O novém albu, změnách v sestavě, německém vydavateli i nedávném festivalu Phantoms of Pilsen jsme si povídali s kytaristou Sinneralem.
Jak vlastně vznikla Tvá přezdívka? Má nějaký význam nebo je to „jen“ hezky znějící slovo?
Ahoj Johane, předně zdravím Tebe i čtenáře Fobie! Hned pro začátek taková otázka na tělo? (smích) Popravdě je to fakt jen hezky znějící slovo. Vymyslel jsem to víc než před deseti lety jako drsnou přezdívku a nějak se to chytlo a už se to se mnou táhne. V mým okolí to zlidovělo natolik, že např. bejvalky mamina mi říkala „Sindo“, hahaha… Původ slova už neřeším, je to nickname.
To bylo jen takové odlehčení na úvod, teď pojďme k žhavé novince, nebo spíše k tomu, co jí předcházelo. Nedlouho po vydání předchozího alba Paganized odešel z kapely GHM. Jeho hlásek byl takovým vaším poznávacím znamením. Proč dal vlastně metalu vale?
Jako se to stalo už spoustě muzikantů, prostě začal svou budoucnost vidět jinde a jinak. Po narození jeho synka už neměl na kapelu tolik času a energie. Začal se zajímat i o jiný věci než metal a na běhu kapely to bylo znát. Jednoho dne, cca čtvrt roku před Phantoms of Pilsen 2, jsme my dva dali cígo u mě na balkoně a asi dvě hodiny to probírali. Tehdy mi navrhnul, že odejde. Směr kapely viděl jinudy než zbytek členů. Ačkoliv nerad, musel jsem uznat, že tohle bylo jediný řešení. Dohodli jsme se, že poslední koncert s námi odzpívá 9.11.2008 na Phantoms of Pilsen 2.
Dlouho jste za něj hledali náhradu – jak vám v té době bylo? Věřili jste, že někoho najdete, nebo už vás napadaly černé myšlenky?
Období to nebylo lehký. Hledání začalo hned po tý dohodě s GHM. Několik adeptů bylo, proběhly i společný zkoušky, ale pořád to nebylo ono. Blížilo se předem domluvený minitour se srbskýma THE STONE. A my byli pořád bez frontmana, skoro už jsme psali do Srbska, že je to v háji. Až na poslední chvíli napadla Honzu Vaňka spásná myšlenka oslovit Markétku z Belligerence.
Dělali jste nové skladby s tím, že jste nevěděli, kdo je nazpívá? Co Appia, která vám vytrhla trn z paty na koncertech – její trvalé angažmá ve hře nebylo? Nebo že by se k mikrofonu postavil někdo z vás, „pozůstalých“?
Konkrétně tři skladby z novinky jsme složili ještě za přítomnosti GHM, ty skladby i otextoval a dvě z nich i zpíval naživo. Nakonec zůstal jeho text akorát k Flaming Forests, nedohodl se s námi na ponechání těch dvou zbylých textů. Máš pravdu v tom, že muzika ke zbytku songů byla napsaná, aniž by se vědělo, kdo bude zpívat. Koneckonců poslední texty jsme dopisovali těsně před nahráváním desky a jestli se nepletu, jeden dokonce ještě ve studiu. Scénář, že budu zpívat já, nebo Honza V., nebo oba, určitě na stole byl, ale pro nás to byl spíš scénář katastrofickej. Ačkoliv já i Honza V. zkušenost se zpěvem za kytarou už máme, nikomu se do toho nechce.
Vypisovali jste konkurz nebo něco na ten způsob? Vyzkoušeli jste nějaké zpěváky, než vás o svých kvalitách přesvědčil Vlčák? A kde se vůbec vzal?
Oficiální konkurz jsme nevypisovali. Spíš jsme vždycky u pivka dávali hlavy dohromady, kdo koho zná, kdo koho napadá jako nástupce. Před Appiou jsme vyzkoušeli dva uchazeče. Z různých důvodů jsme s nima ve spolupráci nepokračovali. Na Vlčáka jsem narazil úplnou náhodou. Nachomejt jsem se s přítelkyní v Divadle Pod lampou v Plzni na veřejný zkoušce kapely DEUS EX a tam jsem si Vlčáka všimnul, ale nenapadlo mě ho oslovit. Ten geniální nápad měla až moje přítelkyně cestou z Northern Lights Festu, když jsme si v autě znova lámali hlavu, koho oslovíme. Ostatním se nápad zamlouval, tak jsem si na Vlčáka sehnal číslo a hned v pondělí mu zavolal. Ten den za mnou přijel do Plzně, dali jsme řeč u pivka a za tejden jsme měli první zkoušku ve dvou. Tou prošel a pak jsem ho představil klukům a proběhla další zkouška v Hellsoundu v plný sestavě. Od tý doby je Vlčák nedílnou součástí Panychidy!
