Kapela s bohatou a úspěšnou diskografií a velkým počtem fanoušků konečně překročila „dva (vlastní) stíny“ a upsala se renomovanému zahraničnímu vydavatelství, pod nímž 17. ledna letošního roku vydala album Návaz. Nejen o něm jsme si povídali s Hankou Hajdovou, tváří kapely, spoluautorkou hudby a většinovou autorkou textů.
Ahoj Hanko, před pár dny vám vyšla nová nahrávka Návaz, na kterou se čekalo dlouhých pět let. Během téhle dlouhé doby se sestava významně změnila – tři nové tváře se objevily, dvě „staré“ zmizely... Snad nebude vadit, když na úvod probereme personální změny. Petra i Michal odešli z prozaických důvodů; pokud vím, Petra se chtěla věnovat rodině a Michal změnil bydliště... Velmi rychle se vám podařilo kapelu doplnit a dokonce posílit o druhého kytaristu. Můžeš všechny tři „nováčky“ blíže představit?
Ahoj, moc ráda. Mezi relativně nové členy SSOGE patří kytarista Mirek Petřek, bubeník David Najbrt a houslista Pavel Zouhar. První dva jmenované do kapely doporučil Hrnec (Dříve spolu hráli v kapelách, s Mirkem v N.A.M.B. a s Davidem v Diarrhoea, tudíž šlo o ověřené „kousky“.). Mirek nejen výborně hraje na kytaru (ačkoli má na prstech jen dva články (úsměv) - nemístný kapelní vtip na krátké, ale nesmírně hbité prsty), autorsky se podílel na dvou písničkách Návazu a také má doma své mikro studio, takže ve všech oblastech je velikou posilou a samozřejmě i dobrým kamarádem. David je zase nejpilnější bubeník, jakého znám. Třikrát týdně chodí cvičit na zkušebnu (a to nepočítám zkoušku), doma má elektronické bicí a své ranní vstávání okoření vždy rozcvičkou jiného rázu, než je upažit a vzpažit. Je super člověk a náš dvorní grafik. Služebně nejmladším členem je Palo, obrýlený intelektuál, u něhož nikdy nevíš, co si myslí a jestli to, co říká, je pravda. Palo zapadl do kapely bez problémů hned ve chvíli, kdy se zjevil na zkušebně s červeným puntíkovaným dětských kufříkem z papíru, ve kterém si nesl nezbytné příslušenství k houslím. Je dobrý muzikant zvyklý na improvizaci z cimbálovek. Jsme rádi, že ho máme.
Nemrzelo Tě trochu, že jsi po Petřině odchodu zůstala v kapele jako jediná žena? Na cestách, kterých není ve vašem případě málo, jsi odkázána na mužské elementy a snášení jejich chování... Pustí Tě vůbec ke slovu nebo musíš poslouchat hovory o, v lepším případě (úsměv), o hokeji a fotbalu?
Samozřejmě, že jsem byla smutná, že Petra odešla. Je to fajn ženská do nepohody, mám ji moc ráda, a proto pokud je čas, stýkáme se doposud. Někdy je potřeba jen tak „žensky“ pokecat a pomluvit chlapy (úsměv). Na druhou stranu být ženskou v kapele není žádnou nevýhodou. Máme pěkné vztahy, kluci mě respektují a já je. Někdy mluvím sprostěji než oni nebo glosuji jejich poznámky ještě ostřejšími hláškami, než jsou schopni vypustit z úst. To víš, za 16 let v kapelách nemůžu být „barbie“. Petru v podstatě nahradil Hrnec, je mou nejlepší kámoškou, ačkoli je to dvoumetrový chlap, ve skutečnosti je ženská, nenechte se zmást zjevem (smích). Otázkou zůstává, kdyby k nám místo Pala přišla holka, jestli bychom si tak rozuměly jako s Petrou…
Pojďme k Návazu. To je hodně netradiční název, já jsem si někde přečetl, co to znamená, ale naši čtenáři třeba netuší, tak jestli bys mohla vysvětlit, co tím chtěl básník říci...
