Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

Sobota 9.7.2011 – Trutnov - Na Bojišti

Začátek třetího dne je u mě jako přes kopírák s dnem druhým. Dopolední pohodička, slušný oběd a tak si začátek plánuji, abych v půl jedné stíhal finské UNKIND. Proč zrovna je? Protože v souvislosti s nimi byla zmíněna slova jako Neurosis, hardcore atd. A to jsou ingredience, které můžu. Bohužel pro mě oněch sludge pasáží, bylo v jejich setu jako šafránu, a tak se většinou prchalo v crust tempu, což po chvíli začalo lehce nudit.

DEATH TOLL 80K kolem mě profrčí ani nevím jak a následující COLLISION zaujmou hlavně dvěma zpěváky, kteří k sobě moc neladí, vizuálně. Nejsem žádný velký přítel comebacků a zmrtvýchvstání ASSESSORU je mi upřímně putna. S předsudky očekávám jejich vystoupení a nestačím se sám sobě divit, u pódia vydržím celý set. Z původní sestavy zbyla jen dvojice, nyní doplněna klanem hořovických muzikantů. Zazněly věci převážně z desky Invaze, přičemž byla představena i tvorba nová. Na závěr si nemohu nerýpnout do zpěváka, který svými řečmi typu „jste rádi, že se Assessor po dvaceti letech vrátil“ vzbuzoval spíš posměch než uznání.

Američani WRATHCOBRA se představili se syrovým crustem šmrncnutým HC. Vizuálně zaujal kytarista, který svou hru na kytaru náležitě prožíval, a zpěvák, jenž svým vychlastým hlasem a vizáží působil, jak kdyby ho ráno vytáhli z popelnice. Po nich nastupují domácí ONANIZER. Což není špatná kapela, ale ne zas tak dobrá, aby mě bavila celých 25 minut. Směs grindu, okořeněného HC prvky, je chvílemi dost zajímavá, ale sem tam se z ní stává nekontrolovatelný a neprůhledný bordel.

MESRINE kolem mě prolítli jak vítr, aby se na plac drala banda starých pankáčů VISIONS OF WAR. Tohle byla slušná porce old school crustu. Jestli jsem psal o pár řádku výš něco o zpěvákovi Wrathcobra, tak tady nemůžu než napsat, že status nejšpinavější bandy by zasloužili tyto Belgičani, jenž vypadají jako tlupa bezdomovců před smrtí, to platí především na jednoho ze zpěváků.

Francouzi ZUBROWSKA působili na OEF jako pěst na oko. Ale za sebe říkám jo. Death, grind, HC - toť směska jejich umu, vše v tempu, zamotat to dohromady, udělat co největší guláš a při tom bavit, to chválím. Netvrdím, že to bylo kdo ví jaké výstavní vystoupení, ale jako vytržení ze stereotypu klepaček fungovali výborně.

INHUMATE mají výhodu i nevýhodu v tom, že hudba je u nich na druhém místě. I kdyby hráli největší prasopal nebo naopak, v první řadě musí člověk dávat pozor na to, co že to ten pomatený zpěvák Chris zase vyvede. Pro neznalého to může působit tak, že Chris dostal na tento den vycházku z blázince. Ať už s fingovaným nebo opravdovým zraněním na čele, několikrát se do něj udeřil mikrofonem, svým zvířecím chováním na pódiu a neustálým hecováním fans, docílil pořádného bordelu. Zřejmě jedna z nejvýživnějších a bolestivějších show letošního OEF.

O tom, že na fest jako je tento, patří ISACAARUM nelze pochybovat. Stejně jako Gride jim vyšla v den začátku OEF nová deska po šestileté odmlce, tím pádem o důvod víc proč se předvést naživo. Dnes již se standardními převleky, snad jen Chymus byl víc krvavý než obvykle. A taktéž kvalitní show, v precizním provedení, kdy snad zamrzela pouze prasklá struna kytaristy F.C. Průřez tvorbou, kde zazněla i má oblíbená Cock Control, uzavřela skladba Teenage Cunt Powerplay. Na pódiu řádilo dost maniaků a ani Chymus se nenechal zahanbit, zkrátka bylo živo. Kapela sklidila zasloužený aplaus a stvrdila svůj status oblíbené koncertní kapely.

Po Isacaarum přichází na řadu trochu death metalu z Anglie v podobě THE ROTTED. Ale během dvou věcí mě ničím nezaujali a tak se vracím k pódiu až s další kontroverzní kapelou tohoto ročníku. A tou není nikdo jiný než DEBUSTROL. Ten se letos dokázal nacpat téměř na každý festival, tím pádem je asi neustále žádaným artiklem. No, že bych byl z jejich účasti, navíc v lukrativním čase, u vytržení, to tedy ne. Začátek setu nemůže odstartovat nic jiného než stará buranská hláška, která mě dokonale irituje. Hrálo se převážně v thrash tempu a tak zřejmě zazněly věci z avizovaného dema Vyznání smrti a set byl ušit na míru Obscene extreme. Co je potřeba Debustrolu přiznat, je, že v publiku rozzářili hromadu obličejů a nemálo thrashers si s nimi zazpívalo a mohlo si umlátit palice.

