UMBRTKA je tady zase, během dvou let počtvrté. Jednou pravda s materiálem hrajícím jen krátce (nedávný singl Jaro nevidět), třikrát ale s materiálem hodně dlouho hrajícím. Vždyť IVO měl takřka sedmdesát minut, Kovový Háj pětapadesát a Spočinutí atakuje kapacitu CD. Neuvěřitelná aktivita, neuvěřitelná pracovitost, neuvěřitelná situace, že to vždycky někdo ochotně vydá (úsměv). Tentokrát německý label Selement Records, o kterém se toho příliš neví, snad ani nemá webové stránky...
Neznám celou diskografii kapely, nicméně z posledních pěti nahrávek je pro mě Spočinutí zatím nejtvrdším oříškem. Jestliže předcházející desky byly stylově různorodé, Spočinutí je různorodé na druhou. Inu „Jsou různá spočinutí“, píše se v bookletu, a tak kromě hudby noční (blackmetalové) je tu i hudba denní (elektropopová). Právě z uvedených žánrů čerpají první dvě kompozice – blacková jízda Poznání resp. uvolněná V jeho den. Poznání je řádný kvapík, nejspíše inspirovaný chladným severem, nechybí ale ani tradiční parodický nádech, zejména vokály tu a tam „ujedou“ – a tím nemyslím Wellův vklad ne nepodobný Plastic People of the Universe. Tahle kapela se nejspíš bude v souvislosti se Spočinutím zmiňovat častěji, já ale tvorbu PPU natolik neznám, abych mohl srovnávat či přirovnávat... Každopádně mi je bližší provedení UMBRTKOVO, protože pánové aspoň umí hrát (úsměv). Čistý ženský zpěv (a recitace) může těm, kteří neměli tu čest se singlem Jaro nevidět, způsobit malý šok. Tajemná dáma si asi přeje zůstat v anonymitě, protože v bookletu je uvedena jako „další“ v seznamu hostů. K experimentální muzice slučující artrockové kytarové hrátky a syntetické zvuky ale její zpěv padne a po počátečním hledání jsem se v téhle skladbičce našel a patří k mým oblíbeným; možná připomene PRECEDENS v době největší slávy, kdy vydali Dobu ledovou. Jasným hitem je klipovka Vezeme bábu – pochodový rytmus, čtyři vokály (kromě Morbivoda, Wella a Strastinena ještě rezidentní člen Tomáš Kofroň, který doplňuje čistým zpěvem v refrénu Morbivoda) a hlavně silný hitový potenciál. UMBRTKA si sice ze všeho dělá legraci, některé texty působí jak snůška absurdit a nesmyslů, ale v případě „Báby“ by se dalo mluvit o textu na aktuální téma důchodové reformy – prostě bábu je třeba odvézt k opravě, aby se mohla vrátit do fabriky ke stroji... (úsměv)
V podobném duchu jako V jeho den plyne Slečna s knihou, pozvolna, takřka mile, aby se v závěru zlomila a zamířila k zatěžkanému sludge, podpořenému hlubokým řevem Strastinenovým. A když pomalá muzika, tak ještě jednou (Procitnutí), tentokrát spíše doommetalová, s výraznou baskytarou, žel ale s poněkud hůře vstřebatelným zpěvem/skřehotem. Pak se zase vrací ženský zpěv podbarvený akustickou kytarou, ke které se pozvolna řadí další nástroje i zvuky „odjinud“; slečnu střídá pán, hudba nabírá ostřejší ráz, ale zpět na úvod... rozháraná a nesourodá podivnost tahle Byla šedá ulice, včetně textu o hospodských štamgastech a událostech, které nedávají smysl. (úsměv)
Kraftvarg spojuje zdánlivě nespojitelné, skladby Trans Europa Express od KRAFTWERK a Dunkelheit od BURZUM, takže vedle elektroniky se objevuje ponurý black metal – ale překvapivě nepůsobí pravidelné střídání obou poloh nepřirozeně ani rušivě... Každopádně Vargův nesmrtelný motiv zabírá i v tomto provedení. Saxofon Radka Havla (který na jaře 2011 došel vlastního spočinutí a zanechal nás tu, abychom potupně stárli a dřeli pod sluncem bez něj – citace z obalu; album je Radkovi věnováno) se proplétá další podivně vystavěnou kompozicí s ještě podivnějším názvem Putovní knír, která osciluje mezi „skoropunkem“ (že by inspirace u DYBBUK???) a prazvláštním art rockem (ten zvuk kláves...); rychlé momenty jsou nakažlivé až běda, pomalejší mě neberou... A saxofonové etudy pokračují i v Lavičkách, částečně nazpívaných sofistikovaným hlasem (Jan Mácha), částečně nařvaných, částečně popových, částečně industriálně-metalových, s orchestrálními pasážemi jak z nějaké TV znělky – tohle je mišmaš jak blázen – přesto relativně lehce poslouchatelný. Text je po delší době epický, pojednávající o bezdomovcích, kteří se modlí k Ivošovi, aby jim pomohl k blahobytu... (úsměv)
