PLEXIS – Vohul to

Živoucí legenda domácího punku, pražští Plexis, v čele s nezdolným tahounem Petrem „Sidem“ Hoškem, kteří ve své dřívější tvorbě prodělali i nějaký ten stylový kotrmelec a v některých obdobích to  vypadalo i na definitivní konec fungování kapely, přichází po nekonečných 11 letech od své předchozí řadovky „Už mi to kroutí nohy“ v letošním roce s novou deskou, nesoucí název „Vohul to“ (abych byl ve výčtu úplně přesný, tak předloni ještě Plexis vydali své „Best of“, na nějž zařadili i 3 nové vály jako předkrm). Po dlouhém čase u velkých gramofonových firem tentokráte novinka vychází u menšího, ale velmi agilního vydavatelství PHR (Papagájův Hlasatel Records).

Jak už název částečně napovídá, jedná se opravdu o velmi slušný „nátěr“, od prvního songu „Slepý náboje“ jedou Plexis na více než 100 %, punková výbušnost a dravost, místy doplněná velmi hutným, řekl bych až metalovým spodkem, rozhodně nenechává nikoho na pochybách, že kapela je zpět v plné parádě (mám tím na mysli, co se týče studiové tvorby) a že v průběhu té dlouhé nahrávací pauzy neztratila vůbec nic ze svého umu a zavedeného výrazu. Skvělou peckou je v pořadí třetí „Síla v srdci“, kde kluci perfektně kloubí dohromady veškeré mnou již zmíněné prvky, osobně bych tuhle píseň označil za vůbec nejlepší z kompletní 13 skladbové kolekce. Velkou devizou je ovšem vyrovnanost celého materiálu, takže v kvalitě nijak nezaostává ani následující, tvrdším riffem opatřená „Černý vrány“, neméně zajímavá je „Kyselina“, ve které si Dušan Lébl pohrává se svou kytarou, stejně tak, jako třeba v předposlední „Zas najednou“. Určitě bych rád ještě zmínil další píseň, která mě dost zaujala a tou je „Krize“, milým zpestřením je taktéž „Blues starýho strejdy“. Jak zhurta Plexis své CD započali, tak jej i končí a to opět hodně tvrdým výrazem opatřeným songem „Zkažený zuby“, na jehož konci nám na rozloučenou zachrochtají prasata. Jelikož album šlape jako dobře namazaný stroj, tak se člověk ani nenaděje a velmi příjemná, necelá třičtvrtěhodinka, je u konce.

Musím upřímně říct, že dva předchozí studiové počiny „To“ a v úvodu recenze již zmíněné „Už mi to kroutí nohy“ ve mně vyvolávaly takové smíšené pocity a po jejich poslechu jsem si říkal, že kapela už jenom tak přežívá a více těží ze své úspěšné minulosti, ale po vyslechnutí aktuálního alba „Vohul to“ naprosto měním názor, jelikož skupina je zpět v maximálně možné síle, plná elánu a energie a troufnu si říct, že novinka se v diskografii Plexis může naprosto směle zařadit po bok největších skvostů stvořených na počátku 90 let („Půlnoční rebel“, „White Killer“).

Autorem veškerých textů je Petr Hošek, který oproti minulosti tentokráte při jejich tvorbě zabrousil do trochu vážnějších vod, jimiž jsou různé, životem přinášené situace. O výslednou zvukou podobu CD, která mi mimochodem k živelnému projevu skupiny velmi sedí, se postaral Derek Saxenmayer (původem Američan, který momentálně žije v Čechách a pracuje v pražském studiu Faust).

Zajímavým způsobem kluci pojali zpracování bookletu, který uvnitř vyjma textů nabízí i obrázky v podobě rentgenových snímků různých částí lidského těla, na titulní straně pak najdete foto kapely, v čele s Petrem, který jakoby na nás z obrázku křičel: „Už jsme zase tady!!!“.