Přemýšlela jsem o titulu desky hodně dlouho a hledala slovo, které by hezky propojilo texty všech písniček a stalo se hlavním motivem desky. Našla jsem slovo: „Návaz“. Dnes se tuším používá jen v rybářství v přeneseném významu. Původně, v dobách pohanských, se slovem Návaz označoval amulet. Tento talisman se navazoval z bylinek, listí, peří, kamínků atd. Kromě toho se mi líbí další význam tohoto slova. Návaz je odvozen od slovesa „navazovat“. A přece my navazujeme hudbou na naše kořeny a místa, odkud pocházíme. Takže nová deska je i takovým talismanem pro posluchače.
Na nahrávce se podílela dlouhá řada hostů. Jména těch z nemetalových končin nikomu nic neřeknou, ale Roland Grapow resp. Zuzka Lípová jsou jména dobře známá. U Rolanda jste nahrávali – takže slovo dalo slovo... ale co přesně Roland nahrál? A proč Zuzka – to sis netroufla na hlubší hlas nebo šlo o hostování z kamarádství a kvůli zpestření?
Nedá se říci, že by Roland nahrál nějaký riff nebo sólo. Ale po nahrání všech kytar s Radkem jeden den ve studiu seděli a aranžovali, popř. hledali místa, která by se dala ještě nějak kytarově ozvláštnit. Vazby, harmonie… A Zuzka? Hledala jsem pro skladbu Sudice zpěvačku s altem. Chtěla jsem, aby barva hlasu byla hodně odlišná od mého (sopránu). Zuzka má krásnou a temnou barvu hlasu, která se do ukolébavky hodí. Zpívá samozřejmě ve stejné poloze jako já, ale proč bych si měla její part nahrávat sama? Dva odlišné hlasy jsou pěknější na poslech než jeden. A to nemluvím o tom, že v písničce Sudice vystupují dvě sudičky stojící nad kolébkou malého dítěte. Tudíž logicky musí v písničce zpívat dvě ženské. A vůbec. Jsem spoluprací s hosty nadšená. Vnesli do našich plachet čerstvý vítr.
Nahrávání ve dvou studiích muselo být organizačně poměrně náročné, navíc Rolandovo studio je na Slovensku. To jste se tam na nějaký (jaký?) čas nastěhovali nebo jeli z Ostravy několikrát?
Hi hi hi. Když si vzpomenu, jak jsme s Radkem po večerech seděli a vytvářeli „logistický plán“ natáčení, cítím nervozitu a stres, který na mě tehdy dolehnul. Nakonec jsme dokázali sladit časy 14 lidí a natáčeli jsme paralelně v obou studiích. David a Radek byli na Slovensku v kuse dva týdny. Všichni ostatní přijížděli a odjížděli, aby si nahráli své party, já byla ve studiu týden i s mamkou hlídající Vojtíka a po natočených zpěvech (mých, Hrncových a druhých hlasů), jsme čekali na příjezd hostů, abychom v závěru natočili sbory. Virtuální cimbálovka se nahrávala v Českém rozhlase Ostrava, takže tam dohlížel producent Tomáš Kočko právě ve chvílích, kdy se nenatáčely zpěvy a sbory, aby mohl být u obou. Tudíž v Ostravě se nahrávalo do nově natočených bicích, ale pouze demáčových kytar. Možná by bylo zajímavé ukázat rozpis všech dní, kde, kdo a co nahrával. Uff. Snad jsi mi trochu porozuměl. Bylo to složité. Po natočení desky jsme se ještě několikrát do studia vraceli kvůli míchačce. Kupodivu mám až husí kůži, jak vše krásně klaplo, vyšlo bez problémů a komplikací, dokonce s jedním nečekaným volným dnem, kdy jsme jeli na výlet za kulturou, zatímco Roland pilně pracoval ve studiu.
Na nahrávání klasických nástrojů v Ostravě se muzikanti scházeli jednotlivě a hráli podle not, nebo probíhalo session více lidí? Kdo z kapely „dával pozor“ na hosty z cimbálovek?
No, vlastně jsem Ti odpověděla v předešlé otázce. V Ostravě se nahrávaly sólové housle a cimbál dohromady. Zvlášť se dohrávala viola, kontrabas a čelo. Samozřejmě, že hosté hráli podle not. A na cimbálovku dohlížel mistr Kočko (úsměv).
