Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TELEPATIE VI

23.7.2011, Volyně - Areál koupaliště

Loni proběhl první ročník Metalfestu Volyně, jakýsi levoboček nebo mladší bratr někdejšího Open Hellu. A protože se sešla slušná návštěva, vrchní pořadatel Rámus letos připravil repete, které se díky solidnímu počasí mohlo odehrát venku, v perfektním areálu koupaliště. Na start se mělo postavit 13 kapel, leč zdravotní problémy jednoho člena nepustily na pódium MORTIFILII (že bychom to svedli na tu třináctku?), takže se začalo o nějakou půlhodinku později…

STOLLICE ještě neodehráli ani jednu oficiální notu a hned po zvukovce ode mě dostali co proto (úsměv). A nevzali si to pánové k srdci, nevzali, basák vylezl před lidi v květovaných kraťasech (?!?!?). Aspoň, že na Bandzone si ke jménu kapely přifařili motto „Black Metal, co se neumí oblíct“ (úsměv). Oblečení byla jediná záležitost, kterou jsem nějak nemohl pobrat. Jinak totiž plzeňští alternativní blackmetalisté odehráli zajímavý setík, ve kterém se to přelévalo od blacku k doomu a i nějaké závany deathu bylo možné zaregistrovat. Neustálé střídání temp a nálad mě udrželo v pozornosti v průběhu celého setu a Stollice mě příjemně překvapili – a možná jim to nebude po chuti, ale mě se nejvíce líbily pomalé atmosférické pasáže, zajuala i "Muerta" s etnickým úvodem. V kapele, jejíž historie je poměrně krátká (první koncert odehrála letos v květnu), se sešli muzikanti z různých skupin, takže nejde o žádné začátečníky a je to znát. Chtělo by to nějakou nahrávku… (Johan)

Po odehrání koncertu se Stollice (který jsem odmydlil tradičně na houby, aby se ve mne ten doom nezapřel) jsem se šel podívat na druhou stranu pódia, kde pomalu začínali VIHAR, se kterými jsme jeli dvoudenní turné. V Českých Budějovicích mne bavili a tak jsem se na ně těšil s pořádným zvukem zde ve Volyni. VIHAR se sice prezentují jako death/doom, ten doom se mi ale v jejich hudbě hledá jen těžce. Spíš bych je označil za střednětempý death metal s jistou esencí black metalu. Jejich set mne sice bavil, ale ne celý, na můj vkus je přeci jen škoda využít Milošův hluboký čistý vokál takto poskrovnu, jeho murmuru si posluchač užije dost, takže mi tam chybí alespoň ten malý kompromis. Od poloviny setu mi ale přišlo, že vše začínalo nabírat obrátky a já byl tedy spokojen. (Aleš)

Přišel čas na pořádný výplach a tak se ten den otevírá poprvé grindové okénko. KAOSQUAD ale nejsou vyloženě jenom o grindu a tak jsme mohli zaslechnout tu příměs death metalu, sem tam old school thrashe a to vše zabalené v rychlém tempu. Tříčlenná sebranka vyrukovala s klasickým žánrovým nasazením, o které se starali rovným dílem basák i kytarista, přičemž oba dva k tomu trápili i svoje hlasivky. Kratší výplachy střídaly tracky něco do dvou minut, takže během půlhodinky byli hotoví (úsměv). A když to hodlali deset minut před vymezeným hracím časem, zabalit, pořadatel je nechtěl pustit z pódia a volal na ně ať hrají dál, dostalo se nám nejdelšího songu z jejich repertoáru, a to coververze od Carcass. Odpolední divočina proběhla úspěšně. (Coornelus)

Dvě velká překvapení (od ostatních kapel jsem dostal, co jsem čekal – úsměv) nastoupila po sobě – a jak KAOUSQUAD, tak DEATHSTAR se prezentovali vyspělými vystoupeními na vysoké úrovni. KAOSQUAD jsem loni viděl dvakrát, líbili se mi, ale tentokrát to byla o třídu vyšší liga – kapela je skvěle sehraná, má výborného bicmena a prostě „valí“. DEATHSTAR znám jen z CD, které jsem si ráno před akcí pro osvěžení pustil… Jenže pánové kromě povědomých songů nasadili několik nových skladeb prošpikovaných neuvěřitelně silnými melodiemi, které mně dokonale sedly. (Johan)