K mikrofonu se vrací Morbivod a prozpěvuje čistým hlasem v Komtese, odlehčeném songu plném akustických kytar, odpočinkovém před vypalovačkou O Slunci, ryze blackové divočině, jednoduché a úderné, navazující na letitý šlágr Zašpinit slunce ze stejnojmenného alba i další „protisluneční“ songy. Saxofonové orgie na závěr ale skladbu odlehčují. Jaro nevidět známe ze singlu, tady jde o electro dance version, ve které znovu pěje tajemná paní beze jména a také nějaký pán, hraje saxofon a spousta strojů vyluzuje umělé zvuky. Hitový potenciál ovšem nesporný. Na závěr Well, Strastinen, Morbivod a Karl (opět bez uvedeni bez nástrojů, které obsluhovali) servírují pomalou melancholickou skladbu Spočinutí, zaobírající se nelehkým životem těch, kteří pracují pod sluncem a kteří hledají stín, ve kterém by mohli o polední pauze spočinout. A všemohoucí Ivo by jim měl od práce ulevit. (úsměv)
Na obalu jsou použité Strastinenovy obrazy, které lze zakoupit přímo od mistra, jinak je grafika jednoduchá, snad strohá, jen ty tři obrazy a fotka odkaliště popílku, a samozřejmě nechybí texty, jen černé na bílém, fotka pánů, základní info o nahrávání a hostech a také přehled různých spočinutí.
Těžko tady pokazovat na nepovedené záležitosti, protože UMBRTKA se vymyká všemu, co lze nějak zaškatulkovat. Takže příznivci kapely budou jistě spokojeni a pranic jim nebude vadit, že je materiál rozevlátý a s black metalem už jen koketuje. Naproti tomu osoby toužící po řádu asi budou remcat... a UMBRTKOVI to nejspíš bude fuk.
Seznam skladeb:
Čas: 77:45
www.umbrtka.com
www.bandzone.cz/umbrtka
Neznám celou diskografii kapely, nicméně z posledních pěti nahrávek je pro mě Spočinutí zatím nejtvrdším oříškem. Jestliže předcházející desky byly stylově různorodé, Spočinutí je různorodé na druhou. Inu „Jsou různá spočinutí“, píše se v bookletu, a tak kromě hudby noční (blackmetalové) je tu i hudba denní (elektropopová). Právě z uvedených žánrů čerpají první dvě kompozice – blacková jízda Poznání resp. uvolněná V jeho den. Poznání je řádný kvapík, nejspíše inspirovaný chladným severem, nechybí ale ani tradiční parodický nádech, zejména vokály tu a tam „ujedou“ – a tím nemyslím Wellův vklad ne nepodobný Plastic People of the Universe. Tahle kapela se nejspíš bude v souvislosti se Spočinutím zmiňovat častěji, já ale tvorbu PPU natolik neznám, abych mohl srovnávat či přirovnávat... Každopádně mi je bližší provedení UMBRTKOVO, protože pánové aspoň umí hrát (úsměv). Čistý ženský zpěv (a recitace) může těm, kteří neměli tu čest se singlem Jaro nevidět, způsobit malý šok. Tajemná dáma si asi přeje zůstat v anonymitě, protože v bookletu je uvedena jako „další“ v seznamu hostů. K experimentální muzice slučující artrockové kytarové hrátky a syntetické zvuky ale její zpěv padne a po počátečním hledání jsem se v téhle skladbičce našel a patří k mým oblíbeným; možná připomene PRECEDENS v době největší slávy, kdy vydali Dobu ledovou. Jasným hitem je klipovka Vezeme bábu – pochodový rytmus, čtyři vokály (kromě Morbivoda, Wella a Strastinena ještě rezidentní člen Tomáš Kofroň, který doplňuje čistým zpěvem v refrénu Morbivoda) a hlavně silný hitový potenciál. UMBRTKA si sice ze všeho dělá legraci, některé texty působí jak snůška absurdit a nesmyslů, ale v případě „Báby“ by se dalo mluvit o textu na aktuální téma důchodové reformy – prostě bábu je třeba odvézt k opravě, aby se mohla vrátit do fabriky ke stroji... (úsměv)
