MAYAN – Quarterpast

Kraj tulipánů a větrných mlýnů má na metalové scéně silnou pozici, která je mj. specifická i různými metalovými "operami" a projekty. Průkopníkem v tomhle směru je Arjen Lucassen, otec legendárního uskupení Ayreon, které každých pár let vypustí desku, která zavdá kritikům připíjet na Arjenovu genialitu - a v mezidobí, kdy recenzenti s prázdnou láhví v ruce střízliví, chrlí Lucassen další alba a projekty. Výraznou postavou nizozemské tvrdé hudby je i Mark Jansen, zakladatel dnes již zaniknuvších After Forever, který po odchodu (vyhazovu) z této skupiny založil známou formaci Epica, kde ventiluje především své symfonické choutky, ve kterých mu zdatně sekunduje rudovlasá Simone Simons. Zatímco se Epica připravuje na vydání páté studiovky, Mark sebral dva kumpány z této skupiny, kteří dříve působili v death-metalové smečce God Dethroned a pustil se do psaní materiálu, který vykrystalizoval v kapelu Mayan, která může být i díky angažmá 4 hostujících zpěváků nazvána skromným all-star projektem.

Debut Mayan zní na první poslech značně neuspořádaně a proniknout pod povrch nahrávky zabere několik poslechů - teprve v jádru se totiž skrývá klíč, díky kterému do sebe všechny melodické linky zapadnou a chytnou člověka za srdce (uši?). Při vybírání zpěváků se Mark rozhlédl po své širší hudební rodině a proto zde najdeme spřízněné tváře, ať už jde o Simone Simons, Floor Jansen, bývalou zpěvačku After Forever, nebo vynikajícího frontmana Sons of Seasons, Henninga Basse. Poměrně neznámou tváří, co se extrémních hudebních kruhů týče, je mladá italská sopranistka Laura Macri, která dodala nahrávce odér mohutných sálů s křišťálovými lustry sžíranými rezem (a podle rozhovoru s Markem prý během nahrávání výborně vařila :-)).

Zapomeňte na zajeté postupy z Epicy, otvírák alba je naservírován v podobě hutného riffu a Markových zpěvných exhibicí - "Symphony of Aggression" je propletencem ostrých kytarových záseků lehce podmáznutých klávesovou symfonikou, které je právě tolik, aby nepohřbila nosné kytarové melodie a vyhrávky. Ke konci se dokonce mihne i čistě syntezátorové sólo, snad první za celou Jansenovu hudební kariéru - a i když působí trošku jako pěst na oko, je tak krásné "démonické", že je tohle malé škobrtnutí zapomenuto. Ono hodnotit tuhle desku je celkově ošemetné, je totiž napsána stylem vaření pejska a kočičky - a tak zatímco pejsek hněte těsto protkané growlingem a dalšími extrémními hlasovými projevy, kočička do směsi přisype špetku éterického bel canta ("Essenza Di Te") - sami autoři popisují desku jako "symfonický progresivní death metal"; sláva škatulkám... Celou nahrávkou prostupují především zlověstné smyčce ("Drown the Deamon", "The Savage Massacre (In The Eyes Of Law: Pizzo)") a kapela dosáhla jedinečného zvuku v oblasti kytar. Po textové stránce se oproti Epice nic zásadního nemění, opět jde o zamyšlení nad náboženským extrémismem a politikou západních mocností.

"Quarterpast" je album s potenciálem, který nebyl bohužel příliš využit - deska obsahuje spoustu vaty a ani po 10 posleších nemůžu tvrdit, že by mi jednotlivé písničky nesplývaly dohromady - doufejme, že příští deska, která by snad měla vyjít někdy v průběhu příštího roku, bude lepší.