No a je to venku, dobře mi tak. Pořádnou ránu do palice jsem inkasoval, samozřejmě salámem, čím také jiným. Nedávno jsem tady vychvaloval singl Jaro nevidět a na závěr napsal, jak moc se těším na nové album Spočinutí. Jak troufalé. Momentálně mám za sebou desítky poslechů a připadám si, jako bych byl neustále na začátku. Nejsem si zcela jist, že jsem odkryl a pochopil vše, co se tentokrát Umbrtka snaží sdělit. Toto tvrzení platí pro hudební složku, tu textovou nemůže, kromě pánů co Umbrtku vytvořili, dokonale pochopit v podstatě nikdo. Za poslední léta jsem si utvořil k Umbrtkovi vztah a dá se říct, že se kapela stala pro mě srdeční záležitostí. Což vyvrcholilo loňskou, z mého pohledu dokonalou, nahrávkou Ivo. A tak je jasné, že Spočinutí bylo u mě velmi očekávanou záležitostí.
Zprávy vypouštěné z tábora kapely dávaly dopředu tušit, že se bude jednat zase o něco jiného, než na co jsme byli doposud zvyklí. Zvěsti nelhaly a jestliže se kdy mluvilo o Umbrtkovi jako o tělesu klanícímu se především black metalovému řádění, tak tentokrát je onen černý kov v silné defenzivě. Umbrtka s délkou svých nahrávek nešetří, nikdy nešetřil a jak to tak vypadá, nikdy ani šetřit nebude. Není proč, nápady přicházejí a navíc to ještě někdo poslouchá (úsměv). Kdykoliv jindy by mě stopáž přes sedmdesát minut silně zneklidňovala, ale v tomto případě jsem byl v klidu, a podotýkám, že oprávněně. Jestli se něco nemůže kapele upřít, tak je to fakt, že nuda se nedostavuje a když už by se zdálo, že nastává bod, kdy se vám začne chtít zívat, vždy se přižene něco, co vám v tom v čas zabrání.
Ne, není to tak dobrá deska jako předchozí Ivo, to tvrdím hned na začátku. Ani nemůže. Je to jiná deska, vychází z jiných principů a hraje se zde na jiné noty, a ty notičky na Ivu mi jsou bližší. Album je naplněno mnoha hudebními styly, a na první poslech působí jako kočkopes. Je libo industriální space black metalovou nakládačku hned na začátku, není problém. Je tady, no naschvál, kdo z vás tu celou téměř devítiminutovou řež opakovaně dá? Fajn, první překážka pokořena. Co tu máme dál, to asi ne, to mi přeskočilo CD na rádio Beat, nebo co se to děje? Ne! To je taky Umbrtka, ale proč ne? V druhé V jeho den se objevuje stará známá, bezejmenná zpěvačka, kterou už jsme blíže poznali na singlu Jaro nevidět. A jedeme dál, co trošku jednoduššího metálku, opatřeného geniálním textem, to je přesně song Vezeme Bábu. A takto by šlo pokračovat až k poslední skladbě. Ono totiž co kus, to originál, jedna výjimka by se našla, a pokaždé jiný výrazový prvek. Jedním z nejvýraznějších je elektronika, která dostává v soundu Umbrtky neustále více prostoru. Někdy se jí povede vmísit lépe, někdy to lehce drhne a ne vše je mi po chuti.
Co opět nezklamalo a je neuvěřitelné kam až dokáží své fantazie páni rozvinout, je tradičně vedená textová složka. Tentokrát se o ní, až na jednu výjimku, postarali Strastinen a Well a jako tradičně se vzdává pocta Ivovi, práci atd. Naopak hněv je vyslán na slunce, které je dle Umbrtky Hitler (úsměv).
Umbrtka si jako již poněkolikáté zaexperimentoval a využil maximální kapacitu CD pro nahrání svého materiálu. Toho se nashromáždilo opět požehnaně. Problém, který s albem mám je, že se na něm nachází věci, které působí jako by byly napsány pro tři různé kapely. A celý poslech mám i tak rozdělen. Věci, které se mi omrzely a ani po několikátém poslechu mi tolik nedávají (Slečna s knihou, Komtesa, Byla šedá ulice, Putovní knír). Celkově jde říct, že slabší skladby jsou ty, v kterých hrají dominantní roly pěvečtí hosté. Výjimku tvoří Jaro nevidět. Neznámá zpěvačka mě v jednom songu baví, ale postupně už jí mám dost a nejsem plně přesvědčen o tom, že měla dostat takový prostor. Časem jsem nabyl dojmu, že kromě toho, že jsou skladby méně výrazné po hudební stránce, je to i tím, že hosté nejsou tak úplně srozuměni s tím o čem to zpívají. Jednoduše řečeno, slečna zpívá hezky ,ale to co zpívá, jí prostě nevěřím. Proto mi do hudby Umbrtky nejvíce pasuje vokál Strastinena a Morbivoda, sem tam vhodně doplněn čistým hlasem Tomáše Kofroně.
Kategorie druhá jsou skladby povedené, leč nedosahujících top umbrtkových kvalit (Poznání, V jeho den, Procitnutí, Spočinutí, Lavičky ).
Naštěstí se ale opět zase povedlo vytvořit nezapomenutelné skvosty, které by měly, jisto jistě, své místo na případném best of Umbrtky. A akcie Umbrtky tím pádem vstoupají vzhůru, a tak již zmiňovaná Vezeme bábu, geniálně skloubené skladby od Kraftwerk a Burzum (ano Varg vylezl z díry) do jedné Kraftvarg, pohodový a velmi chytlavý black metálek O slunci, opatřen znovu úchvatným textem... vím, opakuji se, ale tohle nemá chybu. A nemohu a ani nechci zapomenout na již známé Jaro nevidět, tentokrát opět v jiné verzi, než kterou známe ze singlu, dělající album o dost lepším a nutí mě se k němu neustále vracet.
Rozpolcenost, rozháranost, někdy až i zbytečná komlikovanost, ale i pocity euforie, to vše a ještě mnohem víc lze zažít při poslechu Spočinutí. Dostal jsem toho dost, ale kdyby toho bývalo bylo trochu méně, pro tentokrát by mi to až tak nevadilo. Každopádně se jedná o další zajímavou nahrávku, která bude mít v mé sbírce čestné místo. Teď již budu opatrný a nenapíšu, že se těším na další alba. Já se jich totiž bojím (úsměv).
Čas: 77:43
Seznam skladeb:
- Poznání
- V jeho den
- Vezeme Bábu
- Slečna s knihou
- Procitnutí
- Byla šedá ulice
- Kraftvarg
- Putovní knír
- Lavičky
- Komtesa
- O slunci
- Jaro nevidět
- Spočinutí
