Takže abych i já přispěl se svou „troškou“ (předem se omlouvám za další elaborát) do mlýna – na 3.7.2011 sehnala má oblíbená agentura Obscure pro ČR termín sjezdu extrémně metalových kapel ze všech koutů Zeměkoule - australskými industrial/death metalisty The Amenta počínaje, salcburskou melodic blackened deathovou hydrou Belphegor a italskou (brutal) tech death perlou Hour of Penance pokračovavše, přičemž všemu tomu cirkusu měli vévodit mírně letití, avšak po dlouhém, poněkud nešťastném období zase snad až nečekaně kvalitní američtí death metalově notoričtí rouhači Deicide.
Obsahově rozhodně slušně našlapané akci „byl přidělen“ klub Exit Chmelnice, do kterého minimálně „pražská“ (ehm) část Fobie zavítá poměrně často, takže jsme již tak nějak navyklí na slabší pivo (omluvitelné) a sem tam také hodně slabý zvuk (již méně) – věčný boj, jenž bůh/čert ví zda-li se klubu někdy podaří zdárně vybojovat.
Co ovšem přišlo právě tenhle večer, radši neslyšet. Již, když nějakou půlhodinku (na hodinky jsem v tu chvíli nekoukal, bohužel) po oficiálním začátku akce nastupovali THE AMENTA a zkusmo do prozatím statického publika vypálili první skladbu, jsem tušil, že něco není a nebude tak úplně v pořádku. Australané, kteří se na svých řadovkách hodně (a tím myslím fakt hodně) spoléhají na všemožné ruchy, syntetické rytmy a samply v pozadí, byli na pódiu doslova ztraceni, frontman Cain Cressall tu kynul palcem nahoru, tu dolu, ovšem všechno marné, a ačkoliv jsem slyšel, že zvuk byl na pódiu lepší než ve zbytku sálu (odposlechy juhů), v případě první formace tomu asi nebylo ani takto a kluci prostě po celou dobu hráli pro posluchače i sebe bez oněch samplů, ruchů, prostě všeho, co jejich tvorbu odlišuje od jinak stále stejných moderním math metalem švihnutých kytarových hoblovaček. Je to něco podobného, jako kdybyste The Browning sebrali synthy – naprosto v prdeli.
Kluci se přesto rozhodli nevzdat a do publika chrlili povšechně skladby z posledního pár měsíců starého EP „VO1D“ - namátkou „Junky“, „Erebus“ či „Nihil“, výsledek byl z velké části vlivem zvuku skutečně tristní. Několik lidí kolem poznamenalo, že „až na ty bicí dobrý“, ovšem popravdě, k bicím se ten den ani nemělo cenu vyjadřovat. Ano, nad syčivými perkusemi lamentuji stále, tentokrát ovšem syčel i virbl a kopák a na to já už s odpuštěním "nemám“. Tak rychle na bár, kluci sbalili nástroje a ačkoliv se snažili svou poněkud nevděčnou roli první kapely večera zvládnout se ctí, (ne)zvuk všechnu jejich snahu pohřbil.
Tak, menší pauzička tak akorát na rauch (bohudík(žel), nejsem už nějaký ten pátek stabilním kuřákem) a to už si to na stage hasí vlastně jediný důvod, proč jsem se na akci vypravil – totiž techničtí death metalisté HOUR OF PENANCE. Výborného bicmena Maura Mercuria, který to loni na turné trochu nezvládl s alkoholem a posléze kapelu z osobních (studijních) důvodů opustil, nahradil Simone Piras, stejně tak na palubu za Francesca Paoliho naskočil Paolo Pieri (Aborym) a musím zcela upřímně říct, že ačkoliv jsem přes fakt zprasený zvuk téměř nic neslyšel, nová sestava mi zatím nepřijde ani zdaleka tak nakopávací jako ta stará, a jsem skutečně zvědav na nástupce vynikajícího štychu „Paradogma“. Věšteckou kouli v kalhotech nemám, takže mi bohužel nezbývá, než čekat.