Mostecké DEATHSTAR už jsem měla tu čest slyšet v Plzni Pod Lampou. Do té doby jsem o nich neslyšela a hned napoprvé mě nadchli. Proto když spustili ve Volyni, nechala jsem pípu pípou a běžela se podívat. (smích) A že to stálo za to. Technická hra, kterou předváděl sólový kytarista, byla obdivuhodná, ačkoli se u toho tvářil, jako by se nechumelilo. Samostatně by mě takové kytarové onanie asi nebavily, avšak dohromady s melodickými podklady druhé kytary a skvělými bicími tvořily dokonalý celek. Jediný detail, který bych snad vytkla, je, že basák hraje trsátkem, což mu podle mého zbytečně ubírá na dynamice. Celkově jsem ale byla z DEATHSTAR nadšená a navnadili mě i ukázkou z nové desky „Golden Feathers“, k jejíž slibované recenzi se snad už konečně dostanu. (úsměv) (Veronika)

Po dlouhé době mě potěšila kapela, která umí také sólovat a nebojí se melodických vyhrávek. Takhle to vypadá, když  se v jedné kapele sejdou skuteční muzikanti. Navíc DEATHSTAR měli perfektní nasazení a drive. Pro mně jednoznačně největší překvapení festivalu. (IFA)

Když na pódium nastoupila plzeňská PANYCHIDA, právě začalo docela přituhovat. Zatímco jsem zvažovala zimní svetr, Vlčák se vydal na stage ve svém tradičním „oděvu“ – čili bez trička. Všechny nás však rychle zahřály sypačky, do kterých se PANYCHIDA pustila hned po tradičním intru, při kterém všichni členové kapely (samozřejmě vyjma bubeníka) nejprve ukázali publiku záda. Ačkoli PANYCHIDU poslouchám už dlouho a jejich vystoupení mě – obzvlášť vzhledem k přibývajícím blackovým vlivům – baví čím dál víc, tentokrát jsem zůstala poněkud vláčná. Oproti vystoupení na letošním AFODu jsem nebyla tak nadšena, ale ani sama neumím definovat proč vlastně. Možná hrálo roli, že kapela tentokrát hrála poměrně brzo, ještě za světla. Nicméně jejich vystoupení bylo energické a kotel pod pódiem vypadal víc než spokojeně. (Veronika)

Ještě nedávno mi byla existence BUT utajena, ale poslední dobou mi přijde, že kam se mihnu, tam na ně narazím. A tak se mi připletli do cesty během pár týdnu už potřetí. A opět mě nezklamali. Na menším pódiu, než na obřím jako na OEF, působí přirozeněji, a tak jejich grindcoreový válec načichlý Napalm Death udrží mou pozornost úplně v klidu a rovnou je hážu do české extrémní první ligy. Tradiční set, v němž bodují hlavně věci jako „Body Count“, „Legacy“ a nebo „In The Field“, mě prostě baví. A nejen mě, a tak se pod pódiem strhává menší, ale vydatně pařící kotel. (Coornelus)

TROLLECH jsou ze všech Morbivodových projektů mým nejmilejším, a tak jsem se na jejich lesní black metal těšila už předem. Hned při první písni létaly hromy blesky, naštěstí tedy ne na obloze, nýbrž jen v textech. Když jsem slyšela TROLLECH naposledy, jakékoli známky mého klíčícího nadšení spolehlivě udusal příšerný zvuk, o to více jsem si to však užila tentokrát. Zazněly nejen klasické hity jako „Stromy jsou v nás“, ale představena nám byla i nová skladba „Zabíjím s jiskrou v očích“. Tři lesní skřeti běhali po pódiu, a tak vystoupení skýtalo potěchu nejen pro ucho, ale i pro oko. (úsměv) Jako poslední zazněla asi nejznámější hitovka „Ve stínu starých dubů“ a po ní si nadšení fanoušci vypískali ještě „Poustevníka“. (Veronika)

TROLLECH už jsem viděl tolikrát, že už mně asi nemohou ničím překvapit. A zřejmě o to kapele ani nejde. Kapela si stále valí ten svůj lesní metal bez nějaké inovace. Asi to tak má být. A možná i proto má kapela tolik fanoušků, kteří jí podpořili i tentokrát. (IFA)

