A protože jejich CD dorazivší na recenzi mi přišlo zajímavé a napadala mě řada otázek, spáchali jsme rozhovor, ve kterém došlo na kořeny projektu, aktuální materiál, Radůzu, blackmetalově zaměření vydavatelství a plány do budoucna. Odpovídají oba členové jednohlasně, případně každý sám (úsměv).
Můžete se krátce představit – přece jen pro většinu čtenářů metalově zaměřeného webzinu nebudete povědomí…
Vznikli jsme vlastně v roce 2005 jako zakladatelé hudební sekce divadelního souboru Na holou zaměřeného na avantgardní loutkářskou tvorbu (především) pro dospělé. Kachna ze začátku brnkala na kytaru (strašně…), pak po roce přibyl Antonín, který na kytaru opravdu uměl, Kachna dostala harmoniku a už to šlo. Původně jsme si říkali Naboku, podle oficiálně první recenze na naše představení: „… kapela seděla naboku.“ Dost nás to zaujalo. Původním Naboku prošlo dost lidí, dost nástrojů, ale nakonec jsme zakotvili jako autorské duo Kachna a Zodiac někdy v roce 2009. Kachna je přezdívka harmonikářky, Zodiac se říká v jistých kruzích Antonínovi. Líbí se nám ale výsledný dojem, že kachna by mohla být jedním ze znamení zvěrokruhu, popřípadě by drůbež provázela známého amerického vraha Zodiaca… Výkladů je víc. Naboku jsme ze sentimentu pojmenovali naše debutové CD.
Působíte jako duo a vystačíte si ve všem sami. Jak máte „práci“ rozdělenou, kdo přináší nápady? Jak dlouho se muzice věnujete?
Kachna je hlavní skladatelka hudby i textů, taková tažná síla. Prošla pár kapelami, spíš z hecu, jednou i pro peníze. Vždycky se jí nelíbily tři věci – škatulkování zpěvačky jako „hlasového fondu bez mozku“, vyžadování vysokého ženského hlasu a texty, texty, texty. Poezii píše asi 12 let a je na to dost háklivá. V mládí hrála klasiku na klavír, a když se jí dostal před 5 lety do rukou akordeon, byla to jasná srdeční záležitost.
Antonín odmala chodil na zpěv a vyzkoušel několik hudebních nástrojů např. flétna, klarinet, trombón, ale to už je dávno. Zazpíval si jednu dobu i v rockové kapele. Pak přišli „loutkáři“ a kytara na plný úvazek.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Nahrávali jsme jen díky Agni productions, kterým patří naše nekonečné díky. Jako dva studenti jsme se prostě nebyli za dlouhou dobu své společné hudební existence schopni složit na slušnou studiovou nahrávku. Kachna vlastně dodneška nemá k harmonice ani vlastní kombo… Kde jsme nahrávali, to je velkým tajemstvím, ale výslednou kvalitou jsme nadšení. Byl to celé ale velký mazec, Kachna byla ve 4. měsíci těhotenství, od mikrofonu odbíhala zvracet, bylo jí zle a všechny buzerovala. Ale nakonec se počin zdařil, ohlasy jsou velmi pozitivní a s přihlédnutím k undergroundové distribuci a žánrovému zařazení, na odbyt jde slušně. CD vyšlo v nákladu 1000 ks a cena je 200 korun.
Texty nemáte jen v češtině… proč? Kdo je jejich autorem a jaká volíte témata?
Zpíváme hlavně česky a francouzsky, ale líbí se nám kombinace různých jazyků, jejich mísení a vzájemné veršování. V lámání mezijazykových barier jde asi nejdál píseň Gora, která je psaná česko-slovensko-polsko-rusky. Texty píše hlavně Kachna, ale není to pravidlem. Výsledné dílo je vždycky výsledkem konsensu a vývoje. Máme dvě hlavní tematické roviny. Tou první jsou život a jeho držkopády, hospodské retrospektivy, útěky a tak – to je rovina šansonová. Tou druhou je mystika a okultismus, tady si ujíždíme spíš na alternativnější vlně.
Mystika a okultismus? To nebývá u stylově podobně zaměřených kapel obvyklé… Hrálo to nějakou roli při spolupráci s Agni Productions, což je vydavatelství zaměřené spíše na extrémní muziku, black metal… Jak jste se s Agni zkontaktovali?
