V pražském klubu Exit-Us se uskutečnila metalová smršť šestého ročníku dvoudenního festivalu Winter Metal Attack. Zimní útok to byl doslova, protože do českých nížin udeřila právě ne-očekávaná zima. (4horsemen)
Dopoledne doma před odjezdem nahlížím nedůvěřivě z okna a zjišťuji nemilý stav počasí: “To bude teda paráda jet ve vánici do Prahy". Chvíli je ještě čas, třeba se zima umoudří. Projíždím internet, festivalové stránky... Některé kapely se zúčastnily již minulých ročníků, jiné vystoupily v novém klubu a na festivalu poprvé. Mezitím vším najdu zprávu, že kapela Repulse pro nemoc nevystoupí. Hm, co mě bude čekat tam, není náhodou třináctého? Jsem v klubu, mám čas se porozhlédnout, lidi tak akorát, ani málo, ani hodně, v patře je plná pivnice, v podzemí na place taky pár lidí. Vstup je pouze za dvě stovky na dva dny, což je dost dobré (za jeden den 130,-). Dávám si pivko a koukám, jak se připravuje, zvučí první kapela. Není kam spěchat, protože první měli vystoupit nemocní Repulse. (4horsemen)
Rozhodnutí navštívit tento hudební svátek přišlo jako prudké fouknutí větru, které už mi nikdo z hlavy nevyhnal. A tak 13. ledna odpoledne se u brněnského hotelu Grand započal víkendový hudební maraton podpořený apokalyptickou sněhovou vánicí na Vysočině a vysoce autoritativním policistou na Florenci, jehož „ne“ mi bude znít v uších ještě dlouho. Po bloudění v metru a večeři v restauraci ověšené vlajkami fotbalové Sparty nastal čas sestoupit po nespočtu schodů do vnitřních prostor EXIT- USU a plně se oddat moci metalu. (Niviat)
Festival měla odstartovat pražská skupina REPULSE, která se bohužel nemohla dostavit kvůli nemoci kytaristy. Začátek se proto posunul až na půl osmou, takže ani opozdilci nepřišli o první tóny akce o které se postaral další pražský zástupce BAJONET se svým thrash-crust metalem. Velice úderně se do nás pustili za podpory vokálu Tomáše Studničky, který pro tentokrát basu nechal bezpečně uloženou doma mimo sluchy návštěvníků a jako lev nám vyprávěl texty. Než jsem se nadála, byl konec jejich hudební produkce. (Niviat)
Je kolem půl osmé, ozývá se protiletecká siréna a na scéně je domácí smečka BAJONET. Udeří na nás rychlá punková jízda se songy jako Stopa narkotik, Válka je zkurvený peklo. Shledávám, že crust punkovým Bajonet chybí basa. Že by opět nemoc? Ale nevzpomínám si, že bych doma četl, že se předvedou v netradiční sestavě. Jasný, hledají zpěvačku a basák Tomáš Studnička se sám ujal pouze mikrofonu. Jeho zpěv do třetí skladby vůbec nejde slyšet, ale přítomným to vůbec nevadí. Rychlost nepolevuje, jede se dál a hrstka pankáčů si stříhne i pogo. Pobaví skladby Jako šváb skrz hovno nebo konečná bleskovka Vyser se nebo táhni z mísy. Kdo nezná a nebo nerozuměl zpěvu, tak si mohl vzít i něco na čtení, protože kapela zanechala v klubu letáčky s texty (úsměv). (4horsemen)
Pražský a nebo jestli chcete dnes pražsko-hořovický ASSESSOR má prvopočátky na konci 80. let a vlastně po LP Invaze ukončil svoji činnost. Znovuzrození nastalo v roce 2010 a v březnu stejného roku měli svůj první koncert v Hořovicích na kterém jsem byl přítomen. Jen pro zajímavost uvedu, že totožný koncert po boku s Amokem a Debustrolem a ještě k tomu skoro ve stejný den bude 10.3. taktéž v Hořovicích. Osazenstva Assessoru jsem si všiml hned při příchodu do klubu, ale něco není v pořádku. Celou dobu chybí opět basák a zřejmě tuším proč. Nářez začíná a v úvodu zní