Přece jen vy už jste měli leccos za sebou, dá se odhadnout, že jste v průměru o nějakých deset let starší... Jak mezi vás Vlčák zapadl? Neměl trochu obavy a třeba před prvním koncertem trému?
Vlčák je fakt od deset let mladší než já. Občas do něj ryjeme ve smyslu, že je „prcek“ nebo „mlaďas“, on nám to vrací „starýma fotrama“ (smích). Zapadl mezi nás skvěle! Na to, že je to takovej mlaďas (smích), mu kuráž nechybí, má zdravej díl drzosti a trémou rozhodně netrpí. V tomhle má můj obdiv.
Taky jsem koukal, že z někdejšího hosta Honzy Kapáka je stálý člen kapely... Kdysi jste v rozhovoru pro Pařát říkali, že „Honza se z časových důvodů nemůže stát plnohodnotným členem Panychidy a v případě adekvátní náhrady je připravený přenechat svoje místo...“ To se nikdo „adekvátní“ nenašel (úsměv)?
Nikdo jinej se nenašel. V našem případě platí přísloví „kdo nehledá, nenajde“. Nevěřím tomu, že bychom našli někoho lepšího, než Honzu Kapáka. Je to výbornej muzikant, svéráz národního metalu! Do Panychidy přináší zvláštní esenci… a hlavně je to další dílek povahovýho profilu do našeho kapelního blázince (smích). Plnohodnotným členem Panychidy se Honza Kapák stal cestou z Exit Festivalu ze Srbska, kdy jsme se pod vlivem zážitků v autě bavili o tom, co bude dál. Tak nějak z toho vyplynulo, že nikdo nic měnit nehodlá a že Honza zůstává napořád.
Spousta českých a moravských kapel by za vydání alba v zahraničí dala nevím co, na vás se usmálo štěstí hned na začátku kariéry. Ale možná není všechno zlato, co se třpytí. Můžeš odtajnit, jak zní dohoda s Folter? Co oni pro vás dělají, co zaplatili... a co zbývá na vás?
Nemá tady cenu citovat podepsanou smlouvu. Zásadní věc v ní je vydání dvou dlouhohrajících desek. My nahráváme, koncertujeme, Folter vydává a stará se o promo. Ne vždycky je ta spolupráce taková, jak by si všichni představovali. Vždycky člověk může udělat něco navíc. Takže teď po vydání druhý desky se ji snažíme propagovat rozesíláním promo CDs do časopisů, webzinů a pořadatelům festivalů. Popravdě, jestli Folter pro nás něco takovýho dělá, netušíme. Z Německa, jeho hlavního pole působnosti, se objevily zatím asi tři recenze, což nám přijde dost slabý. Komunikace s ním není vždycky jednoduchá. Nechali jsme si od něj ty promo CDs poslat a rozesíláme si to po světě sami. Co bude se spoluprací s Folter dál, zatím nikdo neví. Čekáme asi, až se s Jörgem z Folter setkáme osobně někde na Under the Black Sun festu a pohovoříme mezi dvanácti očima.
Jak dopadl prodej předchozího počinu Paganized? Máte od firmy čísla? Jaký je podíl prodeje doma/venku?
Co vím od Jörga, jsou prodaný asi tři čtvrtiny vydaných desek (náklad 1500 ks). Jestli je to dobrý nebo špatný nějak nedokážu posoudit. Myslím, že v ČR se deska prodává docela dobře. Několikrát jsme museli psát labelu o další a další várku CDs. Tipuju, že třetina z prodaných desek je u nás a dvě třetiny v Německu a zbytku světa. Neber mě za slovo, je to jen fakt můj odhad (úsměv).