Každý, kdo se okultními věcmi zabývá, ví, jaká je to síla a jak moc to umí člověka pohltit. Pak není divu, že se z toho jeden potřebuje vyzpívat (úsměv). Jsme lidé trávící hodně času v přírodě, která nás oslovuje, naučili jsme se ji vnímat jinak. Nevíme, proč folkaři zpívají o ptáčcích, šiškách a studánkách, když po noci strávené v lese zůstávají daleko hlubší a temnější zážitky, než že zahoukala sova… S Agni nás spojuje právě okultní zaměření hudby a zájem o temnější stránky duchovna. Známe se už nějakou dobu a hráli jsme mu naše věci. Mr. Agni je pěkný pekelník a zaujalo ho, o čem vlastně zpíváme. Líbí se nám, že tak došlo k mezižánrovému sblížení právě díky napojení na „uaaaa – temné síly" (úsměv).
Jakou mystiku konkrétně máte na mysli? To slovo se poměrně hojně používá, ale nevím, co si ve vašem případě pod pojmem mystika představit…
To je pěkně čertovská otázka (úsměv). Ok, otevřeně - oba se aktivně zabýváme magií, pak už stačí znát ta správná místa, čas a prostor a inspirace přichází sama. Neuznáváme nějaký striktní duchovní směr, ovlivňuje nás neopohanství, chaos magie, přírodní magie, thelema… – klasický pelmel 21. století. Kovanou folkařskou scénu třeba tenhle fakt dost šokuje a nás to baví (úsměv). Naše texty jsou básně o skutečných mystických zážitcích, na rozdíl třeba od metalových kapel je pro nás mystika inspirací, nepojmenováváme věci otevřeně. I to je na našich textech okultní – posluchač si to tam musí najít, musí věci rozumět, proniknout skrz metafory, aby to z textu pochopil.
Koukal jsem, že o obal jste se postarali vlastními silami – kdo má to správné grafické „střevo“? Jak vzniklo vaše logo? A co web – zatím máte jen profil na BZ – chystáte i oficiální stránky, nebo je nepovažujete za potřebné?
Grafickou stánku CD měl na starosti především Antonín. Ale nad ty nejdůležitější věci, jako přední strana obalu a koláž uvnitř, jsme si sedli a tvořili společně. Logo vzniklo z anagramu písmen K a Z a jeho konečnou podobu, v jaké je na CD, vytvořila Kachna. Na webovkách se v tuto chvíli pracuje, máme jistou představu, kterou se snažíme protlačit k realizaci. Je fakt, že, BZ rozhodně nestačí a stránky Agni prod. konzervativnější část našeho publika občas dost šokují (úsměv).
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Kachna: To nelze takhle vypíchnout. Mně ovlivňuje všechno snad grungem a úchylárnami typu Butthole Surfers počínaje, přes altové ladies jako Ella Fitzgerald, Amy Winehouse, Shirley Basic, pokračujíc přes kabaretiéry typu Tiger Lillies, VA, k českým klasikám typu Jarka Nohavici, Zuzany Navarové, od nich ke Květům, Dva, Janě Vébrové, Psím vojákům a končit můžeme klidně u techna a drumce. To ale neznamená, že jejich stopy v naší nebo mojí hudbě můžete jasně vysledovat… Určitě jsem si nevzpomněla na všechno, ale mám-li vypíchnout jednu nedostižnou star, je to jasně Björk.
Antonín: Krom toho co tu už zaznělo, bych rád jmenoval k českým klasikům Karla Kryla, dál pak známý gypsy punk Gogol Bordelo, kanadské Arcade Fire nebo Modest Mouse.
A nezapomněli jste na někoho? Co Radůza? Já když slyšel Naboku poprvé, okamžitě mi napadla právě uvedená dáma, která také tahá harmoniku resp. hraje na kytaru… Vadí vám, když vás k Radůze někdo přirovnává?
Kachna: No jo no … celkem mi to vadí (úsměv). Jde o to, že když tohle přirovnání člověk poslouchá nějaký ten rok, začne mu to lézt krkem. Tady prostě panuje spojení „ženská s harmonikou = Radůza“. Přitom, napadlo by vás přirovnávat každého chlapa s harmonikou k Václavu Koubkovi? Já myslím, že ani ne. Musím poctivě přiznat, že na Radůziných písničkách jsem se naučila hrát a dodnes mám její staré věci ráda. Její poslední alba už mi ale bohužel nic neříkají… Ona má svůj styl a my máme svůj. Myslím, že kdyby na harmoniku hrál Tonda a já na kytaru a věci by zůstaly přesně tak, jak jsou, přirovnávalo by nás k Radůze minimum lidí.