stará skladba Ve znamení štíra a nová Lidské stádo, která bude i na pravděpodobně stejnojmenném CD. Album vyjde jako příloha časopisu Pařát již v dubnu a jak nám sdělil zpěvák Michal Roháček, jeho nahrávání je už v půlce. Dál se samozřejmě nesou skladby v duchu starého dobrého thrash metalu, ale zabaleného do hávu s deathovým vokálem Jardy Pelána, který doprovází hlavní zpěv. Kapela sází hity Hrad a Nářky zapomenutých. Přísedící u soudu je Assessor a touto novou skladbou jsme u konce. V průběhu setu zpěvák podotkl něco o roztrženém otvoru basáka někde na benzince na záchodě a že ho tom museli nechat (úsměv). Richard má pooperační potíže, tak doufám, že bude brzo zdráv. Kapela i přesto odehrála svůj set zdatně. (4horsemen)
Jako by nebylo baskytarám tento večer přáno, její zvuk se nenesl od pódia ani při vystoupení pražských thrash metalových ASSESSOR. Ono se s jistým natrženým otvorem poněkud špatně hraje (vysvětlení kapely k absenci basáka). Kytarové riffy a vokál mi do hlavy vyhlodaly pořádnou díru, proto jsem se již těšila na další účastníky, jediné zástupce mé domoviny. (Niviat)Brno propůjčilo této akci sympho-melodic metalové ARCH OF HELL, kteří okořenili schéma večera o klávesy a dva vokály, ženský a mužský. Předlouho to vypadalo, že se snad jejich setu nedočkáme. Pódium bylo pro sedm členů pěkným oříškem, už jen vměstnat klávesy vedle bicích byl nadlidský výkon. Všichni se nakonec dočkali a growl podpořený operním zpěvem začal hladit duše všech přítomných a klavírní party doplňovaly něžně atmosféru... Škoda jen nutné obezřetnosti, která ukrojila část tradiční zpěvákovi show, to ovšem za rozbité nosy nestálo. Nesměla však chybět tradiční wall of death, kterou hrdinně zvládli i pražští návštěvníci a domlátili své kolegy beze zbroje. I mě se poštěstilo dostat pár šťouchanců do žeber, když jsem nestihla včas zmizet... (Niviat)
Malé pódium a kolik lidí a hudebních nástrojů se na něj vejde. Dva kytaristé, bubeník, klávesáčka, zpěváka s growlem doplňuje zpěvačka s operním zpěvem. A s kapelou ARCH OF HELL z Brna dorazil konečně i basák. Nejzdařilejším štychem jejich melodického setu byla určitě skladba Black Night. Je vidět, že se lidi pořádně baví, paří se. Vše příjemně dokreslují klávesy, tak jako ve skladbě Fateful a nebo jako v písní Romance Of Afterlife s klávesovým vstupem a opět rozjezdem na plné pecky. Menší pokus o Zeď smrti, ale snaha vyšla skoro na prázdno, ale paří se o 106 až do poslední minuty setu. Trošku mi vadil zpěv, který občas nebyl slyšet a ve vyšších polohách se ozývala zpětná vazba. (4horsemen)
Už u AOH byl sál naplněn, ale nástupem pohanů z Plzně, PANYCHIDY, se plac naplnil k prasknutí, ne-li praskal ve švech. Running out of Rules (též live na novince Woodland Journey), tak toto je pecka, hned po prvních tónech jsem věděl, že to bude nej kapela večera. Ve skladbách Panychidy jsou zpracovány zajímavě flétny nebo dudy, samply se zvuky tekoucí vodou... Nejvíc ale zabíraly skladby v češtině nebo staroslověnštině, jako například je Podŭ světomĭ dzvězdŭ nebo Kračunŭ. Samozřejmě nechyběly ani písně zpívané anglicky jako The Fire Worshipper a Ryhope, které najdete na předešlém albu Měsíc, les, bílý sníh. Od Panychidy k nám proudí pořádná dávka metalu a kapela dostává zpětně velkou podporu od nás pod pódiem. Jejich čas vypršel a je konec. Ale přichází ještě jeden zlatý hřeb večera a všichni zpívají:
"Havran se nebojí má silný dráp.