Téma českých textů jsme nakousli ve dvou předcházejících rozhovorech a částečně jsem vaše tehdejší slova citoval v recenzi (oživím odkaz). Češtinu jste dlouho odmítali s tím, že v zahraničí na ni není nikdo zvědavý, že jazykem rocku je angličtina atd. A najednou je všechno naopak... Česky nazpívané album vychází u zahraniční firmy. Za prvé – co vás k preferování mateřštiny přimělo?
Ono to není najednou. Nejde o rozhodnutí jednoho dne. Ale vím, o čem mluvíš. V rozhovoru po desce Relic Dances (což je už hodně dávno - úsměv) jsme přesně tohle tvrdili. Ale po vydání EP Osamělí jsme přestávali mít ortodoxní názor, že musíme zpívat anglicky. Lidé volali po češtině, nám se čeština hodně líbila a já si zamilovala psaní a zpívání v češtině. Dlouhou dobu, ještě cca rok před natočením desky Návaz, jsme zvažovali obě verze – českou i anglickou. Ale nakonec zvítězila čeština. Dokonce jsme měli písničku Skryj hlavu do dlaní napsanou anglicky, ale nějak nám to už nelezlo do „huby“. A asi bychom nemohli mluvit o odkrývání našich kořenů a propojení metalu a folkloru, když bychom zpívali anglicky. Myslím, že zrovna čeština je v zahraničí naší devízou. A to nemluvím o tom, že čeští fanoušci nám rozumějí a mohou s námi zpívat na koncertech (úsměv).
Za druhé – jak na to koukali v Season of Mist? Bylo jim „jedno“, jakou řečí zpíváte, nebo vám do toho vůbec nemluvili a věřili, že víte co děláte? Ostatně – s kolika firmami jste o vydání jednali (nemyslím teď, kolika jste posílali promo, ale které projevily nějaký vážnější zájem), případně – hrál někde jazyk roli ve smyslu „ano, ale anglicky“?
Uhodil jsi hřebík na hlavičku (úsměv). Začnu popořádku. Když jsme před zhruba pěti lety nahráli ve studiu Šopa čtyřskladbové promo a obeslali cca třicet zahraničních metalových vydavatelství, odepsalo nám s bídou pět firem a to ještě stylem předpřipravené formální věty: Nemáme zájem, ale děkujeme… bla bla bla. Oblévalo mě horko a říkala jsem si: „Poslechnuli si to vůbec nebo končí desky českých či slovenských či co já vím, prostě těch „východních“, kapel rovnou v koši?“ V tomhle zoufalém názoru mě utvrzoval i fakt, že mnoho dnes větších kapel dříve žádalo Redblack o vydání, ale kluci z Redblacku je nechtěli vydat, protože jejich promáče nestály za nic. A šup, po roce byli u Napalm Records nebo u Nuclear Blast. Radek mi podobné myšlenky rychle zakázal a rozhodli jsme se ještě více makat. V podstatě jsme poslední dva roky cedili krev. A naše rozhodnutí vypadalo následovně: natočíme za vlastní prachy desku v pořádném studiu, znovu virtuální promo-materiál rozešleme a budeme čekat. Třeba půl roku. Doma si desku můžeme vydat vždycky. Tak jsme čekali. Začala se nám ozývat menší zahraniční vydavatelství, kterým jsme třeba nový materiál vůbec neposlali, se slovy: „Kdyby vám to nevyšlo u velké firmy, jsme tady (úsměv)“. Nějak se to rychle rozkřiklo, což v dnešním internetovém světě není problém. Po měsíci se nám ozvali Season of Mist. Také jsme osobně vyjednávali s Nuclear Blast. Ti měli zájem do chvíle, než (přesně, jak jsi řekl) jim došlo, že celý Návaz je nazpívaný česky. V tu chvíli jsme pro ně přestali být zajímaví. Ale Season of Mist vůbec češtinu neřešili. Brali nás takové, jací jsme. V prvním mailu snad napsali něco ve stylu: „Děláte zajímavou muziku. Rozhodli jsme se dát vám šanci.“ No, to bylo někdy v létě. A nejbližší termín na vydání desky nám mohli dát 17. 1. 2011. V tu chvíli začal kolotoč stovek mailů a úkolů přísně omezených termínem, dokdy fotky, dokdy smlouvy, dokdy to a dokdy ono. A v nás se rozhostil pocit: „Stálo to zato.“
A za třetí – smlouvu máte jen na jedno album nebo je tam nějaká „opce“?