Měsíc, les, bílý sníh... jste otextovali v angličtině a staroslověnštině. Zatímco angličtině jakž takž porozumí každý, staroslověnština je sice jazyk, z něhož se formovaly další slovanské jazyky, ale při extrémním přednesu není vcelku pochopitelně tomu, o čem se vyřvává, rozumět. A psaný text v bookletu je ještě větší oříšek (smích). Nejdřív by asi nejen mě zajímalo, jak jste na tenhle mrtvý jazyk přišli?
Náš basák, Honza Patera (alias Talič, alias Paty), se soukromě zabývá studiem jazyků a mezi jeho „oblíbence“ patří právě jazyky slovanské. Pro nás nepochopitelně dokáže logicky rozebrat třeba srbskou větu tak, že jí pak bez problémů člověk porozumí a diví se, jak je to jednoduchý a podobný češtině. Na pažbě má zářez i staroslověnský a jednoho dne přišel s nápadem na text ve staroslověnštině. Absolutně nikdo nemohl protestovat. Vznikly dva texty a staroslověnský název dostaly i dvě neotextovaný intermezza.
A pak samozřejmě o čem ty čtyři skladby pojmenované staroslověnsky jsou? Internet sice může napovědět, co znamená Alatyrĭ či Kračunŭ, O Orĭlě i Zmĭji i Velijĭ dĭnĭ nezní tak úplně nesrozumitelně, ale já bych si raději poslechl komentář od odborníka... Takže co znamenají a o čem pojednávají...
Protože staroslověnsky neumím a autorem textů je Talič, dávám tímto slovo přímo jemu:
Talič: Díky za slovo. Předem bych rád podotkl, že také úplně nejsem odborník na slovanské starožitnosti. S nimi jsem se, na rozdíl od staroslověnštiny samotné, začal setkávat až relativně nedávno. Váhal jsem s výběrem tématu, pro první text jsem zvolil prastarý mýtus o orlu a drakovi. Slovo „drak“ se do češtiny dostalo z latiny a nejde tedy o původní slovanské označení tohoto mytického tvora. Ve staroslověnštině mu odpovídá právě slovo „zmij“, tím se dostáváme k textu „O Orĭlě i Zmĭji“. Orel zosobňuje boha hromovládce, ve slovanském případě Peruna. Jeho odvěkým rivalem je onen zmíněný drak, který chodí Perunovi do zelí a krade mu dobytek. To Peruna přirozeně štve a proto dští na svého dračího soka blesky. Ten se tohoto útoku zalekne a snaží se skrýt, není mu to však nic platné a je „zabit“. Poté je navráceno vše, co drak ukradl, v podobě deště. Tento mýtus se opakoval každým rokem a jím si Slované, resp. staří Evropané, vysvětlovali období sucha a dešťů.
Alatyr je pojem z východoslovanského bájesloví a pojí se s ním několik pověstí, které si často navzájem protiřečí. Původně šlo o kámen, stvořený na počátku světa. Staroslovanský bůh Svarog do něj vytesal zákony, kterými se měla řídit lidská společnost a kámen následně spadl kamsi na Zem. Místo, kam dopadl, považovali Slované za střed světa. Pověsti se různí o tom, kam spadl a o jeho charakteru vůbec. Někdy je bílý, jindy plavý, tu spadl do moře, ondy na suchou zem. Po krátkém pobytu na Zemi z něho vyrostla hora, která se následně stala sídlem Perunovým. Ten odsud sesílá blesky – za pomoci svého kyje.
Kračunŭ je svátkem zimního slunovratu a Velijĭ dĭnĭ označuje starý velikonoční svátek.
Nové album jste nazvali česko-anglicky. Jak se na to tvářil váš vydavatel? Nenapadlo ho třeba o doplnění názvu ještě v němčině? Nebo – jako mě – ve staroslověnštině? Jak by to staroslověnsky vypadalo?
S dvojjazyčným názvem přišel Honza Vaněk. Nikdo neprotestoval a nikoho nad tím nenapadlo nějak dál mudrovat, ani vydavatele. Němčina ani staroslověnština nás nenapadla, možná by pak název desky byl už extrémně dlouhej. Česky nebo anglicky už dneska umí snad každej Evropan (smích).