Dle mého očekávání a co jsem tak měl možnost zaznamenat, hrálo se hlavně z posledních dvou řadovek a sice výborného „The Vile Conception“, z něhož zazněly „Absence of Truth“, „Slavery in a Deaf Decay“, otevírák alba „Misconception“, z novinky se pak jednalo o vály „Paradogma“, „Incestuous Dynasty of Worms“, „Adversary of Bigotry“, či „Incontrovertible Doctrines“. Setlist tedy papírově skvělý, žel zvuk se u HoP již slil do jediné veliké koule, ze které leda sem tam vykoukly bicí party Simoneho. A to naštve, jelikož jinak by to dle mého názoru byl minimálně solidní hudební masakr.
Třetí kapela do party, Rakušáci BELPHEGOR, které jsem měl již tu možnost naživo slyšet a tehdy jsem prohlásil, že jednou za život stačilo, se po další, tentokrát delší, pauze přihlásili o slovo, a protože hráli pod svou vlastní plentou, pořádně se do toho opřeli.
Kytarista/zpěvák a jediný zakládající člen v sestavě - tedy Helmuth Lehner mne jako vždy rozesmíval svými hláškami ve stylu Lemmyho typu „You want fuckin’metal fuckin’ Czech Republic?“ a když davu za alespoň trochu toho projeveného nadšení (zvuk stál vážně za nic) poděkoval slovy „Danke Schön“, pustil se na v Čechách trochu tenký led
..
Jelikož kluci přijeli propagovat své nejnovější album z ledna letošního roku – totiž „Blood Magick Necromance“, hrálo se samozřejmě primárně z něj. Pánové nahodili pecky jako „Angeli Mortis De Profundis“, „Impaled Upon the Tongue of Sathan“ či „In Blood - Devour This Sanctity“, z fanoušky oblíbeného alba „Bondage Goat Zombie“ zazněly vály „Stigma Diabolicum“ a Helmutovi hoši nezapomněli na klasiku klasik – totiž „Lucifer Incestus“.
Upřímně, těch šest let od vydání „Goatreich – Fleshcult“ se na Belphegor podepsalo a jejich styl, sice black/death, už ani náhodou neletí tak, jako před lety. Takže mi prosím promiňte, že můj zájem o kapelu poněkud poklesl, a ačkoliv od ní mám desku „Bondage Goat Zombie“ v jistém ohledu velmi rád, nepokládám tyto rouhače za nějaká esa v oboru. Spíše naopak.
To samé by jistě mnohý kritický fanoušek tvrdé muziky ještě před pár lety řekl o floridské formaci, jež na samém počátku 90. let pomáhala budovat základy tehdy ultra agresivní a pro mnohé mozky nestravitelné hudební revolty – totiž brutálního death metalu. Smečka se ovšem vlivem patrné únavy materiálu a jisté skladatelské bezradnosti dostala hlavně počátkem 00’s do opravdové krize, z níž dokázala vybřednout až nuceným odchodem drogám poměrně dosti nakloněných bratří Hoffmanů, přičemž v kapele zůstal alespoň milovník kvalitních lihovin a střelných zbraní Benton.
Nic zkrátím ty kecy, které patří spíše někam do hudebního medailonu, poslední alba se formaci skutečně daří a fanoušek se tak má naživo určitě nač těšit.
DEICIDE nastoupili bez velké pompy, na pódiu se uvelebil osamocený kytarista Jack Owen v tričku Hypnos – In Blood We Trust, což bylo samozřejmě myšleno coby poklona starému kvalitnímu cz death metalu. Usměvavý chlapík, profesionál každým coulem, si brnkal a čekal, až se Glen a jeho kumpáni dovalí z backstage. A jakmile se dovalili, mohlo se začít masit. Tedy, kdyby lidé v publiku něco slyšeli, pochopitelně. Ať jsem se v průběhu večera přesouval, jak jsem chtěl, nejlepší zvuk byl pravděpodobně v místě za pódiem, kdy se, jak bylo výše správně poznamenáno, valil z odposlechů. Tak nic.