Pamětníkům nestačili ještě uschnout slzy a na řadu jdou dvě nejdražší akvizice celého festu. Jako první nastupuje all stars band LOCK UP, touto dobou propagující své čerstvé album Necropolis Transparent. Na trutnovském pódiu se již podruhé objevuje bubeník Nick Barker (ve čtvrtek s Benediction) a Shane Embury, který na rozdíl od Brujerie tady obstarává basu. Po intru nastupují na plac a rozjíždí se grindcoreový válec, který nepotřebuje k parádnímu výkonu žádné blbnutí, oni prostě hrají a výsledná smršť hovoří za vše. Ze začátku se oba tábory, jak fans tak kapela, chvilku otrkávají, aby po dvou třech skladbách začala řádná pařba. Na pódiu se mihnul i pařící invalida bez nohou, to je asi opravdu možné jen tady (úsměv). Průřez tvorbou a představení nových věcí zanechalo velmi dobrý pocit.

Následný výkon BRUTAL TRUTH ubral po Lock Up na tempu. Ne, že by se kdo ví jak zpomalovalo, jen ta intenzita z jejich setu nebyla tak úderná jako u jejich kolegů. Chlapi už jsou ve věku, kdy je už jen bezhlavá řezničina nebaví, a tak k death grindu mixují i něco jiných vlivů. Víc než basák Dany Lilker a kytarista Eric Burk vynikal bubeník Rich Hoakem, který se u hry na svůj nástroj neustále kroutil a svíjel, aby neustále vymýšlel nějaké kudrlinky. Naopak slabě na mě působil vokál Kevina Sharpa v nezbytném cowboyském klobouku, který chvílemi nebyl slyšet a když slyšet byl, působil nejistým dojmem. Poměrně dlouhý set zakončila drone sludge skladba, která přidala víc pochybností než aby strhla lavinu nadšení. Zvláštní set.

To DROPDEAD jsem měl v plánu sjet celé. HC/crust smršť se mi ovšem záhy přejedla a zhruba po patnácti minutách jsem se přistihl, že mě to nebaví. A poté, co se dozvídám od zpěváka - angažovaného aktivisty, že jsem vlastně vrah, páč žeru maso, odcházím k nedaleké benzínce na pořádně masnou klobásu.

Německá kapela LE SCRAWL je úplně o něčem jiném. Z pódia se náhle šířila pohoda za celý fest dosud nepoznaná. Sem tam rychlejší tempo s grind nářezem a hrubým growlem, střídaný jazzovými pasáži a poměrně dost doplňovaný ska momenty. A tak mlácení palic střídal pohodový taneček s úsměvy na tváři. Maximálně příjemná a originální záležitost, kde vymezená půl hodinka utekla víc než rychle. Relax.

Následující „ Bůčkové z Moravy“, jak svoje MELANCHOLY PESSIMISM nazval frontman Killy, na mě působili vysoce kompaktně a celkově využili svého vymezeného času naplno. Death grindová brutální smršť, kde místo pro legraci zbývá pouze, když Kily začne dělat taneční kreace alá Karel Gott. Pod pódiem to neustále vřelo a tak když na konci bubeník zavelel „dáme baterku“, zazněla coververze letitého šlágru od Metallicy, bylo vymalováno. Zůstáváme na Moravě, tentokrát se servíruje grind/HC vhodný zejména k tanci. MINCING FURY jsem spatřil znovu po čtrnácti dnech a jak vidno, je jim úplně jedno, zda si zablbnou na menším place nebo na velké stagi. Kapela napěchovaná pošuky, kdy celému ansáblu vládnou dva zpěváci trpící padavkou, kdy se z ničeho nic ocitají na zemi a v té poloze tráví stejně času jako na nohou. Kapitola sama o sobě je kytarista, kterého abyste naháněli po celém areálu. Výtečná, skočná záležitost s partou, co ví jak udělat prdel.

Tak jak vše probíhalo jako na drátku a nevznikaly časové skluzy, tak posledním GRUNT se zadařilo natáhnout pauzu minimálně na půl hodiny a vlastně začali teprve, když už měli být deset minut po vystoupení. Tato portugalská trojice v latexových oblečcích, což už může šokovat leda děti v mateřské školce, hrála víceméně tradiční grind s duc duc vsuvkami mezi songy, s kterým, navzdory svým prohlášením, díru do světa rozhodně neudělají. Ke konci jejich show spadlo pár kapek a to byl pro mě povel ,abych vzal nohy na ramena a pelášil k penzionu.

A tak skončil celý festival, který byl dle mého odhadu o něco navštívenější než ročník loňský a který představil řadu zajímavých jmen. Ony kapely by se daly rozdělit na tři části, dost dobré, slušné a nic moc. Přičemž především pátek se i jevil jako nejlepší hrací den. Na můj vkus bylo široké zastoupení crust punkových klepaček, což na druhou stranu posloužilo jako vhodná pauza.

Zahraniční hlavní hvězdy festu víceméně nezklamaly a patřily k ozdobám letošního OEF. Počasí vyšlo na jedničku, ač bylo dost velké vedro, ale radši budu hledat stín než být mokrý a klepat kosu. Že se chvilku po konci, kolem třetí, strhla pořádná bouřka ,je už věc jiná. Velká koncentrace bláznů a masek na Bojišti byla samozřejmostí, ale loňské vítěze grinding bananas rozhodně nikdo netroufl a tak se mi zdál letošní rok, co se týče masek, o něco slabší než loňský. Nezbývá než se těšit na ročník příští.


Zveřejněno: 21. 07. 2011
Přečteno:
3699 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 07. 2011 22:09 napsal/a Coornelus
fotky
Kdyby to náhodou někoho zajímalo tak rozšířená fotogalerie má a Sorrowdyho o obsahu 1376 fotek je na této adrese: http://www.photomusic.cz/report/672-obscene-extreme-2011.html
21. 07. 2011 16:11 napsal/a immortal
Díky
Díky za poslední díl reportu a za Isacaarum, ten Debustrol si vyřídíme ve Volyni :-))