Metalová encyklopedie archivuje devět kapel s názvem STILLBORN a to ještě zapomíná na jednu českou. Předmětem této stati ale nejsou našinci, ani STILLBORN ze Španělska (jak by mohl napovídat název alba), ale z Polska, kde se dali dohromady v roce 1997. Letošní album má v jejich diskografii pořadové číslo čtyři, předcházely mu (kromě řadovek) i nějaké demosnímky a splitka, takže by mělo jít o zkušenou a zavedenou kapelu. Nicméně já se s ní setkávám poprvé, stejně jako s vydávající firmou – ale něco mi říká, že se kapela o vydání postarala vlastními silami – Ataman je přezdívka basáka (a příležitostného zpěváka), a to by byla velká náhoda, kdyby si říkal stejně jako label. Nicméně o distribuci se stará Pagan Records, takže síly jsou rozloženy na více frontách.
A promo záležitosti zaslouží pochvalu, CD poslané na recenzi je sice zabaleno v pošetce, ale v pošetce speciální, s odlišným designem od normálního vydání. A mně se reklamní grafika líbí víc než ta oficiální – černá obálka s jakoby plastickým logem a dravcem je opravdu oku libá. Teď ještě aby byla uším libá i muzika.
A ona vlastně i je, Poláci hrají death metal tradičního ražení lehce načichlý thrashovým odérem, nezapomínají na vyhrávky a kvílivá sóla, často mění tempo, od pomalého po extrémně rychlé (tu a tam snad až grindové), ale jedna záležitost mi dojem z poslechu půlhodinového materiálu vyloženě otravuje – a tou je zpěv. O ten se podle dostupných pramenů stará hlavně kytarista zvaný Killer, ale abych pravdu řekl, nelíbí se mi ani jedna poloha, kterou používá. Jeden vokál je takový špinavý křikořev, druhý je hlubší, nikoliv blízký murmuru, prostě hluboký řev. Což o to, tyhle výrazy nejsou samy o sobě důvodem k lamentování, ale tady jde v obou případech o protivné, nucené, nepřirozené... hlasy.
Takže co s tím? Víceméně se při poslechu těším na instrumentální pasáže, jakmile Killer otevře pusu, dojem mi kazí. Třeba je to jen můj problém, třeba mají STILLBORN nakročeno někam mezi polskou smetánku, ale podle mě by se měli poohlédnout po sólovém pěvci, který by kapele dodal nějaký výraz, charisma. Takhle si můžu stokrát říkat, že kytaristé jsou šikovní a mají dobré nápady, že třeba skladba
Blood and Dust je propracovaná a navíc i hitová záležitost, že takřka Slayerovské riffy na začátku Kot Wolanda song parádně rozjíždí, když pak nastoupí vokalista... Nechybí ani nějaké umělé efekty, nejvýraznější v úvodu a závěru (a částečně i v průběhu) Los Asesinos del Sur, další po hudební stránce pestré kompozici a pěknými melodickými vyhrávkami.
Myslím si, že ani zvuk není úplně ideální, hlavně zvuk bicích mi nesedí, přijdou mi upozaděné a nevýrazné – studio Kwart asi nepatří mezi špičku, možná je nějak spřízněné s kapelou, ostatně produkoval Ataman, mastroval Ataman... A když už jsme u Atamana, tak tenhle „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“ se postaral i o grafiku bookletu včetně titulního coveru.
Hudba tak za sedm, zpěv za tři, celkově průměr.
Seznam skladeb:
Čas: 31:16
www.stillborn.pl
A promo záležitosti zaslouží pochvalu, CD poslané na recenzi je sice zabaleno v pošetce, ale v pošetce speciální, s odlišným designem od normálního vydání. A mně se reklamní grafika líbí víc než ta oficiální – černá obálka s jakoby plastickým logem a dravcem je opravdu oku libá. Teď ještě aby byla uším libá i muzika.
A ona vlastně i je, Poláci hrají death metal tradičního ražení lehce načichlý thrashovým odérem, nezapomínají na vyhrávky a kvílivá sóla, často mění tempo, od pomalého po extrémně rychlé (tu a tam snad až grindové), ale jedna záležitost mi dojem z poslechu půlhodinového materiálu vyloženě otravuje – a tou je zpěv. O ten se podle dostupných pramenů stará hlavně kytarista zvaný Killer, ale abych pravdu řekl, nelíbí se mi ani jedna poloha, kterou používá. Jeden vokál je takový špinavý křikořev, druhý je hlubší, nikoliv blízký murmuru, prostě hluboký řev. Což o to, tyhle výrazy nejsou samy o sobě důvodem k lamentování, ale tady jde v obou případech o protivné, nucené, nepřirozené... hlasy.
Takže co s tím? Víceméně se při poslechu těším na instrumentální pasáže, jakmile Killer otevře pusu, dojem mi kazí. Třeba je to jen můj problém, třeba mají STILLBORN nakročeno někam mezi polskou smetánku, ale podle mě by se měli poohlédnout po sólovém pěvci, který by kapele dodal nějaký výraz, charisma. Takhle si můžu stokrát říkat, že kytaristé jsou šikovní a mají dobré nápady, že třeba skladba
Blood and Dust je propracovaná a navíc i hitová záležitost, že takřka Slayerovské riffy na začátku Kot Wolanda song parádně rozjíždí, když pak nastoupí vokalista... Nechybí ani nějaké umělé efekty, nejvýraznější v úvodu a závěru (a částečně i v průběhu) Los Asesinos del Sur, další po hudební stránce pestré kompozici a pěknými melodickými vyhrávkami.
Myslím si, že ani zvuk není úplně ideální, hlavně zvuk bicích mi nesedí, přijdou mi upozaděné a nevýrazné – studio Kwart asi nepatří mezi špičku, možná je nějak spřízněné s kapelou, ostatně produkoval Ataman, mastroval Ataman... A když už jsme u Atamana, tak tenhle „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“ se postaral i o grafiku bookletu včetně titulního coveru.
Hudba tak za sedm, zpěv za tři, celkově průměr.
Seznam skladeb:
- Overture .966
- Hymn of Destruction
- Diamonds of the Last Water
- Antonym
- Son of the holy Motherfucker
- Blood and Dust
- Kot Wolanda
- Los Asesinos del Sur
- Stillborn II (Singularities of the Ordinary Vulgar Boor)
- Whore of the Whores
Čas: 31:16
www.stillborn.pl
