Taky vás to napadlo? Punk, název Ucházím a už už jsem nad touto prachatickou kapelou téměř lámal hůl. Čekal jsem přisprostlej, lacinej punk a jaké bylo mé milé překvapení, že je všechno vlastně úplně jinak a Ucházím nemusí nutně znamenat … no však víte co. (úsměv) Možná je to ostuda, ale co se dá dělat, o kapele vím poměrně čerstvě a vlastně je to díky Gride v nichž hraje, stejně jako v Ucházím, kytarista Paaya One... a přece takový mistr kytarového řemesla nemůže hrát v blbý kapele – a taky že ne. Novinka je už pátou nahrávkou kapely, která svou činnost zahájila už na přelomu let 92/93, a jelikož k punku a HC scéně patří vinyly, tak svůj debut na tomto médiu si odbývají Ucházím právě teď, díky PHR.
A je se na co dívat a co chválit. Celý design (povedený) je v černobílém provedení, uvnitř je čtyřstránková příloha obsahující texty, jak v češtině, tak i v anglickém překladu, kompletní info o nahrávání a jedna stránka je věnovaná hláškám ze života kapely, a nutno říct, že mě pobavily. Nemusíte se bát, o žádné laciné vtipy alá Kameňák nejde. LP verze obsahuje navíc přiloženou literární přílohu, pod kterou jsou podepsaní Bodza a Paaya One. Zatímco první dodal povídky, druhý své básně. A to vše je za jednu dvěstěpadesátikorunu, v tomto směru se vydavatel společně s kapelou opravdu vyznamenal, na vinylové verzi přibyly ještě dvě skladby navíc, oproti běžnému CD (Kdo se směje naposled, Odsouzeni k doživotí ve tmě).
Nevím, jak přesně se kapela prezentovala na svých minulých deskách, ale na Marnostroji se rozhodně nejedná o čistokrevný, jednotvárný punk. Kapela kombinuje nejen punk, ale stejně tak má blízko k HC, ale to samozřejmě stále není úplně vše, na co se dá v jejich hudbě narazit. Bodza, basák a manager skupiny, je dobrý stratég. Když jsem zabrouzdal na jejich Bandzone profil a pustil si tři uvedené ukázky z novinky, které tam umístil, úplně maximálně se mi trefil do noty, a o následné koupi LP bylo vlastně rozhodnuto ihned. Těmi songy jsou Rezignace, O zvířatech a lidech a Styx, které zbytek nahrávky svou kvalitou převyšují. Každá je jiná a každá nese svůj nosný moment. Od punkově úderného otvíráku až po nejklidnější věc uzavírající celou desku. Netvrdím, že vše na albu mi po hudební stránce sedí, ale v principu je mi jejich forma hudby sympatická. Plynulé míchání stylů je to, co mě na nich baví, zatímco širší nenároční konzumenti budou pravděpodobně cestu k Ucházím hledat obtížněji. Ono se totiž nejedná o laciné potřepávání hlavou, občas se přibrzdí a je potřeba změnit tempo a směr. Výjimku tvoří, po hudební stránce, jednodušší Cyklofrenie, která jediná se mi extra nelíbí a vlastně vyvrací vše, co je napsáno výše.
A tak jedinou menší kaňkou jsou vokály. Zatímco hlavní hlas Paayi One, mi k celkovému projevu sedne, slabší je to s doprovodnými vokály, kterým je hůř rozumět, to platí i pro hostující zpěvačku, té chvílemi není rozumět vůbec. Což je škoda, protože to, co šlechtí a je hlavní devízou kapely, jsou texty, které jsou na české poměry nadstandardní záležitostí. Jak to tam v těch Prachaticích děláte? (úsměv) Hodně dlouho mi v hlavě zněl slogan z hitovky Rezignace: ještě jsem se nevzbudil a další smrt už jsem měl za sebou, ale zmínit jen tento text, je tak trochu ke zbytku nefér; ale citovat tady více je nesmysl, doporučuji si to poslechnout a přečíst.
V rozhovoru ve fanzinu Hlasatel, zaměřeného na punk scénu, i sami znalci žánru charakterizují Ucházím jako „utajenou“ kapelu, a pod to se mohu jenom podepsat. Zřejmě to i tak zůstane, což dává smysl, kapela nepřišla s materiálem, který má šanci oslovit široké masy, neustále je z toho cítit ten underground. Jako by si toho kapela byla vědoma a tak název desky Marnostroj nepřekvapí.
Čas: cca 35 minutSeznam skladeb:
- Rezignace
- O zvířatech a lidech
- Malá noční válka
- Odsouzeni k doživotí ve tmě
- Malá osobní revolta
- Cyklofrenie
- Marnostroj
- Kolovrat systému
- Kdo se směje naposled
- Strach
- System?
- Řeka
- Šalamoun (s hovnem v krku)
- Styx