Smlouva je naprosto v pohodě. Season of Mist nám vydají dvě desky bez časového omezení.
Česká firma nepřicházela v úvahu? S Redblackem došlo k přetrhání pout? Nějaký major label jste nezkoušeli – vaše muzika mi přijde přístupná širšímu publiku...
Dva největší české major labely jsme obeslali promem právě cca před těmi čtyřmi či pěti lety a vůbec se neozvali. Takže ve druhém kole jsme jim už nic neposílali. Nad českými firmami jsme neuvažovali, neznám tady v ČR žádnou firmu, která by nám v současné situaci mohla nějak pomoci. Ono by to vždy mělo fungovat tak, že firma šlape pro kapelu a kapela pro firmu. Ale jestliže kapela dělá více než firma? A to nemluvím o tom, že vydat desku doma znamená, že o tobě „venku“ nikdo neví. Poprvé po 16 letech existence kapely se o nás píše ve všech velkých zahraničních časopisech, zajímají se o nás média. Nikdy jsme takovou promotion neměli.
Obraťme list – CD vyšlo jako digipack a ve třech edicích – klasické, limitované s amuletem a ultra limitované s tričkem a několika drobnostmi ve speciálním boxu. Tyhle záležitosti jsou „vynálezem“ firmy nebo kapely? Případně – jakou práci vám dalo to prosadit?
Firma nám vydala desku, ale v jakém balení, jakém formátu, jakém obalu či jaké fotky budeme mít, to si šéfujeme sami. Naštěstí. Takže vytvoření tří edicí byl náš nápad. A není problém naše nápady a představy prosadit. Season of Mist nás zatím vždy podpořili.
Když píšete „limitovaná“ edice, asi by měl být počet exemplářů omezený. Můžeš prozradit, kolik jste nechali vyrobit amuletů a „krabic“? A jaký je vlastně první náklad? A kolik přišlo (před)objednávek na ten „krabicový“ set? A je „krabicový“ set k dostání i v zahraničí nebo je to tuzemská specialita? (úsměv)
První náklad desek nevíme. To Tě musím zklamat. Co se týče ultra limited edition, jde o ryze tuzemskou specialitu. Nedokážu Ti říci přesné číslo „krabic“, jde o několik málo set, ale dvě třetiny jsou už vyprodané. A další dolis nebude.
Po EP Osamělí jste vydali zajímavě poskládanou gramodesku, chtěli byste i Návaz zvěčnit v tomto formátu? Vinyly jsou momentálně trendy...
Rádi bychom. Která firma (či sponzor) do toho půjde s námi?
Trendy jsou i klipy, případně DVD s koncertním záznamem. Přemýšlíte o těchhle věcech?
S DVD záznamem je to trochu problém. Jsme perfekcionisti a máme rádi DVD s živým zvukem. Takže je potřeba popřemýšlet nad akcí, kde by se něco podobného dalo realizovat, aby se oko i ucho posluchače mělo čím kochat. Přemýšlíme o tom, doufám, že k realizaci našich DVD představ brzy dojde.
S novým albem se určitě pojí častější koncertování. Seznam vystoupení je samozřejmě k vidění na vašich webových profilech, tam se může podívat každý... Mě překvapuje, že tam chybí výjezdy za hranice (Slovensko nepočítám) – firma z ciziny vám v průniku do Evropy nepomáhá nebo nejste schopni se vypravit na delší tour , třeba kvůli rodinným povinnostem?
My teprve začínáme o evropském turné s firmou jednat. Ono to totiž při vydání první desky ve světě málo známé – nebo neznámé – kapely funguje tak, že se nejdříve čeká na první ohlasy a recenze ve významných zahraničních médiích, aby firma při vyjednávání s bookingovými agenturami měla na čem stavět. Takže zatím nic nevíme, ale moc se těšíme. Season of Mist by byli sami proti sobě, kdyby se nesnažili o naši propagaci formou živého hraní za hranicemi ČR.
Klasický dotaz na závěr týkající se plánů – s jakým stavem věcí bys byla spokojená řekněme za rok? Případně máš neomezený prostor doplnit něco zásadního, na co nedošlo a mělo by být vyřčeno...
