Slovenská kapela (tvořená nejspíš samými Maďary) EYE BEYOND SIGHT v Čechách asi příliš známá není, nicméně jde o partu fungující osm let, mající na kontě debut Dies ad Quem (2007) a čerstvé album The Sun And The Flood. A nejen to, EBS si zahráli před SEPULTUROU či MOBY DICK, na maďarské zastávce putovního Metalfestu a naposledy korzovali Finskem a Estonskem. Tudíž je zřejmé, že buď je kapela kvalitní, nebo má ostré lokty, nebo má nějakého strýčka, a nebo je kvalitní a má ostré lokty, a nebo... (úsměv). Částečnou odpověď (strýčka i lokty necháme stranou) snad přinesou následující řádky.
CD je zabaleno v jednoduchém, ale graficky kvalitně zpracovaném bookletu, při jehož studiu lze snadno odhalit, že na tvorbě materiálu se podíleli čtyři pětiny sestavy, tím neaktivním je překvapivě zpěvák Tamás Patonyi, jenž reprodukuje texty bubeníka Bálinta Vargy; dva texty pak napsal hostující zpěvák Roman Horváth. V bookletu žel není uvedeno, ve kterých skladbách se Roman objevil, takže srovnání obou pánů nebude... Tím spíš, že jako třetí se zpěvu věnuje kytarista a většinový autor muziky Attila „Doki“ Sill. A když už jsem vyjmenoval část sestavy, tak ji zkompletuji: druhá kytara – Zoltán „Macsi“ Machala, baskytara – György „Kepasz“ Tóth.
V první řadě je třeba uvést, že stačí dva tři poslechy a je jasné, pro jakou muziku tlučou srdce slovenského kvintetu. Zatěžkaný thrash metal s občasnými náznaky deathu či core – snad tak by šla charakterizovat tvorba zvěčněná na stříbrném kotoučku. Pětice (až šestice) začíná opatrněji, řekněme ve středním tempu, sepulturovské riffy se prolínají s melodickými linkami a od začátku je jasné, že kapela šlape. Šlape to i ve dvojce, nicméně mně kazí dojem umca umca pasáže – chápu, že to má někdo rád, ale já ne... Táhlé ponuré tóny ale zajímavé jsou a závěrečné vybrnkávání funguje jako odlehčení zahuštěné atmosféry spolehlivě. I další skladby se poslouchají příjemně, hlavně díky spoustě melodických sól a vyhrávek. Neruší ani vokály, ten hlavní sice není nijak extra charismatický, ale na druhou stranu je relativně variabilní a ve vypjatých momentech dostatečně přesvědčivý i solidně nafrázovaný. Kdybych měl vypíchnout nějakou výraznější skladbu, ukázal bych na energií prýštící jízdu Blast nebo na závěrečnou vypalovačku začínající skvostnou melodií.
Zvuk byl pořízen v maďarském studiu MD, kterému šéfuje Tamás Schmiedl, kytarista a zpěvák v úvodu zmiňovaných MOBY DICK. A zdá se, že kapela se studiovým inženýrem se shodli na zvuku evokujícím doby dávno minulé, což je patrné jak na zvuku kytar, tak hlavně bicích, které znějí přirozeně a pěkně „šťavnatě“. I tady si dovedu představit lamentování mladších ročníků zvyklých na digitálně upravený zvuk bubnů, ale fosilie jako já (úsměv) s tím nebudou mít problém.
Od našich východních sousedů se o pozornost přihlásila další zajímavá kapela, která by časem mohla pošilhávat po postech, na kterých momentálně (resp. již několik let) trůní DEPRESY, WAYD, LUNATIC GODS, ANTARES nebo GALADRIEL.
Seznam skladeb:
Čas: 46:21
ROZHOVOR
www.eyebeyondsight.sk
CD je zabaleno v jednoduchém, ale graficky kvalitně zpracovaném bookletu, při jehož studiu lze snadno odhalit, že na tvorbě materiálu se podíleli čtyři pětiny sestavy, tím neaktivním je překvapivě zpěvák Tamás Patonyi, jenž reprodukuje texty bubeníka Bálinta Vargy; dva texty pak napsal hostující zpěvák Roman Horváth. V bookletu žel není uvedeno, ve kterých skladbách se Roman objevil, takže srovnání obou pánů nebude... Tím spíš, že jako třetí se zpěvu věnuje kytarista a většinový autor muziky Attila „Doki“ Sill. A když už jsem vyjmenoval část sestavy, tak ji zkompletuji: druhá kytara – Zoltán „Macsi“ Machala, baskytara – György „Kepasz“ Tóth.
V první řadě je třeba uvést, že stačí dva tři poslechy a je jasné, pro jakou muziku tlučou srdce slovenského kvintetu. Zatěžkaný thrash metal s občasnými náznaky deathu či core – snad tak by šla charakterizovat tvorba zvěčněná na stříbrném kotoučku. Pětice (až šestice) začíná opatrněji, řekněme ve středním tempu, sepulturovské riffy se prolínají s melodickými linkami a od začátku je jasné, že kapela šlape. Šlape to i ve dvojce, nicméně mně kazí dojem umca umca pasáže – chápu, že to má někdo rád, ale já ne... Táhlé ponuré tóny ale zajímavé jsou a závěrečné vybrnkávání funguje jako odlehčení zahuštěné atmosféry spolehlivě. I další skladby se poslouchají příjemně, hlavně díky spoustě melodických sól a vyhrávek. Neruší ani vokály, ten hlavní sice není nijak extra charismatický, ale na druhou stranu je relativně variabilní a ve vypjatých momentech dostatečně přesvědčivý i solidně nafrázovaný. Kdybych měl vypíchnout nějakou výraznější skladbu, ukázal bych na energií prýštící jízdu Blast nebo na závěrečnou vypalovačku začínající skvostnou melodií.
Zvuk byl pořízen v maďarském studiu MD, kterému šéfuje Tamás Schmiedl, kytarista a zpěvák v úvodu zmiňovaných MOBY DICK. A zdá se, že kapela se studiovým inženýrem se shodli na zvuku evokujícím doby dávno minulé, což je patrné jak na zvuku kytar, tak hlavně bicích, které znějí přirozeně a pěkně „šťavnatě“. I tady si dovedu představit lamentování mladších ročníků zvyklých na digitálně upravený zvuk bubnů, ale fosilie jako já (úsměv) s tím nebudou mít problém.
Od našich východních sousedů se o pozornost přihlásila další zajímavá kapela, která by časem mohla pošilhávat po postech, na kterých momentálně (resp. již několik let) trůní DEPRESY, WAYD, LUNATIC GODS, ANTARES nebo GALADRIEL.
Seznam skladeb:
- Sick Society
- Redemption
- From Stars To Scum
- Self Possession
- That Hurst
- God´s Bite
- Blast
- Screams From Yours Childhood
- We Care
- The Sun And The Flood
Čas: 46:21
ROZHOVOR
www.eyebeyondsight.sk