Co se skladeb týče, měli Amerikáni připravenu skutečně mohutnou porci materiálu, za všechny vály lze jmenovat „Homage For Satan“, „Dead By Dawn“, „Once Upon The Cross“, „Scars Of The Crucifix“, „When Satan Rules This World“, ze stejnojmenné fošny veleoblíbenou „Serpents Of The Light“ z novinky pak „Hang in Agony Until You're Dead“, „Conviction“,“Witness of Death“, „Into The Darkness You Go“ a ještě další, tuším, že jsem v tom zvukovém marastu zaslechl i vypalovačku z alba „Legion“, sice „Dead But Dreaming“ a hlavně fenomenální náklep „They are the Children of the Underworld“, což je má nejoblíbenější skladba Deicide vůbec a nebýt fakt naprosto neposlouchatelného zvuku, vládli Deicide svým nástrojům i fanouškům s velkým gustem.
Nakonec to kluci po standardním přehrání svého pro toto tour určeného setlistu zabalili, a člověk se jim nemohl ani divit. Nejen, že jejich tour je, vzhledem k poměrně pokročilému věku jednotlivých členů, již poměrně vyčerpávající samo o sobě, ale když na vás dav ani pořádně reaguje, protože prostě nic neslyší, nemáte pochopitelně ani pražádnou chuť přidávat.
O to víc to člověka pak mrzí, jelikož tentokrát ani netečná hlavní hvězda, ani špatné předkapely (kromě pro mne trochu unavených Belphegor) nepotopily jinak příjemnou metalovou sešlost, ne - tentokrát celou akci pohřbil pan neZvuk. Přesto doufám, že Obscure ani na Chmelnici, ani na pořádání podobných akcí nezanevře, jelikož, jak někteří kolegové poznamenali jinde, občas se i v tomto pro mne jinak celkem bezproblémovém klubíku zvuk skutečně vydaří. Jasně, povětšinou, když si kapely svého zvukaře přivezou s sebou. Což se, znalí mne snad rychle opraví, tentokrát dle mého názoru nestalo. Nu což, tak třeba příště?
Setlisty (tentokrát brát s rezervou prosím, velká část by měla sedět)
Hour of Penance
Paradogma; Incestuous Dynasty of Worms; Absence of Truth; Incontrovertible Doctrines; Slavery in a Deaf Decay; Adversary of Bigotry; Misconception
Belphegor
In Blood - Devour This Sanctity; Belphegor - Hell's Ambassador; Angeli Mortis De Profundis; Impaled Upon the Tongue of Sathan; Stigma Diabolicum; Lucifer Incestus; Rise to Fall and Fall to Rise
Deicide
Homage For Satan; Dead By Dawn; Once Upon The Cross; Scars Of The Crucifix; When Satan Rules This World; Serpents Of The Light; Hang In Agony Until You're Dead; Conviction; They Are The Children Of The Underworld ; Death To Jesus; Dead But Dreaming; Witness Of Death; Desecration; Into The Darkness You Go; How Can You Call Yourself a God; Kill The Christians; Lunatic Of God's Creation; Sacrificial Suicide
pozn. - kapely měly takto napsány seznamy skladeb na mnou nafocených setlistech, jestli se na všechny dostala řada, to vědí jen ony. V případě HoP ano, v případě Belphegor bych řekl taktéž, resp. dobrých 80% jsem na vlastní uši slyšel. U Deicide těžko říci, některé skladby vlivem místy skutečně odporného zvuku poznat nešly.