Budu ráda, když budeme za rok zase o krok dál ke splnění našich tajných tužeb a přání. Pokud zákon zachování energie funguje, mělo by to vyjít.
Děkuji za rozhovor a zdravím všechny čtenáře Fobia zinu.
http://ssoge.com/
Ahoj Hanko, před pár dny vám vyšla nová nahrávka Návaz, na kterou se čekalo dlouhých pět let. Během téhle dlouhé doby se sestava významně změnila – tři nové tváře se objevily, dvě „staré“ zmizely... Snad nebude vadit, když na úvod probereme personální změny. Petra i Michal odešli z prozaických důvodů; pokud vím, Petra se chtěla věnovat rodině a Michal změnil bydliště... Velmi rychle se vám podařilo kapelu doplnit a dokonce posílit o druhého kytaristu. Můžeš všechny tři „nováčky“ blíže představit?
Ahoj, moc ráda. Mezi relativně nové členy SSOGE patří kytarista Mirek Petřek, bubeník David Najbrt a houslista Pavel Zouhar. První dva jmenované do kapely doporučil Hrnec (Dříve spolu hráli v kapelách, s Mirkem v N.A.M.B. a s Davidem v Diarrhoea, tudíž šlo o ověřené „kousky“.). Mirek nejen výborně hraje na kytaru (ačkoli má na prstech jen dva články (úsměv) - nemístný kapelní vtip na krátké, ale nesmírně hbité prsty), autorsky se podílel na dvou písničkách Návazu a také má doma své mikro studio, takže ve všech oblastech je velikou posilou a samozřejmě i dobrým kamarádem. David je zase nejpilnější bubeník, jakého znám. Třikrát týdně chodí cvičit na zkušebnu (a to nepočítám zkoušku), doma má elektronické bicí a své ranní vstávání okoření vždy rozcvičkou jiného rázu, než je upažit a vzpažit. Je super člověk a náš dvorní grafik. Služebně nejmladším členem je Palo, obrýlený intelektuál, u něhož nikdy nevíš, co si myslí a jestli to, co říká, je pravda. Palo zapadl do kapely bez problémů hned ve chvíli, kdy se zjevil na zkušebně s červeným puntíkovaným dětských kufříkem z papíru, ve kterém si nesl nezbytné příslušenství k houslím. Je dobrý muzikant zvyklý na improvizaci z cimbálovek. Jsme rádi, že ho máme.
Nemrzelo Tě trochu, že jsi po Petřině odchodu zůstala v kapele jako jediná žena? Na cestách, kterých není ve vašem případě málo, jsi odkázána na mužské elementy a snášení jejich chování... Pustí Tě vůbec ke slovu nebo musíš poslouchat hovory o, v lepším případě (úsměv), o hokeji a fotbalu?
Samozřejmě, že jsem byla smutná, že Petra odešla. Je to fajn ženská do nepohody, mám ji moc ráda, a proto pokud je čas, stýkáme se doposud. Někdy je potřeba jen tak „žensky“ pokecat a pomluvit chlapy (úsměv). Na druhou stranu být ženskou v kapele není žádnou nevýhodou. Máme pěkné vztahy, kluci mě respektují a já je. Někdy mluvím sprostěji než oni nebo glosuji jejich poznámky ještě ostřejšími hláškami, než jsou schopni vypustit z úst. To víš, za 16 let v kapelách nemůžu být „barbie“. Petru v podstatě nahradil Hrnec, je mou nejlepší kámoškou, ačkoli je to dvoumetrový chlap, ve skutečnosti je ženská, nenechte se zmást zjevem (smích). Otázkou zůstává, kdyby k nám místo Pala přišla holka, jestli bychom si tak rozuměly jako s Petrou…
Pojďme k Návazu. To je hodně netradiční název, já jsem si někde přečetl, co to znamená, ale naši čtenáři třeba netuší, tak jestli bys mohla vysvětlit, co tím chtěl básník říci...
Přemýšlela jsem o titulu desky hodně dlouho a hledala slovo, které by hezky propojilo texty všech písniček a stalo se hlavním motivem desky. Našla jsem slovo: „Návaz“. Dnes se tuším používá jen v rybářství v přeneseném významu. Původně, v dobách pohanských, se slovem Návaz označoval amulet. Tento talisman se navazoval z bylinek, listí, peří, kamínků atd. Kromě toho se mi líbí další význam tohoto slova. Návaz je odvozen od slovesa „navazovat“. A přece my navazujeme hudbou na naše kořeny a místa, odkud pocházíme. Takže nová deska je i takovým talismanem pro posluchače.
