Letošní ročník Satan Klaus festu jsem absolvovala poprvé. Sice jsem si oddychla od vánočních radovánek co se jídla týče, avšak v konzumaci alkoholu jsem plynule navázala na předchozí dny. (smích) Jelikož cesta z Plzně nebyla právě nejkratší, nestihla jsem bohužel poslední kapelu, BEHIND THE CEMETERY WALL, ale i tak jsem byla s večírkem spokojená. (Veronika)
V půl osmé zahájili přehlídku plzeňští LLYR, které přijela podpořit (+ další Plzeňáky OCTAGONE) nečekaně početná výprava z hlavního města západních Čech. Ač LLYR nehrají extrémní nářez, ale sázejí spíše na pomalejší kompozice, měli od začátku po pódiem početné publikum, které se pohupovalo do rytmu a hlavně poslouchalo teskné melodie. Mně se LLYR líbili moc, měli krásný čitelný zvuk, takže vynikaly veškeré finesy, které jejich muzika obsahuje. Kytaristka Martina potěšila nejedno oko tím, že vystoupila v sukni – oděvu na metalových pódiích vídaném opravdu zřídka. A mistr Kaťas, doom ne-doom, lítal nejen po pódiu, ale i mezi lidmi... takže mejdan vlastně odstartoval tenhle mladý poděs. (úsměv) (Johan)
Hned na začátku mě z asociálnosti dostali LLYR, jejichž zpěvák se snažil dotáhnout před pódium všecky přítomné, držící se do té doby v poměrně uctivé vzdálenosti od pódia. Takže fakt dík, Kaťasi, nesnáším stát vepředu, pokud v sobě nemám aspoň tři piva! (smích) Nicméně vystoupení bylo povedené a popravdě řečeno bylo poslední, které jsem vnímala střízlivě. (smích) (Veronika)
Další kapelkou byli rovněž plzeňští OCTAGONE. Jejich set jsem sice odseděla, ale spokojená jsem byla i tak. Jediná škoda je, že nemají živého bubeníka. (Veronika)
Další plzeňská parta se tvářila mnohem vážněji, ostatně v jejich muzice příliš prostoru na legraci není. Řízný death metal s elektronikou ale pánové kříží s grácií – a musím říci, že mě na živo bavili mnohem více než z CD Proelium, které vyšlo před pár dny. Někde jsem slyšel slovo diktát v souvislosti s kapelami, které jsou vysazené na dokonalost a přesnost – a OCTAGONE tedy přesní jsou. Hlavně kytaristé jedou jak japonský rychlovlak... Kladem byl i luxusní zvuk. (Johan)
Největší mela se rozjela při setu LAHAR. Ti představili zaskakujícího basáka Kozla (Kaosquad, BTCW), protože Gisbern se někde rekreuje. (úsměv) Thrashcore úderka to rozpálila od prvního tónu ve zničujícím tempu, jeden hit střídal druhý (vzpomenu třeba Řecko nebo Ďábel je hovno) a to, co zase předváděl poblázněný Banán, se vymyká běžnému chápání. Že na sobě trhal oblečení, lze ještě pochopit (dělá to běžně), ale že rozkousal CD LLYR, které mu Kaťas nečekaně podstrčil, nebo že chytal do pusy vlastní plivance, které předtím poslal na strop... (smích) S LAHAR si zapěli i nějací fanoušci a mě zase napadá jen jedno slovo – mejdan. (úsměv) (Johan)
Když přišli na řadu AVENGER, nutno říci, že jsem byla již velice bujará… Nevím, co se kde dělo, možná dýchánek s tatranským čajem či podobná zábavná aktivita, nicméně jsem dorazila až když bylo vystoupení skoro v půlce. Ovšem hned mě strhlo jako lavina a koncert jsem si doopravdy užila. (Veronika)
Pořádají AVENGER měli hrát dřív. (smích) Než totiž přišla řada na nějaký ten „dárk metál“, stihl se Honza upravit do stavu, kdy mu řádná obsluha hudebního nástroje činila poměrně vážné problémy (úsměv). Dovolím si citovat Nerudu: „Říká se, že doušek alkoholu dodá herci jistotu. Nevím...“ AVENGER sázeli prověřené letité štychy, třeba Radost z beznaděje, Godless, Rituál hněvu, v poněkud svérázném provedení... hlavně sóla byla lehce upravená a někdy i těžce... (smích) Ale evidentně to nikomu nevadilo, pařilo se o sto šest a když zazněly první tóny Pádu modly, bylo vymalováno. (Johan)
Těžké to měli MINORITY SOUND... Po pekle v podání domácí kapely počet zvědavců na place poklesl, navíc jejich elektro metal je určen trochu jinému publiku. Přesto se nějací jedinci odhodlaní k pařbě našli a když se k nim přidal Gulesh, mejdan vesele pokračoval. MINORITY sázeli skladby z debutu Analysis, snad se nespletu, když vzpomenu Matter Alive nebo skočnou instrumentálku Primary Slave – Secondary Master. Zatímco u prvních dvou kapel byl zvuk perfektní a u dalších dvou řezničin trochu moc nahlas, u MINORITY SOUND bych si dovedl představit výraznější kytary... (Johan)
Předposlední MINORITY SOUND jsem nikdy pořádně neslyšela a musím říct, že mě hodně bavili. Parádně jim to šlape a už se těším, až si někdy budu moci vychutnat celý jejich set, poněvadž tentokrát jsme s ohledem na chudáka řidiče museli odejít dřív. (Veronika)
BEHIND THE CEMETERY WALL měli smůlu (úsměv), protože únava části naší výpravy byla neúnosná. (smích) Takže po MS jsme to zabalili...
Fotky: Ivo Oskar Osvald
Celý fotoreport:
http://www.photomusic.cz/report/817-satan-klaus-fest.html