Post Scriptum: Před časem jsem se dozvěděl, že klub na současné adrese končí a přesouvá se do prostor na stanici metra Českomoravská. Takže se paradoxně jednalo o jednu z posledních akcí v těchto prostorách.
http://www.obscure.cz/
http://www.myspace.com/theofficialdeicidemyspacepage
http://www.myspace.com/belphegor
http://www.myspace.com/hourofpenance
http://www.myspace.com/theamenta
Obsahově rozhodně slušně našlapané akci „byl přidělen“ klub Exit Chmelnice, do kterého minimálně „pražská“ (ehm) část Fobie zavítá poměrně často, takže jsme již tak nějak navyklí na slabší pivo (omluvitelné) a sem tam také hodně slabý zvuk (již méně) – věčný boj, jenž bůh/čert ví zda-li se klubu někdy podaří zdárně vybojovat.
Co ovšem přišlo právě tenhle večer, radši neslyšet. Již, když nějakou půlhodinku (na hodinky jsem v tu chvíli nekoukal, bohužel) po oficiálním začátku akce nastupovali THE AMENTA a zkusmo do prozatím statického publika vypálili první skladbu, jsem tušil, že něco není a nebude tak úplně v pořádku. Australané, kteří se na svých řadovkách hodně (a tím myslím fakt hodně) spoléhají na všemožné ruchy, syntetické rytmy a samply v pozadí, byli na pódiu doslova ztraceni, frontman Cain Cressall tu kynul palcem nahoru, tu dolu, ovšem všechno marné, a ačkoliv jsem slyšel, že zvuk byl na pódiu lepší než ve zbytku sálu (odposlechy juhů), v případě první formace tomu asi nebylo ani takto a kluci prostě po celou dobu hráli pro posluchače i sebe bez oněch samplů, ruchů, prostě všeho, co jejich tvorbu odlišuje od jinak stále stejných moderním math metalem švihnutých kytarových hoblovaček. Je to něco podobného, jako kdybyste The Browning sebrali synthy – naprosto v prdeli.
Kluci se přesto rozhodli nevzdat a do publika chrlili povšechně skladby z posledního pár měsíců starého EP „VO1D“ - namátkou „Junky“, „Erebus“ či „Nihil“, výsledek byl z velké části vlivem zvuku skutečně tristní. Několik lidí kolem poznamenalo, že „až na ty bicí dobrý“, ovšem popravdě, k bicím se ten den ani nemělo cenu vyjadřovat. Ano, nad syčivými perkusemi lamentuji stále, tentokrát ovšem syčel i virbl a kopák a na to já už s odpuštěním "nemám“. Tak rychle na bár, kluci sbalili nástroje a ačkoliv se snažili svou poněkud nevděčnou roli první kapely večera zvládnout se ctí, (ne)zvuk všechnu jejich snahu pohřbil.
Tak, menší pauzička tak akorát na rauch (bohudík(žel), nejsem už nějaký ten pátek stabilním kuřákem) a to už si to na stage hasí vlastně jediný důvod, proč jsem se na akci vypravil – totiž techničtí death metalisté HOUR OF PENANCE. Výborného bicmena Maura Mercuria, který to loni na turné trochu nezvládl s alkoholem a posléze kapelu z osobních (studijních) důvodů opustil, nahradil Simone Piras, stejně tak na palubu za Francesca Paoliho naskočil Paolo Pieri (Aborym) a musím zcela upřímně říct, že ačkoliv jsem přes fakt zprasený zvuk téměř nic neslyšel, nová sestava mi zatím nepřijde ani zdaleka tak nakopávací jako ta stará, a jsem skutečně zvědav na nástupce vynikajícího štychu „Paradogma“. Věšteckou kouli v kalhotech nemám, takže mi bohužel nezbývá, než čekat.