V podobném duchu jako V jeho den plyne Slečna s knihou, pozvolna, takřka mile, aby se v závěru zlomila a zamířila k zatěžkanému sludge, podpořenému hlubokým řevem Strastinenovým. A když pomalá muzika, tak ještě jednou (Procitnutí), tentokrát spíše doommetalová, s výraznou baskytarou, žel ale s poněkud hůře vstřebatelným zpěvem/skřehotem. Pak se zase vrací ženský zpěv podbarvený akustickou kytarou, ke které se pozvolna řadí další nástroje i zvuky „odjinud“; slečnu střídá pán, hudba nabírá ostřejší ráz, ale zpět na úvod... rozháraná a nesourodá podivnost tahle Byla šedá ulice, včetně textu o hospodských štamgastech a událostech, které nedávají smysl. (úsměv)
Kraftvarg spojuje zdánlivě nespojitelné, skladby Trans Europa Express od KRAFTWERK a Dunkelheit od BURZUM, takže vedle elektroniky se objevuje ponurý black metal – ale překvapivě nepůsobí pravidelné střídání obou poloh nepřirozeně ani rušivě... Každopádně Vargův nesmrtelný motiv zabírá i v tomto provedení. Saxofon Radka Havla (který na jaře 2011 došel vlastního spočinutí a zanechal nás tu, abychom potupně stárli a dřeli pod sluncem bez něj – citace z obalu; album je Radkovi věnováno) se proplétá další podivně vystavěnou kompozicí s ještě podivnějším názvem Putovní knír, která osciluje mezi „skoropunkem“ (že by inspirace u DYBBUK???) a prazvláštním art rockem (ten zvuk kláves...); rychlé momenty jsou nakažlivé až běda, pomalejší mě neberou... A saxofonové etudy pokračují i v Lavičkách, částečně nazpívaných sofistikovaným hlasem (Jan Mácha), částečně nařvaných, částečně popových, částečně industriálně-metalových, s orchestrálními pasážemi jak z nějaké TV znělky – tohle je mišmaš jak blázen – přesto relativně lehce poslouchatelný. Text je po delší době epický, pojednávající o bezdomovcích, kteří se modlí k Ivošovi, aby jim pomohl k blahobytu... (úsměv)
K mikrofonu se vrací Morbivod a prozpěvuje čistým hlasem v Komtese, odlehčeném songu plném akustických kytar, odpočinkovém před vypalovačkou O Slunci, ryze blackové divočině, jednoduché a úderné, navazující na letitý šlágr Zašpinit slunce ze stejnojmenného alba i další „protisluneční“ songy. Saxofonové orgie na závěr ale skladbu odlehčují. Jaro nevidět známe ze singlu, tady jde o electro dance version, ve které znovu pěje tajemná paní beze jména a také nějaký pán, hraje saxofon a spousta strojů vyluzuje umělé zvuky. Hitový potenciál ovšem nesporný. Na závěr Well, Strastinen, Morbivod a Karl (opět bez uvedeni bez nástrojů, které obsluhovali) servírují pomalou melancholickou skladbu Spočinutí, zaobírající se nelehkým životem těch, kteří pracují pod sluncem a kteří hledají stín, ve kterém by mohli o polední pauze spočinout. A všemohoucí Ivo by jim měl od práce ulevit. (úsměv)
Na obalu jsou použité Strastinenovy obrazy, které lze zakoupit přímo od mistra, jinak je grafika jednoduchá, snad strohá, jen ty tři obrazy a fotka odkaliště popílku, a samozřejmě nechybí texty, jen černé na bílém, fotka pánů, základní info o nahrávání a hostech a také přehled různých spočinutí.
Těžko tady pokazovat na nepovedené záležitosti, protože UMBRTKA se vymyká všemu, co lze nějak zaškatulkovat. Takže příznivci kapely budou jistě spokojeni a pranic jim nebude vadit, že je materiál rozevlátý a s black metalem už jen koketuje. Naproti tomu osoby toužící po řádu asi budou remcat... a UMBRTKOVI to nejspíš bude fuk.
Seznam skladeb:
- Poznání
- V Jeho den
- Vezeme bábu
- Slečna s knihou
- Procitnutí
- Byla šedá ulice
- Kraftvarg
- Putovní knír
- Lavičky
- Komtesa
- O Slunci
- Jaro nevidět
- Spočinutí
Čas: 77:45
www.umbrtka.com
www.bandzone.cz/umbrtka