Na nahrávce se podílela dlouhá řada hostů. Jména těch z nemetalových končin nikomu nic neřeknou, ale Roland Grapow resp. Zuzka Lípová jsou jména dobře známá. U Rolanda jste nahrávali – takže slovo dalo slovo... ale co přesně Roland nahrál? A proč Zuzka – to sis netroufla na hlubší hlas nebo šlo o hostování z kamarádství a kvůli zpestření?
Nedá se říci, že by Roland nahrál nějaký riff nebo sólo. Ale po nahrání všech kytar s Radkem jeden den ve studiu seděli a aranžovali, popř. hledali místa, která by se dala ještě nějak kytarově ozvláštnit. Vazby, harmonie… A Zuzka? Hledala jsem pro skladbu Sudice zpěvačku s altem. Chtěla jsem, aby barva hlasu byla hodně odlišná od mého (sopránu). Zuzka má krásnou a temnou barvu hlasu, která se do ukolébavky hodí. Zpívá samozřejmě ve stejné poloze jako já, ale proč bych si měla její part nahrávat sama? Dva odlišné hlasy jsou pěknější na poslech než jeden. A to nemluvím o tom, že v písničce Sudice vystupují dvě sudičky stojící nad kolébkou malého dítěte. Tudíž logicky musí v písničce zpívat dvě ženské. A vůbec. Jsem spoluprací s hosty nadšená. Vnesli do našich plachet čerstvý vítr.
Nahrávání ve dvou studiích muselo být organizačně poměrně náročné, navíc Rolandovo studio je na Slovensku. To jste se tam na nějaký (jaký?) čas nastěhovali nebo jeli z Ostravy několikrát?
Hi hi hi. Když si vzpomenu, jak jsme s Radkem po večerech seděli a vytvářeli „logistický plán“ natáčení, cítím nervozitu a stres, který na mě tehdy dolehnul. Nakonec jsme dokázali sladit časy 14 lidí a natáčeli jsme paralelně v obou studiích. David a Radek byli na Slovensku v kuse dva týdny. Všichni ostatní přijížděli a odjížděli, aby si nahráli své party, já byla ve studiu týden i s mamkou hlídající Vojtíka a po natočených zpěvech (mých, Hrncových a druhých hlasů), jsme čekali na příjezd hostů, abychom v závěru natočili sbory. Virtuální cimbálovka se nahrávala v Českém rozhlase Ostrava, takže tam dohlížel producent Tomáš Kočko právě ve chvílích, kdy se nenatáčely zpěvy a sbory, aby mohl být u obou. Tudíž v Ostravě se nahrávalo do nově natočených bicích, ale pouze demáčových kytar. Možná by bylo zajímavé ukázat rozpis všech dní, kde, kdo a co nahrával. Uff. Snad jsi mi trochu porozuměl. Bylo to složité. Po natočení desky jsme se ještě několikrát do studia vraceli kvůli míchačce. Kupodivu mám až husí kůži, jak vše krásně klaplo, vyšlo bez problémů a komplikací, dokonce s jedním nečekaným volným dnem, kdy jsme jeli na výlet za kulturou, zatímco Roland pilně pracoval ve studiu.
Na nahrávání klasických nástrojů v Ostravě se muzikanti scházeli jednotlivě a hráli podle not, nebo probíhalo session více lidí? Kdo z kapely „dával pozor“ na hosty z cimbálovek?
No, vlastně jsem Ti odpověděla v předešlé otázce. V Ostravě se nahrávaly sólové housle a cimbál dohromady. Zvlášť se dohrávala viola, kontrabas a čelo. Samozřejmě, že hosté hráli podle not. A na cimbálovku dohlížel mistr Kočko (úsměv).
Téma českých textů jsme nakousli ve dvou předcházejících rozhovorech a částečně jsem vaše tehdejší slova citoval v recenzi (oživím odkaz). Češtinu jste dlouho odmítali s tím, že v zahraničí na ni není nikdo zvědavý, že jazykem rocku je angličtina atd. A najednou je všechno naopak... Česky nazpívané album vychází u zahraniční firmy. Za prvé – co vás k preferování mateřštiny přimělo?
