Opět report z jednoho výborného koncertu. Nejsem si tedy stoprocentně jistá, zda je vybraný klub zrovna ideálním místem pro koncerty podobného obsahu, ale nakonec proč ne. V případě podobných akcí je dost nešikovné focení neboť člověk se dostane jen tam, kam si probojuje cestu a s mojí čerstvou kérkou jsem se opravdu moc nikam rvát nechtěla :-). I tak se snad fotky povedly, až na těch pár, kde září do dáli hlava pána, kterého se mi nepodařilo obkličkovat? pojďme rovnou ke sledu akce.
Celou ji otevřeli docela příjemným způsobem brněnští Animé, kteří se o svém vystoupení dověděli den před ním. Dříve anoncovaná Memoria nevystoupila z důvodu hlasové indispozice zpěvačky Andrei Báslové. Ženských zpěvů tedy bylo pro daný večer o něco méně, což celkový dojem z akce nikterak negativně neovlivnilo neb právě Animé se hlavní hvězdě koncertu Anathemě blíží přehršlí kytarových rifů mnohem víc než právě Memoria, i když jsem se na svůj oblíbený doomík celkem těšila.
Trojka sympaťáků ze stáje Redblack se představila celkem našlapaným setem. Zahráli jak několik skladeb z dříve natočených domosnímků tak skladby ze stále ještě aktuálního alba Sky Above The Wires z roku 2002. Čím jsou tak našlapaní? Hudba je hodně kytarová a má šťávu. Jeden můj známý u nich spatřuje prvky, jež používají jeho oblíbení Placebo? Má v celku pravdu. V hudbě Animé se snoubí klasická rocková hudba s trochou elektroniky na úvod některých songů, punkové aranže a hardrocková tvrdost. Uchu jistě lahodí sametový hlas Jirky Kučerovského místy přecházející do sexy chrapláku. Ve vystoupení dost dominovala basa a efekty na ní aplikované. Kluci výborně komunikují s publikem. Není divu, když přímo pod pódiem měli docela solidní skupinku nadšenců, která je notně podporovala tleskáním, výkřiky a pařením. Vystoupení se vyznačovalo střídáním rychlých nářezů a pomalých zadumaných songů, ke konci nějakým způsobem gradujících.
Set Animé nebyl příliš dlouhý. Bylo nutné dát prostor dalšímu z hostů, a to opět redblackovským Silent Stream of Godless Elegy. Silenti nastoupili bez zpěváka, jak řekla Hanka (jejich výborná zpěvačka): ?dnes bez zpěváka neb ó velký mistr Hrnec si válí šunky v Itálii. Doufám, že mě tedy podpoříte, protože dnes jsem na vás sama?. Kromě omluvy za nepřítomnost zpěváka také zmínila, že je pár dní bez sádry na noze a tudíž mírně imobilní ? nebylo to poznat mimochodem? A podpory se jí určitě dostalo. Její procítěný, krásně probarvený, silný hlas ani snad nepotřeboval murmurové pozadí mužského vokálu. I když samozřejmě kontrast čistého ženského zpěvu a přidušených mužských hloubek má svou atmosféru. Silenti zahráli zhruba sedm skladeb, z toho jedna byla instrumentálka se sólem pro smyčce tedy housle a violoncello v případě SSOGE. Závěrem jako taková hádanka pro publikum zazněla coververze zeppelinovské skladby Kashmir. Osobitě podaná. Není co dodat.
Nastala menší přestávka na úpravu pódia (naskládání akustických a nevím jakých kytar, základnu pro bicí použily všechny kapely jednu), zvuku, světel? fanoušci se začali kupit a mačkat pod pódiem ve snaze dostat se svým oblíbencům co nejblíž?
A show hlavní hvězdy večera britské Anathemy vypukla! Kapelky přijela představit hlavně svou novou desku A Natural Disaster, ze které zaznělo pár skladeb. Pódium bylo celou dobu dost dobře nasvícené. K hudební atmosféře oceňuju kombinaci modrých a fialových světel chrlených z pod bicích přímo do kotle fanoušků ? velmi efektní. Škoda jen, že tím pádem téměř nebylo vidět na bubeníka.
Hned na začátku zazněly skladby Shroud of False a následně Fragile Dreams z jedné ze starších desek, a to Alternative 4. Ve vystoupení se střídaly songy z posledních čtyř alb tj. skladby Pressure, Inner Silence, Empty disaster, vychutnali jsme si i starší songy jako Eternity part III a podobně. Vždy na vhodném místě skladbička z alba nejnovějšího. Vystoupení celé zakončil přídavek v podobě snad tradičně přidávaného A Dying Wish z desky The Silent Enigma.
Jak je patrné z fotoreportu, zpěv je vždy procítěný, kytaristé Anathemy si užívají své kytarové onanie otočení k bednám a tudíž zády k publiku. Běžné je vystřídání kytar v průběhu songu tedy elektronika se mění za akustickou. Koncert byl proložen reprodukovanými zvuky a výbornými klávesovými sety.
Co mi na Anathemě sedí nejvíce, je pozvolný rozjezd každého songu. Zasněná atmosféra, jemný, lehký a hluboce procítěný zpěv, podmanivé melodie s klávesovými party, to vše je střídáno maximálně nabitou kytarovou pasáží a skladba končí totální extází. Anathema je kapela působící na emoce opravdu silným způsobem.
V závěru zpěvák pořádal fanoušky o doporučení alba svým přátelům, přátelům svých přátel i nepřátelům, poděkoval jim za účast, následovala děkovačka zvukařům, osvětlovačům, všem co přišli na koncert i pořadateli.
Koncert byl kvalitně nazvučen a provázela ho příjemná atmosféra. Své oblíbence přišlo podpořit 352 platících fanoušků. Shindy děkujem a příště zas. :-)
Další dosti povedené fotky najdete na:
