Hodně silná sestava vyrazila na krátké turné, a protože se konalo v době zatracených velikonoc, podtitul sliboval velikonoční masakr.
Zatímco pomatená část spoluobčanů slavila svátky motlitbami a ateisté se díky pěknému počasí věnovali grilování a konzumaci všeho, co se do nich vešlo, hrstka podivínů zamířila na zmiňovaný masakr. Čekal jsem plný Martys, ale návštěva, snad poznamenaná pěkným počasím a... viz ateisté..., nakonec nebyla nikterak slavná. Odhadoval bych zhruba 70 lidí, což prý bylo víc než na předchozích zastávkách tour v Karviné a Praze, ale podstatně méně než v Pardubicích.
Nevděčná role otevřít večírek tentokrát padla na komando POPPY SEED GRINDER. U vstupu mě jedna dobrá víla překvapila sdělením, že PSG nedávno opustil O. alias Ozon alias Ota, načež Dharm informaci potvrdil a dodal, že kapela se rozhodla zůstat bez baskytaristy. A když jsem se ptal, proč dal Ota „Popíkům“ vale, dostal jsem informaci, která patří do bulváru, nikoliv na seriózní portál (pro senzacechtivé cituji celou kapelu, která po vystoupení jednohlasně prohlašovala, že to bylo pro nezvladatelnou homosexualitu). Ale zpět na pódium, kde pražská parta odvedla svou práci znamenitě. PSG se mi líbili už před půl rokem v Táboře a v ČB to bylo snad ještě lepší. Výborný zvuk (vydržel celý večer), přesvědčivé instrumentální i vokální výkony, prvotřídní death/grindová jízda... Co víc dodat... nic mě nenapadá (úsměv), statistikou sloužit nemohu, protože repertoár kapely neznám.
Další letitá parta, DISFIGURED CORPSE, vařila z obdobných ingrediencí – a jako koření k death/grindu přidávala i špetky thrashe či core. DC hrají neuvěřitelných dvacet let, čtvrtinu sestavy tvoří zakládající člen a zpěvák Vladis s nimi huláká dobrých patnáct let. A ač DC brázdí pódia takovou dobu, já je viděl poprvé. A dojmy z vystoupení mám prakticky stejné, jako v případě PSG. DC hrají taky ve čtyřech, jen s tím rozdílem, že mají jen jednu kytaru (a jednu baskytaru). Jestli mě smysly neklamou, tak zaznělo několik skladeb z loňského alba Human Corrosion, které jediné jsem od kapely slyšel a které patří k tomu nejlepšímu, co v daném ranku u nás kdy vzniklo.
I přes slabší návštěvu nebyly úvodní dvě kapely odzívnuty, několik pařmenů se našlo, ale nelepšího přijetí se vcelku pochopitelně dostalo domácímu cirkusu ISACAARUM. Šoumen Chymus se předvedl v obvyklé formě, deset z deseti psychiatrů (kdyby jej viděli) by jej s radostí přivítalo ve svých ústavech (úsměv). Mistr se ve svém slušivém oblečku na pódium připlazil, z pusy mu cákala krev, na očích měl skvělé brýle proti mouchám vyrobené ze sítek na čaj a na sobě krásné tílko z nějakého nóbl butiku (smích). Po hudební stránce mě Isacaarum příliš neoslovují, ale podívaná to je náramná. Pro někoho možná za hranicí dobrého vkusu (a slušného vychování – hlavně náznaky felace a následné chrlení spermatu), nicméně úsměvy na tvářích všech přihlížejících hovořily ve prospěch kapely, do které se nedávno vrátil bicmen Monthy.
Odbila půlnoc, Isacaarum se odebrali do umývárny a půl hodiny se čekalo, až TORTHARRY nastěhují na pódium své aparáty, včetně kompletních bicích. Něco do sebe to mělo, pohled na dva kopáky byl pro staromilce moc příjemný. A příjemný zážitek připravili fanouškům i muzikanti, kteří kromě novějších skladeb z loňského alba Beneath nezapomněli na svou historii a zahráli i z debutu When The Memories Are Free. Trochu mě překvapilo, jak velký prostor u mikrofonu dostal basák Lemy; pravda, dlouho jsem Tortharry neviděl, ale zafixováno jsem měl, že zpěv má na bedrech jen Heatley. V ČB se ale oba pánové podělili o vokály (= řev) stejnou měrou. A ač mě Tortharry bavili nejvíc ze všech účinkujících, shodli jsme se s Ifou, že nějaké to sólo a nebo kytarové výjezdy do vyšších poloh by muzice jen a jen prospěly.
P.S. Cenu za umělecký dojem tentokrát nedostane žádná kapela, ale uděluji ji neúnavnému skokanovi, proti kterému je Hop ze Včelky Máji břídil. Co ten člověk předváděl za gymnastické prvky...
P.S.2. Je mi líto, ale technika si postavila hlavu a při stahování fotek do PC „umřela“ paměťová karta. Tudíž se omlouvám kapelám PSG a DC – většina jejich fotek je v háji...
Zatímco pomatená část spoluobčanů slavila svátky motlitbami a ateisté se díky pěknému počasí věnovali grilování a konzumaci všeho, co se do nich vešlo, hrstka podivínů zamířila na zmiňovaný masakr. Čekal jsem plný Martys, ale návštěva, snad poznamenaná pěkným počasím a... viz ateisté..., nakonec nebyla nikterak slavná. Odhadoval bych zhruba 70 lidí, což prý bylo víc než na předchozích zastávkách tour v Karviné a Praze, ale podstatně méně než v Pardubicích.
Nevděčná role otevřít večírek tentokrát padla na komando POPPY SEED GRINDER. U vstupu mě jedna dobrá víla překvapila sdělením, že PSG nedávno opustil O. alias Ozon alias Ota, načež Dharm informaci potvrdil a dodal, že kapela se rozhodla zůstat bez baskytaristy. A když jsem se ptal, proč dal Ota „Popíkům“ vale, dostal jsem informaci, která patří do bulváru, nikoliv na seriózní portál (pro senzacechtivé cituji celou kapelu, která po vystoupení jednohlasně prohlašovala, že to bylo pro nezvladatelnou homosexualitu). Ale zpět na pódium, kde pražská parta odvedla svou práci znamenitě. PSG se mi líbili už před půl rokem v Táboře a v ČB to bylo snad ještě lepší. Výborný zvuk (vydržel celý večer), přesvědčivé instrumentální i vokální výkony, prvotřídní death/grindová jízda... Co víc dodat... nic mě nenapadá (úsměv), statistikou sloužit nemohu, protože repertoár kapely neznám.
Další letitá parta, DISFIGURED CORPSE, vařila z obdobných ingrediencí – a jako koření k death/grindu přidávala i špetky thrashe či core. DC hrají neuvěřitelných dvacet let, čtvrtinu sestavy tvoří zakládající člen a zpěvák Vladis s nimi huláká dobrých patnáct let. A ač DC brázdí pódia takovou dobu, já je viděl poprvé. A dojmy z vystoupení mám prakticky stejné, jako v případě PSG. DC hrají taky ve čtyřech, jen s tím rozdílem, že mají jen jednu kytaru (a jednu baskytaru). Jestli mě smysly neklamou, tak zaznělo několik skladeb z loňského alba Human Corrosion, které jediné jsem od kapely slyšel a které patří k tomu nejlepšímu, co v daném ranku u nás kdy vzniklo.
I přes slabší návštěvu nebyly úvodní dvě kapely odzívnuty, několik pařmenů se našlo, ale nelepšího přijetí se vcelku pochopitelně dostalo domácímu cirkusu ISACAARUM. Šoumen Chymus se předvedl v obvyklé formě, deset z deseti psychiatrů (kdyby jej viděli) by jej s radostí přivítalo ve svých ústavech (úsměv). Mistr se ve svém slušivém oblečku na pódium připlazil, z pusy mu cákala krev, na očích měl skvělé brýle proti mouchám vyrobené ze sítek na čaj a na sobě krásné tílko z nějakého nóbl butiku (smích). Po hudební stránce mě Isacaarum příliš neoslovují, ale podívaná to je náramná. Pro někoho možná za hranicí dobrého vkusu (a slušného vychování – hlavně náznaky felace a následné chrlení spermatu), nicméně úsměvy na tvářích všech přihlížejících hovořily ve prospěch kapely, do které se nedávno vrátil bicmen Monthy.
Odbila půlnoc, Isacaarum se odebrali do umývárny a půl hodiny se čekalo, až TORTHARRY nastěhují na pódium své aparáty, včetně kompletních bicích. Něco do sebe to mělo, pohled na dva kopáky byl pro staromilce moc příjemný. A příjemný zážitek připravili fanouškům i muzikanti, kteří kromě novějších skladeb z loňského alba Beneath nezapomněli na svou historii a zahráli i z debutu When The Memories Are Free. Trochu mě překvapilo, jak velký prostor u mikrofonu dostal basák Lemy; pravda, dlouho jsem Tortharry neviděl, ale zafixováno jsem měl, že zpěv má na bedrech jen Heatley. V ČB se ale oba pánové podělili o vokály (= řev) stejnou měrou. A ač mě Tortharry bavili nejvíc ze všech účinkujících, shodli jsme se s Ifou, že nějaké to sólo a nebo kytarové výjezdy do vyšších poloh by muzice jen a jen prospěly.
P.S. Cenu za umělecký dojem tentokrát nedostane žádná kapela, ale uděluji ji neúnavnému skokanovi, proti kterému je Hop ze Včelky Máji břídil. Co ten člověk předváděl za gymnastické prvky...
P.S.2. Je mi líto, ale technika si postavila hlavu a při stahování fotek do PC „umřela“ paměťová karta. Tudíž se omlouvám kapelám PSG a DC – většina jejich fotek je v háji...