Ono to není najednou. Nejde o rozhodnutí jednoho dne. Ale vím, o čem mluvíš. V rozhovoru po desce Relic Dances (což je už hodně dávno - úsměv) jsme přesně tohle tvrdili. Ale po vydání EP Osamělí jsme přestávali mít ortodoxní názor, že musíme zpívat anglicky. Lidé volali po češtině, nám se čeština hodně líbila a já si zamilovala psaní a zpívání v češtině. Dlouhou dobu, ještě cca rok před natočením desky Návaz, jsme zvažovali obě verze – českou i anglickou. Ale nakonec zvítězila čeština. Dokonce jsme měli písničku Skryj hlavu do dlaní napsanou anglicky, ale nějak nám to už nelezlo do „huby“. A asi bychom nemohli mluvit o odkrývání našich kořenů a propojení metalu a folkloru, když bychom zpívali anglicky. Myslím, že zrovna čeština je v zahraničí naší devízou. A to nemluvím o tom, že čeští fanoušci nám rozumějí a mohou s námi zpívat na koncertech (úsměv).
Za druhé – jak na to koukali v Season of Mist? Bylo jim „jedno“, jakou řečí zpíváte, nebo vám do toho vůbec nemluvili a věřili, že víte co děláte? Ostatně – s kolika firmami jste o vydání jednali (nemyslím teď, kolika jste posílali promo, ale které projevily nějaký vážnější zájem), případně – hrál někde jazyk roli ve smyslu „ano, ale anglicky“?
Uhodil jsi hřebík na hlavičku (úsměv). Začnu popořádku. Když jsme před zhruba pěti lety nahráli ve studiu Šopa čtyřskladbové promo a obeslali cca třicet zahraničních metalových vydavatelství, odepsalo nám s bídou pět firem a to ještě stylem předpřipravené formální věty: Nemáme zájem, ale děkujeme… bla bla bla. Oblévalo mě horko a říkala jsem si: „Poslechnuli si to vůbec nebo končí desky českých či slovenských či co já vím, prostě těch „východních“, kapel rovnou v koši?“ V tomhle zoufalém názoru mě utvrzoval i fakt, že mnoho dnes větších kapel dříve žádalo Redblack o vydání, ale kluci z Redblacku je nechtěli vydat, protože jejich promáče nestály za nic. A šup, po roce byli u Napalm Records nebo u Nuclear Blast. Radek mi podobné myšlenky rychle zakázal a rozhodli jsme se ještě více makat. V podstatě jsme poslední dva roky cedili krev. A naše rozhodnutí vypadalo následovně: natočíme za vlastní prachy desku v pořádném studiu, znovu virtuální promo-materiál rozešleme a budeme čekat. Třeba půl roku. Doma si desku můžeme vydat vždycky. Tak jsme čekali. Začala se nám ozývat menší zahraniční vydavatelství, kterým jsme třeba nový materiál vůbec neposlali, se slovy: „Kdyby vám to nevyšlo u velké firmy, jsme tady (úsměv)“. Nějak se to rychle rozkřiklo, což v dnešním internetovém světě není problém. Po měsíci se nám ozvali Season of Mist. Také jsme osobně vyjednávali s Nuclear Blast. Ti měli zájem do chvíle, než (přesně, jak jsi řekl) jim došlo, že celý Návaz je nazpívaný česky. V tu chvíli jsme pro ně přestali být zajímaví. Ale Season of Mist vůbec češtinu neřešili. Brali nás takové, jací jsme. V prvním mailu snad napsali něco ve stylu: „Děláte zajímavou muziku. Rozhodli jsme se dát vám šanci.“ No, to bylo někdy v létě. A nejbližší termín na vydání desky nám mohli dát 17. 1. 2011. V tu chvíli začal kolotoč stovek mailů a úkolů přísně omezených termínem, dokdy fotky, dokdy smlouvy, dokdy to a dokdy ono. A v nás se rozhostil pocit: „Stálo to zato.“
A za třetí – smlouvu máte jen na jedno album nebo je tam nějaká „opce“?
Smlouva je naprosto v pohodě. Season of Mist nám vydají dvě desky bez časového omezení.
Česká firma nepřicházela v úvahu? S Redblackem došlo k přetrhání pout? Nějaký major label jste nezkoušeli – vaše muzika mi přijde přístupná širšímu publiku...
Dva největší české major labely jsme obeslali promem právě cca před těmi čtyřmi či pěti lety a vůbec se neozvali. Takže ve druhém kole jsme jim už nic neposílali. Nad českými firmami jsme neuvažovali, neznám tady v ČR žádnou firmu, která by nám v současné situaci mohla nějak pomoci. Ono by to vždy mělo fungovat tak, že firma šlape pro kapelu a kapela pro firmu. Ale jestliže kapela dělá více než firma? A to nemluvím o tom, že vydat desku doma znamená, že o tobě „venku“ nikdo neví. Poprvé po 16 letech existence kapely se o nás píše ve všech velkých zahraničních časopisech, zajímají se o nás média. Nikdy jsme takovou promotion neměli.
Obraťme list – CD vyšlo jako digipack a ve třech edicích – klasické, limitované s amuletem a ultra limitované s tričkem a několika drobnostmi ve speciálním boxu. Tyhle záležitosti jsou „vynálezem“ firmy nebo kapely? Případně – jakou práci vám dalo to prosadit?
Firma nám vydala desku, ale v jakém balení, jakém formátu, jakém obalu či jaké fotky budeme mít, to si šéfujeme sami. Naštěstí. Takže vytvoření tří edicí byl náš nápad. A není problém naše nápady a představy prosadit. Season of Mist nás zatím vždy podpořili.
Když píšete „limitovaná“ edice, asi by měl být počet exemplářů omezený. Můžeš prozradit, kolik jste nechali vyrobit amuletů a „krabic“? A jaký je vlastně první náklad? A kolik přišlo (před)objednávek na ten „krabicový“ set? A je „krabicový“ set k dostání i v zahraničí nebo je to tuzemská specialita? (úsměv)
První náklad desek nevíme. To Tě musím zklamat. Co se týče ultra limited edition, jde o ryze tuzemskou specialitu. Nedokážu Ti říci přesné číslo „krabic“, jde o několik málo set, ale dvě třetiny jsou už vyprodané. A další dolis nebude.
Po EP Osamělí jste vydali zajímavě poskládanou gramodesku, chtěli byste i Návaz zvěčnit v tomto formátu? Vinyly jsou momentálně trendy...
Rádi bychom. Která firma (či sponzor) do toho půjde s námi?
Trendy jsou i klipy, případně DVD s koncertním záznamem. Přemýšlíte o těchhle věcech?
S DVD záznamem je to trochu problém. Jsme perfekcionisti a máme rádi DVD s živým zvukem. Takže je potřeba popřemýšlet nad akcí, kde by se něco podobného dalo realizovat, aby se oko i ucho posluchače mělo čím kochat. Přemýšlíme o tom, doufám, že k realizaci našich DVD představ brzy dojde.
S novým albem se určitě pojí častější koncertování. Seznam vystoupení je samozřejmě k vidění na vašich webových profilech, tam se může podívat každý... Mě překvapuje, že tam chybí výjezdy za hranice (Slovensko nepočítám) – firma z ciziny vám v průniku do Evropy nepomáhá nebo nejste schopni se vypravit na delší tour , třeba kvůli rodinným povinnostem?
My teprve začínáme o evropském turné s firmou jednat. Ono to totiž při vydání první desky ve světě málo známé – nebo neznámé – kapely funguje tak, že se nejdříve čeká na první ohlasy a recenze ve významných zahraničních médiích, aby firma při vyjednávání s bookingovými agenturami měla na čem stavět. Takže zatím nic nevíme, ale moc se těšíme. Season of Mist by byli sami proti sobě, kdyby se nesnažili o naši propagaci formou živého hraní za hranicemi ČR.
Klasický dotaz na závěr týkající se plánů – s jakým stavem věcí bys byla spokojená řekněme za rok? Případně máš neomezený prostor doplnit něco zásadního, na co nedošlo a mělo by být vyřčeno...
Budu ráda, když budeme za rok zase o krok dál ke splnění našich tajných tužeb a přání. Pokud zákon zachování energie funguje, mělo by to vyjít.
Děkuji za rozhovor a zdravím všechny čtenáře Fobia zinu.
http://ssoge.com/