Dle mého očekávání a co jsem tak měl možnost zaznamenat, hrálo se hlavně z posledních dvou řadovek a sice výborného „The Vile Conception“, z něhož zazněly „Absence of Truth“, „Slavery in a Deaf Decay“, otevírák alba „Misconception“, z novinky se pak jednalo o vály „Paradogma“, „Incestuous Dynasty of Worms“, „Adversary of Bigotry“, či „Incontrovertible Doctrines“. Setlist tedy papírově skvělý, žel zvuk se u HoP již slil do jediné veliké koule, ze které leda sem tam vykoukly bicí party Simoneho. A to naštve, jelikož jinak by to dle mého názoru byl minimálně solidní hudební masakr.
Třetí kapela do party, Rakušáci BELPHEGOR, které jsem měl již tu možnost naživo slyšet a tehdy jsem prohlásil, že jednou za život stačilo, se po další, tentokrát delší, pauze přihlásili o slovo, a protože hráli pod svou vlastní plentou, pořádně se do toho opřeli.
Kytarista/zpěvák a jediný zakládající člen v sestavě - tedy Helmuth Lehner mne jako vždy rozesmíval svými hláškami ve stylu Lemmyho typu „You want fuckin’metal fuckin’ Czech Republic?“ a když davu za alespoň trochu toho projeveného nadšení (zvuk stál vážně za nic) poděkoval slovy „Danke Schön“, pustil se na v Čechách trochu tenký led
.. Jelikož kluci přijeli propagovat své nejnovější album z ledna letošního roku – totiž „Blood Magick Necromance“, hrálo se samozřejmě primárně z něj. Pánové nahodili pecky jako „Angeli Mortis De Profundis“, „Impaled Upon the Tongue of Sathan“ či „In Blood - Devour This Sanctity“, z fanoušky oblíbeného alba „Bondage Goat Zombie“ zazněly vály „Stigma Diabolicum“ a Helmutovi hoši nezapomněli na klasiku klasik – totiž „Lucifer Incestus“.
Upřímně, těch šest let od vydání „Goatreich – Fleshcult“ se na Belphegor podepsalo a jejich styl, sice black/death, už ani náhodou neletí tak, jako před lety. Takže mi prosím promiňte, že můj zájem o kapelu poněkud poklesl, a ačkoliv od ní mám desku „Bondage Goat Zombie“ v jistém ohledu velmi rád, nepokládám tyto rouhače za nějaká esa v oboru. Spíše naopak.
To samé by jistě mnohý kritický fanoušek tvrdé muziky ještě před pár lety řekl o floridské formaci, jež na samém počátku 90. let pomáhala budovat základy tehdy ultra agresivní a pro mnohé mozky nestravitelné hudební revolty – totiž brutálního death metalu. Smečka se ovšem vlivem patrné únavy materiálu a jisté skladatelské bezradnosti dostala hlavně počátkem 00’s do opravdové krize, z níž dokázala vybřednout až nuceným odchodem drogám poměrně dosti nakloněných bratří Hoffmanů, přičemž v kapele zůstal alespoň milovník kvalitních lihovin a střelných zbraní Benton.
Nic zkrátím ty kecy, které patří spíše někam do hudebního medailonu, poslední alba se formaci skutečně daří a fanoušek se tak má naživo určitě nač těšit.
DEICIDE nastoupili bez velké pompy, na pódiu se uvelebil osamocený kytarista Jack Owen v tričku Hypnos – In Blood We Trust, což bylo samozřejmě myšleno coby poklona starému kvalitnímu cz death metalu. Usměvavý chlapík, profesionál každým coulem, si brnkal a čekal, až se Glen a jeho kumpáni dovalí z backstage. A jakmile se dovalili, mohlo se začít masit. Tedy, kdyby lidé v publiku něco slyšeli, pochopitelně. Ať jsem se v průběhu večera přesouval, jak jsem chtěl, nejlepší zvuk byl pravděpodobně v místě za pódiem, kdy se, jak bylo výše správně poznamenáno, valil z odposlechů. Tak nic.