A jak by název desky zněl ve staroslověnštině nám opět řekne Talič:
Talič: název by zněl pravděpodobně „Měsęcĭ i lěsŭ i sněgŭ bělŭ/oslěpľaję“. Vzhledem k bohatým výrazovým prostředkům staroslověnštiny to ale není jediná možnost.
Vine se albem třeba i tenká nit, která by spojovala jednotlivé skladby do nějakého příběhu, nebo je každý song o něčem jiném?
Dřív byl autorem všech textů Panychidy GHM a snažil se texty držet po kupě nějakým příběhem. Teď je to úplně jinak. Na MLBS~MFBS jsou autory textů Honza Vaněk, Talič, Vlčák, Honza Kapák i GHM - takže vlastně absolutně všichni krom mě (smích). Žádná nitka na nový desce není, každej song je o něčem jiným.
Pod muzikou je podepsána celá Panychida – tím chcete naznačit jednotu a pospolitost, nebo opravdu tvoříte společně? A kdo vymýšlí, kam zařadit folkové nástroje?
Posloucháš-li MLBS~MFBS, máš dvě možnosti. Buď celej song složil jeden člověk, nebo ho složilo víc lidí společně (ten je na desce jeden). Ale i song, kterej složil jeden člověk dostane úplně jinou atmosféru přínosem ostatních. Ve studiu během nahrávání se rodí nápady a za běhu se dohrávají do kostry songu. Pak se k muzice od jednoho autora přidá text od někoho jinýho a je z toho úplně jiná skladba. Takže je to tak, jak jsem napsal na začátku odpovědi, ale pod muziku se podepisujeme jako Panychida…a máme pravdu.
Co se týče folkových nástrojů a chorálů, ty píšu já do not, podle kterých se to pak Helča a Lukáš naučí a nahrajou. Umístění vesměs najdu já pocitově. Kde slyším, že by to znělo dobře, tam to dám. Do toho mi kluci kecaj jen zřídka. Tentokrát jsme se to snažili s dudama nepřehnat (úsměv).
Jak na vaši muziku kouká Helča, která vám už podruhé nahrála dudy a flétny? Jak vůbec probíhá nahrávání těchhle nástrojů?
Helča je fajn holka a výborná muzikantka, dokázala se přenést přes předsudky o extrémním metalu – znáte to, blití, sežraný děcka, satan… (smích). Naše muzika se jí líbí, ačkoliv to není její šálek čaje a naše metalový zapálení vnímá jako roztomilost. Vždycky o nás mluví jako o „klucích metaláckých“ (smích). Nahrávání dud a fléten probíhá úplně standardně. Muzikant(ka) stojí v kukani u mikrofonu, kouká do notovýho partu, na uších má sluchátka a my stojíme za sklem a gestikulujeme, kdy má začít hrát, kolik repetic má udělat a jestli to zní dobře (úsměv).
Odbočme teď nakrátko k festivalu Phantoms of Pilsen, za kterým jako kapela stojíte. Letos proběhl čtvrtý ročník a objevily se na něm norské kapely zvučných jmen – Taake, Helheim, Vulture Industries... Lidí přišlo dost, atmosféra byla výborná, takže spokojenost?
Absolutní! Měli jsme s tím hodně starostí a za celým festem leží spousta práce a nervů. Návštěvnost je dost nevyzpytatelná věc a může během několika hodin udělat z pořadatele položku v rejstříku dlužníků (smích). Tentokrát to vypadá, že jsme promotion nepodcenili a že bylo vše, jak má. Tímto chci poděkovat členům crew za pomoc a samo sebou všem návštěvníkům za velikou podporu, za slušný a ohleduplný chování během festu.
Ještě mě napadlo – co takový výlet do Norska? Nenapadlo vás to taky? Nebavili jste se o tom třeba s Vulture, kteří mi přišli takoví otevření, komunikativní...
Napadlo, bavili, pojedeme… (smích) Ale o tom jindy, nic není jistý, nerad bych zakřikl.
Na závěr asi musí přijít klasický dotaz – co máte v plánu na rok 2011?
Chceme se mít dobře, chceme cestovat a koncertovat, chceme skládat novou muziku, chceme pomoct metalový scéně v růstu a rozmanitosti, chceme si ještě něco užít, než nás zubatá odnese… Tobě a všem našim blízkým, známým a fanouškům přejeme, ať se splní vše, co i Vy máte tenhle rok v plánu (úsměv).