Všichni slušní lidé se honem schovejte nebo utečte pryč, na plac nastupuje obscénní divadlo ISACAARUM v čele s ředitelem Chymusem. Jenže lidé jsou všude stejně zvrhlí a tak se prostor pod pódiem dostatečně zaplňuje a ze začátku jen hltá pohledem, co že se to děje. Při tradičním otvíráku „Cockwork Orange“ se na pódium připlazí krvavý Chymus se sítky na očích a chvíli na to začíná ta pravá nálož. Holohlavý fanoušek neznající show Isacaarum hrozící tou dobou přímo u pódia nestíhá utírat „krev“ kapající z Chymusových úst ze své hlavy (úsměv). Přes novinku „Toil In Oil“ a tradiční klipovku „Shitpaintress“, se dostáváme k hitovce z nového alba „Vaseline“ a tou je „Ladyboy Fisted“. Vrchol vystoupení nastává při „Cock Control“ a u fanoušků a fanynek oblíbené jogurtové Blowjob Time. A je tu konec, ale co to, že by nezazněla „Teenage Cunt Powerplay“? To ne! A tak si publikum vyřvává přídavek a ty nejdivočejší osoby se derou i na pódium (úsměv). (Coornelus)

ISACAARUM se nějaký ten týden chlubí svou novou deskou „Vaseline“ a nutno říct, že jim to jde. Masivní nářez puštěný do rozběsněného davu s teatrální show všech členů vždy pobaví. Líbí se mi, jak se kapela díky své nekompromisnosti umí prodat. (IFA)

Světe div se, ale ISACAARUM bavili i mě, který je dosud bral jako grindový cirkus a vyjadřoval se o nich poněkud opatrněji. Snad to bylo skvělou atmosférou, která vládla od začátku festu, snad tím, že vlastně žádný grind nehrají (úsměv), ale prostě mi jejich zběsilá produkce mixující black, grind a nevím co ještě tentokrát sedla nejen po vizuální, ale i po hudební stránce. Skvělý prasopal! (Johan)

Nastala chvíle AVENGER, Rámus se místo pořádání chopil kytary a já již byl poctivě nastoupen v početném davu. Naposled jsem je slyšel v plzeňském Jamu a byl to skvělý zážitek, naštěstí mne nepřesvědčili o něčem jiném. Jejich hudbu z desek stále neznám, ale je zajímavé, že zatímco v Plzni mi připadali spíše jako atmosférický black/death, ve Volyni potom jako black staré školy. Jejich znalci mi mohou dát do tlamy, ale já to tak zkrátka vidím (úsměv). Vystoupení to bylo památné, možná to ale bylo dáno i tím, že se ze mne začínal pomalu stávat Král Šumavy. Škoda jen technických problémů, zvuk kytary popraskával a vypadával, to mi ale nezabránilo si AVENGER patřičně užít. Atmosféra na nich byla opravdu skvělá, dav na jejich konání patřičně reagoval, a pokud to Honzova kytara dovolila, celá kapela hrála jako o život. Posmutněle jsem pak odcházel po jejich koncertě, však jedna vzpruha mi dodala radosti do dalšího konání; přijali totiž mé pozvání a v Plzni si s nimi Pod Lampou třicátého září zahrajeme. A tak jsem si mohl dát s radostí dalšího Dudáka. (Aleš)

A pak nastoupil tahák pro mne největší, rumunská NEGURĂ BUNGET. Jejich přístup k black metalu je zkrátka jedinečný, berou si z něj pro mne to nejlepší a dokáží vytvořit vskutku intenzivní a pohlcující atmosféru. Již řádně alkoholem posilněn jsem si i já potají zahrozil a užíval si je, co to šlo. Došlo na geniální Cunoașterea Tăcută a i na skladby z období po „Om“, které ještě nemám patřičně strávené, to mi ale nic neubralo na zážitku. Škoda jen technických problémů a dle mého názoru krátkého hracího času. A zamrzela mne ještě jedna věc – zvuk kytar byl dost utopený, bylo to ale i vinou kytaristy Negury, který ač na Orange hrál, moc ho nevytavil, a tak zvuk z něj nebyl takový, jaký bych si přál. Celkový dojem ale byl natolik intenzivní, že mi přebil jakákoliv negativa. (Aleš)