Co se skladeb týče, měli Amerikáni připravenu skutečně mohutnou porci materiálu, za všechny vály lze jmenovat „Homage For Satan“, „Dead By Dawn“, „Once Upon The Cross“, „Scars Of The Crucifix“, „When Satan Rules This World“, ze stejnojmenné fošny veleoblíbenou „Serpents Of The Light“ z novinky pak „Hang in Agony Until You're Dead“, „Conviction“,“Witness of Death“, „Into The Darkness You Go“ a ještě další, tuším, že jsem v tom zvukovém marastu zaslechl i vypalovačku z alba „Legion“, sice „Dead But Dreaming“ a hlavně fenomenální náklep „They are the Children of the Underworld“, což je má nejoblíbenější skladba Deicide vůbec a nebýt fakt naprosto neposlouchatelného zvuku, vládli Deicide svým nástrojům i fanouškům s velkým gustem.
Nakonec to kluci po standardním přehrání svého pro toto tour určeného setlistu zabalili, a člověk se jim nemohl ani divit. Nejen, že jejich tour je, vzhledem k poměrně pokročilému věku jednotlivých členů, již poměrně vyčerpávající samo o sobě, ale když na vás dav ani pořádně reaguje, protože prostě nic neslyší, nemáte pochopitelně ani pražádnou chuť přidávat.
O to víc to člověka pak mrzí, jelikož tentokrát ani netečná hlavní hvězda, ani špatné předkapely (kromě pro mne trochu unavených Belphegor) nepotopily jinak příjemnou metalovou sešlost, ne - tentokrát celou akci pohřbil pan neZvuk. Přesto doufám, že Obscure ani na Chmelnici, ani na pořádání podobných akcí nezanevře, jelikož, jak někteří kolegové poznamenali jinde, občas se i v tomto pro mne jinak celkem bezproblémovém klubíku zvuk skutečně vydaří. Jasně, povětšinou, když si kapely svého zvukaře přivezou s sebou. Což se, znalí mne snad rychle opraví, tentokrát dle mého názoru nestalo. Nu což, tak třeba příště?
Setlisty (tentokrát brát s rezervou prosím, velká část by měla sedět)
Hour of Penance
Paradogma; Incestuous Dynasty of Worms; Absence of Truth; Incontrovertible Doctrines; Slavery in a Deaf Decay; Adversary of Bigotry; Misconception
Belphegor
In Blood - Devour This Sanctity; Belphegor - Hell's Ambassador; Angeli Mortis De Profundis; Impaled Upon the Tongue of Sathan; Stigma Diabolicum; Lucifer Incestus; Rise to Fall and Fall to Rise
Deicide
Homage For Satan; Dead By Dawn; Once Upon The Cross; Scars Of The Crucifix; When Satan Rules This World; Serpents Of The Light; Hang In Agony Until You're Dead; Conviction; They Are The Children Of The Underworld ; Death To Jesus; Dead But Dreaming; Witness Of Death; Desecration; Into The Darkness You Go; How Can You Call Yourself a God; Kill The Christians; Lunatic Of God's Creation; Sacrificial Suicide
pozn. - kapely měly takto napsány seznamy skladeb na mnou nafocených setlistech, jestli se na všechny dostala řada, to vědí jen ony. V případě HoP ano, v případě Belphegor bych řekl taktéž, resp. dobrých 80% jsem na vlastní uši slyšel. U Deicide těžko říci, některé skladby vlivem místy skutečně odporného zvuku poznat nešly.
Post Scriptum: Před časem jsem se dozvěděl, že klub na současné adrese končí a přesouvá se do prostor na stanici metra Českomoravská. Takže se paradoxně jednalo o jednu z posledních akcí v těchto prostorách.
http://www.obscure.cz/
http://www.myspace.com/theofficialdeicidemyspacepage
http://www.myspace.com/belphegor
http://www.myspace.com/hourofpenance
http://www.myspace.com/theamenta