Antonín: Je fakt, že tohle přirovnání osobně slýchám dost často a souhlasit s ním nemůžu. Jak řekla Kachna, je to prostě jen zařazení do škatulky “zpívající harmonikářka“. Přitom náš styl hudby a hlavně textů je dost někde jinde.
Jak často koncertujete a jaké nejbizarnější zážitky z koncertů máte?
To nevíme. Dost, spíš ale „neofiko“ akce nebo akce spojené s divadlem…
Kachna: Mně utkvěly v hlavě dva zážitky. Jednou jsme si tak seděli na trávě pod hradem Točníkem, hráli jsme, jamovali a začali sami od sebe přicházet lidi, poslouchat nás a vyptávat se. To byla bomba. A druhý, když jsme se probrali na Loutkářské Chrudimi ráno po kalbě, začali jsme jamovat a najednou přicházeli odkudsi další poopiční muzikanti a posluchači a nakonec i nějaký oficiální potentát s kamerou. To bylo super.
Antonín: Taky byla pěkná akce, když si nás pozvali hrát na svatbu na Moravu. Nejdřív to vypadalo tak, že nás posadí do čela stolu a budeme hrát spořádané společnosti. Nakonec to ale dopadlo skvěle, všichni se bavili a hrát se přestalo asi tak ve tři ráno, když si Kachna lokla vodky v domnění, že je to voda, a definitivně odpadla.
Francouzština v textech by mohla otevřít vrátka do zahraničí, dejme tomu do té Francie… Uvažujete o výletech za hranice českých zemí?
Jasně, české prostředí je obecně dost náročné. Zdejší diktát masmediálního nevkusu a popové kultury, to je, přátelé, prostě humus. Takže vzhůru do světa. No řekněte mi, co v zemi, kde z 99,9 % rádií zní ty samé … (sprosté slovo na 6).
Na závěr ještě zmiňte plány a přání do budoucna...
Hrát, hrát, hrát a zase hrát. Kouknout se na menší šňůru do světa. Makat na dalším CD. Zlepšit se v technice hry na nástroje. A hlavně vyloupnout se z podzemí trochu víc na světlo.
bandzone.cz/kachnazodiac
www.agni-productions.com
Můžete se krátce představit – přece jen pro většinu čtenářů metalově zaměřeného webzinu nebudete povědomí…
Vznikli jsme vlastně v roce 2005 jako zakladatelé hudební sekce divadelního souboru Na holou zaměřeného na avantgardní loutkářskou tvorbu (především) pro dospělé. Kachna ze začátku brnkala na kytaru (strašně…), pak po roce přibyl Antonín, který na kytaru opravdu uměl, Kachna dostala harmoniku a už to šlo. Původně jsme si říkali Naboku, podle oficiálně první recenze na naše představení: „… kapela seděla naboku.“ Dost nás to zaujalo. Původním Naboku prošlo dost lidí, dost nástrojů, ale nakonec jsme zakotvili jako autorské duo Kachna a Zodiac někdy v roce 2009. Kachna je přezdívka harmonikářky, Zodiac se říká v jistých kruzích Antonínovi. Líbí se nám ale výsledný dojem, že kachna by mohla být jedním ze znamení zvěrokruhu, popřípadě by drůbež provázela známého amerického vraha Zodiaca… Výkladů je víc. Naboku jsme ze sentimentu pojmenovali naše debutové CD.
Působíte jako duo a vystačíte si ve všem sami. Jak máte „práci“ rozdělenou, kdo přináší nápady? Jak dlouho se muzice věnujete?
Kachna je hlavní skladatelka hudby i textů, taková tažná síla. Prošla pár kapelami, spíš z hecu, jednou i pro peníze. Vždycky se jí nelíbily tři věci – škatulkování zpěvačky jako „hlasového fondu bez mozku“, vyžadování vysokého ženského hlasu a texty, texty, texty. Poezii píše asi 12 let a je na to dost háklivá. V mládí hrála klasiku na klavír, a když se jí dostal před 5 lety do rukou akordeon, byla to jasná srdeční záležitost.