Havran se nebojí umí se rvát.
Havran se nebojí má silný dráp.
Havran se nebojí ten umí řvát."Rod Havrana odvedl dobrou práci, publikum bylo skvělé, super zvuk. Zpěvák Vlčák zaujal svým hlasovým fondem od zpěvu, přes řev k básnickému projevu. Za zmínku stojí i to, že vše odbubnoval nový bubeník Honza Richter, kterého máme čest vidět také v Deathstar, kteří vystoupí v sobotu. A panychida či-li tryzna se určitě žádná nekonala. (4horsemen)
Vlci se ženou zasněženou planinou tam někde u Plzně, při honbě za svou kořistí stočí svůj ladný krok ku Praze, jejich bojovné vytí se již blíží... a na scénu v Exit- usu vtrhl headliner dnešního večera, plzeňská PANYCHIDA. Vytříbený black metal kořeněný prvky paganu rozproudil pravé vlasaté peklo. Pokud byl kotel na Arch of Hell poměrně povedený, tento byl vysoce ukázkový. Energie valící se z pódia byla kapele vracena v podobě neutuchající podpory posluchačů, kéž by jen jejich vystoupení trvalo déle. Přátelská nálada a pozvání fanoušků na společné pivo byla už jen krásnou přátelskou tečkou za výborným vystoupením. (Niviat)
Pořádná sněhová vánice v podobě NEUROTIC MACHINERY z Tachova, hrajících death metal, ukončila první den festivalu. Hned bylo jasné, že na scénu přišla nejtvrdší banda celého večera a své pověsti krásně dostála. Po několikerém poslechu jejich poslední placky Opsialgia jsem si rozhodně nemohla nechat ujít kapelu na živo. Moje očekávání byla vysoce překonána, growl a hudební propracovanost mi budou v hlavě ležet ještě hodně dlouho. (Niviat)
Na řadě je poslední kapela a sleduji, že se klub z části vyprázdnil. Vlčák pozval lidi na pivo, tak všichni šli zřejmě s ním. Tachovští NEUROTIC MACHINERY rozjeli svoji show a po dvou skladbách se našlo víc odvážlivců, kteří přišli k pódiu blíž. Teď popřu to, co jsem doposud napsal a vychválil předposlední kapelu. Tímto se jim tedy omlouvám (úsměv). Hned v úvodu mě Neurotici po prvních tónech chytli a tato banda je pro mě nej této noci. Kvílivá kytara, sem tam kratší sólo, hudlající basa, úderné bicí a drtící deathový řev. Prostě teď jsem našel svoji notu. Kapela předvedla nové skladby, které připravuje na nové album a z předloňské desky Opsialgia zazněla třeba píseň Symbol of Life. Ke skladbě After Everything by měl být v nejbližší době na Bandzone klip. Velmi dobrá a nejtvrdší tečka za prvním večerem. (4horsemen)
Zatímco spousta návštěvníků již opouštěla prostory Exitu-su a vydávala se ku domovu, já využila přátelskosti Panychidy, do své sbírky mám opravdu velmi hezké foto a nikdo mě ani nepokousal. Pak už nastal čas se odebrat do postele alespoň na krátký čas, protože tato jízda jménem Winter Metal Attack 2012 zdaleka nekončí. Za fotografie děkuji Enochianovi. (Niviat)
Normal: Niviat
Kurzíva: 4horsemen
