Po necelých třech letech se Lahar znovu rozhodli srovnat svět se zemí a nakopat nám naše líné pozadí. Po minulé 24minutové smršti Oběti doby, která obsahovala čtrnáct rychlých brusek, se na novém albu objevuje pouze osm songů o celkové délce 26 minut. Což už něco naznačuje. Ano, pořád je to ultra smršť v rámci old school thrash metalu s hardcoreovou syrovostí, ale sem tam se i zpomaluje. Tím se stávají jednotlivé songy o něco delší, výjimku tvoří jen šestá Život tě naučí, jejíž stopáž nepřesáhne ani minutu. Struktury skladeb jsou členitější a nápaditější, precizně promakané a dotáhnuté až do úplného konce. To je ve zkratce změna co se týká hudební náplně. Další důležitá událost v chodu kapely, a to personální, se udála na postu zpěváka, kde Samuela nahradila další výrazná osobnost v podobě Banána, jenž se chopil uvolněného postu za mikrofonem. Srovnávat oba vokalisty tady nemíním, ani s jedním nemám problém a oba dva mi přišli v hudbě Lahar na svém místě, což je pozitivní záležitost
Ne, nejsem kdovíjaký znalec přes styl, který Lahar produkují, ale když se děje něco povedeného, myslím, že jsem sto to posoudit. A jelikož mě Umění strachu zaujalo tak, že u mě vyvolalo závislost, neustále okupovalo můj přehrávač a poslechy jdou počítat na desítky, cítím se oprávněn o albu prohodit pár slov. Sám si nedovedu plnohodnotně vysvětlit čím mě Lahar tak moc zaujali, že se mi dostali tak hluboko pod kůži. Ač není thrash rozhodně můj oblíbený žánr, Lahar zobu z ruky a ještě jim za to poděkuji (úsměv). Jasně, to, co do nás Lahar sypou, není jen čistokrevný old school thrash, v jejich muzice je neustále dost prostoru pro hardcoreovou údernost, to jen tak pro upřesnění, kdyby mě chtěl někdo chytat za slovo.
První polovině alba v podstatě není moc co vytknout. Otvírák Ďábel je hovno už provokuje jen svým názvem, aby se v každém dalším songu objevila nějaká vychytávka. První čtyřku uzavírá skladba Řecko, která po textové stránce moc pozitiv do budoucna nepodává, byť po hudební stránce zapadá do konceptu celého alba skvěle. Všechny čtyři songy jsou správně mířené šlehy vypálené ostrými náboji, v kterých lze rozpoznat muzikantský cit pro vystavení úderných, ale dostatečně chytlavých kompozic. Byla by chyba spláchnout Lahar slovy, že se jedná o bezduchou klepačku od začátku až do konce. Tady je pádný důkaz.
Navždy jsme nepřátelé!
Pomyslný vrchol alba nastává u páté Navždy nepřátelé, jenž se po klasickém retro thrashovém začátku zvrtne v takovou údernou sílu, že by si v moshpitu zahrozil i sám papež. Navíc ve své poslední třetině ze sypačky vyvstane pomalejší melodická vyhrávka, která se tak důmyslně zaryje do mozku, že chca nechca si s Banánem zpíváte následující slova z textu navždy jsme nepřátelé. Vzpomínka na starší časy, dobou trvání, nastane se šestou Život tě naučí, která v konkurenci předcházejících pěti hitovek působí jako lehce slabší věc. Naštěstí předposlední Fekete Peter vrátí vše do původních kolejí. Poslední skladba je coververze Snad kdesi za Pijavou od staré české hardcore kapely Kritická Situace, která je pro mě největším a vlastně jediným zklamáním na celé desce. Jednoduše je na mě moc punk a to takového obyčejného střihu, kterému vůbec neholduji. Rozumím ale její přítomnosti na albu, každý má nějaké své kořeny, Lahar chtěli vzdát hold této kapele, takže budiž.
Nicméně pozitiva jsou zastoupena v takové míře, že i přes zmíněné malé zaváhání jsem stále nekriticky nadšen. Kapitola sama o sobě jsou texty, které když jsou smysluplné a navíc v češtině, jsou pro mě vždy vítaným zpestřením. To, že se kriticky opírají do společnosti je tak nějak u kapel tohoto ražení samozřejmostí. Lahar ale na Umění strachu neušla kritice ani církev, obzvlášť povedeným textem ve skladbě Navždy nepřátelé. Povedené hudební složce sekunduje i výtvarná, kde se titulní obrázek povedl na výbornou a za zmínku stojí i potisk samotného disku o němž platí to samé.
Seznam skladeb:
- Ďábel je hovno
- Pohřbeni zaživa
- Dva hroby
- Řecko
- Navždy nepřátelé
- Život tě naučí
- Fekete Peter
- Snad kdesi za Pijavou
Čas: 26:44
