Jako heavy/psycho/doom kapelu charakterizuje vydavatel kvintet RISE AND SHINE (RAS). Ten existuje zhruba osmnáct let, během kterých nahrál dvě dema, dvě EP, jeden split a tři alba, nicméně k mým smyslům poprvé dorazil až letos na jaře, kdy se přihlásil s albem čtvrtým, nazvaným Empty Hand.
A na něm Švédové opravdu kombinují výše uvedené žánry, možná bych ještě připojil slůvko stoner. Zemité riffy silně inspirované BLACK SABBATH se prolínají s takřka klasickými heavymetalovými postupy a nechybí ani psychedelické pasáže, které jako kdyby vypadly z dílny nějakých zhulenců (úsměv). Termín doom je třeba brát spíše jako přiblížení pomalých, lehce obskurních pasáží, které připomínají mnohem více sedmdesátá léta než začátek let devadesátých (kdy doom metal vládl...). Ale většinou se hraje ve středních tempech a sem tam dokonce v rychlých.
RAS si vystačí jen s klasickým rockovým obsazením, takže veškeré vychytávky, melodie, kudrlinky... jsou dílem kytar, baskytary a bicích – ano, všechny nástroje jsou ve vzácné rovnováze, baskytara kromě klasického „podržtempo“ nástroje poměrně často vypluje na povrch a také bubeník se hodně podílí na celkovém vyznění muziky. Ale to samozřejmě není vše, kapela není instrumentální společností, ale (světe div se) má za mikrofonem dámu. A ne ledajakou. Ještě jednou mrknu do promo materiálu I Hate a tam vidím přirovnání k Janis Joplin. Možná na tom něco bude, ale pro mě to žádné velké vodítko není, protože s Joplinkou až takový kamarád nejsem (úsměv); nemám ji tak naposlouchanou, abych mohl srovnávat. Ale label chce zřejmě naznačit, že Josabeth Leidi nemá jen tak ledajaký hlas, ale že v jejím případě jde o specifikum – alespoň tak to cítím já. Protože tahle dáma je jednoznačně tváří kapely – bez ní by to prostě nebylo ono. Josabeth s hlasem doslova čaruje, ale nikoliv standardním způsobem jako většina metalových zpěvandulí snažících se buď o model Tarja (a jí podobné), nebo o model wamp (s hlubokým patetickým přednesem); švédská divoženka drsně řve (nikoliv jako Dasha či Alžběta), kvílí, tu se ponoří hluboko, tu vyjede vysoko... a v podstatě vůbec nepoužívá civilní polohy – pořád je tam nějaký pokus o „výraz“. Zabarvením hlasu možná občas připomene nešťastně zahynuvší Pavlu Kapitánovou, ale to berte jen jako přibližné vodítko – raději si na webu poslechněte ukázky a udělejte obrázek sami.
Mně se RAS po několika posleších dostali „pod kůži“, ale celkem chápu i jedince, kteří nad touhle specifickou partou jen mávnou rukou a prohodí cosi o zfetovaných a k minulosti vzhlížejících bláznech, které už dnes ocení jen podobně naladění „zaostalci“. A poukáží třeba na zvuk, který se vymyká dnešním standardům a má mnohem blíže k rozevlátosti již zmiňovaných sedmdesátek, nebo na obal, na kterém toho příliš k vidění není.
P.S. Všimněte si webové adresy... podle všeho hrají RAS flower power metal!
Seznam skladeb:
Čas: 47:08
www.myspace.com/flowerpowermetal
A na něm Švédové opravdu kombinují výše uvedené žánry, možná bych ještě připojil slůvko stoner. Zemité riffy silně inspirované BLACK SABBATH se prolínají s takřka klasickými heavymetalovými postupy a nechybí ani psychedelické pasáže, které jako kdyby vypadly z dílny nějakých zhulenců (úsměv). Termín doom je třeba brát spíše jako přiblížení pomalých, lehce obskurních pasáží, které připomínají mnohem více sedmdesátá léta než začátek let devadesátých (kdy doom metal vládl...). Ale většinou se hraje ve středních tempech a sem tam dokonce v rychlých.
RAS si vystačí jen s klasickým rockovým obsazením, takže veškeré vychytávky, melodie, kudrlinky... jsou dílem kytar, baskytary a bicích – ano, všechny nástroje jsou ve vzácné rovnováze, baskytara kromě klasického „podržtempo“ nástroje poměrně často vypluje na povrch a také bubeník se hodně podílí na celkovém vyznění muziky. Ale to samozřejmě není vše, kapela není instrumentální společností, ale (světe div se) má za mikrofonem dámu. A ne ledajakou. Ještě jednou mrknu do promo materiálu I Hate a tam vidím přirovnání k Janis Joplin. Možná na tom něco bude, ale pro mě to žádné velké vodítko není, protože s Joplinkou až takový kamarád nejsem (úsměv); nemám ji tak naposlouchanou, abych mohl srovnávat. Ale label chce zřejmě naznačit, že Josabeth Leidi nemá jen tak ledajaký hlas, ale že v jejím případě jde o specifikum – alespoň tak to cítím já. Protože tahle dáma je jednoznačně tváří kapely – bez ní by to prostě nebylo ono. Josabeth s hlasem doslova čaruje, ale nikoliv standardním způsobem jako většina metalových zpěvandulí snažících se buď o model Tarja (a jí podobné), nebo o model wamp (s hlubokým patetickým přednesem); švédská divoženka drsně řve (nikoliv jako Dasha či Alžběta), kvílí, tu se ponoří hluboko, tu vyjede vysoko... a v podstatě vůbec nepoužívá civilní polohy – pořád je tam nějaký pokus o „výraz“. Zabarvením hlasu možná občas připomene nešťastně zahynuvší Pavlu Kapitánovou, ale to berte jen jako přibližné vodítko – raději si na webu poslechněte ukázky a udělejte obrázek sami.
Mně se RAS po několika posleších dostali „pod kůži“, ale celkem chápu i jedince, kteří nad touhle specifickou partou jen mávnou rukou a prohodí cosi o zfetovaných a k minulosti vzhlížejících bláznech, které už dnes ocení jen podobně naladění „zaostalci“. A poukáží třeba na zvuk, který se vymyká dnešním standardům a má mnohem blíže k rozevlátosti již zmiňovaných sedmdesátek, nebo na obal, na kterém toho příliš k vidění není.
P.S. Všimněte si webové adresy... podle všeho hrají RAS flower power metal!
Seznam skladeb:
- Empty Hand
- Empty Words
- In the Arms of Death
- I Don´t Belong
- Someone Else´s Share
- King Cliff
- Harmony and Noise
- Dirty Tricks
- Another Troubled Mind
- Too Mucg, To Fast, To Loud
Čas: 47:08
www.myspace.com/flowerpowermetal