Antonín odmala chodil na zpěv a vyzkoušel několik hudebních nástrojů např. flétna, klarinet, trombón, ale to už je dávno. Zazpíval si jednu dobu i v rockové kapele. Pak přišli „loutkáři“ a kytara na plný úvazek.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Nahrávali jsme jen díky Agni productions, kterým patří naše nekonečné díky. Jako dva studenti jsme se prostě nebyli za dlouhou dobu své společné hudební existence schopni složit na slušnou studiovou nahrávku. Kachna vlastně dodneška nemá k harmonice ani vlastní kombo… Kde jsme nahrávali, to je velkým tajemstvím, ale výslednou kvalitou jsme nadšení. Byl to celé ale velký mazec, Kachna byla ve 4. měsíci těhotenství, od mikrofonu odbíhala zvracet, bylo jí zle a všechny buzerovala. Ale nakonec se počin zdařil, ohlasy jsou velmi pozitivní a s přihlédnutím k undergroundové distribuci a žánrovému zařazení, na odbyt jde slušně. CD vyšlo v nákladu 1000 ks a cena je 200 korun.
Texty nemáte jen v češtině… proč? Kdo je jejich autorem a jaká volíte témata?
Zpíváme hlavně česky a francouzsky, ale líbí se nám kombinace různých jazyků, jejich mísení a vzájemné veršování. V lámání mezijazykových barier jde asi nejdál píseň Gora, která je psaná česko-slovensko-polsko-rusky. Texty píše hlavně Kachna, ale není to pravidlem. Výsledné dílo je vždycky výsledkem konsensu a vývoje. Máme dvě hlavní tematické roviny. Tou první jsou život a jeho držkopády, hospodské retrospektivy, útěky a tak – to je rovina šansonová. Tou druhou je mystika a okultismus, tady si ujíždíme spíš na alternativnější vlně.
Mystika a okultismus? To nebývá u stylově podobně zaměřených kapel obvyklé… Hrálo to nějakou roli při spolupráci s Agni Productions, což je vydavatelství zaměřené spíše na extrémní muziku, black metal… Jak jste se s Agni zkontaktovali?
Každý, kdo se okultními věcmi zabývá, ví, jaká je to síla a jak moc to umí člověka pohltit. Pak není divu, že se z toho jeden potřebuje vyzpívat (úsměv). Jsme lidé trávící hodně času v přírodě, která nás oslovuje, naučili jsme se ji vnímat jinak. Nevíme, proč folkaři zpívají o ptáčcích, šiškách a studánkách, když po noci strávené v lese zůstávají daleko hlubší a temnější zážitky, než že zahoukala sova… S Agni nás spojuje právě okultní zaměření hudby a zájem o temnější stránky duchovna. Známe se už nějakou dobu a hráli jsme mu naše věci. Mr. Agni je pěkný pekelník a zaujalo ho, o čem vlastně zpíváme. Líbí se nám, že tak došlo k mezižánrovému sblížení právě díky napojení na „uaaaa – temné síly" (úsměv).
Jakou mystiku konkrétně máte na mysli? To slovo se poměrně hojně používá, ale nevím, co si ve vašem případě pod pojmem mystika představit…
To je pěkně čertovská otázka (úsměv). Ok, otevřeně - oba se aktivně zabýváme magií, pak už stačí znát ta správná místa, čas a prostor a inspirace přichází sama. Neuznáváme nějaký striktní duchovní směr, ovlivňuje nás neopohanství, chaos magie, přírodní magie, thelema… – klasický pelmel 21. století. Kovanou folkařskou scénu třeba tenhle fakt dost šokuje a nás to baví (úsměv). Naše texty jsou básně o skutečných mystických zážitcích, na rozdíl třeba od metalových kapel je pro nás mystika inspirací, nepojmenováváme věci otevřeně. I to je na našich textech okultní – posluchač si to tam musí najít, musí věci rozumět, proniknout skrz metafory, aby to z textu pochopil.
Koukal jsem, že o obal jste se postarali vlastními silami – kdo má to správné grafické „střevo“? Jak vzniklo vaše logo? A co web – zatím máte jen profil na BZ – chystáte i oficiální stránky, nebo je nepovažujete za potřebné?
Grafickou stánku CD měl na starosti především Antonín. Ale nad ty nejdůležitější věci, jako přední strana obalu a koláž uvnitř, jsme si sedli a tvořili společně. Logo vzniklo z anagramu písmen K a Z a jeho konečnou podobu, v jaké je na CD, vytvořila Kachna. Na webovkách se v tuto chvíli pracuje, máme jistou představu, kterou se snažíme protlačit k realizaci. Je fakt, že, BZ rozhodně nestačí a stránky Agni prod. konzervativnější část našeho publika občas dost šokují (úsměv).