NEGURĂ BUNGET jsem viděl poprvé, ale nebyl jsem nikterak uchvácen. Kapela sice zpříjemnila večer svou náladotvorností, nicméně skladby mi přišly až příliš těžkopádně a těžko jsem to rozdýchával. (IFA)

Mně NEGURĂ BUNGET svým atmosférickým black metalem se spoustou etnických vložek naopak přišli takřka dokonalí. A nebyl jsem jediný… Snad nebudu bit, když prozradím, že jedna slečna byla při vystoupení rumunských vlkodlaků tak dojatá, že se rozplakala… (Johan)

Po několika extrémech byli SIX DEGREES OF SEPARATION vítaným melodickým zpestřením. Jejich těžko zařaditelný mix metalových subžánrů (asi nejlepší je starý dobrý termín tri-metal) s výrazným Doctorovým zpěvem mě baví od prvního alba, nejvíce pak hitovky z přelomového „Triota“. Z něj se ale moc nehrálo (díky za masterpiece of Pain, která mi zněla v hlavě ještě druhý den ráno), vládly hlavně aktuální kusy z „Of Us“, které mají silný tah na bránu a jsou plny energie, stejně jako nespoutaná kapela na pódiu. Po propařeném setu AVENGER jsem u NEGURY oddechl a s „Dygrýsama“ pokračoval v mlácení hlavou (úsměv). Druhý den se mi krční svaly odměnily neustálým připomínáním své existence (smích). (Johan)

SIX DEGREES OF SEPARATION je vždy příjemné vidět. Pokaždé, když jedu na festival a vím, že tam tahle kapela bude hrát, jsem potěšen. A potěšen jsem byl i tentokrát. Tahle kapela prostě neumí zklamat. Dobře vytvořený playlist také udělá své. Je příjemné si poslechnout novou tvorbu kapely a přitom si připomenout i její starší věci. Pro mně srdeční záležitost a opět výborné zpestření dramaturgie festivalu. (IFA)

Padla půlnoc a na pódium se vydrápali němečtí chasníci DESASTER. Ti patřili na dvou ročnících Open Hell Festu k nejpřívětivěji přijímaným kapelám, takže není divu že jim připadla čest celou přehlídku uzavřít. A bylo to zakončení stylové – old school thrash/black metal se vším, co k němu patří – tedy stylovým oblečením z roku cvaj, pomalovaným obličejem basáka i  pózami. Ale pozor, za obalem se ukrývá šmrncovní muzika, která se přelévá od palebných pasáží k pomalejším a která dokázala i přes pokročilou hodinu přitáhnout k pódiu „zástupy dlouhé“… Kvartet ne zrovna mladých muzikantů (Infernal zakládal kapelu v roce 1988, ostatní to s ním také táhnou řadu let) ve Volyni potvrdil, že patří ke koncertním tutovkám. (Johan)

Výborný zvuk, promyšlená dramaturgie (po sobě nehrály dvě podobné kapely), levné a dobré jídlo i pití (konzumace silných strakonických ležáků se na většině přítomných začala ve večerních hodinách projevovat; ale ono je rozdíl lemtat nechutný Gambrinus nebo plnotučnou třináctku Klostermann za pětadvacet káčé – úsměv), prostě parádní akce. (Johan)

Top kapely (vše podle abecedy):

Redakce
Aleš: AVENGER, NEGURA BUNGET, TROLLECH
Berry: AVENGER, NEGURA BUNGET, SIX DEGREES OF SEPARATION
Coornelus: ISACAARUM, NEGURA BUNGET, TROLLECH
IFA: DEATHSTAR, ISACAARUM, SIX DEGREES OF SEPARATION
Johan: NEGURA BUNGET, PANYCHIDA, TROLLECH
Veronika: AVENGER, DEATHSTAR, TROLLECH
Vladimír: AVENGER, PANYCHIDA, TROLLECH

Fanoušci
Dave: AVENGER, ISACAARUM, TROLLECH
Immortal: DESASTER, ISACAARUM, TROLLECH
Karel: AVENGER, DESASTER, PANYCHIDA
Milan: DESASTER, ISACAARUM, PANYCHIDA
Zdeněk: AVENGER, NEGURA BUNGET, TROLLECH

Fotky: Coornelus
Další fotky na Photomusic


Zveřejněno: 28. 07. 2011
Přečteno:
3912 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář