forest, Blinding Snow
- Bachorka (feat. Mira Horejsek of Asgard)
- Black Wings of Death (cover Running Wild)
- Posedla (cover Törr, feat. Dan Sakal Svarc, ex-Törr)
- Running Out of Rules (live at Phantoms of Pilsen 5)
- Beneath the Gate of Sempiternal Bliss (live at Phantoms of Pilsen 5)
http://bandzone.cz/panychida
http://www.panychida.com/