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Kachna: To nelze takhle vypíchnout. Mně ovlivňuje všechno snad grungem a úchylárnami typu Butthole Surfers počínaje, přes altové ladies jako Ella Fitzgerald, Amy Winehouse, Shirley Basic, pokračujíc přes kabaretiéry typu Tiger Lillies, VA, k českým klasikám typu Jarka Nohavici, Zuzany Navarové, od nich ke Květům, Dva, Janě Vébrové, Psím vojákům a končit můžeme klidně u techna a drumce. To ale neznamená, že jejich stopy v naší nebo mojí hudbě můžete jasně vysledovat… Určitě jsem si nevzpomněla na všechno, ale mám-li vypíchnout jednu nedostižnou star, je to jasně Björk.
Antonín: Krom toho co tu už zaznělo, bych rád jmenoval k českým klasikům Karla Kryla, dál pak známý gypsy punk Gogol Bordelo, kanadské Arcade Fire nebo Modest Mouse.
A nezapomněli jste na někoho? Co Radůza? Já když slyšel Naboku poprvé, okamžitě mi napadla právě uvedená dáma, která také tahá harmoniku resp. hraje na kytaru… Vadí vám, když vás k Radůze někdo přirovnává?
Kachna: No jo no … celkem mi to vadí (úsměv). Jde o to, že když tohle přirovnání člověk poslouchá nějaký ten rok, začne mu to lézt krkem. Tady prostě panuje spojení „ženská s harmonikou = Radůza“. Přitom, napadlo by vás přirovnávat každého chlapa s harmonikou k Václavu Koubkovi? Já myslím, že ani ne. Musím poctivě přiznat, že na Radůziných písničkách jsem se naučila hrát a dodnes mám její staré věci ráda. Její poslední alba už mi ale bohužel nic neříkají… Ona má svůj styl a my máme svůj. Myslím, že kdyby na harmoniku hrál Tonda a já na kytaru a věci by zůstaly přesně tak, jak jsou, přirovnávalo by nás k Radůze minimum lidí.
Antonín: Je fakt, že tohle přirovnání osobně slýchám dost často a souhlasit s ním nemůžu. Jak řekla Kachna, je to prostě jen zařazení do škatulky “zpívající harmonikářka“. Přitom náš styl hudby a hlavně textů je dost někde jinde.
Jak často koncertujete a jaké nejbizarnější zážitky z koncertů máte?
To nevíme. Dost, spíš ale „neofiko“ akce nebo akce spojené s divadlem…
Kachna: Mně utkvěly v hlavě dva zážitky. Jednou jsme si tak seděli na trávě pod hradem Točníkem, hráli jsme, jamovali a začali sami od sebe přicházet lidi, poslouchat nás a vyptávat se. To byla bomba. A druhý, když jsme se probrali na Loutkářské Chrudimi ráno po kalbě, začali jsme jamovat a najednou přicházeli odkudsi další poopiční muzikanti a posluchači a nakonec i nějaký oficiální potentát s kamerou. To bylo super.
Antonín: Taky byla pěkná akce, když si nás pozvali hrát na svatbu na Moravu. Nejdřív to vypadalo tak, že nás posadí do čela stolu a budeme hrát spořádané společnosti. Nakonec to ale dopadlo skvěle, všichni se bavili a hrát se přestalo asi tak ve tři ráno, když si Kachna lokla vodky v domnění, že je to voda, a definitivně odpadla.
Francouzština v textech by mohla otevřít vrátka do zahraničí, dejme tomu do té Francie… Uvažujete o výletech za hranice českých zemí?
Jasně, české prostředí je obecně dost náročné. Zdejší diktát masmediálního nevkusu a popové kultury, to je, přátelé, prostě humus. Takže vzhůru do světa. No řekněte mi, co v zemi, kde z 99,9 % rádií zní ty samé … (sprosté slovo na 6).
Na závěr ještě zmiňte plány a přání do budoucna...
Hrát, hrát, hrát a zase hrát. Kouknout se na menší šňůru do světa. Makat na dalším CD. Zlepšit se v technice hry na nástroje. A hlavně vyloupnout se z podzemí trochu víc na světlo.
bandzone.cz/kachnazodiac
www.agni-productions.com
